ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.1172.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 1172/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) Č. Ch., b) L . Ch., zastoupených JUDr. Evou Šámalovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 2/484, proti žalované J. F ., zastoupené JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Riegrova 172, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 10 C 8/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2009, č. j. 9 Co 647/2006-145, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům k ruce společné a nerozdílné náklady dovolacího řízení ve výši 12.720,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobců JUDr. Evy Šámalové.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. května 2006, č. j. 10 c 8/2004-104, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k „nemovitostem, a to domu čp. 216 a parcele č. 390, vše zapsáno na LV č. 273 pro k. ú. P. a obec L. u Katastrálního úřadu pro ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice“ (výrok I.) – (dále též jen „předmětné nemovitosti“), předmětné nemovitosti přikázal do podílového spoluvlastnictví žalobců, a to žalobci Č. Ch. v rozsahu 3 a žalobkyni L. Ch. v rozsahu 1 (výrok II. rozsudku); žalobci Č. Ch. uložil povinnost zaplatit žalované 412.500,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku), žalobkyni L. Ch. uložil povinnost zaplatit žalované 137.500,- Kč taktéž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV. rozsudku). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok V. rozsudku).
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. srpna 2009, č. j. 9 Co 647/2006-145, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil, ve výroku III. a IV. jej změnil tak, že žalobci Č. Ch. uložil povinnost zaplatit žalované 474.375,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, žalobkyni L. Ch. uložil povinnost zaplatit žalované 158.125,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I. rozsudku) a dále rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Žalobci navrhli odmítnutí dovolání.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i dovolání je účastníkům znám, společně s vyjádřením k dovolání tvoří obsah procesního spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodnutím měnícím pouze v části, v níž bylo rozhodováno o povinnosti žalobců zaplatit žalované částky představující výši vypořádacího podílu. Oproti rozhodnutí soudu prvního stupně byla rozsudkem odvolacího soudu žalobcům uložena povinnost k zaplacení částky vyšší a v tomto směru byla žalovaná v odvolacím řízení úspěšná. Dovolání může podat jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jejích právech, kterou by bylo možné odstranit zrušením rozhodnutí odvolacího soudu. V měnící části však dovolatelce žádná újma způsobena nebyla, neboť jí přisouzená částka je vyšší než částka určená rozhodnutím soudu prvního stupně; přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak není dána a potud je dán důvod pro odmítnutí dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o. s. ř., neboť v této části není dovolání žalované subjektivně přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. března 2009, sp. zn. 22 Cdo 4309/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).
Přípustnost dovolání tak lze zvažovat pouze z hlediska §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť ve zbylé části byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé odvolacím soudem potvrzen.
Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezíb (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3080, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řadu dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz ). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).
Dovolatelka v dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, která by měla být dovolacím soudem řešena a existence takové otázky se nepodává ani z obsahu dovolání. Obsahem dovolání není nic, co by mohlo být dovolacím soudem považováno za otázku zásadního právního významu.
Dovolatelka v dovolání namítá nesprávnost znaleckého posudku, ze kterého soudy vycházely při stanovení obecné ceny předmětné nemovitosti. Stanovení obvyklé ceny tvořící základ výše vypořádacího podílu v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví představuje otázku skutkovou, nikoliv právní (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 3240/2006, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, 2008, č. 5, str. 179 a v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. 5759 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. června 2007, sp. zn. 22 Cdo 3035/2006, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, 2008, č. 6, str. 217).
Tím, že dovolatelka zpochybňuje skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze.
Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl „všechny navržené důkazy“, čímž vystihuje dovolací důvod [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle tohoto zákonného ustanovení, tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) a c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobci mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem v částce 10.000,- Kč [odměna z částky určené podle §1 odst. 1, §2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. vyčíslená podle §3 odst. 1 bodu 5, §4 odst. 1, 2 písm. c), §10 odst. 3, snížená na polovinu podle §14 odst. 1 ve spojení s §15 vyhlášky a o dalších 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky], a náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby u každého z žalobců (vyjádření k dovolání - §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 600,- Kč, celkem 10.600,- Kč. Žalobcům vedle odměny za zastupování advokátem a náhrady hotových výdajů dále náleží rovněž podle §137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 20 %, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka 2.120,- Kč. Celkové náklady dovolacího řízení na straně žalobců tak činí 12.720,- Kč.Dovolací soud proto uložil žalované povinnosti nahradit žalobcům majícím postavení nerozlučných společníků k ruce společné a nerozdílné společně a nerozdílně náklady dovolacího řízení ve výši 12.720,- Kč do tří dnů od právní moci usneseni k rukám zástupkyně žalobců (§149 odst. 1, §160 odst. 1, §167 odst. 2 o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozhodnutím, mohou se žalobci domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 18. května 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu