ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.3952.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 3952/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce Pozemkového fondu České republiky, se sídlem v Praze 3 - Žižkov, Husinecká 1024/11a, zastoupeného JUDr. Milenou Valouškovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 21, proti žalované obci Otovice , se sídlem tamtéž, zastoupené JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem se sídlem v Náchodě, Tyršova 64, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 8 C 218/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2009, č. j. 20 Co 125/209-109, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení částku ve výši 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jejího zástupce JUDr. Vladimíra Špačka.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové svým shora uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aby bylo určeno, že vlastníkem pozemkových parcel, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Náchod, na LV č. 10001 pro k.ú. Otovice u Broumova, obec Otovice, a dále specifikovasných v žalobě, je žalobce. Odvolací soud posoudil uplatněný nárok jako již předchozí nabytí vlastnického práva obcí podle §2a odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí. Potvrdil tak rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 22. 1. 2009, č.j. 8 C 218/2008-86. Odvolací soud taktéž rozhodl o povinosti žalobce nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 13.415,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované.
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, ve kterém neoznačil pro věc určující právní otázku; brojil proti rozhodnutí odvolacího soudu včetně tvrzení, týkající se skutkových stránek věci. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil jej tomuto k dalšímu řízení ve věci.
Žalovaná se k dovolání vyjádřila. Ztotožnila se s právním posouzením odvolacího soudu a konkretizovala přechod sporných nemovitostí z vlastnictví státu do vlastnictví obce. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl a žalobce byl zavázán k náhradě nákladů dovolacího řízení, včetně DPH.
Nejvyšší soud shledal, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatněné dovolací důvody, které by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, bylo možné podřadit pod §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Předpokládá se tedy, že dovolací soud bude při posouzení přípustnosti dovolání reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně označí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, Soudní judikatura č. 7/2004, str. 536, implicite též nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, Sbírka nálezů a usnesení sv. 29, č. 23, str. 203 a násl.). Jestliže taková právní otázka není v dovolání výslovně vymezena , pak nelze žádat po dovolacím soudu, aby se stal dovolací přezkum bezbřehou revizí případu, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity danými v §242 o. s. ř. a v důsledcích i s procesní zásadou rovnosti účastníků.
Právní otázka se dá pokládat za nevyřešenou a současně splňující atribut možného zásadního právního významu (tj. mající judikatorní přesah) za předpokladu, že nejde o nastolení běžně řešené právní otázky, spojené s posouzením jedinečného skutkového základu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1731/99, Soubor rozhodnutí NS sv. 2, C 2503). Právní otázka postrádá judikatorní přesah, jestliže je příslušná zákonná úprava naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné aplikační ani výkladové obtíže (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. a 30. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, 22 Cdo 604/2000, Soubor rozhodnutí NS sv. 2, C 103, 111).
Podle judikatury Ústavního soudu je zásadní právní význam meritorního rozhodnutí odvolacího soudu dán tím, že se toto rozhodnutí, resp. jím řešená právní otázka, odchyluje od ustálené judikatury nebo přináší judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech (usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 8. 1995, sp. zn. III. ÚS 181/95, Sbírka nálezů a usnesení sv. 4, č. 19).
Zmíněný zásadní právní význam však nemůže být rozhodnutí nižší instance (event. položené právní otázce pro něj určující) dovolacím soudem přiznán, jestliže tvrzení dovolatele, jimiž je dovolací soud vázán, jsou zpochybněním skutkového základu věci, jak byl zjištěn nižšími instancemi. Tímto skutkovým základem je však dovolací soud – jenž je soudem právního přezkumu, nikoli soudem „skutkovým“, resp. nalézacím – vázán a není oprávněn jej měnit (viz konstantní výklad zásad dovolacího řízení, včetně komentářů zejména k §243a o. s. ř.).
Jestliže v nyní posuzované věci hovoří dovolatel o nedostatcích v listinném dokazování (str. 2 dovolání nahoře) či o irelevantnosti důkazů a problémové identifikaci pozemků (táž strana níže), pak jde právě o tvrzení vztahující se ke skutkové stránce věci – ta však v případě přípustnosti dovolání, mířící navíc zde na sjednocování judikatury, nemůže být předmětem přezkumu.
Dovolatel tedy pochybil 1) nevymezením právní otázky, 2) tvrzeními žádajícími přezkum skutkové stránky věci - nad rámec dovolacího přezkumu – a konečně 3) lze konstatovat, že odvolací soud při hmotněprávním posouzení věci nepochybil (srov. též usnesení sp. zn. 28 Cdo 450/2004 v obdobné věci).
Na základě řečeného dovolací soud neshledal naplnění podmínek pro vyslovení přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. a proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Žalovaná má podle §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů
dovolacího řízení, vzniklých podáním písemného vyjádření k dovolání. Za tento úkon náleží podle vyhlášky č. 277/2006 Sb. výchozí sazba 20.000,- Kč (§5 písm. b/ vyhlášky), krácená však dvakrát o polovinu podle §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhlášky, tedy na 5.000,- Kč. S přičtením režijního paušálu 300,- Kč a zohledněním 20% DPH činila odměna zástupce žalobce 6.360,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 28. dubna 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu