ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.374.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 374/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. května 2010 o dovolání obviněné E. B. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 11 To 391/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 32 T 5/2007, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 11 To 391/2009, a rozsudek Okresního soudu Praha – východ ze dne 1. 4. 2009, sp. zn. 32 T 5/2007.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Praha – východ přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 6. 6. 2008, sp. zn. 32 T 5/2007 , byla obviněná E. B. uznána vinnou trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), jehož se dopustila jako spolupachatelka podle §9 odst. 2 tr. zák. tím, že „ dne 14. 10. 2004 v době kolem 21.30 hodin, v obci D., okr. P. – v., ulice Č. v úmyslu následně neoprávněně vylákat pojistné plnění ve výši 399.716,- Kč, spolu s další osobou, při sepisování protokolu o dopravní nehodě uvedla nepravdivé a hrubě zkreslené údaje o způsobu vzniku dopravní nehody a o jejím průběhu, přičemž při této nehodě mělo dojít k poškození osobního motorového vozidla tovární značky Opel Combo 1.4, které bylo řízeno obžalovanou E. B., osobního motorového vozidla tovární značky BMW 525 D Touring, a osobního motorového vozidla tovární značky BMW 346 L, která byla zde zaparkována, přičemž si byli vědomi skutečnosti, že takto k dopravní nehodě nedošlo, přesto tento protokol užili při uplatňování nároků z pojistných událostí a to obžalovaná B. v oznámení škodní události datovaném dnem 12. 11. 2004, které bylo doručeno poškozené pojišťovně dne 21. 1. 2005 a bylo vedeno pod číslem 2004066601 a další osoba uplatnila nárok na pojistné plnění dne 26. 10. 2004 pod číslem 2004066601 a tímto jednáním byla způsobena škoda poškozené společnosti Allianz pojišťovna, a.s., se sídlem P., K. Š. na vyplaceném pojistném ve výši 399.716,- Kč “ (skutková věta – varianta I.).
Obviněná byla odsouzena podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák.podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody. K odvolání obviněné byl rozsudek nalézacího soudu usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2008, sp. zn. 11 To 414/2008, podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrácena soudu prvního stupně s tím, že skutkové zjištění soudu o tom, jakým konkrétním způsobem byl čin spáchán musí být jednoznačné a toto v napadeném rozsudku, jak ve výroku, tak v odůvodnění, absentuje.
V novém projednání věci rozhodl Okresní soud Praha – východ rozsudkem ze dne 1. 4. 2009, sp. zn. 32 T 5/2007 , a to tak, že obviněnou E. B. opětovně shledal vinnou trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., jehož se dle skutkové věty dopustila tím, že „ dne 14. 10. 2004 v době kolem 21.30 v obci D., okr. P. – v., ulice Č. v úmyslu neoprávněně vylákat pojistné plnění spolu se zemřelým T. Š., po jejich předchozí vzájemné domluvě za situace, kdy si byla vědoma, že nedošlo ke skutečné dopravní nehodě, zinscenovala dopravní nehodu, kterou nahlásila Policii ČR a do protokolu policejního orgánu uvedla, že v uvedený den kolem uvedené hodiny se při řízení vozidla Opel Combo RZ 4A1 4248 plně nevěnovala řízení a přední částí svého vozidla narazila do zadní části zaparkovaného vozidla BMW 525 D a toto vozidlo následně narazilo do motorového vozidla BMW 346 L, přesto, že si byla vědoma, že takto k dopravní nehodě nedošlo a k poškození vozidel došlo přinejmenším částečně jindy a jiným způsobem a protokol o dopravní nehodě užila spolu s T. Š. při uplatňování nároků z pojistných událostí dne 26. 10. 2004 pod číslem 2004066601 a T. Š. téhož dne pod číslem 2004066601 a tímto jednáním způsobili poškozené společnosti Allianz pojišťovna a. s., se sídlem P., K. Š. škodu ve výši 399.716,- Kč, spočívající ve vyplaceném pojistném plnění “ (skutková věta – varianta II.).
Za uvedený trestný čin byla obviněná odsouzena podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců. Dále bylo obviněné uloženo podle §228 odst. 1 tr. ř. zaplatit poškozené Allianz pojišťovně, a. s., částku ve výši 399.716,- Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody byla poškozená Allianz pojišťovna, a. s., odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 1. 4. 2009, sp. zn. 32 T 5/2007, podala obviněná odvolání. O odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 11 To 391/2009 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném rozsudku výroky týkající se náhrady škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že se poškozená Allianz pojišťovna, a. s., odkazuje podle §299 odst. 1 tr. ř. na občanskoprávní řízení. Ve zbytku zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podala obviněná E. B. dovolání , v němž uplatnila dovolací důvody uvedené v §256b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uvedla, že tento uplatňuje toliko z opatrnosti, neboť v napadeném usnesení je pouze výrok týkající se náhrady škody, přičemž absentuje výrok o rozhodnutí o odvolání obviněné do rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 1. 4. 2009, sp. zn. 32 T 5/2007, když odvolání obviněné ze dne 7. 7. 2009 směřovalo jak do výroku o vině, tak výroku o trestu, včetně výroku o náhradě škody.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak obviněná odkázala na předcházející kasační rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2008, sp. zn. 11 To 414/2008, které konstatovalo, že skutková zjištění o tom, jakým způsobem byl čin spáchán, musí být jednoznačná. Uvedla, že soud prvního stupně následně neprovedl žádné další dokazování, ale toliko přeformuloval skutek tak, že obviněná měla zinscenovat dopravní nehodu. Takovýto závěr by však dle přesvědčení obviněné naplňoval právní kvalifikaci uvedenou v ustanovení §250a odst. 2, 3 tr. zák. Dále uvedla, že od počátku zahájení řízení zcela neměně uvádí, že byla účastnicí předmětné dopravní nehody, kdy narazila do zaparkovaného vozidla ve snaze se vyhnout překážce na silnici, a policisté sepisujících protokol o dopravní nehodě se jednoznačně vyjádřili v tom směru, že na dopravní nehodě nebylo nic divného a že protokol byl sepsán tak, jak se nehoda stala. Ze znaleckého posudku ing. D. pak nevyplývá, že by k dopravní nehodě nemohlo dojít, ale toliko určitá míra zpochybnění průběhu nehody a následného poškození vozidel. Podle názoru obviněné z těchto skutečností nelze dovodit, že by obviněná nehodu zinscenovala a už vůbec ne skutečnost, že se takového jednání měla dopustit po vzájemné dohodě se zemřelým T. Š. K hlášení pojistné události uvedla, že údaje, které vyplnila byly natolik obecné, že z nich nelze jakkoliv dovozovat nepravdivost či zkreslenost takovýchto tvrzení za situace, kdy obviněná není odborně v tomto směru vzdělaná a rozsah poškozených vozidel je odborně přezkoumáván pojišťovnou. Obviněná je přesvědčena, že v dané věci není naplněna jak objektivní, tak subjektivní stránka trestného činu pojistného podvodu spáchaného ve spolupachatelství a stejně tak je přesvědčena, že nebyla zcela dodržena totožnost skutku, když byl zpočátku skutek spatřován v jednání spočívajícím v uvedení nepravdivých údajů v rámci hlášení pojišťovně a následně pak v inscenování dopravní nehody.
Na základě výše uvedených skutečností obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 11 To 391/2009 zrušil, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Poté, co stručně připomněla rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu a zrekapitulovala dovolací námitky obviněné, uvedla, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nelze přisvědčit. Ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. došla státní zástupkyně k závěru, že tento je třeba shledat důvodným, neboť obviněná důvodně namítla, že s ohledem na podstatnou změnu popisu skutkového děje bylo na místě použít právní kvalifikaci tomu odpovídající, tj. podle ustanovení §250a odst. 2, 3 tr. zák., a nikoli §250a odst. 1, 3 tr. zák., kterážto byla užita.
O případ správného právního posouzení skutku nemůže jít, pokud jeho popis, zformulovaný v tzv. skutkové větě výroku o vině, bezezbytku neodpovídá formálním znakům použité skutkové podstaty trestného činu, vyjádřeným v tzv. právní větě výroku o vině. V daném případě státní zástupkyně shledala, že nelze onen nezbytný vnitřní soulad výroku o vině obviněné nalézt, neboť popis přisouzeného skutkového děje při samostatnosti skutkových podstat podle §250a odst. 1 tr. zák. a podle §250a odst. 2 tr. zák. do jisté míry obsahuje obě varianty trestného útoku proti majetku poškozeného pojistitele. K nim je pak přiřazena tzv. právní věta dle varianty prvé. Obviněná tedy na straně jedné byla uznána vinnou, že po dohodě se spoluobviněným Š. a při povědomí, že ke skutečné dopravní nehodě nedošlo (jakožto výsledku nahodilých okolností), zinscenovala dopravní nehodu. Na straně druhé je do popisu jejího jednání zahrnuto, jaké skutečnosti o průběhu předmětné dopravní nehody uvedla do protokolu o dopravní nehodě, přestože si byla vědoma, že takto k dopravní nehodě nedošlo a že k poškození vozidel došlo jindy a jiným způsobem, přičemž tyto nepravdivé údaje se staly podkladem pro vyplacení pojistného ze strany takto poškozeného pojistitele. Neujasněné skutkové závěry o povaze jednání obviněné, rozhodné pro posouzení její viny, nebránily oběma soudům v přijetí shodného právního závěru. Dále státní zástupkyně uvedla, že z povahy znaleckých závěrů vyplývá nezbytná potřeba jeho doplnění tak, aby bylo nade vší pochybnost postaveno na jisto, které škody na havarovaných vozidlech lze označit za škody staršího data a která případná další poškození vznikla až v souvislosti s uplatněnou pojistnou událostí. Dále musí být zcela zřejmé, jakého rozsahu nepravdivosti svých údajů při uplatnění pojistné události si byla obviněná vědoma a tedy na jaké míře způsobeného škodlivého následku ve smyslu jednání podle §250a odst. 1 tr. zák. nebo podle §250a odst. 2 tr. zák. vědomě participovala. Pro uvedené výhrady nesprávnosti právního posouzení skutku nemůže výrok o vině obviněné z uvedeného hlediska obstát.
Z výše uvedených důvodů proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud shledal dovolání obviněné E. B. důvodným a rozhodl tak, že se napadené usnesení, jakož i rozsudek jemu předcházející, zrušují v celém rozsahu a věc se podle §265k odst. 1 tr. ř. přikazuje soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 11 To 391/2009, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest. Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnou E. B. vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze uplatnit, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod spočívá ve dvou alternativách, buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou; nebo určitý výrok sice byl učiněn v napadeném rozhodnutí, ale není úplný.
K tomuto dovolacímu důvodu je nutné uvést, že obviněná uvedla, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu obsahuje pouze výrok týkající se náhrady škody, přičemž absentuje výrok o způsobu rozhodnutí o jejím odvolání, které směřovalo do všech rozsudečných výroků nalézacího soudu, resp. že v napadeném usnesení odvolacího soudu chybí výrok, kterým by bylo rozhodnuto o zamítnutí jejího odvolání v rozsahu jeho uplatnění proti výrokům o vině a trestu.
K této výhradě považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že takový požadavek obviněné není opodstatněný, protože platí, že odvolání je z hlediska rozhodování odvolacího soudu nedělitelné, a přestože mu nebylo vyhověno v celém rozsahu, stále se jedná o odvolání jediné, které se vztahuje k jednomu konkrétnímu obviněnému. Proto, jestliže odvolací soud vyhověl podanému odvolání jen částečně, nelze již ve zbylé, neúspěšné části toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítnout (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2002, sv. 17, T- 417). Ze zásad, jimiž se řídí rozhodování odvolacího soudu, (§254 tr. ř.), a které jsou obsahem ustanovení §258 odst. 1, 2 tr. ř. a §256 tr. ř., vyplývá, že považuje-li odvolací soud za vadný jen některý výrok (např. výrok o náhradě škody), rozhodne tak, že zruší tento výrok, aniž by jakýmkoli dalším svým výrokem zároveň rozhodoval o tom, že ostatní výroky v rozsudku soudu prvního stupně, tj. výrok o vině a výrok o trestu, zůstávají nedotčeny, a že se v tomto rozsahu odvolání zamítá. V takovém případě rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vadou spočívající v chybějícím nebo neúplném výroku ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1079/2002, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2003, sv. 23, T- 531).
Na základě tohoto výkladu Nejvyšší soud shledal dovolání obviněné v rozsahu, jímž se domáhala chybějícího výroku v případě absence zamítavého rozhodnutí odvolacího soudu ohledně zbývající části odvolání, za neopodstatněné, protože o chybějící ani neúplný výrok se v projednávané věci ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nejedná.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Nejvyšší soud se tedy zaměřil na posouzení oprávněnosti tohoto dovolacího důvodu uplatněného obviněnou E. B. a shledal, že pokud jde o námitku, v jejímž rámci obviněná poukazuje na vnitřní nesoulad výroku o vině, neboť popis přisouzeného skutkového děje při samostatnosti skutkových podstat podle §250a odst. 1 tr. zák. a podle §250a odst. 2 tr. zák. do jisté míry obsahuje obě varianty trestného útoku proti majetku poškozeného pojistitele, může být tato vada úspěšně namítána prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu. Protože v této části dovolání obviněné, která vychází z citované výhrady, Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů k odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 a 5 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Praze, a to v rozsahu odpovídajícím uplatněným námitkám, jakož i řízení předcházející napadenému rozhodnutí. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v tomto rozsahu je podané dovolání důvodné.
Trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák . se dopustí ten, kdo při sjednání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí . Za takové jednání bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.
Podle odst. 2 §250a tr. zák. bude stejně potrestán ten, kdo úmyslně vyvolá pojistnou událost , nebo kdo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu.
Podle odst. 3 §250a tr. zák. bude odnětím na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 na cizím majetku škodu nikoli malou.
Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 6. 6. 2008, sp. zn. 32 T 5/2007, byla obviněná E. B. uznána vinnou trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. K odvolání obviněné byl rozsudek nalézacího soudu zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2008, sp. zn. 11 To 414/2008, se závazným pokynem, že skutková zjištění o tom, jakým konkrétním způsobem byl čin spáchán, musí být jednoznačná. Odvolací soud proto uložil soudu nalézacímu, aby si ujasnil opatřená skutková zjištění, popř. zkompletoval do té míry, aby mohlo být postaveno na jisto, že „ buďto došlo k dopravní nehodě v tom smyslu slova, jak je obecně chápána, tedy k nedbalostnímu jednání řidiče, jehož následky byly záměrně zveličeny, nebo šlo o nehodu zinscenovanou, tedy o úmyslné jednání, které mělo zdání dopravní nehody vyvolat a jehož prvotním cílem je vylákat pojistné plnění “ (č. l. 3 usnesení ze dne 2. 10. 2008).
Odvolací soud tedy v podstatě uložil soudu nalézacímu, aby nově posoudil, zda jednání obviněné lze podřadit pod užitou skutkovou podstatu podle §250a odst. 1 tr. zák. (obsahově odpovídající skutkové větě – varianta I.), nebo zda s ohledem na nejednoznačnost odůvodnění rozsudku ohledně způsobu spáchání činu, nepřichází spíše v úvahu možnost, že „ šlo o nehodu zinscenovanou, tedy o úmyslné jednání, které mělo zdání dopravní nehody vyvolat a jehož prvotním cílem je vylákat pojistné plnění “, tedy jednání, které by mohlo naplnit skutkovou podstatu pojistného podvodu podle §250a odst. 2 tr. zák.
V novém řízení nalézací soud toliko přeformuloval skutkovou větu rozsudku. Dle skutkové věty rozsudku ze dne 6. 6. 2008 (varianta I.) se škodlivého jednání měla obviněná dopustila tím, že „ při sepisování protokolu o dopravní nehodě uvedla nepravdivé a hrubě zkreslené údaje o způsobu vzniku dopravní nehody a o jejím průběhu “. Ve variantě skutkové věty rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 1. 4. 2009 (varianta II.), jí bylo přisouzeno to podstatné jednání, že „ v úmyslu neoprávněně vylákat pojistné plnění spolu se zemřelým T. Š., po jejich předchozí vzájemné domluvě za situace, kdy si byla vědoma, že nedošlo ke skutečné dopravní nehodě, zinscenovala dopravní nehodu , kterou nahlásila Policii ČR “. Do protokolu policejního orgánu pak uvedla skutkovou verzi událostí, „ přesto, že si byla vědoma, že takto k dopravní nehodě nedošlo a k poškození vozidel došlo přinejmenším částečně jindy a jiným způsobem “, a protokol o dopravní nehodě užila spolu s T. Š. při uplatňování nároků z pojistné události ke škodě poškozeného pojistitele.
Neodpovídá-li popis skutku zformulovaný v tzv. skutkové větě výroku o vině bezezbytku formálním znakům použité skutkové podstaty trestného činu, které jsou vyjádřeny v tzv. právní větě výroku o vině, nelze dojít k závěru, že se jedná o správné právní posouzení skutku.
V daném případě byla obviněná rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 1. 4. 2009, sp. zn. 32 T 5/2007, uznána vinnou trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1 a 3 tr. zák., za použití skutkové věty podle varianty II., kterážto obsahuje, jak uvedeno výše, i prvek úmyslného jednání ve formě zinscenování dopravní nehody, kterýžto odpovídá skutkové podstatě podle §250a odst. 2 tr. zák. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že i přes instrukci odvolacího soudu si nalézací soud neujasnil skutkové závěry o povaze jednání obviněné, resp. skutkové závěry rozhodné pro posouzení její viny.
Je třeba přisvědčit závěrům státní zástupkyně, že v daném případě nelze nalézt vnitřní soulad výroku o vině obviněné. Je-li na jedné straně obviněná uznána vinou, že „ spolu se zemřelým T. Š. po jejich předchozí vzájemné domluvě za situace, kdy si byla vědoma, že nedošlo ke skutečné dopravní nehodě, zinscenovala dopravní nehodu “ a na straně druhé tím, že „ do protokolu policejního orgánu uvedla , že v uvedený den kolem uvedené hodiny se při řízení vozidla Opel Combo plně nevěnovala řízení a přední částí svého vozidla narazila do zadní části zaparkovaného vozidla BMW 525 D a toto vozidlo následně narazilo do motorového vozidla BMW 346 L, přesto, že si byla vědoma, že takto k dopravní nehodě nedošlo a k poškození vozidel došlo přinejmenším částečně jindy a jiným způsobem a protokol o dopravní nehodě užila spolu s T. Š. při uplatňování nároků z pojistných událostí dne 26. 10. 2004 pod číslem 2004066601 a T. Š. téhož dne pod číslem 2004066601 a tímto jednáním způsobili poškozené společnosti Allianz pojišťovna a. s., se sídlem P., K. Š. škodu ve výši 399.716,- Kč, spočívající ve vyplaceném pojistném plnění “, pak při samostatnosti obou skutkových podstat podle §250a odst. 1 tr. zák. a podle §250a odst. 2 tr. zák. takovýto popis skutkového děje obsahuje obě varianty trestného činu pojistného podvodu.
Nalézací soud, a následně i soud odvolací, se přiklonily i přes uvedený popis skutkového děje k posouzení dovolatelčina jednání podle základní právní kvalifikace trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. Povaha jednání obviněné však naplňuje do určité míry i skutkovou podstatu podle odst. 2 §250a tr. zák, neboť sám nalézací soud ve svém odůvodnění uvedl, že se opírá o znalecký posudek (Ing. K. D., znalec v oboru dopravy, odvětví doprava silniční a městská, specializace posuzování dopravních nehod), resp. o jeho závěr o tom, že „ se ve skutečnosti nejednalo o dopravní nehodu, ale jednalo se o zinscenovanou „nehodu“ s cílem vylákat podvodně pojistné plnění “ (č. l. 4, poslední věta prvního odstavce předmětného rozsudku).
Z výše uvedeného vyplývá, že existuje nesrovnalost týkající se totožnosti přisouzeného a zažalovaného skutku, v důsledku čehož nelze nalézt vnitřní soulad výroku o vině obviněné. V daném případě se tedy jedná o nesprávné právní posouzení skutku, kdy nemůže z uvedeného hlediska obstát výrok o vině obviněné.
Nalézací soud proto bude muset znovu posoudit skutkové okolnosti jednání obviněné, resp. ujasnit skutkový podklad pro posouzení její viny. Dojde-li k závěru, že obviněná zinscenovala dopravní nehodu, je třeba specifikovat, jakým konkrétním způsobem k záměrnému provedení předmětné dopravní nehody došlo a jaká míra konkrétního jednání byla ze strany obou spoluobviněných vyvinuta v souladu s konkrétním obsahem jejich trestné dohody.
Pro ujasnění skutkového stavu věci je pak též na místě zaobírat se i přezkumem závěru soudu opírajícího se o znalecký posudek z oboru dopravy o tom, že uplatněná a dokumentovaná poškození předmětných vozidel nemohla vzniknout při nehodě tak, jak bylo popsáno účastníky nehody, jinými slovy, že „ předmětné poškození vozidel muselo nastat přinejmenším jinde a jiným způsobem “. Podle závěrů znalce byl tedy skutečným předmětem ohlášení a uplatnění pojistné události ze dne 14. 10. 2004 převážně průběh jiné, popř. jiných pojistných událostí, které časově předcházely, a proto je třeba najisto postavit, která poškození na předmětných vozidlech lze označit za poškození vzniklá v souvislosti s uplatňovanou pojistnou událostí ze dne 14. 10. 2004, a která vznikla před tímto dnem při jiné, popř. jiných pojistných událostech. V tomto rozsahu je třeba znalecký posudek z oboru dopravy doplnit, neboť předmětný závěr je rozhodný pro určení výše způsobené škody z toho hlediska, zda představuje celé poskytnuté pojistné plnění (srov. rozh. č. 1/2009 Sb. rozh. trest.) nebo jen jeho část, odpovídající rozdílu vyčíslení škodních událostí staršího a novějšího data (viz rozh. č. 29/2003 Sb. rozh. trest.).
S ohledem na skutečnost, že jednání obviněné bylo kvalifikováno jako jednání, jímž byla způsobena škoda na cizím majetku nikoli malá (§250a odst. 3 tr. zák.), je třeba též postavit na jisto, do jaké míry si byla obviněná vědoma stavu poškození vozidel před nahlášenou nehodou, neboť musí být zcela zřejmé, do jaké míry si byla vědoma uvedení nepravdivosti údajů při uplatnění pojistné události.
Odpovídající skutková zjištění v uvedeném směru zcela absentují.
IV.
Na podkladě všech zmíněných důvodů Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 11 To 391/2009, a rozsudek Okresního soudu Praha – východ ze dne 1. 4. 2009, sp. zn. 32 T 5/2007. Podle §265k odst. 2 tr. ř. byla dále zrušena také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Praha – východ, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, neboť v daném případě je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně. V tomto novém řízení se bude muset soud v intencích právního názoru Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 tr. ř.) věcí znovu zabývat, přitom s ohledem na účinnost nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. posoudí, v souladu s ustanovením §2 odst. 1 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., zda pro obviněnou není právní úprava podle nově přijatého trestního zákoníku příznivější.
Závěrem a pouze pro úplnost lze připomenout, že věc byla zrušena jen v důsledku dovolání obviněné a nemůže tak v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata