ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.1252.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 1252/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce M. V., zastoupeného JUDr. Janem Kocinou, Ph.D., advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, proti žalovanému RNDr. K. R., zastoupenému JUDr. Jiřím Jiráskem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Nekázanka 11, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 20 C 223/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. listopadu 2009, č. j. 10 Co 155/2009-327, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud Plzeň-město (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. prosince 2008, č. j. 20 C 223/2007-198, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k „domu č.p. 1563-objektu bydlení na parcele č. 6921 o výměře 246 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, k parcele č. 6921 o výměře 246 m2 - zastavěná plocha a nádvoří a k parcele č. 6922 o výměře 65 m2 - zahrada, způsob ochrany – zemědělský půdní fond, nemovitosti zapsané na LV č. 8463 pro k.ú. a obec Plzeň, u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň-město“ (dále též jen „předmětné nemovitosti“) – (výrok I. rozsudku). Nemovitosti v rozsahu jedné neoddělené 1/6 přikázal do vlastnictví žalobce (výrok II. rozsudku), kterému uložil povinnost zaplatit žalovanému ve lhůtě 1 měsíce od právní moci rozsudku „náhradu za hodnotu zrušeného spoluvlastnického podílu na nemovitostech ve výši 666 667,- Kč“ (výrok III. rozsudku) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV., V. a VI rozsudku).
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. listopadu 2009, č. j. 10 Co 155/2009-327, „změnil“ rozsudek soudu prvního stupně tak, že rozhodl ve věci samé shodně se soudem prvního stupně vyjma výše vypořádacího podílu, kdy žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému 648 000,- Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výroky I., II., III. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. – VIII. rozsudku).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i dovolání je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,
Rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodnutím měnícím pouze v části, v níž bylo rozhodováno o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému částku představující výši vypořádacího podílu. Soud prvního stupně určil tuto výši částkou 666 667,- Kč, zatímco odvolací soud částkou 648 000,- Kč. Rozhodnutí odvolacího soudu tak je měnící toliko ohledně 18 667,- Kč a v tomto rozsahu není s přihlédnutím ke znění §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání přípustné. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. proto není dána a potud je dán důvod pro odmítnutí dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
Přípustnost dovolání tak lze zvažovat pouze z hlediska §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3080, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 22 Cdo 1762/2007, uveřejněné tamtéž). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).
Dovolatel v dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, která by měla být dovolacím soudem řešena a existence takové otázky se nepodává ani z obsahu dovolání. Obsahem dovolání není nic, co by mohlo být dovolacím soudem považováno za otázku zásadního právního významu.
Dovolatel v dovolání namítá nesprávnost znaleckého posudku, ze kterého soudy vycházely při stanovení obecné ceny předmětné nemovitosti.
Stanovení obvyklé ceny tvořící základ výše vypořádacího podílu v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví představuje otázku skutkovou, nikoliv právní. Námitka, že soud při stanovení ceny obvyklé chybně akceptoval nesprávné závěry podávající se znaleckého posudku znalce, představuje tvrzené pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, které nemůže založit přípustnost dovolání opírající se o řešení otázky zásadního právního významu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 3240/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5758 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. června 2007, sp. zn. 22 Cdo 3035/2006, uveřejněné tamtéž pod pořadovým č. C 5211).
Tím, že dovolatel zpochybňuje skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze.
Pokud dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl důkaz revizním znaleckým posudkem, čímž uplatnil dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., dovolací soud dodává, že k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle tohoto ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné s ohledem na znění §237 odst. 3 o. s. ř. přihlédnuto.
Dovolatel výslovně napadl i výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení; proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b), c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a skutečnosti, že úspěšnému žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu