ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.822.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 822/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. července 2010 dovolání obviněného Z. A. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 8 To 303/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 2 T 101/2008, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného Z. A. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 12. 6. 2009, sp. zn. 2 T 101/2008, byl obviněný Z. A. uznán vinným pokračujícím trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen tr. zákona), jehož se dle rozsudku dopustil tím, že „ v N., okres P. – j., v prodejně Západočeského konzumního družstva P., případně v jeho tehdejším bydlišti, postupně převzal pro vlastní potřebu od vedoucí prodejny J. Š. 1) v době nejméně od října 2007 do 29. 2. 2008 zboží různého druhu v celkové hodnotě nejméně 5. 000,- Kč, aniž by toto zboží bylo uhrazeno, 2) v době od 1. 1. 2008 do 28. 2. 2008 finanční prostředky v celkové výši 155.692,- Kč pocházejících z tržeb prodejny“
Za to mu byl v trestní sazbě §251 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 1 písm. b) tr. zákona vzhledem k §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zákona byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 8. 9. 2008, sp. zn. 1 T 88/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. 50 To 596/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali jak obviněný Z. A. tak státní zástupce v zákonné osmidenní lhůtě odvolání. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 8 To 303/2009, rozhodl výrokem ad I.) tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil v napadeném rozsudku výrok o trestu a při nezměněném výroku o vině nově podle §259 odst. 3 písm. b) tr. řádu obviněnému podle §251 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona uložil trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona obviněného pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zákona obviněnému uložil i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. 50 To 596/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Výrokem ad II.) podle §256 tr. řádu zamítl odvolání obviněného Z. A. jako nedůvodné.
Prostřednictvím obhájce JUDr. Ing. M. S. podal obviněný v zákonné lhůtě uvedené v ustanovení §265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ve spojení s výše označeným rozsudkem Okresního soudu Plzeň - jih dovolání, jímž napadl výrok o vině pod body 1 a 2 odsuzujícího rozsudku a výrok o uloženém trestu, a to s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný poukázal na porušení ustanovení o přítomnosti u veřejného zasedání, když Krajský soud v Plzni projednal podaná odvolání dne 30. 9. 2009, ač obviněný včas písemně omluvil svou neúčast u veřejného zasedání a požádal o odročení jednání. Pokud krajský soud přesto veřejné zasedání konal, činil tak v rozporu se zákonem a obviněnému znemožnil vyjádřit se k prováděným úkonům a navrhnout případné slyšení dalších svědků.
Popis skutkových okolností ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku neodpovídá tomu, že by obviněný spáchal trestný čin podílnictví ani jakýkoli jiný trestný čin. V rozhodné době bydlel a hospodařil společně s družkou, přičemž nevěděl, že peníze, které mu družka dávala, pocházejí z tržby prodejny, kde byla zaměstnána. Ani družka v řízení před soudem jako svědkyně nepotvrdila, že by kdy obviněnému výslovně řekla o původu peněz, tedy že nejsou její, ale z tržby. Zjištěný skutkový stav byl rekonstruován soudem v rozporu s provedenými důkazy.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně, jakož i rozsudek Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 12. 6. 2009, sp. zn. 2 T 101/2008, a aby věc podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal příslušnému soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dovolání bylo doplněno podáním nového obhájce obviněného JUDr. V. S. dne 2. 7. 2010, kde byly dovolací důvody zúženy pouze na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Argumentaci o znemožněné účasti u veřejného zasedání označil za neodpovídající skutečnosti, a proto v procesním postupu Krajského soudu v Plzni nespatřuje porušení zákona.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství jemuž byl opis dovolání obviněného písemně zaslán, se do dne konání neveřejného zasedání k obsahu dovolání písemně nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice namítal rozpor mezi soudem zjištěným skutkovým stavem věci a užitou právní kvalifikací činů, avšak s primárním vlastním hodnocením důkazů a vytvořením vlastní konstrukce skutkového stavu. Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (a ve vazbě na to i §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu), přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Takto formulované námitky jsou svým charakterem námitkami proti samotným skutkovým zjištěním soudu a jako takové je pod shora uplatněné dovolací důvody podřadit nelze.
V posuzovaném případě nejde ani o extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně ve věci dovolatele založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu věci dospěl k závěru, že nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tyto důkazy v souladu se zákonnými požadavky také řádně vyhodnotil.
Závěrem Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného Z. A. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. července 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á