ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.227.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 227/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce MUDr. M. T., zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, V Jirchářích 148/4, proti žalované O. Š. , zastoupené JUDr. Františkem Kosíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 30, o určení neplatnosti dohody o dočasném užívání pozemku, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 11 C 284/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. června 2009, č. j. 12 Co 61/2009-276, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V pořadí první (zamítavý) rozsudek Okresního soudu v Teplicích (soudu prvního stupně) ze dne 26. dubna 2001, č. j. 11 C 284/98-60, byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem jako soudu odvolacího ze dne 13. ledna 2003, č. j. 9 Co 500/2001-73; současně byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Poté soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. dubna 2005, č. j. 11 C 284/98-136, žalobě vyhověl a určil, že je neplatná dohoda o dočasném užívání pozemku ze dne 9. července 1990 uzavřená mezi Městským bytovým podnikem Teplice, státním podnikem, a zemřelým J. Š. a žalovanou (dále jen „dohoda“); současně rozhodl o nákladech řízení tehdejších účastníků.
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 18. května 2006, č. j. 9 Co 605/2005-173, citovaný (v pořadí druhý) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení tehdejších účastníků.
K dovolání žalované Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozsudkem ze dne 18. září 2008, č. j. 26 Cdo 942/2008-213, zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc - se závazným právním názorem na otázku naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení – vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V dalším řízení soud prvního stupně nejprve usnesením vyhlášeným při jednání dne 25. listopadu 2008 nepřipustil změnu žaloby učiněnou podáním žalobce ze dne 7. listopadu 2008 a poté rozsudkem (v pořadí třetím) ze dne 25. listopadu 2008, č. j. 11 C 284/98-250, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 26. června 2009, č. j. 12 Co 61/2009-276, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Na zjištěném skutkovém základě (jenž je účastníkům řízení znám a nelze jej v daném případě zpochybnit /viz posléze uvedený výklad/ prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. – dále jen „o.s.ř.“) odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu §80 písm. c/ o.s.ř., neboť žádané určení není způsobilé zjednat jistotu v daném právním vztahu. Podle názoru odvolacího soudu je tomu tak proto, že spor mezi účastníky může vyřešit pouze příslušná žaloba na splnění povinnosti podle §80 písm. b/ o.s.ř., přičemž v rámci tohoto řízení by se jako předběžná řešila otázka platnosti dohody.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Uplatněné dovolací námitky podřadil pod dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř. V dovolání především uvedl, že v následném řízení žalobu změnil tak, že se nadále domáhal uložení povinnosti žalované umožnit „žalobci, jeho osobám blízkým a všem osobám v jejich doprovodu“ přístup na „nezastavěnou část stavební parcely č. 743 zastavěná plocha a nádvoří v obci Teplice, v k. ú. T., zapsané v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště v Teplicích na LV č. 6898“ (dále jen „předmětná parcela“), a to průchodem „domu žalované č. p. 405 objekt bydlení stojící na části stavební parcely č. 743 zastavěná plocha a nádvoří, který je zapsán v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště v Teplicích na LV č. 5252“ (dále jen „dům žalované“). Soudu prvního stupně (a potažmo i soudu odvolacímu) pak vytkl, že změnu žaloby nepřipustil přes to, že podle jeho mínění výsledky dosavadního řízení mohly být podkladem pro řízení o změněné žalobě. Současně namítl, že i kdyby změna žaloby nebyla přípustná, má na požadovaném určení naléhavý právní zájem proto, že se nemůže domáhat vyklizení předmětné parcely z toho důvodu, že na její části stojí dům žalobkyně. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 26. června 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř.”).
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.; nelze totiž uvažovat o přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení, rozhodl-li soud prvního stupně jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem dovolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 2. června 1998, sp. zn. 23 Cdo 1075/98, uveřejněné pod č. 147 v sešitě č. 20 z roku 1998 časopisu Soudní judikatura, z 10. ledna 2008, sp. zn. 26 Cdo 1068/2007, či z 10. listopadu 2009, sp. zn. 26 Cdo 5258/2008). Z následujících důvodů pak nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; není jím naopak důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. Pro účely posouzení, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce, je přitom nerozhodná výtka dovolatele týkající se vad řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., tj. výhrada, že soud prvního stupně nepřipustil navrhovanou změnu žaloby, přestože výsledky dosavadního řízení mohly být podkladem pro řízení o změněné žalobě. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. sice může výjimečně přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. založit, ovšem je tomu tak pouze v případech, kdy otázka, zda je či není řízení před soudy nižších stupňů postiženo vadami, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopisu Soudní judikatura, nález Ústavního soudu ze dne 9. ledna 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, ze dne 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07, a ze dne 9. července 2009, sp. zn. II. ÚS 944/09). O takovou situaci však v posuzovaném případě zjevně nejde, neboť se nejedná bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu; není proto splněna podmínka existence právní otázky zásadního významu.
Jde-li o otázku, zda žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu §80 písm. c/ o.s.ř., dovolací soud se ani v současné fázi řízení neodklání od právního názoru přijatého ve zrušujícím rozsudku ze dne 18. září 2008, č. j. 26 Cdo 942/2008-213, tj. názoru, že žádané určení není způsobilé zjednat jistotu v daném právním vztahu, neboť spor mezi účastníky může vyřešit pouze příslušná žaloba na splnění povinnosti podle §80 písm. b/ o.s.ř., přičemž v rámci tohoto řízení by se jako předběžná řešila otázka platnosti dohody. K námitce dovolatele, že se nemůže domáhat vyklizení předmětné parcely, jelikož na části této parcely stojí dům žalobkyně, dovolací soud pro úplnost dodává, že žalobou na plnění podle §80 písm. b/ o.s.ř. nemusí být pouze žaloba na vyklizení předmětné parcely.
Se zřetelem k řečenému dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. prosince 2010
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu