ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.115.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 115/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2010 dovolání obviněného J. H ., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 11. 2009, sp. zn. 8 To 392/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 135/2009, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného J. H. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 7. 9. 2009, sp. zn. 2 T 135/2009, byl obviněný J. H. uznán vinným v bodech 1) a 7) výroku rozsudku trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1 tr. zákona, v bodech 2) až 6) výroku rozsudku trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, kterých se dopustil tím, že
1. od 1. 1. 2003 do 31. 3. 2003 v D., kdy pracoval jako provozní náměstek u Správy a údržby silnic D., neoprávněně v zimním období vykazoval za veškeré dny pracovního klidu a státních svátků v tomto sledovaném období placenou domácí pohotovost, kterou však neměl řádně schválenou ředitelem SÚS D., a kterou ve skutečnosti vůbec nevykonával, a přesto právě na základě těchto svých písemných výkazů za tuto čerpal neoprávněný výdělek v celkové výši 16.841,- Kč ke škodě Správě a údržbě silnic D., příspěvkové organizaci P. kraje,
2. od 1. 11. 2003 do 31. 3. 2004 v D., kdy pracoval jako provozní náměstek u Správy a údržby silnic D., neoprávněně v zimním období vykazoval za veškeré dny pracovního klidu a státních svátků v tomto sledovaném období placenou domácí pohotovost, kterou však neměl řádně schválenou ředitelem SÚS D., a kterou ve skutečnosti vůbec nevykonával, a přesto právě na základě těchto svých písemných výkazů za tuto čerpal neoprávněný výdělek v celkové výši 29.265,- Kč ke škodě Správě a údržbě silnic D., příspěvkové organizaci P. kraje
3. od 1. 11. 2004 do 31. 3. 2005 v D., kdy pracoval jako provozní náměstek u Správy a údržby silnic D., neoprávněně v zimním období vykazoval za veškeré dny pracovního klidu a státních svátků v tomto sledovaném období placenou domácí pohotovost, kterou však neměl řádně schválenou ředitelem SÚS D., a kterou ve skutečnosti vůbec nevykonával, a přesto právě na základě těchto svých písemných výkazů za tuto čerpal neoprávněný výdělek v celkové výši 30.081,- Kč ke škodě Správě a údržbě silnic D., příspěvkové organizaci P. kraje
4. od 1. 11. 2005 do 31. 3. 2006 v D., kdy pracoval jako provozní náměstek u Správy a údržby silnic D., neoprávněně v zimním období vykazoval za veškeré dny pracovního klidu a státních svátků v tomto sledovaném období placenou domácí pohotovost, kterou však neměl řádně schválenou ředitelem SÚS D., a kterou ve skutečnosti vůbec nevykonával, a přesto právě na základě těchto svých písemných výkazů za tuto čerpal neoprávněný výdělek v celkové výši 29.521,- Kč ke škodě Správě a údržbě silnic D., příspěvkové organizaci P. kraje
5. od 1. 11. 2006 do 31. 3. 2007 v D., kdy pracoval jako provozní náměstek u Správy a údržby silnic D., neoprávněně v zimním období vykazoval za veškeré dny pracovního klidu a státních svátků v tomto sledovaném období placenou domácí pohotovost, kterou však neměl řádně schválenou ředitelem SÚS D., a kterou ve skutečnosti vůbec nevykonával, a přesto právě na základě těchto svých písemných výkazů za tuto čerpal neoprávněný výdělek v celkové výši 32.849,- Kč ke škodě Správěa údržbě silnic D., příspěvkové organizaci P. kraje
6. od 1. 11. 2007 do 31. 3. 2008 v D., kdy pracoval jako provozní náměstek u Správy a údržby silnic D., neoprávněně v zimním období vykazoval za veškeré dny pracovního klidu a státních svátků v tomto sledovaném období placenou domácí pohotovost, kterou však neměl řádně schválenou ředitelem SÚS D., a kterou ve skutečnosti vůbec nevykonával, a přesto právě na základě těchto svých písemných výkazů za tuto čerpal neoprávněný výdělek v celkové výši 35.694,- Kč ke škodě Správě a údržbě silnic D., příspěvkové organizaci P. kraje
7. od 1. 11. 2008 do 31. 1. 2009 v D., kdy pracoval jako provozní náměstek u Správy a údržby silnic D., neoprávněně v zimním období vykazoval za veškeré dny pracovního klidu a státních svátků v tomto sledovaném období placenou domácí pohotovost, kterou však neměl řádně schválenou ředitelem SÚS D., a kterou ve skutečnosti vůbec nevykonával, a přesto právě na základě těchto svých písemných výkazů za tuto čerpal neoprávněný výdělek v celkové výši 21.609,- Kč ke škodě Správě a údržbě silnic D., příspěvkové organizaci P. kraje, když z toho částka 7.530,- Kč mu byla sražena z výplaty v měsíci únoru 2009.
Podle §250 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona byl obviněný za toto jednání odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §250 odst. 1, §53 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen i peněžitý trest ve výměře 25.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zákona pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená společnost Správa a údržba silnic, D., příspěvková organizace P. kraje, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
V zákonné osmidenní lhůtě podal obviněný J. H. proti tomuto rozsudku odvolání. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 9. 11. 2009, sp. zn. 8 To 392/2009, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného J. H. uznal vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, kterého se obviněný J. H. dopustil tím, že od 1. 1. 2003 do 31. 1. 2009 v D., kdy pracoval jako provozní náměstek u Správy a údržby silnic D., neoprávněně v zimním období vykazoval za veškeré dny pracovního klidu a státních svátků v tomto sledovaném období placenou domácí pohotovost, kterou však neměl řádně schválenou ředitelem SÚS D., a kterou ve skutečnosti vůbec nevykonával, a přesto právě na základě těchto svých písemných výkazů za tuto čerpal neoprávněný výdělek, a to
1. za období od 1. 1. 2003 do 31. 2003 v celkové výši 16.841,- Kč,
2. za období od 1. 11. 2003 do 31. 3. 2004 v celkové výši 29.265,- Kč,
3. za období od 1. 11. 2004 do 31. 3. 2005 v celkové výši 30.081,- Kč,
4. za období od 1. 11. 2005 do 31. 3. 2006 v celkové výši 29.521,- Kč.
5. za období od 1. 11. 2006 do 31. 3. 2007 v celkové výši 32.849,- Kč,
6. za období od 1. 11. 2007 do 31. 3. 2008 v celkové výši 35.694,- Kč,
7. za období od 1. 11. 2008 do 31. 1. 2009 v celkové výši 21.609,- Kč, když z toho částka 7.530,- Kč mu byla sražena z výplaty v měsíci únoru 2009,
celkem tak způsobil poškozené Správě a údržbě silnic, D., příspěvkové organizaci P. kraje, škodu ve výši 195.860,- Kč.
Podle §250 odst. 2 tr. zákona byl obviněný za toto jednání odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §53 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 25.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zákona pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání osmi týdnů.
Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená společnost Správa a údržba silnic, D., příspěvková organizace P. kraje, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě stanovené v §265e tr. řádu proti tomuto rozsudku dovolání, jímž napadl všechny výroky tohoto rozsudku, a to s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění dovolání uvedl, že soudy obou stupňů sice shromáždily dostatečný počet podkladů pro vlastní rozhodnutí, nicméně jak rozhodnutí soudu prvního stupně, tak i soudu odvolacího spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku tvrdil, že se necítí být vinen skutky, které jsou mu kladeny za vinu, neboť předmětné finanční prostředky mu byly vyplaceny po právu po schválení ředitelem organizace Ing. Š. Namítl, že z trestné činnosti byl usvědčován toliko jediným důkazem, a to svědeckou výpovědí ředitele Ing. Š., který však vypovídal nepravdu a je s podivem, proč soudy obou stupňů uvěřily výpovědi tohoto svědka a nikoli obhajobě obviněného, když z nepravdivé výpovědi byl ředitel Ing. Š. usvědčován výpověďmi dalších svědkyň. Obviněný dále uvedl, že ředitel organizace se obviněními směřovanými vůči dovolateli snažil zastřít vlastní nedostatky v řízení organizace.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby jej Nejvyšší soud svým rozhodnutím zprostil obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného J. H. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu, se k němu ve stanovené lhůtě písemně nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice vznesl námitku, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném hmotně právním posouzením skutku, v odůvodnění svého dovolání však nikterak nespecifikoval, v čem by mělo toto nesprávné hmotně právní posouzení spočívat. Veškeré své námitky dovolatel omezil na tvrzení o své nevině a zaměřil proti hodnocením důkazů soudy obou stupňů. Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
V posuzovaném případě nejde ani o extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně ve věci dovolatele založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu věci dospěl k závěru, že nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž nevycházel toliko z dovolatelem zpochybňované výpovědi svědka Ing. Š., ale i z dalších důkazů, které jsou v rozsudku specifikovány a hodnoceny.
Odvolací soud sice dospěl k odlišným právním závěrům nežli soud prvního stupně, když jednání obviněného kvalifikoval jako pokračující trestný čin, ale protože přezkoumával rozsudek soudu prvního stupně výhradně na pokladě odvolání podaného obviněným, byl vázán principem „zákazu reformace in peius“ a proto nepřikročil k uložení přísnějšího trestu a výrok o trestu vyslovený soudem prvního stupně převzal do svého rozhodnutí (s výjimkou upřesnění náhradního trestu odnětí svobody na dobu uvedenou v týdnech z důvodu přehlednosti). Okolnost rozdílného právního posouzení skutku odvolacím soudem oproti právnímu posouzení učiněnému soudem prvního stupně ostatně obviněný ani ve svém mimořádném opravném prostředku nenamítal a z hlediska řízení o dovolání tato okolnost tedy není relevantní.
Závěrem Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona.V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. H. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 23. února 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á