ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2935.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 2935/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadkyně RADIKA spol. s r. o. , se sídlem v Brně, Údolní 65/552, PSČ 602 00, identifikační číslo 60 72 43 23, o vydání rozvrhového usnesení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 K 26/2003, o dovolání konkursní věřitelky NOVIKO s. r. o. , se sídlem v Brně, Palackého třída 537/163, PSČ 612 00, identifikační číslo 28 43 30 92, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. února 2008, č. j. 1 Ko 60/2007-305, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání původní konkursní věřitelky NOVIKO a. s., usnesením ze dne 28. února 2008, č. j. 1 Ko 60/2007-305, potvrdil usnesení ze dne 22. září 2006, č. j. 46 K 26/2003-284, jímž Krajský soud v Brně rozhodl o rozvrhu zpeněženého majetku podstaty úpadkyně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala původní konkursní věřitelka dovolání, které Nejvyšší soud – poté, co usnesením ze dne 30. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 2935/2008, rozhodl o tom, že v řízení bude jako s konkursní věřitelkou pokračovat s NOVIKO s. r. o. – jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Podstatou dovolání jsou výhrady dovolatelky co do „hrubého nepoměru mezi výší pohledávek za podstatou a mírou uspokojení pohledávek druhé třídy“. Dovolatelka přitom považuje za tristní, že celková suma pohledávek za podstatou (1,173.147,16 Kč) převyšuje sumu určenou k uspokojení pohledávek druhé třídy (1,007.111,- Kč). Dále považuje za „nepřijatelné a nemravné“, aby s ohledem na nízkou míru uspokojení pohledávek druhé třídy byly z konkursní podstaty hrazeny „velmi vysoké částky na odměnu správce konkursní podstaty, náklady spojené s udržováním a správou podstaty, daňové poradenství, účetnictví, daňová přiznání, advokátní poradenství atd.“ Vyjadřuje pochybnosti o tom, zda takto vyčíslené a soudem prvního stupně schválené pohledávky za podstatou vznikly zcela důvodně, oprávněně a zda byly skutečně nutné. „Napadené usnesení soudu prvního stupně“ shledává rozporným s hlavním účelem a cílem zákona o konkursu a vyrovnání, jímž je dosažení maximálního poměrného uspokojení konkursních věřitelů z majetku tvořícího konkursní podstatu.
Dovolatelka nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, podle něhož je rozvrhové usnesení vydané soudem prvního stupně správné, jelikož „nebyly dříve podány žádné námitky proti konečné zprávě správce konkursní podstaty, ani proti vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty a konečná zpráva předcházející rozvrhovému usnesení byla schválena soudem prvního stupně a nabyla právní moci“. „Pro úplnost“ uvádí, že její odvolací námitky „nesměřovaly primárně proti výdajům konkursní podstaty nebo odměně či hotovým výdajům správce konkursní podstaty, nýbrž směřovaly proti velmi nízkému uspokojení pohledávek druhé třídy a hrubému nepoměru jejich uspokojení s uspokojením pohledávek za podstatou, samozřejmě i s přihlédnutím k nepřiměřenosti výdajů správce konkursní podstaty a odměně správce“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil „těmto soudům“ k dalšímu řízení.
Dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolatelka však nepředkládá Nejvyššímu soudu k řešení žádnou otázku zásadního právního významu a napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturou.
Již v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud vysvětlil, že nabude-li právní moci usnesení o schválení konečné zprávy, je zásadně vyloučeno, aby se soudy problematikou, k jejímuž řešení je konečná zpráva primárně určena, zabývaly v konkursu později, např. při vydání rozvrhového usnesení či při vydání usnesení o zrušení konkursu. Závěr, podle kterého námitkami, které měly zaznít při projednání a schválení konečné zprávy, se soud v rozvrhovém usnesení již nezabývá, formuloval Nejvyšší soud výslovně např. též v usneseních ze dne 10. prosince 2008, sp. zn. 29 Cdo 1750/2008 a ze dne 17. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 4838/2008.
K významu a důsledkům konečné zprávy a rozvrhového usnesení dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2007, sp. zn. 29 Odo 1111/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2007, pod číslem 170, jež obstálo i v ústavní rovině, když ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 20. března 2008, sp. zn. III. ÚS 2361/07, odmítl. V témže usnesení Nejvyšší soud popsal i postup konkursního soudu v situaci, kdy podle schválené konečné zprávy jsou uspokojeny všechny v té době známé náklady konkursu a k rozvržení mezi konkursní věřitele nezbývá žádná částka, tj. v situaci srovnatelné s dovolatelkou namítaným rozporem mezi výši pohledávek za podstatou a částkou, jež zbyla k uspokojení pohledávek věřitelů druhé třídy.
Rozhodné znění občanského soudního řádu a zákona o konkursu a vyrovnání (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1 insolvenčního zákona.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu