ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.798.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 798/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce L. K., zastoupeného JUDr. Robertem Bezděkem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 30, proti žalovaným 1) Z. F. a 2) M. F. , zastoupeným JUDr. Růženou Jansovou, advokátkou se sídlem v Kladně, nám. Starosty Pavla 40, o zaplacení 1,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 17 C 160/2005, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. července 2007, č. j. 19 Co 495/2006-274, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal po žalovaných zaplacení částky 1,340.000,- Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatků půjček.
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 4. května 2006, č. j. 17 C 160/2005-171, uložil žalovaným povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 1,000.000,- Kč s 2% ročním úrokem z prodlení z této částky od 26. 5. 2005 do zaplacení; ve zbytku žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. července 2007, č. j. 19 Co 495/2006-274, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovaným povinnost do dvou měsíců od právní moci rozsudku zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 1,000.000,- Kč s 3% ročním úrokem z prodlení z této částky od 26. 4. 2003 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Vytýkají odvolacímu soudu, že stejně jako soud prvního stupně nevzal při rozhodování dostatečně v úvahu jejich skutečnou vůli a nesprávně uzavřel, že s žalobcem uzavřeli smlouvu o půjčce podle §657 obč. zák. s rozvazovací podmínkou. I když znění písemného právního úkonu tomu odpovídá,
z provedeného dokazování vyplynulo, že si od žalobce ve skutečnosti peníze nepůjčili. Žalovaní navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Každé podání účastníka řízení, tedy i dovolání, je nezbytné posuzovat podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.). Vymezuje-li občanský soudní řád - při splnění zákonných podmínek - jako způsobilý předmět dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, má tím na mysli i jednotlivé jeho výroky. Přestože žalovaní v dovolání výslovně uvádějí, že rozsudek odvolacího soudu „napadají ve všech jeho výrocích“, jejich obsahové námitky směřují výlučně proti části, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ukládající jim povinnost zaplatit žalobci částku 1,000.000,- Kč. Proti té části rozsudku, jíž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně skutečně změnil (ať již jde o odlišnou pariční lhůtu nebo o navýšení úroku z prodlení o 1%), žalovaní v dovolání žádné konkrétní výtky neuplatnili. Stejně tak dovolání postrádá jakékoli výhrady směřující ke zpochybnění správnosti výroku o nákladech řízení.
Dovolání žalovaných není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/
o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod označením C 23/1 a C 71/1). Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. namířené proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno; při úvahách o přípustnosti dovolání musí dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž je založeno právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III ÚS 1970/07).
Přestože žalovaní v dovolání avizují použití dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., ve skutečnosti uplatnili – jak vyplývá z obsahu dovolání – výlučně dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci. Podstatu jejich námitek totiž tvoří výtky týkající se nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Žalovaní totiž odvolacímu soudu vytýkají, že nesprávně vyhodnotil jak výpovědi účastníků, tak listinný důkaz (písemnou smlouvu o půjčce), z nichž mylně dovodil, že s žalobcem uzavřeli smlouvu o půjčce, podle níž jim bylo poskytnuto 1,000.000,- Kč na dobu jednoho měsíce. Oproti odvolacímu soudu prosazují názor, že nebylo jejich skutečnou vůlí uzavřít smlouvu o půjčce, nýbrž ručit za údajné dluhy jejich vnuka, který jediný ze všech jejich úkonů vůči žalobci těžil. Zjišťuje-li ovšem soud obsah smlouvy (tj. činí-li z obsahu smlouvy zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno), a to i pomocí výkladu projevů vůle ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění. O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Činil-li tudíž odvolací soud v posuzovaném případě závěr, že vůlí žalobce bylo poskytnout žalovaným na dobu jednoho měsíce půjčku ve výši 1,000.000,- Kč a vůlí žalovaných bylo tyto peníze použít pro svou potřebu, příp. pro potřebu svého vnuka s tím, že prodají-li žalovaní žalobci v této době své nemovitostí v H., nebudou muset vypůjčený obnos vracet, neboť bude použit jako záloha na kupní cenu, dospíval ke skutkovému zjištění. Nesprávným právním posouzením věci argumentují dovolatelé pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve výše zmíněných skutkových závěrech, musel by dovodit, že kupní smlouva byla simulovaným právním úkonem, z něhož těžil pouze M. H., a musel by žalobu vůči nim zamítnout. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění.
Protože dovolání žalovaných směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle
§243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci, který by jinak měl právo na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu