ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.959.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 959/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. září 2010 o dovolání obviněného K. M. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. 23 To 871/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 121/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Českých Budějovicích ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 3 T 121/2008, byl obviněný K. M. uznán vinným ze spáchání trestného činu
I. trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.),
II. trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.,
kterých se podle skutkové věty výroku uvedeného rozsudku dopustil tím, že:
I.
v období od 1. 2. 2005 do 31. 3. 2006 v T. n. V., okres Č. B., a jinde jako jediný jednatel společnosti BOHEMIA-EXPRES, spol. s r.o., se sídlem V., T. n. V. (od 8.11.2007 zapsána jako BOHEMIA-EXPRES, spol. s r.o. v likvidaci), v rozporu se zákonem uloženou povinností neuhradil za své zaměstnance daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, pojistné na zdravotní pojištění, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, přestože tyto platby nechal zaměstnancům řádně z mezd strhávat, čímž způsobil:
- za období únor a březen 2006 Okresní správě sociálního zabezpečení, A. B., Č. B., neodvedením pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti škodu ve výši 83.985- Kč,
- za období od srpna 2005 do března 2006 Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Okresní pojišťovna, L., Č. B., neodvedením pojistného na zdravotní pojištění škodu ve výši 111.573,-Kč,
- za období od dubna 2005 do března 2006 Vojenské zdravotní pojišťovně, pobočka Č., Č. B., neodvedením pojistného za zdravotní pojištění škodu ve výši 106.326,-Kč,
- za období únor a březen 2006 Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, R., P., neodvedením pojistného za zdravotní pojištění škodu ve výši 2.176,-Kč,
- za období od července 2005 do března 2006 Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR, pobočka K., Č. B., neodvedením pojistného za zdravotní pojištění škodu ve výši 18.615,-Kč,
- za období únor a březen 2005 České národní zdravotní pojišťovně, J., P., neodvedením pojistného za zdravotní pojištění škodu ve výši 892,-Kč,
- za období od října 2005 do února 2006 Finančnímu úřadu, N., T. n. V., neodvedením daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti škodu ve výši 175.764,- Kč,
tedy celkem škodu ve výši nejméně 499.331,- Kč,
II.
v období od 26. 4. 2005 do 30. 9. 2005 v T. n. V., okres Č. B., a jinde, jako jediný jednatel společnosti BOHEMIA-EXPRES, spol. s r.o., se sídlem V., T. n. V. (od 8.11.2007 zapsána jako BOHEMIA-EXPRES, spol. s r.o. v likvidaci), v podvodném úmyslu vylákat majetkový prospěch pro společnost BOHEMIA EXPRES s.r.o., při vědomí nepříznivé ekonomické situace této společnosti, jejích výdělkových možností a při vědomí rozsahu a výše po lhůtě splatnosti vymáhaných závazků společnosti, tedy při vědomí toho, že odebrané zboží a služby neuhradí řádně včas, nechal prostřednictvím svých zaměstnanců odebrat různé druhy pneu, včetně přemontáže, vyvážení a dalších služeb, konkrétně nechal odebrat:
od soukromého podnikatele J. V., místo podnikání V. Š., P., dle faktury:
- č. 50305 z 26. 4. 2005, splatné 26. 5. 2005, plnění ve výši 40.436,-Kč,
- č. 50300 z 25. 4. 2005, splatné 25. 5. 2005, plnění ve výši 85.315,-Kč,
- č. 50347 z 09. 5. 2005, splatné 09. 7. 2005, plnění ve výši 80.729,-Kč,
- č. 50426 z 10. 6. 2005, splatné 10. 8. 2005, plnění ve výši 41.874,-Kč,
- č. 50437 z 13. 6. 2005, splatné 13. 8. 2008, plnění ve výši 46.445,-Kč,
- č. 50453 z 16. 6. 2005, splatné 16. 8. 2005, plnění ve výši 33.119,-Kč,
- č. 50460 z 20. 6. 2005, splatné 20. 8. 2005, plnění ve výši 32.824,-Kč,
- č. 50466 z 22. 6. 2005, splatné 22. 8. 2005, plnění ve výši 51.856,-Kč,
- č. 50479 z 24. 6. 2005, splatné 08. 7. 2005, plnění ve výši 36.195,-Kč,
- č. 50492 z 28. 6. 2005, splatné 28. 8. 2005, plnění ve výši 36.337,-Kč,
- č. 50499 z 29. 6. 2005, splatné 29. 8. 2005, plnění ve výši 39.155,-Kč,
- č. 50516 z 04. 7. 2005, splatné 04. 9. 2005, plnění ve výši 36.609,-Kč,
a dále od soukromého podnikatele P. V., s místem podnikání V. Š., P., na základě faktury:
- č. 50020 z 15. 07. 2005, splatné 15. 09. 2005, plnění ve výši 16.523,-Kč,
- č. 50023 z 18. 07. 2005, splatné 18. 09. 2005, plnění ve výši 36.552,-Kč,
- č. 50036 z 21. 07. 2005, splatné 21. 09. 2005, plnění ve výši 33.067,-Kč,
- č. 50040 z 25. 07. 2005, splatné 25. 09. 2005, plnění ve výši 74.435,-Kč,
- č. 50152 z 30. 08. 2005, splatné 31. 10. 2005, plnění ve výši 9.317,-Kč,
- č. 50215 z 16. 09. 2005, splatné 16. 11. 2005, plnění ve výši 17.145,-Kč,
- č. 50223 z 19. 09. 2005, splatné 19. 11. 2005, plnění ve výši 16.303,-Kč,
- č. 50258 z 30. 09. 2005, splatné 30. 11. 2005, plnění ve výši 58.658,-Kč,
a takto odebrané zboží a služby v době splatnosti ani následně neuhradil, pouze fakturu č. 50300 dodavatele J. V. nechal částečně uhradit dne 19. 4. 2006 ve výši 28.525,-Kč (respektive ve výši 1.000,- €), čímž poškozenému J. V., způsobil škodu v celkové výši nejméně 560.894,-Kč a poškozenému P. V., škodu v celkové výši nejméně 262.000,-Kč , tedy celkem způsobil škodu v celkové výši nejméně 822.894,-Kč.
Za uvedené jednání byl obviněný K. M. odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. za užití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl trest odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 3 let a podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla současně uložena povinnost k náhradě škody poškozeným J. V. a P. V. v částce 560 894,- Kč a 262.000,- Kč.
Proti uvedenému rozsudku podal obviněný K. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. 23 To 871/2009, tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. 23 To 871/2009, podal následně obviněný K. M. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolatel uvedl, že dovolání se týká pouze jednání popsaného v bodě II skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně, tj. trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. spáchaného ke škodě J. a P. V. a směřuje i do výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Nesprávnost spatřuje dovolatel zejména v posouzení materiální a subjektivní stránky daného trestného činu podvodu a v podstatě zpochybňuje, že by v souvislosti s odběrem zboží a služeb společností BOHEMIA EXPRES, s.r.o., za kterou jednal, od poškozených J. a P. V. tyto poškozené uvedl v omyl. Dle názoru obviněného bylo zřejmé, že poškození J. V. i P. V. věděli o ekonomických potížích firmy BOHEMIA EXPRES, s.r.o. Ze závěrů znaleckého posudku bylo zjištěno, že v období od dubna 2005 do listopadu 2005 uvedená firma stále vyvíjela podnikatelskou činnost a na svém účtu měla prostředky, ze kterých by bylo možno uhradit závazky vůči J. a později P. V. (ten přejal firmu po otci). Fakt, že závazky začaly převyšovat pohledávky společnosti, se blíže projevil až v srpnu 2005 a tuto situaci se obviněný pokoušel řešit. Poškození i přes vědomost o finančních problémech firmy poskytovali dané firmě další zboží a služby na faktury, v čemž by bylo podle obviněného možno spatřovat i spoluzavinění. Obviněný v roce 2005 stále podnikal a hledal řešení, jak firmu ozdravit. Obviněný je toho mínění, že zmíněné skutečnosti mají vliv na posouzení materiální stránky trestného činu, neboť jednateli firmy (obviněnému) nelze přičítat eventuální úmysl vylákat plnění s tím, že zboží nebude zaplaceno. Příslušný soud dovodil eventuální úmysl zejména z převodu obchodních podílů společníků dne 28.4.2006 na S. Č., avšak obviněný poukazuje na to, že nevěděl, že se jedná o „bílého koně“, v řízení bylo prokázáno, že firma byla předána s pokladním můstkem a prostředky na účtech. Z výše uvedených důvodů obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soudu České republiky dovoláním napadený rozsudek zrušil, dále aby zrušil rozsudek soudu prvního stupně a aby přikázal nalézacímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolatel v podstatě namítá nesprávnost hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem, zpochybňuje skutkové závěry učiněné nalézacím a potvrzené odvolacím soudem a na základě vlastního hodnocení provedených důkazů činí skutkové závěry odlišné, z jeho hlediska výhodnější. Pokud jde o skutková zjištění, konkrétně pak ta, která se vztahují k jednání popsanému v bodě II výroku rozsudku nalézacího soudu, mají tato oporu v podrobně provedeném dokazování, a to včetně znaleckého zkoumání dvou znalců z oboru ekonomiky a výpovědí poškozených V. Zejména znalci byl v dostatečné míře popsán nepříznivý ekonomický vývoj společnosti BOHEMIA-EXPRES, s.r.o., ke kterému došlo již v průběhu roku 2004. Z jednotlivých projevů nepříznivé ekonomické situace je možno dovodit, že obviněnému jako jedinému statutárnímu orgánu společnosti muselo být zřejmé, že v důsledku toho společnost nebude schopna řádně a včas hradit své další závazky, což lze nepochybně vztáhnout i na období od 26. 4. 2005 do 30. 9. 2005, kdy postupně od poškozených podnikatelů V. tato společnost odebrala zboží a služby v celkové hodnotě přes 800.000,- Kč, přičemž závěr o minimálně eventuálním podvodném úmyslu je utvrzován nejen počtem neuhrazených odběrů (dílčích útoků projednávaného trestného činu). Dle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství lze připustit existenci povědomí poškozených o nepříznivé ekonomické situaci společnosti BOHEMIA-EXPRES, s.r.o., stěží však to, že by v důsledku toho s touto společností obchodovali smířeni s tím, že jim za jimi dodané zboží a služby nebude zaplaceno vůbec. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství má proto za to, že nelze dospět k závěru o naplnění dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 2 písm. g) tr. ř., proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky připomíná, že námitky uváděné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného K. M.
Pokud jde o námitky obviněného proti hodnocení důkazů ze strany soudů prvního a druhého stupně, kdy obviněný na základě vlastního hodnocení provedených důkazů činí odlišné (pro něj výhodnější) skutkové závěry, tak tyto zvolený dovolací důvod nenaplňují, neboť se jedná o námitky čistě skutkové a tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu zcela irelevantní a současně se jedná o námitky, se kterými se již dostatečně vypořádaly soudy prvního i druhého stupně. Obviněný K. M. se v tomto směru svým dovoláním domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením.
Obviněný ve svém dovolání dále uplatnil námitku že v jeho jednání popsaném pod bodem II skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu nelze spatřovat trestnou činnost, neboť v průběhu řízení nebyla dostatečně prokázána materiální a subjektivní stránka trestného činu podvodu. Tuto dovolací námitku sice lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak argumentaci obviněného přisvědčit nelze.
Trestného činu podvodu podle ustanovení §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobní tak na cizím majetku značnou škodu. Objektem trestného činu je cizí majetek, přičemž ochrana majetkových práv se poskytuje bez ohledu na druh a formu vlastnictví. Majetkem se rozumí nejen věci, nýbrž i pohledávky a jiná majetková práva. Čin je dokonán obohacením pachatele nebo jiného. Pro toho, kdo se obohatí, musí být majetkové zvýhodnění neoprávněné.
Z hlediska subjektivní stránky vyžaduje zákon u trestného činu podvodu úmyslné zavinění. K naplnění skutkové podstaty je nezbytné, aby úmysl obviněného zahrnoval všechny znaky jeho objektivní stránky. Podle ustanovení §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (úmysl přímý), nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmyslu nepřímý).
Nepřímý úmysl vyžaduje, aby pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn. Srozumění pachatele vyjadřuje aktivní volní vztah pachatele k způsobení následku relevantního pro trestní právo, čímž je míněna vůle, jež se projevila navenek, tj. chováním pachatele. Způsobení takového následku však není přímým cílem pachatele, ani nevyhnutelným prostředkem (přímo ho nechce), neboť pachatel sleduje svým záměrem cíl jiný, který může být z hlediska trestního práva jak cílem relevantním, tak i cílem nezávadným. Přitom je však pachatel vždy srozuměn s tím, že realizace tohoto cíle předpokládá způsobení následku významného pro trestní právo, avšak tento následek je nechtěným, pouze vedlejším následkem jednání pachatele, s kterým je však srozuměn. Na takové srozumění pak usuzujeme z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho vlastní zásah, nebo o zásah někoho jiného. Úmyslné zavinění, byť ve formě nepřímého úmyslu, tedy vždy předpokládá, že si je pachatel alespoň v obecných rysech vědom existence skutečností, patřících pod zákonné znaky daného trestného činu a toto vědomí nevybočuje z rámce daného těmito znaky.
Z provedeného dokazování a po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky ohledně jednání popsaného pod bodem II skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně zjistil, že obviněný K. M. byl v rozhodné době jediným statutárním zástupcem společnosti BOHEMIA EXPRES, s.r.o., která uzavírala s dodavateli J. a následně P. V. (firma byla převedena z otce na syna) dílčí smlouvy o dílo dle příslušných ustanovení obchodního zákoníku, jejichž předmětem byla dodávka pneumatik a služeb s tím spojených, za kterou byla společnost BOHEMIA EXPRES, s.r.o., jako objednatel povinna platit dodavatelům částky vymezené ve vystavených fakturách (podrobně specifikovaných ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu). Příslušné faktury však ze strany objednatele (obviněného) zaplaceny nebyly, což dokládá i následně uzavřený splátkový kalendář včetně uznání dluhu. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že vlastní neuhrazení sjednané ceny ze smlouvy o dílo podle příslušných ustanovení obchodního zákoníku nemůže samo o sobě zakládat trestní odpovědnost podle §250 tr. zák. K naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. je nutný úmysl (byť eventuální ve formě srozumění) nezaplatit v době splatnosti za dodané zboží.
Z vypracovaných znaleckých posudků z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, je zřejmé, že společnost BOHEMIA EXPRES, s.r.o., nebyla od dubna do září 2005 schopna hradit všechny své splatné závazky. Od roku 2004 se vývoj a rozsah nesplacených závazků společnosti významně prohluboval a úpadek byl stanoven k polovině roku 2005, kdy společnost masivně přestala hradit své splatné závazky. Společnost sice každý měsíc v roce 2005 disponovala dostatkem finančních prostředků, jejich souhrn však nepostačoval na úhradu všech splatných závazků (splatné závazky společnost splácela tak, aby co nejlépe zajistila chod firmy – tj. vyplácela zejména mzdy zaměstnancům, cestovní náhrady a leasingy). Obviněný K. M. jako jediný jednatel společnosti BOHEMIA EXPRES, s.r.o., musel být informován o nepříznivé finanční situaci společnosti a musel být tedy přinejmenším srozuměn s tím, že za objednané a dodané zboží a služby od poškozených J. V. a P. V. nebude moci zaplatit, tuto skutečnost však před nimi zamlčel a naopak předstíral, že závazky ke dni splatnosti uhradí. Pro úplnost je třeba dodat, že obviněný v dubnu 2006 společnost BOHEMIA EXPRES, s.r.o., prodal, avšak ani o této skutečnosti své věřitele neinformoval, z čehož je dle názoru Nejvyššího soudu České republiky rovněž možno nepřímo usuzovat, že musel být minimálně srozuměn s tím, že příslušné faktury nezaplatí. Jak správně uvedl již státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného, lze sice připustit existenci vědomí poškozených o nepříznivé ekonomické situaci společnosti BOHEMIA-EXPRES, s.r.o., stěží však to, že by v důsledku toho s touto společností obchodovali smířeni s tím, že jim za dodané zboží a služby nebude zaplaceno.
Obviněný K. M. musel být tedy od počátku přinejmenším srozuměn s možností, že zboží a služby nebudou ve sjednaných lhůtách či později uhrazeny a že tak dojde ke škodě na cizím majetku, tj. na majetku dodavatelských subjektů. Obviněný tak jednal minimálně v úmyslu nepřímém /§4 písm. b) tr. zák./.
Nejvyšší soud České republiky navíc poznamenává, že minimálně nepřímý úmysl obviněného vyplývá již ze samotné skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně v projednávané trestní věci a rovněž z odůvodnění tohoto rozsudku. Ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně je mimo jiné uvedeno: „Obviněný K. M. ….. při vědomí nepříznivé ekonomické situace této společnosti, jejích výdělkových možností a při vědomí rozsahu a výše po lhůtě splatnosti vymáhaných závazků společnosti, tedy při vědomí toho, že odebrané zboží a služby neuhradí řádně včas, nechal prostřednictvím svých zaměstnanců odebrat různé druhy pneumatik, včetně přemontáže, vyvážení a dalších služeb, …..“
Nejvyšší soud České republiky se proto ztotožnil s názorem soudů prvního i druhého stupně v tom, že obviněný K. M. svým výše popsaným jednáním uvedeným v bodě II skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a to v úmyslu minimálně nepřímém ve smyslu ustanovení §4 písm. b) tr. zák. Závěr o vině obviněného byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Rovněž výroky o trestu a o náhradě škody odpovídají všem zákonným kritériím.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného K. M. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2010
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal