ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.536.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 536/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2010 o dovolání obviněného P. B. , proti usnesení Krajského osudu v Brně ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 9 To 613/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 259/2008, takto:
I.Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 9 To 613/2009, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 91 T 259/2008, zrušují .
Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II.Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 91 T 259/2008 , byl obviněný P. B. uznán vinným trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), a trestným činem porušování tajemství dopravovaných zpráv podle §240 odst. 1 písm. b) tr. zák., jichž se dopustil tím, že „ v období od 30. 10. 2007 nejméně do 6. 6. 2008 v B. neoprávněně vystupoval jako jednatel obchodní společnosti BARATI ENGENEERING, spol. s r. o., tehdy se sídlem O., V., ačkoli byl na základě rozhodnutí mimořádné valné hromady společnosti ze dne 29. 10. 2007, odvolán z funkce jednatele jmenované společnosti, a po tomto dni nebyl oprávněn za jmenovanou společnost jednat, přes tuto skutečnost přebíral veškerou poštovní korespondenci adresovanou společnosti BARATI ENGENEERING, spol. s r. o., kterou dne 26. 11. 2007 prostřednictvím České pošty, s. p., v O. zajistil přeposílat z adresy sídla společnosti v O., V., na svoji soukromou adresu M. v B., kdy v daném případě mu byly tímto způsobem doručeny zejména: usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2008 pod sp. zn. 66 E 49/2008-9 o nařízeném výkonu rozhodnutí, Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2008 pod sp. zn. C 39963/48, platební výměr na úrok z prodlení a výzvu k zaplacení nedoplatku ze dne 13. 3. 2008 ve výši 1.169,- Kč od Finančního úřadu Brno – venkov, předvolání k jednání ve věci úhrady daňových nedoplatků ve výši 11.521,- Kč pod č.j. 72537/07/293940/3563 ze dne 17. 3. 2008 od Finančního úřadu Brno – venkov, výzva k úhradě pohledávek společnosti E.ON Energie, a. s., ze dne 11. 3. 2008 v celkové částce 95.380,- Kč a faktura č. 22585 ze dne 26. 3. 2008 za vodné a stočné ve výši 17.121,- Kč. Obžalovaný převzetí těchto přesměrovaných zásilek potvrzoval svým podpisem a opatřoval firemním razítkem, zásilky adresované společnosti otevíral a seznamoval se s jejich obsahem, ačkoli věděl, že tyto jemu nepřísluší, minimálně první dvě z výše citovaných zásilek zcela zatajil a nepředal oprávněnému adresátovi vůbec, v úmyslu zatajit skutečnost, že je vůči jeho osobě vedeno exekuční řízení, obžalovaný obsahu zásilek využil a bez vědomí společnosti navíc jednal za společnost i dne 2. 4. 2008 na Finančním úřadu Brno – venkov, a přestože jeho účast společníka v uvedené společnosti byla ukončena ke dni 14. 5. 2008, tedy nabytím právní moci usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2008, č. j. 66 E 49/2008-9, rovněž tuto skutečnost jmenované společnosti zatajil, kdy shora popsaným jednáním narušil ústavně zaručené právo společnosti BARATI ENGENEERING, spol. s r. o., na ochranu listovního tajemství .“ Za to byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně podal v zákonné lhůtě obviněný odvolání, o němž bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 9 To 613/2009 , a to tak, že odvolací soud odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. maje za to, že odvolací soud se věcí příliš nezabýval a pouze přejal argumentaci soudu prvního stupně a odkázal na jím učiněná skutková zjištění. Uvedl, že jeho jednání, jak je popsané ve výroku rozsudku nalézacího soudu, nenaplňuje všechny znaky objektivní stránky trestných činů, z jejichž spáchání byl uznán vinným. Pokud jde o trestný čin poškozování cizích práv, má obviněný za to, že nedošlo k naplnění objektivní stránky trestného činu, neboť nevznikla vážná újma, resp. soudy neuvedly jediný konkrétní důsledek či projevení údajné vážné újmy, a stejně tak nebylo soudy řečeno, koho měl obviněný svým jednáním uvést v omyl. V dané věci bylo navíc posouzení subjektivní stránky ovlivněno tím, že soud vzal za jedinou relevantní výpověď svědka Mgr. A. B., který však nebyl ve své výpovědi objektivní, neboť s obviněným vede několik občanskoprávních sporů a je mezi nimi vyhrocený vztah. Obviněný dále uvedl, že se i nadále cítil jednatelem společnosti, neboť jeho odvolání nebylo jednoznačné, a navíc měl ve společnosti i nadále podíl, a proto by bylo nelogické, aby se snažil jakkoli společnost poškodit, neboť nárok na vypořádání podílu z této společnosti představuje podstatnou část jeho majetku.
Co se týče trestného činu porušování tajemství dopravovaných zpráv, odmítá obviněný svou vinu, neboť je přesvědčen, že ani v tomto případě nebyla naplněna subjektivní a objektivní stránka trestného činu. Ke stupni společenské nebezpečnosti trestného činu poškozování cizích práv obviněný uvedl s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 96/2006, že pro posouzení stupně společenské nebezpečnosti má, kromě jiných okolností, význam intenzita a závažnost porušení nemajetkového práva v podobě vážné újmy na těchto právech způsobené trestným činem. V jeho případě mimo neprokázané vážné újmy nelze spolehlivě a jednoznačně prokázat ani úroveň společenské nebezpečnosti jeho jednání, resp. fakt, že by měla být vyšší než nepatrná. Podrobuje též kritice závěr obou soudů v otázce neoprávněného prospěchu, který by si uvedeným jednáním měl v úmyslu opatřit. Obviněný podotkl, že v dané době byl stále společníkem společnosti BARATI ENGENEERING, spol. s r. o., a tedy měl na důkladnou znalost poměrů této společnosti zákonné právo, navíc zásilky, které podle obžaloby obviněný neoprávněně převzal, byly faktury za elektřinu, vodné a stočné a výzvy k úhradě daňových nedoplatků, tedy nic, z čeho by mohl získat důkladnou znalost poměrů společnosti upotřebitelnou v civilním řízení před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 50 Cm 107/2008, jak tvrdí obžaloba. Uvedl, že stejně jako u prvního z uvedených trestných činů, neměl zájem na tom způsobit společnosti sebemenší škodu a tedy nemohl ani jednat v úmyslu společnosti škodu způsobit. S ohledem na skutečnost, že se i nadále cítil jednatelem společnosti, prováděl tuto rutinní a běžnou činnost i nadále, nedošlo k naplnění skutkové podstaty ani u trestného činu porušování tajemství dopravovaných zpráv. Z daného navíc vyplývá, že společenská nebezpečnost jeho jednání byla naprosto nulová. V závěru vyčetl odvolacímu soudu skutečnost, že se naprosto nezabýval tím, jakým způsobem soud nalézací hodnotil svědecké výpovědi, a podrobil tento postup vlastní kritice.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 9 To 613/2009, zrušil.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že námitky, ve kterých obviněný brojí proti hodnocení některých svědeckých výpovědí soudy, deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají a nelze k nim při rozhodování o dovolání přihlížet. K dalším námitkám obviněného uvedl, že pokud se týká právní kvalifikace trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. nepovažuje námitky obviněného za důvodné. Co se týká subjektivní stránky trestného činu, pak obviněný nepochybně věděl o tom, že byl rozhodnutím valné hromady společnosti odvolán z funkce, a musel být přinejmenším srozuměn s tím, že není osobou oprávněnou k přebírání zásilek určených společnosti. Skutečnost, že obviněný s rozhodnutím valné hromady vnitřně nesouhlasil (a zřejmě i nadále nesouhlasí) je z hlediska subjektivní stránky trestného činu irelevantní. Ke znaku „uvedení někoho v omyl“ pak státní zástupce uvedl, že se ztotožňuje s odůvodněním nalézacího soudu, kde tento soud konstatoval, že v omyl byli uvedeni zaměstnanci České pošty, a.s., kterým obviněný předstíral, že je nadále jménem společnosti oprávněn přebírat obchodní korespondenci i korespondenci od státních orgánů. Skutečnost, že se společnost nemohla seznámit s obsahem korespondence týkající se jejich povinností ke státu pak lze dle státního zástupce považovat za „vážnou újmu na právech“ ve smyslu výše citovaného ustanovení.
K námitkám dotýkajících se trestného činu porušování tajemství dopravovaných zpráv podle §240 odst. 1 písm. b) tr. zák. uvedl, že není jasné, jak by s ohledem na charakter převzatých a otevřených zásilek mohl obviněný znalosti jejich obsahu využít v soudním sporu, ve kterém šlo o platnost jeho odvolání z funkce jednatele. Dle státního zástupce „využití tajemství v úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch“ předpokládá, že pachatel se znalostí skutečností získaných za porušení listovního tajemství uskuteční nějaké jednání směřující k získání neoprávněného majetkového nebo jiného prospěchu, nikoli toliko skutečnost, že se pachatel seznámil s informacemi, které mu nebyly určeny. V tzv. skutkové větě ani v odůvodnění soudních rozhodnutí není popsáno ani žádné jiné jednání obviněného, kterým by se na základě znalosti obsahu neoprávněně převzatých zásilek snažil získat neoprávněný prospěch, tedy skutečnost naplňují skutkovou podstatu trestného činu porušování tajemství dopravovaných zpráv.
Státní zástupce uzavřel, že námitky obviněného ve vztahu k absenci objektivních znaků trestného činu porušování tajemství dopravovaných zpráv podle §240 odst. 1 písm. b) tr. zák. je nutno považovat za důvodné. Námitky týkající se stránky subjektivní však nikoli, neboť obviněný pouze opakuje svoje tvrzení, podle kterých se nadále považoval za jednatele společnosti. S ohledem na výše uvedené důvody státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 9 To 613/2009, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 91 T 259/2008, zrušil a Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 9 To 613/2009, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným uplatněné námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení, jakož i předcházející řízení a shledal, že dovolání obviněného je částečně důvodné.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Nejvyšší soud se tedy zaměřil na posouzení oprávněnosti tohoto dovolacího důvodu uplatněného obviněným P. B. a shledal, že námitka, v jejímž rámci obviněný namítá, že se odvolací soud naprosto nezabýval tím, jakým způsobem soud nalézací hodnotil svědecké výpovědi, přičemž uplatnil vlastní verzi hodnocení, deklarovaný dovolací důvod nenaplňují.
Ohledně námitek obviněného, v rámci nichž namítá nedostatečnou právní kvalifikaci, resp. nenaplnění objektivní a subjektivní stránky trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestného činu porušování tajemství dopravovaných zpráv podle §240 odst. 1 písm. b) tr. zák., došel Nejvyšší soud k závěru, že tyto jsou podřaditelné pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že uvede někoho v omyl.
Ustanovením §209 tr. zák. jsou chráněna jiná než majetková práva jednotlivce, např. v oblasti vztahů rodinných, pracovních apod., i práva právnických osob, kolektivních orgánů, jakož i státu. Zda jde o vážnou újmu na právec , je nutno posoudit se zřetelem k okolnostem konkrétního případu, zejména s ohledem k tomu, o jaké právo šlo, jaká byla intenzita újmy na tomto právu a jaké následky to mělo pro poškozeného, zejména zda šlo o škodlivý následek lehce nebo obtížně odstranitelný, popř. již zcela neodstranitelný. Podvodné jednán , tj. uvedení v omyl nebo využití omylu, může směřovat nejen vůči poškozenému, ale i vůči jiné fyzické nebo právnické osobě, popř. orgánu apod. Uvedením v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci.
Naplnění skutkové podstaty trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. Městský soud v Brně shledal v jednání obviněného, který podle jeho názoru „…uvedl v omyl zaměstnance držitele poštovní licence, České pošty, s. p, když předstíral, že je za společnost Barati Engeneering, spol. s r. o., nadále oprávněn přebírat korespondenci od orgánů státní správy i od soukromoprávních subjektů. Zásilky si nechal dosílat do svého bydliště v žalovaném období vymezeném dnem následujícím po rozhodnutí mimořádné valné hromady, na níž byl odvolán z funkce jednatele, a dnem, od kterého měla být korespondence zasílána na adresu ZD R.“ (viz. str. 6 rozsudku). V daném případě směřovalo podvodné jednání vůči jiné fyzické nebo právnické osobě, popř. orgánu, než byl poškozený. Obviněný uvedl v omyl zaměstnance České pošty, s. p., tím, že předstíral okolnost, která nebyla v souladu se skutečným stavem věci, tedy že předstíral, že je i nadále jednatelem společnosti, jejíž korespondenci si z tohoto titulu nechal posílat na soukromou adresu. Škodou pak v dané situaci bylo, že společnost neměla přehled o své hospodářské situaci, závazcích a různých probíhajících řízení, jak správně uvedl ve svém odůvodnění nalézací soud (viz. str. 5 rozsudku). Námitka, že s ohledem na skutečnost, že zadržené zásilky tvořily toliko faktury za elektřinu, vodné a stočné a výzvy k úhradě daňových nedoplatků, nebyl naplněn znak „vážné újmy na právech“, není na místě. Jestliže obviněný dané písemnosti zasílal s určitým časovým odstupem, mohl v případě faktur za energie zapříčinit přerušení dodávek energií, což mohlo vést k narušení podnikatelských aktivit společnosti. Nejvyšší soud však jako rozhodující shledává skutečnost, že v důsledku zadržení zásilky obsahující předvolání k jednání ve věci úhrady daňových nedoplatků ze dne 17. 3. 2008 od Finančního úřadu Brno – venkov, č. j. 72537/07/293940/3563, se o daném jednání nařízeném na 2. 4. 2008, dozvěděl Mgr. B. až dne 3. 4. 2008, tj. den poté, co nařízené jednání proběhlo. Stejně tak o souvisejícím platebním výměru s předepsaným úrokem z prodlení v souvislosti s neuhrazenou daní z přidané hodnoty za III. kvartál roku 2007. Dále zde hrozilo, že se společnost dopustí nezákonného jednání v důsledku toho, že nebyla informována o výsledku exekučního řízení ve věci sp. zn. 66 E 49/2008, vedeného u Městského soudu v Brně, resp. že jí nebylo doručeno řádně a včas usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2008.
Je na místě přisvědčit závěru státního zástupce, že obviněný nepochybně věděl o tom, že byl rozhodnutím valné hromady společnosti odvolán z funkce. Tuto skutečnost obviněný sám nijak nezpochybnil a o daném svědčí i skutečnost, že o platnost tohoto rozhodnutí valné hromady vedl soudní spor. Taktéž časová návaznost mezi datem, kdy byl obviněný odvolán z funkce jednatele společnosti, a datem, kdy si zažádal o přeposlání zásilek určených společnosti na svou soukromou adresu, svědčí tomu, že obviněný své jednání vedl s ohledem na vzniklou situaci. Obviněný se také nesprávně domnívá, že z jeho postavení společníka vyplývalo jeho právo k tomu, aby se seznamoval s obsahem korespondence určené společnosti. Jen těžko mohl předem předpokládat případný výsledek soudního sporu, který vedl u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 107/2008, a jak uvedl státní zástupce, jeho jednání bylo přinejmenším nepřímo úmyslné (§4 písm. b/ tr. zák.). V daném případě byl obviněný přinejmenším srozuměn s tím, že není osobou oprávněnou přebírat zásilky určené společnosti a seznamovat se s jejich obsahem.
Jiná situace je ohledně trestného činu porušování tajemství dopravovaných zpráv podle §240 odst. 1 písm. b) tr. zák.
Trestného činu porušování tajemství dopravovaných zpráv podle §240 odst. 1 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch takového tajemství využije.
Škoda i neoprávněný prospěch mohou mít majetkovou i nemajetkovou povahu (srov. R 34/1998). Tajemství využije ten, kdo uplatní jakýmkoli způsobem jeho znalost ke způsobení škody jinému (např. zneužije zprávy o majetkové situaci k jejímu zmaření) nebo k opatření neoprávněného prospěchu sobě či jinému (např. získá důležité informace o obchodním tajemství odesílatele, které prodá konkurenční obchodní společnosti). Jedná se o úmyslný trestný čin. Úmysl zde pak přesahuje objektivní stránku, neboť pachatel jedná v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. .
Z výše uvedeného vyplývá, že pachatel musí získanou znalost vyplývající z porušení listovního tajemství nějakým způsobem využít, resp. využít tak, aby zde byla přímá souvislost mezi informací takto získanou a majetkovým či jiným prospěchem. Ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu však není údaj o tom, jaký prospěch, majetkový či jiný, obviněný získal tím, že předmětné písemnosti zadržel a seznámil se s jejich obsahem. Stejně tak není ve skutkové větě či odůvodnění rozsudku obsažen případný údaj o tom, že dané skutečnosti využil pro své vlastní obohacení. Je třeba přisvědčit státnímu zástupci, že za neoprávněný prospěch, majetkový či jiný, nelze považovat samotnou skutečnost, že se pachatel seznámil s informacemi, které mu nebyly určeny. Naplnění znaku neoprávněného prospěchu neodpovídá ani alternativa spočívající v možnosti, že by uvedený znak byl naplněn v případě, že by k získání prospěchu došlo toliko neoprávněným zadržením zásilky určené jiné osobě, aniž by pachatel získané informace následně jakkoli využil. Stěžejní tedy v daném případě je, aby pachatel touto cestou získané informace následně využil k tomu, aby uskutečnil určité jednání nebo se naopak určitého jednání zdržel. Jednalo-li se o faktury za elektřinu, vodné a stočné, lze si jen těžko představit majetkový či jiný prospěch získaný seznámením se s jejich obsahem. S ohledem na charakter ostatních zadržených zásilek není jasné, jak mohl obviněný využít znalosti jejich obsahu v soudném řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 107/2008, ve kterém šlo o platnost jeho odvolání z funkce jednatele. Skutečnost, že obviněný dne 16. 4. 2008 jednal s daňovým orgánem aniž by byl nadále jednatelem společnosti, nenaplňuje sama o sobě definici jednání směřujícího k získání majetkového či jiného prospěchu. Jak uvedl státní zástupce, v tomto případě spíše mohla vzniknout škoda, nicméně skutková věta rozsudku nalézacího soudu takovýto následek či možnost jeho vzniku nezmiňuje, přestože vznik škody je alternativním znakem trestného činu podle §240 odst. 1 písm. b/ tr. zák.
Zmiňuje–li soud záměr obviněného způsobit společnosti škodu v důsledku toho, že společnost neměla přehled o své hospodářské situaci, závazcích a probíhajícím řízení, pak se jedná o vznik škod vzniklých již samotným zadržením poštovních zásilek, nikoli škod vzniklých uplatněním znalostí neoprávněně z těchto zásilek získaných. Je nutno opakovaně uvést, že skutková věta rozsudku vznik jakýchkoli škod neobsahuje, a tedy soud nemůže k této alternativě přihlížet. Stejná situace nastává i v otázce zatajení skutečnosti, že obchodní podíl obviněného byl postižen v rámci exekučního řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 66 E 49/2008.
Námitky obviněného o absenci objektivních znaků trestného činu porušování tajemství dopravovaných zpráv podle §240 odst. 1 tr. zák. shledal Nejvyšší soud důvodnými.
Námitky týkající se stránky subjektivní samy o sobě důvodné nejsou. Nalézací soud ve svém odůvodnění uvedl, že pokud jde o trestný čin porušování tajemství dopravovaných zpráv, obviněný jednal v úmyslu přímém, neboť věděl, že nemá právo zásilky přebírat a ani právo seznamovat se s jejich obsahem, a přesto chtěl listovního tajemství využít. Obviněný uvedl totožné námitky jako v případě trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterými se Nejvyšší soud zabýval výše.
Vzhledem k tomu, že obou souzených trestných činů se měl obviněný dopustit v jednočinném souběhu, nemůže výrok o vině jako celek obstát.
IV.
Na podkladě všech zmíněných důvodů Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 9 To 613/2009, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 91 T 259/2008 . Podle §265k odst. 2 tr. řádu byla dále zrušena také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, neboť v daném případě je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stadia řízení před nalézacím soudem. V tomto novém řízení se bude muset soud v intencích právního názoru Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 tr. řádu) věcí znovu zabývat, přitom s ohledem na účinnost nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. posoudí, v souladu s ustanovením §2 odst. 1 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., zda pro obviněného není právní úprava podle nově přijatého trestního zákoníku příznivější.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 23. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata