ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.654.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 654/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2010 dovolání obviněného V. J. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 12 To 58/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 236/2009, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného V. J. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 2 T 236/2009, byl obviněný V. J. uznán vinným jednak trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) tr. zákona, jednak trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákona, trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 3 písm. b) tr. zákona, trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zákona a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zákona, které spáchal tím, že
1.dne 21. 9. 2008 kolem 15:15 hod. v M. B., ulice H., proti čerpací stanici O. byl jako řidič osobního vozidla zn. Ford Escort stavěn při dopravní akci hlídkou Policie ČR,obvodního oddělení Mladá Boleslav, kdy neuposlechl výzvy nstržm. J. H. k zastavení, zvýšil rychlost a najížděl na tohoto policistu, který musel před vozidlem uskočit, hlídce policie ujížděl přes město M. B. a v ulici J., kde se ho snažili povely zastavit tři strážníci Městské policie Mladá Boleslav, v plné rychlosti najížděl na strážníka V. D., který musel též před vozidlem uskočit, poté pokračoval v jízdě a na křižovatce ulic V. a L. při odbočování vpravo do ulice P. nezvládl řízení a vjel do protisměru, kde narazil do osobního vozidla zn. Škoda Octavia řidiče P. T., čímž mu způsobil lehké zranění bez pracovní neschopnosti a na jeho vozidle škodu ve výši 114.078,- Kč, přičemž vozidlo řídil pod vlivem metamfetaminu, kdy téhož dne v 17:40 hod. bylo v jeho krvi zjištěno 442/ng/ml této návykové látky,
2.dne 25. 8. 2008 kolem 17:40 hod. v obci M. H., ul. N u skladu a garáží firmy M. Š. – E. vnikl do zde zaparkovaného nezajištěného motorového vozidla zn. BMW X5 v hodnotě 912.000,- Kč a toto odcizil společně s finanční hotovostí ve výši 12.000,- Kč, mobilním telefonem zn. NOKIA 6300 v hodnotě 2.300,- Kč a dalšími věcmi v hodnotě 9.350,- Kč ke škodě M. Š. a jeho firmy,
3.v nočních hodinách ze dne 6. 9. 2008 na 7. 9. 2008 v obci B. p. B., ul. P. na dvoře domu vnikl nezjištěným způsobem do osobního vozidla zn. Škoda Felicia, ze kterého odcizil úhlovou brusku, tzv. povinnou výbavu k vozidlu, 2 ks loveckých nožů a osvědčení o registraci vozidla, čímž poškozené B. V., způsobil škodu na odcizených věcech v celkové výši 6.400,- Kč,
4.dne 7. 9. 2008 kolem 06:20 hod. v obci B. n. J., ul. N. S. vnikl na uzavřený oplocený pozemek domu, kde odcizil nezajištěné osobní vozidlo zn. Škoda Felicia v hodnotě 34.600,- Kč ke škodě J. O., s vozidlem odjel,
5.společně s dosud nezjištěnou osobou dne 8. 9. 2008 po půlnoci přijel, ačkoli není držitelem žádného řidičského oprávnění, jako řidič osobního vozidla zn. Škoda Felicia do obce K., ul. J., kde vnikl otevřeným oknem v přízemí do domu a odcizil zde mobilní telefon zn. NOKIA 3210 v hodnotě 300,- Kč ke škodě M. P., finanční hotovost ve výši 1.500,- Kč, mobilní telefon zn. NOKIA 2710 v hodnotě 1.000,- Kč a další věci v hodnotě 550,- Kč včetně platební karty VISA ke škodě M. P., finanční hotovost ve výši 600,- Kč, šperky v hodnotě 3.840,- Kč, klíče od motorových vozidel zn. Opel Zavita, AUDI A4, Renault Master a Citroën Jumper ke škodě P. P., přičemž vozidlo zn. Opel Zavita v hodnotě 279.000,- Kč se pokusil odcizit, dále vnikl na uzavřeném oploceném pozemku domu do neuzamčeného osobního vozidla zn. Škoda Superb v majetku L. M., které prohledal, avšak nic neodcizil,
přičemž jednání popsaného v bodech 2) – 5) se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 3 T 186/2005, ze dne 30. 11. 2005, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen mimo jiné pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona ke společnému souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře dvacectisedmi měsíců a k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře dvanácti měsíců.
Za výše uvedené trestné činy byl obviněný V. J. odsouzen podle §247 odst. 3, za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit M. Š., škodu ve výši 23.650,- Kč, B. V., škodu ve výši 6.400,- Kč, J. O., škodu ve výši 34.600,- Kč, M. P., škodu ve výši 3.500,- Kč a M. P., škodu ve výši 9.840,- Kč.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný V. J. v zákonné osmidenní lhůtě odvolání. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 12 To 58/2010, odvolání obviněného podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný v zákonné lhůtě uvedené v ustanovení §265e tr. řádu proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze ve spojení s výše označeným rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi dovolání. V něm napadl výrok o vině pod body 1) a 2) odsuzujícího rozsudku a výrok o uloženém trestu, a to s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný k bodu 1) výroku popřel závěry soudů obou stupňů, že by měl jako řidič motorového vozidla najíždět na příslušníka Policie ČR a příslušníka Městské policie Mladá Boleslav, naopak na tyto policisty nenajížděl a ani jinak je neohrožoval. K bodu 2) výroku o vině dovolatel uvedl, že k nesprávnému právnímu posouzení tohoto skutku došlo vzhledem k tomu, že neměl v úmyslu předmětné vozidlo odcizit a ponechat si ho, jednalo se pouze o jeho přechodné užití, přání vyzkoušet podobný vůz a že měl v úmyslu po krátké jízdě vozidlo zavézt původně do L. a později do P. a zde jej odstavit, tento úmysl se mu však již nepodařilo zrealizovat. Dovolatel tvrdí, že toto jeho jednání mělo být kvalifikováno jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zákona, nikoli jako trestný čin krádeže dle §247 odst. 3 tr. zákona. Jestliže soud dospěl k tomuto nesprávnému právnímu posouzení skutku, pak se dle názoru dovolatele opíral o neexistující důkazy a nepřípustné hypotézy, které nemají oporu v provedeném dokazování.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a aby věc buď přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby sám ve věci rozhodl tak, že skutek uvedený pod bodem 1) rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi kvalifikuje pouze jako ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákona a skutek uvedený pod bodem 2) rozsudku kvalifikuje pouze jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zákona a uloží mu mírnější trest.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství jemuž byl opis dovolání obviněného písemně zaslán, se do dne konání neveřejného zasedání k obsahu dovolání písemně nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice namítal rozpor mezi soudem zjištěným skutkovým stavem věci a užitou právní kvalifikací činů, avšak s primárním vlastním hodnocením důkazů a vytvořením vlastní konstrukce skutkového stavu. Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (a ve vazbě na to i §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu), přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Takto formulované námitky jsou svým charakterem námitkami proti samotným skutkovým zjištěním soudu a jako takové je pod shora uplatněné dovolací důvody podřadit nelze.
V posuzovaném případě nejde ani o extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně ve věci dovolatele založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu věci dospěl k závěru, že nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tyto důkazy v souladu se zákonnými požadavky také řádně vyhodnotil.
Závěrem Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona.V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného V. J. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. června 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á