ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.956.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 956/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobců: a) MUDr. D. S., b) Doc. MUDr. Z. S., CSc., c) Doc. MUDr. Z. T., CSc., d) Mgr. F. D. , e) MUDr. V. N. , f) Ing. J. H., MBA, g) JUDr. T. K., zastoupených JUDr. Tomášem Kordačem, advokátem v Praze 4, Ohradní 1159/65, proti žalovanému: České Velkopřevorství Vojenského a špitálního Řádu sv. Lazara Jeruzalémského, občanské sdružení, se sídlem v Praze 1, Jalovcova 5, zastoupenému Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem v Praze 1, Královodvorská 16, o určení neplatnosti vyloučení z občanského sdružení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 243/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2009, č. j. 20 Co 49/2009-162, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze shora označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 6. 2008, č. j. 22 C 243/2005-109, kterým bylo určeno, že vyloučení žalobců z žalovaného občanského sdružení je neplatné, neboť odporuje zákonu a stanovám žalovaného. Odvolacím soudem byla dále žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 14.637,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. Tomáše Kordače.
Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že v dané věci byly naplněny podmínky vydání rozsudku pro zmeškání dle ust. §153b odst. 1 o. s. ř., a to i přes tvrzení žalovaného, že mu předvolání k jednání před soudem prvního stupně nebylo řádně doručeno. Námitce žalovaného spočívající v nedostatku jeho způsobilosti být účastníkem řízení z důvodu jeho zániku formou rozpuštění nižší instance rovněž nevyhověly. Svůj závěr odůvodnily zejména tím, že v předmětné věci nedošlo k zániku žalovaného s ohledem na skutečnost, že žalovaný dosud nebyl vymazán z registru občanských sdružení vedeném Ministerstvem vnitra ve smyslu ust. §20a odst. 2 obč. zák. Podle zmíněného ustanovení totiž platí, že právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo v jiném zákonem určeném rejstříku zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Právní otázku zásadního významu však v dovolání nevymezil dostatečně. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu – a současně i rozsudek soudu prvního stupně - a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci se k podanému dovolání písemně nevyjádřili.
Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, byl uplatněn podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam. Uvedené podmínky však rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s dovoláním žalovaného nesplňuje.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Předpokládá se tedy, že dovolací soud bude při posouzení přípustnosti dovolání reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 541/2004, Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení téhož soudu sp. zn. 28 Cdo 2757/2006 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 414/01, Sbírka nálezů a usnesení sv. 29, č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř.
Pokud jde o dovolatelem namítané zmatečnostní důvody, pak je třeba uvést, že tyto v posuzovaném případě nejsou způsobilým dovolacím důvodem. Dle ust. §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. V dané věci však s ohledem na nedostatek zásadního právního významu napadeného rozsudku ve věci samé nebylo možno přípustnost dovolání shledat, a tudíž k uplatněným zmatečnostní důvodům nelze přihlížet.
Nejvyšší soud navíc dospěl k závěru, že v předmětné kauze skutečně došlo k naplnění podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání dle ust. §153b odst. 1 o. s. ř. V tomto směru odkazuje na ustanovení §47 odst. 1 o. s. ř. (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.), v němž se uvádí, že písemnost určenou právnické osobě soud předá doručujícímu orgánu k doručení na adresu jejího sídla zapsanou do obchodního nebo jiného veřejného rejstříku nebo na adresu, kde skutečně sídlí. Jestliže právnická osoba o to požádá, soud předá písemnost k doručení na jinou adresu v České republice, kterou mu sdělila. V dané věci bylo tedy žalovanému doručeno řádným způsobem a jeho námitky jsou v tomto ohledu neopodstatněné.
Dovolací soud však nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů ohledně zániku žalovaného a uvádí, že v tomto směru lze přisvědčit námitce dovolatele, že došlo k jeho zániku již prostým rozpuštěním. V této souvislosti je třeba odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2008, sp.zn. 32 Odo 1114/2006, v němž byl učiněn závěr, že občanské sdružení nezaniká výmazem z rejstříku vedeného Ministerstvem vnitra, nýbrž způsoby uvedenými v §12 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Z uvedeného vyplývá, že k zániku sdružení postačí již pouhé dobrovolné rozpuštění a od tohoto okamžiku tak občanské sdružení ztrácí právní subjektivitu dle hmotného práva, jakož i způsobilost být účastníkem řízení. Tento závěr však nic nemění na skutečnosti, že nelze shledat přípustnost dovolání, když všechny shora uvedené procesněprávní aspekty věci nemohou přípustnost dovolání založit.
Z výše uvedeného vyplývá, že nebylo možné dovodit přípustnost dovolání dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.
Žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobcům nevznikly v tomto řízení žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 8. září 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu