ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.819.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 819/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2009 o dovolání obviněného D. J., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 9 To 520/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 180/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. 11. 2008, sp. zn. 2 T 180/2008, byl obviněný D. J. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinný, že:
„dne 30. 8. 2007 v přesně nezjištěné době v S., okres P., v prodejně oděvů majitele M. Č. úmyslně, bez použití násilí odcizil 1 ks trička bez rukávů, modré barvy, nezjištěné značky, v hodnotě 230,- Kč a 1 ks trička zn. Campus v hodnotě 320,- Kč, čímž způsobil poškozenému M. Č., škodu ve výši 550,- Kč,
přičemž se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 14 T 140/2006, ze dne 27. 2. 2007, který nabyl právní moci dne 31. 7. 2007, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zákona ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 1 roku se zařazením pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou a k trestu propadnutí věci“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a uložil mu podle §247 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Soud zároveň obviněného podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek, v němž byl obžalobou spatřován dílčí útok pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 9 To 520/2008, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný ani s tímto rozhodnutím nesouhlasil a prostřednictvím obhájkyně JUDr. M. Š. podal proti němu dovolání. Jako dovolací důvody uvedl „důvody uvedené v §265b tr. řádu, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo na jiném hmotně právním posouzení“.
V další části svého podání dovolatel nejprve konstatoval, že skutek, který byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., a hned v další větě uvedl, že se žádného protiprávního jednání nedopustil. Následně namítl, že soudy obou stupňů neprovedly jím navržené důkazy, nezabývaly se jeho obhajobou a přesto došly k závěru, že „jak po stránce právní, tak i materiálně“ naplnil skutkovou podstatu daného trestného činu. Takové závěry označil za nepřesvědčivé a nesprávné.
V závěru svého podání obviněný požádal Nejvyšší soud, aby napadené rozhodnutí přezkoumal, zabýval se otázkou právní a vydal rozhodnutí, jímž se podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za použití §261 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2008, č. j. 9 To 520/2008-146, zrušuje a Krajskému soudu v Praze se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že v daném případě nebyla uplatněna žádná hmotně právní námitka, která by byla podle dovolatelem namítané nesprávnosti právního posouzení jeho jednání přezkoumatelná. Pokud je podané dovolání založeno pouze na úvahách týkajících se hodnocení provedeného dokazování a zaměřeno na otázky, zda se vytýkaný skutek stal a kdo jej spáchal, pak se takové jeho odůvodnění nemůže stát kvalifikovaným podnětem dovolacího přezkumu. Státní zástupkyně následně konstatovala, že nejsou dány ani judikované důvody ve prospěch výjimečného zásahu do skutkového stavu věci, jestliže se všechny podstatné skutkové okolnosti dovolatelova jednání proti majetku poškozeného M. Č., vyjádřené v recidivující souvislosti nedávného odsouzení obviněného pro čin téže povahy, tak jak jsou uvedeny v popisu tzv. skutkové věty výroku o jeho vině, nacházejí v jednotě s přisouzeným způsobem jejich právního posouzení.
Nad rámec předmětného řízení o dovolání státní zástupkyně uvedla, že nezbývá, než ve zpochybněném rozsahu dovolatelova jednání vycházet z těch jeho rozhodných skutkových okolností, podle kterých dne 30. 8. 2007 v tam lokalizované prodejně poškozeného M. Č. odcizil bez použití násilí tam specifikované textilní výrobky. V nezpochybněném rozsahu přisouzeného skutku dále konstatovala, že zanedbatelná hodnota odcizeného zboží byla vyvážena právní relevancí opětovnosti dovolatelova trestného jednání téže povahy. To, že se přisouzeného jednání dopustil, vyplynulo nejen z nezpochybněných výpovědí svědků P. Ch. a M. Č., ale i z dalšího dokazování, blíže konkretizovaného na č. l. 3 zdola až 4 shora odůvodnění odsuzující části rozsudku nalézacího soudu. Jeho způsob vyhodnocení s navazujícím závěrem o vyvrácení dovolatelovy obhajoby zcela důvodně akceptoval a k odvolacím námitkám ještě blíže rozvedl na č. l. 2 zdola až 3 svého rozhodnutí i soud druhého stupně.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem státní zástupkyně v závěru svého podání navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl tak, že se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítá, a aby takto rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Podle obsahu podání (srov. §59 odst. 1 tr. ř.) lze s jistou mírou tolerance konstatovat, že dovolatel uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž zásadně napadají toliko rozsah provedeného dokazování soudy obou stupňů a zejména způsob hodnocení důkazů (především svědeckých výpovědí P. Ch. a M. Č.) z jejich strany.
Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli dovolatel ve svém podání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Pouze pro úplnost a nad rámec dovolacího řízení by jen bylo možno zopakovat argumenty, které v tomto směru zmínila již státní zástupkyně ve svém písemném vyjádření (srov. shora).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. července 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a