ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.1445.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 1445/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. ledna 2010 dovolání obviněného V. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 5 To 332/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 3 T 81/2008, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného V. K. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 3 T 81/2008, byl obviněný V. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, za který byl podle §224 odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání tří roků. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Z. p. ministerstva vnitra ČR, pobočka B., C., B., částku 373.802,- Kč a poškozenému M. H., částku 268.954,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený M. H. odkázán se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný V. K. dne 17. 10. 2007 v době kolem 15.42 hod. jel jako řidič motocyklu tovární značky Kawasaki Ninja, po silnici II.třídy, ve směru B. – L., přičemž se v km 31.614 uvedené komunikace na křižovatce s místní komunikací vedoucí do obce S. v prostoru autobusové zastávky nechoval dostatečně pozorně a ohleduplně, rychlost své jízdy nepřizpůsobil svým schopnostem a okolnostem, které má předvídat, a poté, co v témže směru jedoucí řidič motocyklu tovární značky Honda CBR600F PC 35, J. K., posledně bytem B., ul. L., narazil přední částí jím řízeného motocyklu do levé přední části osobního motorového vozidla tovární značky Renault Megane 1,4 16V, které řídila J. H., posledně bytem B., ul. J., přičemž řidička J. H. začala odbočovat ze svého směru jízdy L. – B. vlevo do obce S., narazil přední částí jím řízeného motocyklu do pravého boku vozidla řidičky J. H. a v důsledku tohoto jednání došlo ke zraněním poškozené, a to krevní výrony měkkých pokrývek lebních, více vlevo, zlomenina zobcovitého výběžku skalní kosti vlevo, zlomení obličejového skeletu, pohmoždění mozku na spodině levého čelního a spánkového laloku, ve středových jádrech mozku vlevo, s úrazovým podomozečnicovým krvácením, zlomenina druhého krčního obratle, sériové zlomení žeber oboustranně ve dvou liniích, vlevo s vpáčením do dutiny hrudní a levostranným preumotoraxem, pohmoždění plic, zlomeniny obou klíčních kostí, zlomeniny obou 1. mezižebří, pertrochanterická zlomenina stehenní kosti vlevo, tedy k jejím smrtelným zraněním, když obviněný V. K. tak svým jednáním hrubým způsobem porušil §4 písm. a), §5 odst. 1 písm. b) a §18 odst. 1, odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb.
Obviněný V. K. podal v zákonné osmidenní lhůtě proti tomuto rozsudku odvolání, které projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2009 Krajský soud v Brně a usnesením sp. zn. 5 To 332/2009, odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Obviněný V. K. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě stanovené podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 5 To 332/2009, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 3 T 81/2008, dovolání, ve kterém napadá výrok o trestu a výrok o náhradě škody, a to s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu.
Podle dovolatele je uložený podmíněný trest odnětí svobody a trest zákazu činnosti nepřiměřeně přísný, a to z toho důvodu, že okolnosti případu i osoba obviněného podstatnou měrou snižují stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, byť jeho jednání mělo závažný následek. Skutečnost, že do spáchání trestného činu a i poté žil řádným životem prokazuje, že je osobou, na kterou není nutno působit přísným trestem a samotné projednání věci soudem mělo na něho natolik zásadní velký vliv, že ani z hlediska principu individuální prevence nelze předpokládat, že by se do budoucna hodlal dopouštět trestné činnosti.
Pokud jde o výrok o náhradě škody, zejména stanovení výše částky, k jejímuž zaplacení byl zavázán, podle dovolatele nezhodnotily soudy obou stupňů veškeré okolnosti, zejména řádně neposoudily míru zavinění jednotlivých aktérů nehody a nevzaly v úvahu, že na vzniku následku se podílelo více příčin, z nichž jedna byla způsobena jednáním samotné poškozené a jedna jednáním jiného motocyklisty. Dle názoru dovolatele za této situace mělo být rozhodnuto o odkazu poškozených s jejich nároky na řízení ve věcech občanskoprávních, protože nebyl řádně zkoumán podíl obviněného na vzniklé škodě.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v napadených částech „toto rozhodnutí“ a aby věc vrátil „příslušnému soudu“ k novému projednání a rozhodnutí, přičemž blíže nespecifikoval, zda zrušeno má být rozhodnutí soudu odvolacího či rozhodnutí soudů obou stupňů.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h)tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod napadl rozhodnutí soudů obou stupňů ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, a to aniž by napadl rovněž výrok o vině, vůči němuž nesměřoval ani v předcházejícím řízení svůj řádný opravný prostředek.
Pokud jde o výrok o trestu, namítl jeho nepřiměřenou přísnost s tím, že soud dostatečně nezvážil rozhodné okolnosti. Námitky toho charakteru však nelze podřadit pod použitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť nenapadají ani nesprávné právní posouzení skutku, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Okolnosti, o nichž dovolatel tvrdí, že soudem nebyly při úvahách o trestu náležitě zváženy, jsou okolnostmi skutkové povahy a jako takové je tedy nelze podřadit jak pod dovolatelem uplatněné dovolací důvody, tak ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů dle §265b odst. 1 tr. řádu. Na tom nic nemění dovolatelovo tvrzení, že v jeho trestní věci došlo k porušení zákonných ustanovení o ukládání trestu. V řízení o dovolání lze napadat výrok o uloženém trestu téměř výhradně s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, to ovšem pouze v těch případech, jestliže by dovolatel namítal, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nic takového se však v posuzovaném případě nestalo a obviněný se ani tento dovolací důvod neodkazuje.
V posuzovaném případě nejde ani o naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu z toho důvodu, že by zde existoval extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními. Soud prvního stupně založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu věci dospěl sice k odlišnému závěru ve vztahu k výroku o trestu odnětí svobody nežli soud prvního stupně, avšak s ohledem na to, že posouzení provedené odvolacím soudem vyznělo v neprospěch obviněného, nebyl oprávněn rozhodnutí soudu prvního stupně měnit, neboť rozsudek Okresního soudu v Blansku nebyl napaden odvoláním státního zástupce. V řízení o dovolání tomuto postupu nelze nic vytknout.
V souladu s použitými dovolacími důvody nejsou ani námitky obviněného ve vztahu k učiněnému výroku o náhradě škody. Svůj nesouhlas s tímto výrokem totiž obviněný opírá rovněž o zpochybnění skutkových zjištění soudu, konkrétně zohlednění spoluzavinění dalších účastníků dopravní nehody na jejím vzniku a jejích následcích. Nejde tedy o námitky ani vůči právnímu posouzení skutku, ani vůči jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení.
Pokud jde o použitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku specifikoval, že tento dovolací důvod uplatňuje z toho důvodu, že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí. Podané dovolání s tímto dovolacím důvodem však v souladu není, neboť dle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu se jedná o nesplnění procesních podmínek takového rozhodnutí. Toto ustanovení postihuje situace, kdy došlo k zamítnutí řádného opravného prostředku z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) nebo podle §253 odst. 1 tr. řádu, přestože nebyly stanoveny procesní podmínky pro takové rozhodnutí. V posuzovaném případě se o takovou situaci nejedná a dovolatel ji také ani nenamítá. K naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu nedošlo ani z toho důvodu, že by v předchozím řízení byl dán některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného V. K. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 27. ledna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á