ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.1421.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 1421/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně T. realitní kancelář, spol. s r. o. zastoupené advokátem, proti žalované M. B., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 79.968,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 10 C 204/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. prosince 2007, č. j. 26 Co 347/2007-79, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 6.636,- Kč k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 15. března 2007, č. j. 10 C 204/2006-46, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 18. října 2007, č. j. 10 C 204/2006-68, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 79.968,- Kč s úroky z prodlení zde specifikovanými a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 11. prosince 2007, č. j. 26 Co 347/2007-79, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Ze znění §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyplývá, že dovolání podle tohoto ustanovení je přípustné pouze k řešení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva). Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. mířícího proti skutkovým zjištěním je zcela vyloučeno, a proto je dovolací soud povinen převzít skutkový stav, z něhož odvolací soud při svém rozhodování vycházel (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07).
Žalovaná v dovolání zpochybnila závěr, že smlouva, kterou uzavřela se žalobkyní dne 11. 8. 2005, je platným právním úkonem a že podle ujednání obsaženého v článcích IV. a VI. smlouvy vznikl žalobkyni nárok na zaplacení odměny v žalované výši, výtkou, že odvolací soud nesprávně vyložil obsah smlouvy. Otázka, co bylo obsahem smluvního ujednání účastnic vyjádřeného ve smlouvě, včetně toho, jakého výsledku mělo být činností žalobkyně dosaženo (tj. co bylo předmětem závazku žalobkyně a na co byl vznik práva na odměnu vázán), a zda žalobkyně splnila svůj závazek (byť dílčí), který si účastnice smlouvy dohodly, jsou otázkami skutkovými, nikoli právními. Již v rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002, uvedl dovolací soud, že činí-li soud z obsahu smlouvy (případně z dalších pramenů) zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním; vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje právní závěry (srovnej též např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 20 Cdo 261/2003, a ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 20 Cdo 473/2003). Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svém skutkovém závěru a vzal v úvahu skutečnosti, které tvrdila žalovaná (že vznik nároku na odměnu účastnice vázaly jen na uzavření kupní smlouvy, a nikoli též na uzavření rezervační smlouvy se zájemcem o koupi), musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, že žalobkyni právo na odměnu za zprostředkování nevzniklo (§774 obč. zák.).
Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovanou k dovolacímu přezkumu předložená otázka není způsobilá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit. Dovolací soud proto dovolání pro nepřípustnost odmítl (§243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení, které jí vznikly v souvislosti s vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 5.230,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4., §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.106,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty v sazbě 20 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (§137 odst. 3 o. s. ř.). Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 23. února 2010
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu