ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.3486.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 3486/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Lubomíra Ptáčka ve věci žalobce Stavebního bytového družstva ve Frýdku – Místku , se sídlem ve Frýdku – Místku, Družstevní 844, IČ: 00090891, zastoupeného JUDr. Hanou Skotnicovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Na Hradbách 3/119, proti žalované A. M. , o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 10 C 251/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. října 2008, č. j. 42 Co 530/2008-65, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. října 2008, č. j. 42 Co 530/2008-65, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 25. února 2008, č. j. 10 C 251/2007-37, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Frýdku – Místku k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku – Místku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. února 2008, č. j. 10 C 251/2007-37, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna vyklidit „byt č. 2, o velikosti kuchyně a čtyř pokojů s příslušenstvím, nacházející se v I. podlaží domu č. p. 520 v R.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. října 2008, č. j. 42 Co 530/2008-65, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Z provedených důkazů vzaly soudy obou stupňů především za zjištěno, že rozhodnutím představenstva Stavebního bytového družstva ve Frýdku – Místku (dále též jen „bytové družstvo“, resp. „družstvo“) ze dne 14. května 2007 byla žalovaná (členka družstva a nájemkyně předmětného bytu) vyloučena z bytového družstva (dále též jen „rozhodnutí o vyloučení“) proto, že opakovaně a přes výstrahu porušovala členské povinnosti tím, že neplatila nájemné z bytu a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu, že rozhodnutí o vyloučení žalovaná osobně převzala dne 29. května 2007 a že v něm byla poučena o možnosti podat proti němu do tří měsíců od jeho doručení odvolání ke shromáždění delegátů prostřednictvím představenstva družstva. Dále zjistily, že žalovaná sepsala odvolání proti rozhodnutí o vyloučení (dále též jen „odvolání“), že odvolání předala k poštovní přepravě jako obyčejnou zásilku adresovanou družstvu někdy v době od 20. června 2007 do 25. června 2007, že zásilku obsahující odvolání družstvo nikdy neobdrželo a že proto ani shromáždění delegátů o odvolání do současné doby nerozhodlo. Ze stanov žalobce účinných od 17. června 2005 (dále jen „Stanovy“) pak vzaly mimo jiné za prokázáno, že „lhůta pro podání je zachována, jestliže písemnost byla v poslední den lhůty doručena určenému adresátu, nebo jestliže byla podána na poštu“ .
Na tomto skutkovém základě soudy obou stupňů dovodily, že členství žalované v bytovém družstvu a tudíž ani nájem předmětného bytu nemohly zaniknout (podle §714 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“) proto, že o včas podaném odvolání proti rozhodnutí o vyloučení nebylo dosud rozhodnuto k tomu příslušným orgánem družstva; s přihlédnutím k uvedenému odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř.“). V dovolání především namítl, že v řízení nebylo jednoznačně prokázáno, že žalovaná uplatnila odvolání proti rozhodnutí o vyloučení, nebylo-li mu odvolání doručeno; dodal, že v tomto směru soudy vycházely pouze ze svědecké výpovědi R. V., druha žalované. Poté uvedl, že není-li družstvu „řádně a prokazatelně v přiměřené lhůtě doručeno“ odvolání vylučovaného člena proti rozhodnutí o vyloučení, nelze k němu přihlížet, neboť se nedostalo do dispozice družstva a družstvo o něm tudíž nemohlo rozhodnout; jestliže se tedy družstvo o odvolání vylučovaného člena nedozvědělo, nemohlo je předložit „příslušnému orgánu k posouzení“ . Vyjádřil přesvědčení, že proto o odvolání nemůže družstvo rozhodnout a že žalovaná nemůže být nadále považována za členku družstva a nájemkyni bytu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání zejména uvedla, že odvolání podala včas, a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 1. října 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.
Protože ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá (neboť rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; není jím naopak důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jímž lze vytýkat pochybení ve zjištěném skutkovém stavu věci. Dovolací soud zastává názor, že – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – uplatnil dovolatel vedle dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. rovněž nezpůsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., a to námitkami, že v řízení nebylo jednoznačně prokázáno, že žalovaná uplatnila odvolání proti rozhodnutí o vyloučení, nebylo-li mu odvolání doručeno, a že soudy v tomto směru vycházely pouze ze svědecké výpovědi R. V., druha žalované.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. dovolatel zpochybnil správnost právního názoru, že žalovaná jako vylučovaná členka družstva podala – v tříměsíční lhůtě ode dne, kdy se o rozhodnutí o vyloučení dověděla – odvolání (ve smyslu §231 odst. 4 věty čtvrté a páté zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí o vyloučení – dále jen „obch. zák.“) k členské schůzi (v daném případě ke shromáždění delegátů – srov. §239 odst. 7 obch. zák. ve spojení s čl. 43 bodem 1. písm. a/ a čl. 46 Stanov). Dovolací soud dospěl k závěru, že napadenému potvrzujícímu rozhodnutí lze přisoudit zásadní právní význam pro řešení právní otázky, zda lze uvažovat o podání odvolání k členské schůzi (shromáždění delegátů) proti rozhodnutí o vyloučení přes to, že odvolání včas předané k poštovní přepravě nebylo bytovému družstvu doručeno; uvedená otázka totiž nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Je-li podle závěru dovolacího soudu napadené rozhodnutí zásadně právně významné, stává se tím dovolání – pro řešení uvedené otázky – přípustným podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V širších souvislostech jde v posuzovaném případě – s přihlédnutím k právní otázce, která je předmětem dovolacího přezkumu – o řešení hmotněprávních poměrů účastníků souvisejících s členstvím žalované v bytovém družstvu (s jejím vyloučením z družstva) a s dopadem vyloučení na její nájemní poměr k předmětnému (družstevnímu) bytu (§231 odst. 1 a 4 obch. zák. ve spojení s ustanovením §714 obč. zák.).
Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že v řízení o vyklizení družstevního bytu soudu nepřísluší přezkoumávat, zda bylo vyloučení z družstva platné; přihlíží pouze k tomu, zda vyloučený člen využil svého oprávnění vyplývajícího z ustanovení §231 odst. 3 a 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do 31. prosince 2000 – dále jen „obch. zák. ve znění do 31. prosince 2000“ (nyní §231 odst. 4 a 5 obch. zák.). Jiným postupem než postupem uvedeným v ustanovení §231 obch. zák. soud o neplatnosti vyloučení člena z družstva rozhodovat nemůže. Pokud by totiž mohl v rámci jakéhokoli řízení řešit jako předběžnou otázku platnosti rozhodnutí představenstva, popřípadě členské schůze o vyloučení člena z družstva, bylo by uvedené ustanovení zcela nadbytečné a ztrácelo by jakýkoli smysl (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. dubna 2000, sp. zn. 29 Cdo 2259/99, uveřejněný pod č. 61 v sešitě č. 5 z roku 2001 časopisu Soudní judikatura, dále ze dne 28. srpna 2002, sp. zn. 28 Cdo 1328/2002, a ze dne 24. února 2004, sp. zn. 26 Cdo 2331/2003). V ustálené soudní praxi není pochyb ani o tom, že rozhodnutím představenstva o vyloučení z družstva nekončí účast člena v družstvu. Členství v družstvu končí (je-li proti rozhodnutí představenstva podáno včasné odvolání) teprve rozhodnutím členské schůze o vyloučení člena, popřípadě marným uplynutím lhůty k podání odvolání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 428/2004, uveřejněný pod č. 70 v sešitě č. 8 z roku 2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a pod č. 34 v sešitě č. 3 z roku 2005 časopisu Soudní judikatura, a dále např. rozsudek ze dne 10. srpna 2005, sp. zn. 26 Cdo 2511/2004). Nelze ani přehlédnout, že Nejvyšší soud České republiky již ve svém rozsudku ze dne 18. dubna 2000, sp. zn. 29 Cdo 2259/99, uveřejněném pod č. 61 v sešitě č. 5 z roku 2001 časopisu Soudní judikatura (dále rovněž v rozsudcích ze dne 28. srpna 2002, sp. zn. 28 Cdo 1328/2002, a ze dne 24. února 2004, sp. zn. 26 Cdo 2331/2003) vyjádřil právní názor, že má-li osoba, které má být uložena povinnost vyklidit byt, zachovánu možnost postupu podle §231 odst. 3 a 4 obch. zák. ve znění do 31. prosince 2000 (nyní §231 odst. 4 a 5 obch. zák.), nelze o povinnosti k vyklizení rozhodnout, neboť rozhodnutím členské schůze, popřípadě soudu, může být rozhodnutí představenstva o vyloučení zvráceno; teprve po marném uplynutí lhůt pro uplatnění práva podle §231 odst. 3 a 4 obch. zák. ve znění do 31. prosince 2000 (nyní §231 odst. 4 a 5 obch. zák.), popřípadě po právní moci rozhodnutí podle §231 odst. 4 obch. zák. ve znění do 31. prosince 2000 (nyní §231 odst. 5 obch. zák.), lze rozhodnout o povinnosti k vyklizení bytu. Od uvedených právních názorů se dovolací soud neodchyluje ani v projednávané věci.
Rozhodnutí představenstva o vyloučení člena z družstva je tedy způsobilé bez dalšího přivodit zánik členství v družstvu pouze tehdy, nepodá-li člen družstva odvolání proti rozhodnutí o vyloučení k členské schůzi (shromáždění delegátů) do tří měsíců ode dne, kdy se dozvěděl nebo mohl dozvědět o rozhodnutí o vyloučení. Projev vůle, obsažený v podaném odvolání proti rozhodnutí představenstva o vyloučení z družstva, je přitom nepochybně jednostranný hmotněprávní úkon adresovaný družstvu, o němž přísluší rozhodnout členské schůzi. Účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice (§45 odst. 1 obč. zák.). Slovní spojení „dostane do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, jestliže doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov. 9. vydání Komentáře občanského zákoníku autorů JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., prof. JUDr. Jiřího Švestky, DrSc., JUDr. Marty Škárové a kol. vydané v roce 2004 v nakladatelství C. H. Beck Praha a například i rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 28 Cdo 72/2004, ze dne 15. ledna 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003 a ze dne 16. března 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004). Protože obchodní zákoník nestanoví pro odvolání podle §231 odst. 4 obch. zák. co do jeho hmotněprávních účinků jiný právní režim, než je obsažen v občanském zákoníku (v §45 odst. 1 obč. zák.) jako (soukromo)právním předpisu obecné povahy (viz §1 odst. 2 obch. zák.), není důvod bránit se tomu, aby se shora uvedený výklad vztahoval i na ně.
Z řečeného vyplývá, že nedojde-li odvolání proti rozhodnutí představenstva o vyloučení člena do sféry dispozice družstva, nestane se perfektním, a nemůže proto ani vyvolat zákonem předvídané právní následky (odvrátit zánik členství v družstvu).
V posuzovaném případě soudy obou stupňů usoudily na včasnost odvolání žalované proti rozhodnutí o vyloučení (o němž se dozvěděla 29. května 2007) z toho, že odvolání adresované družstvu předala k poštovní přepravě někdy v době od 20. června 2007 do 25. června 2007 a že podle pravidel pro počítání času zakotvených ve Stanovách postačovalo pro zachování lhůty pro odvolání jeho podání na poště. Přitom však opomenuly, že pokud se zásilka obsahující odvolání nikdy nedostala – se zřetelem ke zjištěnému skutkovému stavu – do sféry dispozice družstva, nemohlo odvolání způsobit žádné právní účinky, a to ani účinky v podobě zachování lhůty pro podání odvolání. Citované pravidlo stanov pro počítání času na uvedeném závěru nic nemění, neboť může být významné až tehdy, jestliže odvolání družstvu došlo. Nebylo-li družstvu vůbec doručeno, je – logicky vzato – vyloučeno posuzovat, zda se tak stalo včas či nikoliv. Jinými slovy řečeno, není-li v řízení o vyklizení družstevního bytu prokázáno, že odvolání člena družstva proti rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení došlo do dispoziční sféry družstva, pak – po třech měsících od doručení písemného oznámení o vyloučení členu družstva – nezbývá než uzavřít, že marně uplynula lhůta pro podání odvolání podle §231 odst. 4 obch. zák. Z uvedeného důvodu nelze pokládat za správné právní názory, které odvolací soud (a stejně tak i soud prvního stupně) zaujal ve vztahu k otázce podání odvolání žalované proti rozhodnutí představenstva o jejím vyloučení z družstva. Lze uzavřít, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. byl uplatněn opodstatněně.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. napadené rozhodnutí zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1 věta první o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. července 2010
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu