ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.1087.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 1087/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 15. září 2010 dovolání, které podal obviněný R. Č. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 6 To 578/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 21/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. Č.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. 20 T 21/2009, byl obviněný R. Č. uznán vinným za jednání spočívající v tom, že
2) dne 16. 1. 2008 v době od 21.40 do 21.45 hod. v B., okr. N. J., před pivnicí B. v podnapilém stavu udeřil pěstí do obličeje J. B., kterému způsobil zranění spočívající v tržné ráně dolního rtu vlevo o délce 2 cm a zhmoždění levé tváře s otokem a oděrkou, které si vyžádalo lékařského zásahu sešití včetně pracovní neschopnosti v trvání od 17. 1. 2008 do 27. 1. 2008,
3) dne 17. 1. 2008 kolem 17.30 hod. v B., okr. N. J., řídil osobní motorové vozidlo své matky M. Č. zn. Škoda Octavia, po ulici P., v blízkosti letního kina a dále přes S. n. a M. k., které zaparkoval na parkovišti před barem B.,
přičemž tohoto jednání se dopustil, přestože není držitelem příslušného řidičského oprávnění a dále mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 2 T 83/2001 ze dne 7. 4. 2006, který nabyl právní moci dne 23. 8. 2006, mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let,
4) dne 17. 1. 2008 v době od 17.39 hod. do 18.10 hod. v okrese N. J. řídil z B. do S. V. osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia pod vlivem alkoholických nápojů, přičemž po příjezdu do obce S. V. na dvůr domu majitele J. M. při couvání narazil do zaparkovaného osobního vozidla poškozeného zn. VW Golf, na kterém však vyjma otěru barvy nezpůsobil žádnou škodu, přičemž odmítl výzvu PČR OO Bílovec k dechové zkoušce i k lékařskému vyšetření vzorku krve na alkohol, avšak znaleckým posudkem z oboru soudního lékařství, odvětví toxikologie bylo zjištěno na základě výpovědi svědků, že tento měl v krvi 1,51 až 2,00 g/kg alkoholu,
přičemž tohoto jednání se dopustil, přestože není držitelem příslušného řidičského oprávnění a dále mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 2 T 83/2001 ze dne 7. 4. 2006, který nabyl právní moci dne 23. 8. 2006, mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let,
5) dne 26. 1. 2008 ve 23.20 hod. v okrese N. J. a jinde na základě zjištění hlídky PČR OO Bílovec a Městské policie Bílovec řídil osobní motorové vozidlo M. Č. zn. Škoda Octavia v B. po ulici P., kde byl stavěn hlídkou policie, na výzvu však nereagoval a hlídce ujížděl přes obec T. směrem na V., S. a O., opětovně byl stavěn hlídkou PČR v obci V. A., které opětně ujel na K., když ve 23.40 hod. byl stavěn policejní hlídkou PČR OO Bílovec a Městské policie Bílovec na silnici I/47, kdy znovu na výzvy k zastavení nereagoval a ujížděl ulicí N. c. směrem na F., přičemž byl policisty pronásledován se zapnutým světelným a zvukovým výstražným zařízením s nápisem "Stop", kdy projel obcí P., K., P., H. Ž., S.-B. směrem na P., kdy ve S. byl 27. 1. 2008 v 00.15 hod. opět stavěn hlídkou policie, na jejíž výzvu nezastavil a ujížděl směrem na obce M. a S. V., když vozidlo řídil rychlostí 100 až 140 km/hod.,
přičemž tohoto jednání se dopustil, přestože není držitelem příslušného řidičského oprávnění a dále mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 2 T 83/2001 ze dne 7. 4. 2006, který nabyl právní moci dne 23. 8. 2006, mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let,
6) dne 16. 10. 2008 nejméně v době od 13.45 hod. do 14.00 hod. v B., obvod Okresního soudu v Novém Jičíně, řídil po předchozím požití alkoholických nápojů osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia, ačkoliv mu byla rozhodnutím správního orgánu - Městského úřadu v Bílovci, odboru dopravy a silničního hospodářství, č.j. DSH/10374-08/1323-2008/ber ze dne 13. 3. 2008, které mu bylo doručeno a které nabylo právní moci dne 3. 4. 2008, uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 16 měsíců a tudíž pozbyl podle §94a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. řidičské oprávnění všech skupin, kdy na silnici č. I/47 na ulici 17. l. v B. ve směru z centra na O. nejprve poté, co nesledoval situaci v silničním provozu a z důvodu nedodržení bezpečné vzdálenosti zezadu narazil do před ním v koloně stojícího vozidla zn. Škoda PickUp, řízené K. K., který utrpěl při nehodě lehké zranění - pohmoždění krční a hrudní páteře s obvyklou dobou léčení v délce 3 - 5 týdnů, z místa nehody ujel, kdy pokračoval zpět po silnici č. I/47 směrem na F., přitom byl pronásledován hlídkou OO PČR Bílovec, kdy nereagoval na výzvy k zastavení vozidla, vysokou rychlostí okolo 100 km/hod. ujížděl v ulicích města v hustém dopravním provozu, kdy byl nucen vozidlo zastavit právě z důvodu dopravní situace za kolonou vozidel při výjezdu z B. na ulici L., z místa se při snaze policistů o jeho zadržení pokoušel opět ujet, zadržení se aktivně bránil, kdy zaútočil pěstí pravé ruky na obličej policisty P. K., který se útoku vyhnul a policistovi R. H. vyhrožoval zabitím slovy "H., nechám tě zabít T., ty zmrde", kdy odběrem krve provedeným v 16.30 hod. u něj byla zjištěna hodnota 2,36 g/kg alkoholu v krvi.
Jednání uvedené ve výroku rozsudku ad 2) bylo právně kvalifikováno jako jednočinný souběh trestných činů ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona a trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona, pod body 3, 4, 5) výroku rozsudku jako souběh trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zákona, a v bodě 4) též jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona. Skutek popsaný pod bodem 6) výroku rozsudku byl právně posouzen jako souběh trestných činů útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zákona, útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zákona, maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zákona, ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákona a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona.
Pro skutky pod body 2) - 5) byl odsouzen podle §201 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu v trvání dvou roků. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zákona zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 3T 41/2008, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Pro skutek pod bodem 6) byl podle §201 odst. 2 tr. zákona, §35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu v trvání dvou roků.
Naproti tomu byl obviněný R. Č. podle §226 písm. b) tr. řádu, kterým byl tento obviněný zproštěn obžaloby pro skutek ze dne 11. 8. 2007, kvalifikovaný jako trestné činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zákona, neboť skutky označené v žalobním návrhu nejsou trestným činem.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal v zákonné osmidenní lhůtě odvolání obviněný R. Č. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně tento opravný prostředek podal v neprospěch obviněného, když je zaměřil do výroku o trestu a proti zprošťujícímu výroku.
Krajský soud v Ostravě konal ve věci veřejné zasedání dne 7. 12. 2009, a rozsudkem sp. zn. 6 To 578/2009, rozhodl tak, že I. z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil v napadeném rozsudku výrok o uložení souhrnného trestu pro skutky 2) - 5) výroku rozsudku a obviněného nově odsoudil podle §201 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 3 T 41/2008, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Výrokem ad II.) odvolání obviněného R. Č. podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 6 To 578/2009, ve spojení se shora označeným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně, podal obviněný R. Č. prostřednictvím své obhájkyně včas ve lhůtě podle §265e tr. řádu dovolání, které má obsahové náležitosti uvedené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, směřující proti všem jeho výrokům, s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
K bodu 6) výroku o vině dovolatel uvedl, že nesouhlasí s tím, že by se jakkoliv aktivně bránil zadržení policisty a na tyto zaútočil jak fyzicky, tak slovně. Dle tvrzení obviněného došlo k zastavení jeho automobilu a následnému zatčení na místě veřejně přístupném, jak bylo svědecky prokázáno, projížděly tudy třetí osoby v obou směrech, jeho automobil byl zablokován, musel se tedy zatčení podrobit a nebyl důvod, proč by na policisty útočil.
K bodu 2) výroku o vině dovolatel uvedl, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty daného trestného činu, neboť zde absentuje subjektivní stránka i subjekt samotný. Poškozený B. vyvolal potyčku s matkou obviněného, která na toto jednání reagovala. S ohledem na značnou opilost poškozeného B. nelze mít za prokázané, že jeho tvrzení je pravdivé a že si škodu nezpůsobil sám svou opilostí.
Protiprávního jednání, jež je popsáno pod bodem 3) výroku o vině napadeného rozsudku, toho se dovolatel nedopustil a podle jeho názoru žádným z provedených důkazů nebyla jeho vina prokázána.
K bodu 5) výroku o vině uvedl, že tento skutek doznal a řádně popsal, nesouhlasí však s tím, že byl při řízení pod vlivem alkoholu a je nutná změna skutkové věty.
Obviněný dále v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku poukázal na své osobní poměry s tím, že si je vědom své bohaté trestní minulosti, nicméně dlouhodobě se léčí se srdeční chorobou, měl v minulosti těžký otřes mozku, trpí epilepsií a podrobil se transplantaci kostní dřeně. Napadenému rozhodnutí vytýká nesprávné vyhodnocení důkazů, které bylo provedeno v jeho neprospěch, procesním postupem soudu byly porušeny zásady stanovené v §2 odst. 2, 5 a 6 tr. řádu a požadavky stanovené v §125 a §134 odst. 2 tr. řádu. V neposlední řadě nebylo respektováno jeho právo na spravedlivý proces.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudky soudů obou stupňů ve výrocích vztahujících se k jednání pod body 2, 3, 5 a 6 a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se podle §265h odst. 2 tr. řádu písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. K argumentaci obviněného uvedl, že ve svém mimořádném opravném prostředku v zásadě pouze opakuje výhrady, které vznášel již v rámci dosavadní obhajoby a kterými se již krajský soud dostatečně zabýval a řádně vypořádal. Závěry odvolacího soudu jsou logické, srozumitelné a odpovídají výsledkům provedeného dokazování. V rámci dovolacího řízení není důvodu námitky obviněného opakovaně přezkoumávat, neboť jde o námitky proti správnosti skutkových zjištění a nikoli proti právnímu posouzení skutku. Jelikož tedy námitky obviněného nenaplňují žádný ze zákonných dovolacích důvodů, státní zástupce navrhl odmítnutí podaného dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatel sice formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v samotném obsahu svého mimořádného opravného prostředku pouze nesprávnost učiněných skutkových zjištění a předkládal vlastní konstrukci skutkového stavu. Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
V posuzovaném případě nejde ani o extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně ve věci dovolatele založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud se poté řádně a správně vypořádal s uplatněnými námitkami obviněného.
Závěrem Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného R. Č. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. září 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á