ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.4101.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 4101/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce Jednoty, spotřebního družstva v Hodoníně , se sídlem v Hodoníně, Národní tř. 13, IČ: 00032263, proti žalovanému Ing. P. C. , zastoupenému JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. 8, o zaplacení částky 458.023,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 677/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 38 Co 10/2007-161, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože žalovaný dovoláním napadl potvrzující rozsudek Krajského soudu v Brně (odvolacího soudu) ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 38 Co 10/2007-161, tj. rozhodnutí vydané dne 27. listopadu 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř.”).
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; není jím naopak důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř.) dovolatel – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – uplatnil (námitkou, že z čl. III. smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 29. května 1995 vyplývá, že „udělené povolení Městského úřadu Hodonín ze dne 30.5.1995 se vztahuje právě k uzavřené předmětné nájemní smlouvě ze dne 29.5.1995“ ). Je přitom nerozhodné, že v této souvislosti formálně odkázal na dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., který nijak obsahově nekonkretizoval. Pro úplnost zbývá dodat, že k vadám podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (a také k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř.), dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. III. ÚS 51/06, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. 26 Cdo 1829/2005, a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, z 12. dubna 2006, sp. zn. IV. ÚS 155/06, a z 15. srpna 2008, sp. zn. III. ÚS 1482/08).
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá rovněž na právním názoru, že smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne 29. května 1995, které byly rozhodnutím stavebního úřadu určeny k provozování obchodu a služeb, je absolutně neplatná (§39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy /dále jen „obč. zák.“/ a §3 odst. 4 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném do 2. prosince 1999 /dále jen „zákon č. 116/1990 Sb.“/) pro absenci předchozího souhlasu obecního úřadu ve smyslu §3 odst. 2 věty druhé zákona č. 116/1990 Sb.
Soudní praxe se ustálila v názoru, že smlouva o nájmu nebytových prostor uzavřená před 3. prosincem 1999 v rozporu s ustanovením §3 odst. 2 věty druhé zákona č. 116/1990 Sb. bez předchozího souhlasu obecního úřadu je absolutně neplatná (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. ledna 2004, sp. zn. 31 Cdo 1895/2002, uveřejněný pod č. 7 v sešitě č. 1 z roku 2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a také pod č. 68 v sešitě č. 4 z roku 2004 časopisu Soudní judikatura, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. října 2007, sp. zn. 33 Odo 687/2005 /proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 9. října 2008, sp. zn. II. ÚS 212/08/, a ze dne 26. března 2009, sp. zn. 26 Cdo 4771/2008). V rozsudku ze dne 20. ledna 2004, sp. zn. 31 Cdo 1895/2002, Nejvyšší soud, odmítl jako nepřijatelný názor prezentovaný ve věci sp. zn. 28 Cdo 1346/2001 (a potažmo i ve věci sp. zn. 28 Cdo 718/2003) s odůvodněním, že by ve svých důsledcích zakládal nepřípustnou pravou retroaktivitu (zpětnou účinnost) zákona č. 302/1999 Sb.
Jestliže tedy odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu (v daném případě nezpochybnitelného prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř.) dovodil, že smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne 29. května 1995 je pro absenci předchozího souhlasu obecního úřadu ve smyslu §3 odst. 2 věty druhé zákona č. 116/1990 Sb. neplatná podle §3 odst. 4 téhož zákona a §39 obč. zák., neodchýlil se od výše uvedené – dnes již ustálené – judikatury; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. února 2010
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu