ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.807.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 807/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2009 o dovolání obviněného Ing. J. H., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. 10 To 34/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 162/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 11 T 162/2007, byl obviněný Ing. J. H. uznán vinným účastenstvím k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák. formou organizátorství, jehož se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tak, že se domáhal uhrazení dlužné částky minimálně ve výši 500.000,- Kč po spoluobviněném Z. Ž., který ji k dispozici neměl, tohoto přiměl, aby jako jediný zaměstnanec společnosti O., s. r. o., P. (dále jen „společnost O.“), fakticky ji však řídící, přesvědčil jedinou jednatelku uvedené společnosti, obviněnou V. P. k uzavření úvěrové smlouvy s K. b., a. s., P. na úvěr ve výši 400.000,- Kč, který byl poskytnut dne 13. 4. 2006, a to za účelem získání finančních prostředků k profinancování zásob společnosti O., které by však ve skutečnosti využil obviněný k vlastní potřebě, na čemž byl s obviněným Z. Ž. a pod příslibem odměny ve výši 50.000,- Kč i s obviněnou V. P. dohodnut, a tuto možnost získání finančních prostředků na blíže nezjištěném místě nejpozději na jaře vymyslel, k uzavření této úvěrové smlouvy s K. b., a. s., P., pro kterou obviněné V. P. prostřednictvím obviněného Z. Ž. připravil, resp. nechal připravit podklady pro podání žádosti o úvěr, vše ke škodě K. b., a. s., P., přičemž z takto vylákaného úvěru připsaného na účet společnosti O. dne 13. 4. 2006 ve výši 400.000,- Kč získal od obviněného Z. Ž. pro vlastní potřebu částku ve výši minimálně 260.000,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný Ing. J. H. odsouzen podle §250b odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 80.000,- Kč, a pro případ, že by nebyl peněžitý trest zaplacen, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců.
Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných Z. Ž. pro účastenstvím podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. na trestném činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák. formou návodu, a V. P. pachatelky trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., jichž se dopustili v návaznosti na to, jak byl tento čin obviněným Ing. J. H. zorganizován a spáchali jej skutkem popsaným v bodě 1. tohoto rozsudku. Současně bylo rozhodnuto u obviněných Z. Ž. a Ing. J. H. o solidární odpovědnosti k povinnosti zaplatit poškozené K. b. škodu, když s nárokem na náhradu škody vůči obviněné V. P. byla tato poškozená odkázána na řízení ve věch občanskoprávních.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. 10 To 34/2009, rozhodl o odvolání obviněných Ing. J. H. a Z. Ž. tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o náhradě škody, o níž zčásti nově rozhodl. Jinak ponechal rozsudek soudu prvního stupně beze změny.
Obviněný Ing. J. H. prostřednictvím obhájce Mgr. R. M. napadl jak rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, tak i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Náchodě dovoláním, jež podal z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný vytkl napadeným rozhodnutím, že byl poškozen na svých základních právech a svobodách, a to především pro nepřezkoumatelnost, nejasnost a neúplnost skutkových zjištění, k nimž oba soudy dospěly. Poukázal zejména na to, že při hodnocení důkazů nebyla respektována zásada „in dubio pro reo“, neboť se soudy spokojily pouze s jedním důkazem, a to výpovědí obviněného Z. Ž., v níž však obviněný shledal značné rozpory (konkrétně poukázal na obsah jeho výpovědi ze dne 23. 5. 2006). Protože tento spolupachatel svá tvrzení neustále měnil, považoval obviněný za nesprávné, že odvolací soud odmítl doplnit dokazování o výslech dovolatelem navrhovaných svědků. Pakliže mu nebylo vyhověno, nemohl vyvrátit lživost uvedené výpovědi, čímž došlo k porušení jeho procesních práv. Za vadné shledal dovolatel provedené dokazování i v tom, že se soudy dostatečně nezabývaly hodnocením všech výpovědí svědka K. S., který obhajobu obviněného potvrdil. Soudy dále podle názoru dovolatele postupovaly v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů a nehodnotily všechny okolnosti svědčící ve prospěch obviněného. Na základě provedených důkazů tak soudy dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním a řádně neobjasnily skutkový stav věci, v důsledku čehož tento nesprávně právně hodnotily se zřetelem na ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., obviněný vyjádřil své přesvědčení, že na základě provedeného dokazování nelze učinit nesporným, že skutek, který popírá, spáchal. Obviněný dále namítl, že soudy náležitě nehodnotily materiální stránku a její hlediska, zejména význam chráněného zájmu, způsob provedení a jeho následky, osobu pachatele, míru jeho zavinění a okolnosti činu.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil jak rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 11 T 162/2007, tak i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. 10 To 34/2009, a přikázal věc k novému projednání pro zřejmé vady, které nelze jinak odstranit.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Ve vztahu k takto uvedeným námitkám obviněného a s odkazem na všechna výše rozvedená pravidla významná pro řádné uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Dovolání obviněného Ing. J. H. však tato obecná kritéria nesplňuje v té části dovolání, kde v rámci své argumentace brojil výhradně proti učiněným skutkovým zjištěním, s nimiž se neztotožnil a považoval je za nesprávná s poukazem na to, že se skutku kladeného mu za vinu způsobem, tak jak jej popsal soud prvního stupně, nedopustil, a důkaz, který soudy považovaly za svědčící o jeho vině, není věrohodný a soudy jej nesprávně posoudily.
Ve vztahu k této části dovolání Nejvyšší soud napadená rozhodnutí nepřezkoumával, protože obviněný brojil výhradě proti skutkovým zjištěním, která nenaplňují žádný z dovolacích důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. ř.
Obviněný však podal dovolání relevantně s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitkou směřující proti tomu, že soudy dostatečně nezhodnotily společenskou nebezpečnost jemu za vinu kladeného jednání, a proto bylo možné z tohoto podnětu posuzovat, zda je dovolání v této části opodstatněné.
Podle §3 odst. 1, 2 tr. zák. je trestným činem takový pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, přičemž konkrétní zjištěný stupeň nebezpečnosti pro společnost, tedy materiální znak trestného činu, musí být u dospělého pachatele větší než nepatrný. Odstavec 4 uvedeného ustanovení dále stanoví, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
K otázce materiální stránky činu se vyjádřil zejména soud prvního stupně, který v odůvodnění svého rozhodnutí rozvedl (na straně 11), že „… Míra společenské nebezpečnosti jednání obviněných je dána zájmem společnosti na ochraně majetkových práv druhých a plně odpovídá výši škody, která výrazně přesahuje hranici škody nikoli malé podle §89 odst. 11 tr. zák. (tj. 25.000,- Kč)….“ Současně tento soud zdůraznil, že škoda v částce 400.000,- Kč, jejíž způsobení obviněný Ing. J. H. zosnoval (dal k celému činu podnět, vymyslel plán, jak vymoci od K. b. uvedený úvěr vyplacený společnosti O.), se spíše blíží hranici škody značně přestavované částkou 500.000,- Kč. Soud prvního stupně navíc konkrétně k obviněnému Ing. J. H. v této souvislosti rozvedl, že „…míra společenské nebezpečnosti v jeho případě je zvyšována právě dopředu promyšleným plánováním trestné činnosti a jejím provedením prostřednictvím k tomu nastrčených osob….“. Odvolací soud se s těmito závěry soudu prvního stupně ztotožnil, jak v obsahu napadeného rozhodnutí vyjádřil.
Za vhodné je nad rámec uvedených skutečností doplnit, že společenská nebezpečnost jednání je u obviněného Ing. J. H. dána právě tím, že vymyslel uvedený plán a že se na jeho realizaci podílel prostřednictvím obviněného Z. Ž. a měl podíl i na výtěžku, který pachatelka od K. b. vylákala. K tíži dovolatele je nutné zdůraznit i to, že trestný čin úvěrového podvodu spáchaný pachatelkou V. P. byl realizován právě proto, aby obviněný měl sám z peněz vylákaných od banky prospěch. Stupeň nebezpečnosti jeho činu proto zvyšuje nejen jeho rozhodující role osoby, která vše zorganizovala, ale i jeho zištná pohnutka.
Nejvyšší soud na základě těchto okolností shledal, že oba soudy, jak je patrno, věnovaly otázce materiální stránky trestného činu dostatek pozornosti a posuzovaly ji podle zákonných hledisek vymezených v ustanovení §3 odst. 4 tr. zák. Oběma soudy uvedené úvahy dovolací soud považuje za odpovídající zjištěným skutečnostem a závěr o tom, že obviněný skutkem popsaným v rozsudku soudu prvního stupně spáchal čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je vyšší než nepatrný (§3 odst. 2 tr. zák.), k němuž shodně dospěly oba soudy, shledal správným.
Nejvyšší soud ze všech těchto důvodů uzavřel, že obviněný naplnil skutkem, jímž byl uznán vinným, znaky účastenství ve formě návodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr zák. jak po stránce formální, byť to obviněný nevytýkal, tak i po stránce materiální.
Protože společenskou nebezpečnost soudy ze všech hledisek správně posoudily, Nejvyšší soud proto dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. července 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová