ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.803.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 803/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. července 2010 o dovolání obviněné J. L. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 5 To 442/2009, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 5 T 219/2007, takto:
Dovolání J. L. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 14. 9. 2009, sp. zn. 5 T 219/2007, byla obviněná J. L. uznána vinnou jednak trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona, jednak trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona, kterých se dopustila tím, že dne 29. 8. 2006 kolem 01.30 hodin v K.-N. M., okres K., na ul. F. na parkovišti u domu po předchozí slovní rozepři poté, co M. T. upadla na zem, ji opakovaně udeřila větví po těle a v závěru ji udeřila lahví do hlavy, čímž jí způsobila krevní podlitinu v oblasti nosu, tržnou ránu v temenní krajině hlavy vlevo délky 1 cm s krevní podlitinou v okolí, zhmoždění v místě palce a druhého prstu, zhmoždění v bederní krajině vpravo a otřes mozku.
Za to jí byl podle §202 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání šestnácti měsíců.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněná zavázána k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené M. T. částku 600,- Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně, Krajské pobočce pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Karviná, částku 13.453,29 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená M. T. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 5 To 442/2009, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Za podmínek uvedených v §259 odst. 3 písm. a) tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona, kterého se obviněná dopustila tím, že dne 29. 8. 2006 kolem 01.30 hod. v K. – N. M., okres K., na ul. F., na parkovišti u domu, po předchozí slovní rozepři poté, co M. T. upadla na zem, ji napadla tak, že ji opakovaně udeřila blíže nezjištěným kusem dřeva po těle a jedenkrát ji udeřila lahví do hlavy, čímž jí způsobila krevní podlitinu v oblasti nosu, tržnou ránu v temenní krajině hlavy vlevo délky 1 cm s krevní podlitinou v okolí, zhmoždění v bederní krajině vpravo a otřes mozku, kterážto zranění si vyžádala dobu léčení nejméně dva týdny.
Za tento trestný čin obviněné Krajský soud v Ostravě podle §221 odst. 1 tr. zákona uložil trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněná zavázána k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené M. T. částku 600,- Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně, Krajské pobočce pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Karviná, částku 13.453,29 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená M. T. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jež je výše specifikován, napadla obviněná ve lhůtě podle §265e tr. řádu dovoláním podaným prostřednictvím své obhájkyně. V tomto dovolání napadla rozsudek soudu druhého stupně s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že si soud nesprávně vyložil ustanovení trestního zákona.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že oproti původnímu řízení, kdy usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 4 Tdo 6/2009, došlo ke zrušení rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 5 T 219/2007, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 5 To 329/2008, a přikázání věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, došlo sice k doplnění znaleckého posudku, přesto však nebylo prokázáno, že by její jednání mělo za následek ublížení na zdraví, když samotná poškozená je nevěrohodná, není schopna se jednoznačně vůbec vyjádřit k předmětu útoku, v přípravném řízení vypovídala o jiném mechanismu poranění a u hlavního líčení změnila výpověď. Dovolatelka poukázala i na to, že z fyzické dispozice poškozené vyplývá, že útok mechanismem popsaným soudem není možný, poukázala i na to, že manžel poškozené se vyjadřoval v tom směru, že poškozená byla v důsledku svého chování často napadána v restauračních zařízeních. Dovolatelka namítla, že soudy obou stupňů se opětovně nevypořádaly s věrohodností samotných svědků a poškozené, tak jak bylo uloženo Nejvyšším soudem ve výše označeném usnesení.
Kromě toho dovolatelka uvedla, že mělo dojít k vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie. Navíc podotkla, že poškozená označila při svém prvním oznámení na Policii ČR v Karviné za pachatele trestného činu svého manžela.
V petitu svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě i rozsudek Okresního soudu v Ostravě zrušil a aby soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který konstatoval, že obviněná v rámci své argumentace v dovolání především napadá skutková zjištění soudů činných dříve ve věci, resp. napadá procesní postup soudů, když má v podstatě za to, že dokazování nebylo úplné, provedené důkazy nebyly řádně zhodnoceny a tvrzený skutkový děj nebyl prokázán. Státní zástupce proto navrhl, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako dovolání podané z jiného než ze zákonného dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opřela, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatelka s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice namítla, že v rámci právního posouzení „si soud nesprávně vyložil ustanovení trestního zákona“, avšak veškerá její argumentace primárně směřuje ve prospěch jejího vlastního hodnocení důkazů a vytvoření vlastní konstrukce skutkového stavu. Znamená to, že dovolatelka nezaložila svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamovala, nýbrž výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhala přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud konstatuje, že nejde ani o extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť již soud prvního stupně oproti svému prvnímu rozhodnutí v této věci provedl další dokazování, dospěl k novému skutkovému zjištění a novému právnímu posouzení skutku, přičemž nepřesnosti, kterých se při tomto novém projednání a rozhodnutí soud prvního stupně, byly beze zbytku zjištěny a také odstraněny soudem odvolacím. Ten založil učiněná skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu také řádně vyložil a odůvodnil.
Závěrem Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona.V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněné J. L. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. července 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á