ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1477.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1477/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. ledna 2010 o dovolání obviněného T. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 55 To 374/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 5 T 22/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. V. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. 6. 2009, sp. zn. 5 T 22/2009, byl obviněný T. V. uznán vinným pod body 1-4, 6-7, 13, 14-16 a 20-21 výroku trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák.; pod body 2-3, 5, 9, 10 a 21 výroku trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák.; pod bodem 4, 7-8, 11 a 16 výroku trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák.; pod bodem 12 a 17 výroku trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák.; pod bodem 18 výroku trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a konečně pod bodem 19 výroku trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. jako návodce podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák.
Za tyto trestné činy byl obviněný T. V. podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit jednotlivým poškozeným náhradu škody ve výši blíže rozvedené ve výroku rozsudku.
Z podnětu odvolání podaného státním zástupcem v neprospěch obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, rozsudkem ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 55 To 374/2009, zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku o vině pod bodem 18 a ve výroku o trestu. Sám poté podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl ohledně skutku pod bodem 18 tak, že obviněného uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák.
Podle skutkových zjištění uvedených v rozsudku krajského soudu se tohoto trestného činu dopustil obviněný tím, že:
v přesně nezjištěné době od roku 2006 do května 2008 v Č. L., ulice P., v místě svého bydliště zčásti prodal a zčásti poskytl zdarma metamfetamin, zvaný pervitin, tedy psychotropní látku uvedenou v příloze č. 5 zák. č. 167/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů o návykových látkách, nejméně následujícím osobám:
a) v přesně nezjištěné době koncem léta 2007 v jednom případě prodal za částku ve výši 200,- Kč pervitin T. J., který drogu následně užil šňupáním,
b) v přesně nezjištěné době od října 2007 do prosince 2007 ve více případech prodal za částku v celkové výši 20.000, - Kč a v měsíci květnu roku 2008 v patnácti případech prodal za částku v celkové výši 7.500,- Kč pervitin D. P., který si drogu následně aplikoval nitrožilně,
c) v přesně nezjištěné době od roku 2006 do ledna 2008 přibližně ve 20 případech zčásti poskytl zdarma, zčásti prodal za úplatu za částku v celkové výši cca 3.000,- Kč až 4.000,- Kč a zčásti vyměnil za různou elektroniku blíže nezjištěné hodnoty pervitin P. T.který si drogu následně aplikoval nitrožilně,
d) v přesně nezjištěné době od poloviny ledna 2008 do konce února 2008 nejméně ve 20 případech prodal za úplatu za částku v celkové výši 20.000,- Kč pervitin L. P., která si drogu následně aplikovala nitrožilně,
e) v přesně nezjištěné době od července 2007 do jara 2008 nejméně ve 20 případech zčásti prodal za úplatu za částku v celkové výši nejméně 10.000,- Kč a zčásti vyměnil za různou elektroniku pervitin M. P., přestože věděl, že se jedná o osobu mladší 18 let, který drogu následně užil šňupáním,
j) v přesně nezjištěné době v měsíci březnu roku 2008 v jednom případě prodal za částku 200,- Kč pervitin M. H., která si drogu následně aplikovala nitrožilně,
g) v přesně nezjištěné době v dubnu 2008 ve dvanácti případech prodal za částku v celkové výši 6.000, - Kč pervitin M. M., který drogu následně užíval šňupáním.
Obviněnému byl za tento trestný čin a trestné činy padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák., úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. ve formě návodu podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák., které zůstaly v napadeném rozsudku nedotčeny, podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání opřené o ust. §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a dále, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
V úvodu odůvodnění svého dovolání obviněný tvrdí, že žádný z provedených důkazů nebyl způsobilý prokázat, jaká látka byla svědkům skutečně poskytována, zda to vůbec byl metamfetamin, zvaný pervitin, který je uveden ve výroku, tedy látka uvedená na seznamu omamných a psychotropních látek v přílohách č. 1 a 7 z. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění z. č. 354/1999 Sb., z. č. 117/2000 Sb. Zdůrazňuje, že těmto osobám nebyl proveden rozbor moči, nebyly zkoumány ústřižky jejich vlasů znalcem z oboru toxikologie, přičemž nikdo z nich nedokázal spolehlivě určit, zda se skutečně jednalo o pervitin. Za situace, kdy soud zamítl provést obhajobou navržené důkazy k prokázání, o jakou látku se jednalo, podle dovolatele přetrvává pochybnost, o jakou látku šlo. Je přesvědčen, že soud měl postupovat dle zásady in dubio pro reo a obžaloby jej zprostit. Odvolací soud tím, že rozhodnutí okresního soudu potvrdil, pak podle jeho názoru nepřezkoumal řádně zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti němuž bylo podáno odvolání, a nesplnil tak svou přezkumnou povinnost.
Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. do data neveřejného zasedání písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné obviněným T. V. v jeho dovolání lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 449/03, resp. IV. ÚS 73/03).
Nejvyšší soud konstatoval, že obviněný ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku nevznesl. Opakoval v něm pouze svou obhajobu, kterou již prezentoval jak v řízení před nalézacím soudem, tak soudem odvolacím, a sice, že látka, kterou distribuoval, nebyla pervitin, nýbrž ketamin, který omamnou látkou není. Tato námitka není námitkou právní, nezpochybňuje správnost hmotně právního posouzení zjištěného skutku soudy, nýbrž námitkou ryze skutkovou. Jejím prostřednictvím se obviněný snaží prosadit jiné skutkové závěry, než ke kterým na podkladě hodnocení provedených důkazů dle §2 odst. 6 tr. ř. dospěly v posuzované věci okresní a krajský soud. Takovou námitkou obviněný deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ust. §265b tr. ř. nenaplnil (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05).
Nejvyšší soud přitom v posuzovaném případě neshledal ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů první a druhé instance na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé, když právní závěry ze skutkových zjištění zcela zřetelně vyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). Ve vztahu k hodnocení důkazů provedených v posuzované věci Nejvyšší soud uvádí, že závěry, které učinily oba soudy, shledává logické a přesvědčivé. Nejvyšší soud odkazuje na argumenty obsažené zejména v odůvodnění rozsudku okresního soudu na str. 16. Okresní soud řádně odůvodnil, proč uvěřil výpovědím těch svědků, kteří měli s užíváním pervitinu předchozí zkušenost a jednoznačně určili, že obviněný jim dodával pervitin, jehož účinky také detailně popsali, někteří se museli dokonce na následky jeho užívání léčit. V tomto směru nelze přehlížet ani fakt, že sám obviněný v přípravném řízení distribuci pervitinu nejen doznával, ale podrobně popsal i průvodní okolnosti (viz protokol o výslechu obviněného ze dne 27. 5. 2008 na č. l. 77- 81). V hlavním líčení nebyl schopen přijatelně vysvětlit, proč by tak ke své újmě činil, kdyby ve skutečnosti distribuoval ketamin.
Nejvyšší soud shledal, že nedošlo ani k opominutí žádného z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci (k tomu viz III. ÚS 2110/07). Především krajský soud podrobně odůvodnil své zamítavé stanovisko k návrhům obviněného na doplnění dokazování (viz str. 14 odůvodnění jeho rozsudku).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak obviněný uplatnil v jeho prvé alternativě, tj., že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, ten ovšem v posuzovaném případě rozhodně naplněn nebyl. Krajský soud v předmětné věci totiž meritorně přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvého stupně. Nedošlo k zamítnutí odvolání z tzv. formálních důvodů (např. pro jeho opožděnost nebo proto, že bylo podáno neoprávněnou osobou nebo osobou, která se jej vzdala), jak to úspěšné uplatnění zmíněné alternativy předpokládá.
IV.
Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněného T. V. jako podané z jiného důvodu, než je uveden §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr