ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.963.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 963/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. září 2010 o dovolání obviněného R. D. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 4. 2010, sp. zn. 5 To 1/2010, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 104 T 119/2009, takto:
Dovolání obviněného R. D. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 104 T 119/2009, byl obviněný R. D. uznán vinným trestný činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb., kterého se dopustil tím, že
1) společně s obviněným Ĺ. C. , v přesně nezjištěné době od 1. 1. 2009 do 27. 2. 2009 v H., okres K., jako zaměstnanci prodejny K. T. mající hmotnou odpovědnost za svěřené finanční prostředky, vedeni snahou neoprávněně se obohatit, použili pro vlastní potřebu tržby prodejny ve výši 56.203,- Kč, ačkoli byli povinni tuto částku předat společnosti LIMEX ČR, s.r.o.,
2) obviněný R. D. sám v přesně nezjištěné době zřejmě měsíce února až března roku 2009 v H., okres K., jako zaměstnanec prodejny K. T. mající hmotnou odpovědnost za svěřené finanční prostředky, veden snahou neoprávněně se obohatit, použil pro vlastní potřebu tržby prodejny ve výši 20.000,- Kč, které mu dne 26. 2. 2009 předal obviněný Ĺ. C., přestože si byl vědom toho, že se jednalo o tržbu na prodejně a že je povinen tuto částku předat společnosti LIMEX ČR, s.r.o.
Podle §248 odst. 2 tr. zákona byl obviněný R. D. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla R. D. uložena povinnost uhradit poškozené společnosti LIMEX ČR, s.r.o, se sídlem P. – K., V., škodu ve výši 20.000,- Kč a oběma obviněným společně a nerozdílně uhradit stejnému poškozenému škodu ve výši 46.087,- Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená společnost LIMEX ČR, s.r.o, se sídlem P. – K., V., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný R. D. podal proti tomuto rozsudku v zákonné osmidenní lhůtě odvolání. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 4. 2010, sp. zn. 5 To 1/2010, napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k tomuto obviněnému podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu zrušil v celém rozsahu, podle §261 odst. 1 tr. řádu zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek i ohledně obviněného Ĺ. C., a s přihlédnutím k ustanovení §259 odst. 3 písm. a) tr. řádu ve věci obviněného R. D. nově rozhodl tak, že jej uznal vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009, kterého se dopustil tím, že
1) společně s obviněným Ĺ. C. , v přesně nezjištěné době od 1. 1. 2009 do 27. 2. 2009 v H., okres K., jako zaměstnanci prodejny K. T. mající hmotnou odpovědnost za svěřené finanční prostředky, vedeni snahou neoprávněně se obohatit, použili pro vlastní potřebu tržby prodejny ve výši 41.057,- Kč, ačkoli byli povinni tuto částku předat společnosti LIMEX ČR, s.r.o., se sídlem P. – K., V.,
2) obviněný R. D. sám v přesně nezjištěné době zřejmě měsíce února až března 2009 v H., okres K., jako zaměstnanec prodejny K. T., mající hmotnou odpovědnost za svěřené finanční prostředky, veden snahou neoprávněně se obohatit, použil pro vlastní potřebu tržby prodejny ve výši 20.000,- Kč, které mu dne 26. 2. 2009 předal obviněný Ĺ. C., přestože si byl vědom toho, že se jedná o tržbu na prodejně a že je povinen tuto částku předat společnosti LIMEX ČR, s.r.o., se sídlem P. – K., V.
Za tento trestný čin Krajský soud v Ostravě obviněného R. D. podle §248 odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněným R. D. a Ĺ. C. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené společnosti LIMEX ČR, s.r.o. se sídlem P. – K., V. na náhradu škody částku 30.941,- Kč a obviněnému R. D. uložena samostatná povinnost uhradit poškozené společnosti LIMEX ČR, s.r.o, se sídlem P. – K., V. částku 20.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená společnost LIMEX ČR, s.r.o, se sídlem P. – K., V., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný R. D. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 4. 2010, sp. zn. 5 To 1/2010, ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e tr. řádu dovolání, ve kterém odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že mezi jednotlivými důkazy existovaly rozpory, které nebyly odstraněny ani soudem druhého stupně. Dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku stejně jako v průběhu předchozí obhajoby popřel jakoukoli vinu na skutcích, které jsou mu kladeny za vinu. Dovolatel uplatnil námitku, že soudy obou stupňů neprovedly dokazování v dostatečném rozsahu, zejména neprovedly jím navrhované důkazy a neodstranily rozpory, na které v rámci obhajoby poukazoval, a nepostupovaly tak v souladu se zásadou „in dubio pro reo“. Četnými odkazy na judikaturu Ústavního soudu a Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod odvolatel dovodil, že nebylo dostatečně respektováno jeho právo na spravedlivý proces. V petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice formálně odkázal na zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že soudům obou stupňů vytknul nerespektování zásady in dubio pro reo, avšak učinil tak na základě námitky nedostatečného rozsahu dokazování, s primárním vlastním hodnocením důkazů a vytvořením vlastní konstrukce skutkového stavu, dle které nenese vinu na skutcích, pro které byl odsouzen. Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
V posuzovaném případě nekonstatoval Nejvyšší soud ani tzv. extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně v posuzované trestní věci založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Na tom nic nemění skutečnost, že ve vztahu k obviněnému R. D. odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně se dostatečně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a k objasnění věci a po opakování důkazů rozhodl znovu s odlišným zjištěním výše způsobené škody, přičemž vzal v potaz i novou zákonnou úpravu. Ve vztahu k odvolateli odvolací soud však takovýto závěr neučinil. Z rozsudků soudů obou stupňů nelze dovodit, že by došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, nerespektování zásady in dubio pro reo, jak tvrdí dovolatel, a že by v důsledku toho byla učiněná skutková zjištění v extrémním rozporu s právním posouzením skutku či jiným nesprávným hmotně právním posouzením, které by zakládalo existenci dovolacího důvodu, na který se dovolatel odkázal.
Pojem „spravedlivý proces“ vymezuje ustanovení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jež byla vyhlášena ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992. Podle odstavce 1 citovaného článku má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen vždy veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu, v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo pokud to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmu spravedlnosti. Podle odstavce 3 čl. 6 má každý, kdo je obviněn z trestného činu, tato minimální práva: být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu; mít přiměřený čas a možnosti k přípravě své obhajoby; obhajovat se osobně nebo za pomoci svého obhájce; vyslýchat nebo dávat vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě.
Z obsahu přezkoumávaného spisu Nejvyšší soud nezjistil nerespektování, ignoraci či fatální porušení nebo zkreslení tohoto základního práva obviněného a jeho poukaz na porušení zásad „fair“ procesu tak neshledal důvodným.
Závěrem Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného R. D. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 9. září 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á