ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4862.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 4862/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně J. M. , zastoupené Mgr. Milošem Znojemským, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 29, PSČ 500 03, proti žalovanému JUDr. J. K. , jako správci konkursní podstaty úpadkyně APON s. r. o., identifikační číslo 25 96 75 68, zastoupenému JUDr. Milanem Václavíkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Gočárova tř. 1105/36, PSČ 500 02, za účasti Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 Cm 31/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2009, č. j. 15 Cmo 35/2009-407, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 40 Cm 31/2006-348, ve znění opravného usnesení ze dne 14. ledna 2009, č. j. 40 Cm 31/2006-370, Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadkyně APON s. r. o.) vyloučení označených nemovitostí [budovy - občanské vybavenosti bez čp/če na parcele St. č. 932 (dále též jen „sporná budova“) a parcely St. č. 932, v obci Hradec Králové, katastrálním území Plotiště nad Labem, zapsané na listu vlastnictví č. 11069 u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové] ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně (výrok I.), vyhověl požadavku žalobkyně na vyloučení dalších označených nemovitostí (pozemků parcelní číslo 320/5, 320/84 a 320/85, zapsaných na témže listu vlastnictví) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výroky III. až V.) a o vrácení části zaplacené zálohy na znalecký posudek žalovanému (výrok VI.).
K odvolání obou účastníků Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně vyloučil i pozemek parcelní číslo St. 932, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud (ve vztahu ke sporné budově) přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého kupní smlouva ze dne 11. dubna 2005, jíž měla pozdější úpadkyně prodat spornou budovu V. K., jakož i kupní smlouva ze dne 12. ledna 2006, jíž měl následně V. K. převést vlastnické právo k téže nemovitosti na žalobkyni, jsou (v části týkající se sporné budovy) absolutně neplatnými právními úkony, neboť jejich předmětem je plnění nemožné.
Z provedeného dokazování podle odvolacího soudu totiž jednoznačně vyplynulo, že předmětem převodu podle uzavřených kupních smluv měla být jen část nemovitosti postavené na pozemcích parcelní číslo St. 932 a St.1096 (tj. jen původní stavba na pozemku parcelní číslo St. 932, bez „přístavby“ na pozemku parcelní číslo St. 1096). Způsobilým předmětem převodu vlastnického práva přitom může být část budovy pouze tehdy, došlo-li by k jejímu reálnému rozdělení na dvě samostatné nemovitosti, což se v posuzovaném případě nestalo.
Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně však jen proti části prvního výroku, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na vyloučení sporné budovy ze soupisu majetku konkursní podstaty) podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, nepředkládá.
Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí především nelze usuzovat z pohledu výhrady dovolatelky, podle níž odvolací soud nesprávně (v rozporu s ustálenou judikaturou) uzavřel, že vybudováním přístavby ke stavbě původní „vzniká zcela nová stavba odlišná od původní stavby“. Takový závěr odvolací soud totiž neučinil, když naopak - v intencích ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2001, sp. zn. 20 Cdo 931/99, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) - založil své rozhodnutí na závěru, podle něhož rozšířením stavby původní stavba nezaniká, přičemž se stále jedná o „jedinou nemovitou věc v právním slova smyslu“.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze spatřovat ani v řešení otázky, zda způsobilým předmětem občanskoprávních vztahů může být jen část stavby. Závěr, podle kterého dokud není stavba reálně rozdělena, lze platně učinit předmětem převodu buď celou věc, nebo její ideální díl, s tím, že má-li být převedena reálná část stavby, musí jít o takovou její část, která má již právně povahu samostatné věci, je totiž judikaturou obecně zastáván [srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2002, sp. zn. 22 Cdo 1465/2000, a ze dne 25. března 2008, sp. zn. 22 Cdo 361/2007 (které obstálo i v ústavní rovině, když ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 28. května 2009, sp. zn. III. ÚS 1524/08, odmítl), jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu].
Nejvyšší soud přitom - při respektování výkladových pravidel určených ustanovením §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku a zásad pro výklad právních úkonů formulovaných např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84, nemá žádné pochybnosti o tom, že vůle smluvních stran projevená v kupních smlouvách uzavřených dne 11. dubna 2005 a 12. ledna 2006 směřovala, jak správně uzavřely soudy nižších stupňů, k převodu jen (reálně neoddělené) části nemovitosti, tj. nemovitosti, která neměla právně povahu samostatné věci.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty pak sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše činí podle ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“) 4.500,- Kč. Takto určená sazba se podle ustanovení §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 2.250,- Kč, jelikož advokát žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a s připočtením náhrady za dvacetiprocentní daň z přidané hodnoty ve výši 510,- Kč tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 3.060,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 28. dubna 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu