ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.1179.2009.2
5 Tdo 1179/2009-I.
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2010 o dovolání obviněného P. N . proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. 8 To 563/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 203/2004, takto:
Z podnětu dovolání obviněného P. N. se podle §265k odst. 1, 2 věta první tr. ř. a podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. s přiměřeným použitím §261 tr. ř. u obviněných B. B. a A. J. částečně zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. 8 To 563/2008, ohledně obviněného A. J. v celém rozsahu a ohledně obviněných B. B. a P. N. v části, kterou byla zamítnuta podle §256 tr. ř. jejich odvolání, pokud jde o body I. a II. výroku o vině, dále výroky o souhrnných trestech jim uložených a výrok o náhradě škody v rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 17 T 203/2004, dále se částečně zrušuje rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 17 T 203/2004, ve výroku o vině pod bodem I., kterým byli uznáni vinnými obviněný B. B. trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. a obvinění P. N. a A. J. účastenstvím ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestnému činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák., a ve výroku o vině pod bodem II., kterým byli uznáni vinnými obvinění B. B., P. N. a A. J. trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., dále ve výrocích o uložených souhrnných trestech u všech tří obviněných a v celém výroku o náhradě škody.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují též další rozhodnutí na částečně zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu ve Znojmě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 17 T 203/2004, byl obviněný B. B. uznán vinným ze spáchání pod bodem I. trestného činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák., pod bodem II. trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a pod bodem III. trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., obviněný A. J. byl uznán vinným ze spáchání pod bodem I. účastenství ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestnému činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. a pod bodem II. trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a obviněný P. N. byl uznán vinným ze spáchání pod bodem I. účastenství ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestnému činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák., pod bodem II. trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a pod bodem III. trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., jichž se měli dopustit tím, že
I.
dne 19. 10. 2000 ve Znojmě v úmyslu zmařit alespoň částečné uspokojení nejméně 71 věřitelů s pohledávkami po lhůtách splatnosti za společností Znojemské mlékárny, a. s., v likvidaci, tehdy se sídlem Dobšická 6, Znojmo (od 22. 12. 2000 se sídlem Jičín, Denisova 504), IČ: 49970232, uzavřel obviněný B. B., jako dosazený likvidátor společnosti Znojemské mlékárny, a. s., v likvidaci, který samostatně fakticky činnost likvidátora nevykonával, na pokyn obviněného P. N. – jednatele – a obviněného A. J. – prokuristy – firmy ARIETTE, spol. s r. o., se sídlem Žižkova 157, Ústí nad Labem, IČ: 25415441, která měla od 1. 6. 2000 do 31. 5. 2020 uzavřenu k objektu mlékáren nájemní smlouvu, bez souhlasu zástavního věřitele firmy Konpo, s. r. o., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 3, smlouvu o zřízení práva věcného břemene s firmou ARIETTE, spol. s r. o., kterou zastupoval obviněný P. N., na jejímž základě získala firma ARIETTE, spol. s r. o., právo výlučně užívat nemovitosti v této smlouvě uvedené, a to čistírnu vod na pozemku p. č. 5677/1 a pozemek p. č. 5677/1, čistírnu vod na pozemku p. č. 5677/2 a pozemek p. č. 5677/2, výrobní halu a administrativní budovu na pozemku p. č. 5684/1 a pozemek p. č. 5684/1, vrátnici na pozemku p. č. 5684/3 a pozemek p. č. 5684/3, prodejnu na pozemku p. č. 5684/4 a pozemek p. č. 5684/4, garáže a dílny na pozemku p. č. 5684/6 a pozemek p. č. 5684/6, budovu s kondenzátory na pozemku p. č. 5684/8 a pozemek p. č. 5684/8 a pozemky p. č. 5676/39, 5684/2, 5684/10 v objektu společnosti Znojemské mlékárny, a. s., v likvidaci, na období od 9. 11. 2000 do 1. 7. 2020 za částku 2.500,- Kč na celé období. Uzavřením smlouvy o zřízení práva věcného břemene s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 15. 11. 2000 došlo ke zmaření uspokojení nejméně 71 věřitelů společnosti Znojemské mlékárny, a. s., v likvidaci, neboť po zřízení práva věcného břemene se staly pohledávky věřitelů neuspokojitelné, které ke dni 11. 4. 2001, kdy byl prohlášen konkurz na majetek společnosti Znojemské mlékárny, a. s., v likvidaci, vedený Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 37 K 8/2001, dosahovaly výše podle zjištění správce konkurzní podstaty nejméně 121.388.168,72 Kč, kdy od října 2000 Znojemské mlékárny, a. s., v likvidaci fakticky nevyvíjely žádnou činnost. Hodnota souboru nemovitostí, za kterou je bylo možno realizovat na trhu, ke kterým bylo zřízeno právo věcného břemene, klesla z původních 38.606.063,- Kč na 2.500,- Kč, což bylo za zřízené věcné břemeno zaplaceno. Sepsání uvedené smlouvy zorganizovali obvinění N. s obviněným J., využili formálního postavení obviněného B., čímž minimálně u poškozených:
1. JUDr. Pavel Holub, advokát se sídlem Kopečná 14, Brno,
2. AGRA ŠANOV, spol. s r. o., Šanov-Anšov 223, 671 68, Hrabětice, IČ: 48530662,
3. AGRO družstvo Petrovice, Petrovice, středisko, 672 01, nyní Petrovice 153, IČ: 49967410,
4. Agrodružstvo – Rakšice, družstvo, Moravský Krumlov Rakšice 1160, IČ: 49969714,
5. AGRO – Práče, a. s., v likvidaci, Práče 197, zastoupené správcem konkurzní podstaty JUDr. Jiřím Turečkem, Široká 2, 664 91, Ivančice, okr. Brno-venkov,
6. AGROSPOL HRÁDEK, spol. s r. o., 671 27, Hrádek 197, IČ: 48907936,
7. AGRO Vémyslice, s. r. o., Vémyslice 298, IČ: 49968335,
8. ALIACHEM, a. s., Praha 10, Kodaňská 46, nyní Pardubice, Semtín, Pardubice 103, IČ: 60108916,
9. Bohušovická mlékárna, a. s., 411 56 Bohušovice nad Ohří, Brňany 125, IČ: 48291960,
10. CCS Česká společnost pro platební karty, a. s., Chlumčanského 5, 180 00 Praha 8-Libeň, IČ: 49240129,
11. Centroprojekt Zlín, a. s., Štefánikova 167, 760 30 Zlín, IČ: 46345272, vymazáno 1. 1. 2004, jmění převzala CTP-PROJEKT, a. s., Štefánikova 167, Zlín, IČ: 26907241,
12. DERA FOOD TECHNOLOGY-CZ, s. r. o., Maříkova 36, Brno, IČ: 49455125,
13. ECONOMIA, a. s., Dobrovského 25, 170 55, Praha 7, IČ: 00499153,
14. EURO-Šarm, spol. s r. o., Těšínská 222, 739 34 Šenov, IČ: 47154047,
15. Česká Republika zastoupená Finančním úřadem v Moravském Krumlově, Zámecká 8, a Finančním úřadem v Náměšti nad Oslavou,
16. FRUJO, a. s., Tvrdonice 710, 691 53, IČ: 00557706,
17. J. H., M.
18. Hutnické zaměstnanecké pojišťovně, Jeremenkova 11, 703 00, Ostrava-Vítkovice, IČ: 47672234,
19. Chemosvit, a. s., Štúrova 101, 05921 Svit, Slovenská republika, IČ: 31671047,
20. Chemosvit Bohemia, a. s., Tovární 16, 696 01 Rohatec, IČ: 25510606,
21. Jaroprodukt, spol. s r. o., Školní 470, 671 28 Jaroslavice, IČ: 48529532,
22. MADETA, a. s., Rudolfovská 246/83, 370 50 České Budějovice, IČ: 15777774,
23. Jihomoravská energetika, a. s., Lidická 36, 659 44 Brno, IČ: 49970194, vymazáno 17. 8. 2005,
24. Jihomoravská plynárenská, a. s., Plynárenská 499/1, 657 02 Brno, IČ: 49970607,
25. J+R, s. r. o., Chelčického 315, 676 15 Moravské Budějovice, IČ: 46961101,
26. KAMAGRO, spol. s r. o., Znojmo 2, Oblekovice 349, IČ: 44026625,
27. Kaufland Česká republika, v. o. s., Pod Višňovkou 25, 140 00 Praha 4, IČ: 25110161,
28. Klas, s. r. o., 696 13 Šardice 700, IČ: 48911879,
29. Konpo, s. r. o., Na Příkopě 390, Praha 1, 111 21, IČ: 26149729,
30. LIDNE TECHNOPLYN, a. s., U Technoplynu 1324, 198 00, Praha 9, IČ: 00011754,
31. MC SPEKTRUM, s. r. o., Habartice 29, 463 37, Habartice u Frýdlantu,
32. MICOS, spol. s r. o., Vápenice 17, 796 01, Prostějov, IČ: 533394,
33. MIKA, s. r. o., Na Burni 1985/2, 710 00, Ostrava-Slezská Ostrava, IČ: 49282476,
34. Moravskoslezské cukrovary, a. s., Cukrovarská 657, 671 67, Hrušovany nad Jevišovkou, IČ: 46900764,
35. CASPER CONSULTING, s. r. o., Panská 890/7, 110 00 Praha 1, IČ: 63980401, transformovala se na CASPER COSULTING, a. s., Praha 1, Olivova 2096/4,
36. BRENNTAG ČR, s. r. o., Mezi Úvozy 1850, Praha 9, 193 00, IČ: 49613464, nyní Brenntag CR, s. r. o.,
37. PAP Sušice, a. s., Pod Svatoborem 249, 342 03 Sušice, IČ: 45357056, nyní GIO´STYLE PAP, a. s., Sušice, Pod Svatoborem 41,
38. PEKservis, spol. s r.o., Benešova 246, 280 00 Kolín, IČ: 45146705, nyní Kolín IV, Klejnarská 153,
39. POROZ trade, s. r. o., Široká 16, 460 01, Liberec III, IČ: 48293385, nyní Liberec III, Sušická 682/6,
40. PROZAPO, a. s., Zaječí 469, 691 05, IČ: 60740990,
41. REDU, spol. s r. o., Horní Dubňany 134, 671 73, IČ: 49969749,
42. Statek Miroslav, a. s., 671 72, Miroslav, Nádražní 481/31, IČ: 46983775,
43. Středisko cenných papírů, Rybná 14, 110 05, Praha 1, IČ: 48112089,
44. TANY, spol. s r. o., Československých legií 563, Nýrsko, 340 22, IČ: 00518603,
45. TPK, spol. s r. o., Velkomoravská 2714/28, 695 19 Hodonín, IČ: 44965117,
46. TBWA Praha, s. r. o., Šaldova 425/12, 186 00, Praha 8, IČ: 62906160, nyní 170 00 Praha 7, Františka Křižíka 1/362,
47. Uherčice AGRO, spol. s r. o., 671 07, Uherčice 101, IČ: 48530883,
48. Česká republika zastoupená Úřadem práce ve Znojmě, Nám. Svobody 8, 670 30, Znojmo,
49. Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, Okresní pojišťovna Znojmo, Vídeňská 49,
50. Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR, pobočka Brno, Cejl 5, P. O. BOX 216, 658 16 Brno, IČ: 47114304,
51. Zemědělské družstvo Čejkovice-Oleksovice, 671 62 Oleksovice, IČ: 47908378,
52. Zemědělské družstvo Hodonice č. p. 258, družstvo, 671 25 Hodonice 258, IČ: 142565,
53. Zemědělské družstvo v Holetíně, v likvidaci, 539 71 Holetín, IČ: 00124516,
54. Zemědělské družstvo Jiřice u Miroslavi, 671 78 Jiřice u Miroslavi 147, IČ: 00142701,
55. ZEMSPOL – RYBNÍKY, spol. s r. o., Rybníky 171, 672 01, IČ: 49971298,
56. ZENZA Znojmo, a. s., Náměstí Svobody 16, 669 77, Znojmo, IČ: 46347500, vymazáno 31. 8. 2005, nyní ZENZA Znojmo, a. s., Znojmo-Přímětice 312, IČ: 228320,
57. BeHo, spol. s r. o., Krucemburk 149, 582 66 Krucemburk, IČ: 45535353,
58. AGROSPOL, s. r. o., 671 69 Hevlín 133, IČ: 48530212,
59. STATEK BŘEŽANY, spol. s r. o., Břežany 172, 671 65 Břežany,
60. SCHÄFFER SOF, a. s., Dobšická 3660/28, 669 74 Znojmo, IČ: 46347429,
61. PneuCars, spol. s r. o., Oblekovice 361, 671 81 Znojmo, IČ: 25540025,
62. HCI ČR, s. r. o., Mezi Úvozy 1850, 193 00 Praha 9, IČ: 45797412,
63. GROUP 4 SECURITAS, a. s., Klánova 300/62, 147 00 Praha 4, IČ: 175439, nyní Group 4 Falck, a. s., Praha 4, Hodkovičky, Klánova 300/62,
64. Česká správa sociálního zabezpečení, Detašované pracoviště v Brně, Veveří 7, 656 43 Brno,
65. ČESKÝ TELECOM, a. s., Olšanská 55/5, 130 34 Praha 3, IČ: 60193336,
66. Česká republika – Krajský soud v Brně, Husova 15, 601 89 Brno,
67. D. C., N. N., J.,
68. ZLINPACK, s. r. o., Třída Tomáše Bati 4, Areál Svit, budova 22, 760 01 Zlín, IČ: 63487039,
69. Danone, a. s., Konopišťská 905, 256 37 Benešov u Prahy, IČ: 45272972,
70. Znojemská obchodní stavební společnost, a. s., Dobšická 3579/15, 670 38 Znojmo, IČ: 46970622,
71. Tetra Pak Česká republika, s. r. o., Nová Cesta 17, 140 21 Praha 4, IČ: 48535796,
navodili stav, že tito nemohli být z částky 38.603.563,- Kč uspokojeni v poměru tak, jak by bylo možno při prodeji nezatížených nemovitostí a vypořádání výtěžku v konkurzním řízení, neboť zbylá hodnota majetku nebyla k úhradě splatných pohledávek dostačující,
II.
obviněný B. B. jako dosazený likvidátor společnosti Znojemské mlékárny, a. s., v likvidaci, tehdy se sídlem Dobšická 6, Znojmo (od 22. 12. 2000 se sídlem Jičín, Denisova 504), IČ: 49970232, ke dni 11. 4. 2001 v konkurzu, který samostatně fakticky činnost likvidátora nevykonával, prodal nedovoleně na pokyn obviněného P. N. – jednatele – a obviněného A. J. – prokuristy – firmy ARIETTE, spol. s r. o., se sídlem Žižkova 157, Ústí nad Labem, IČ: 25415441, která měla od 1. 6. 2000 do 31. 5. 2020 objekt mlékáren v nájmu na podkladě nájemní smlouvy, kterou podepsal likvidátor obviněný B. B., prostřednictvím První znojemské realitní kanceláře, s. r. o., v neupřesněné době od 3. 7. 2000 do 4. 8. 2000 firmě Excalibur – projekt, spol. s r. o., se sídlem Chvalovice 183, okr. Znojmo, montovanou halu z kovových nosníků s plechovým opláštěním stojícím na pozemku p. č. 5684/7 za částku 636.250,- Kč, přestože obecná cena činila nejméně 1.300.000,- Kč, peníze převzal obviněný B. B., předal je obviněnému P. N., přičemž od samého počátku bylo obviněným zřejmé, že výtěžek z prodeje nebude vložen ve prospěch vlastníka nemovitosti Znojemské mlékárny, a. s., v likvidaci, ale k blíže nezjištěným účelům, které nesouvisely s činností Znojemských mlékáren, a. s., v likvidaci, čímž vlastníku způsobili škodu ve výši 1.300.000,- Kč neboť patky a podlaha na původním místě zůstaly nepoužitelné,
obviněný B. B. jako dosazený likvidátor společnosti Znojemské mlékárny, a. s., v likvidaci, tehdy se sídlem Dobšická 6, Znojmo (od 22. 12. 2000 se sídlem Jičín, Denisova 504), IČ: 49970232, ke dni 11. 4. 2001 v konkurzu, který samostatně fakticky činnost likvidátora nevykonával, nechal nedovoleně na pokyn obviněného P. N. – jednatele – a obviněného A. J. – prokuristy – firmy ARIETTE, spol. s r. o., se sídlem Žižkova 157, Ústí nad Labem, IČ: 25415441, která měla od 1. 6. 2000 do 31. 5. 2020 objekt mlékáren v nájmu na podkladě nájemní smlouvy, kterou podepsal likvidátor obviněný B. B., demontovat a odvézt v neupřesněné době v měsíci říjnu 2000 na neznámé místo skladovou halu postavenou na pozemku p. č. 5684/9 v hodnotě 1.326.000,-Kč, přičemž hala nebyla následně na místo vlastníku Znojemských mlékáren, a. s., v likvidaci navrácena a nebyla ani poskytnuta žádná protihodnota, přičemž od počátku demontáže haly bylo obviněným zřejmé, že se takto stane a bude způsobena škoda na majetku vlastníka ve výši 1.326.000,- Kč, neboť zbylá podezdívka byla nevyužitá a znehodnocovala pozemek,
III.
obviněný B. B. a obviněný P. N. v přesně nezjištěné době kolem 20. 12. 2000 z areálu firmy Znojemské mlékárny, a. s., v likvidaci, tehdy se sídlem Dobšická 6, Znojmo, IČ 49970232, z kanceláře administrativní budovy společně odnesli podstatnou část účetnictví uvedené firmy, naložili je do přistaveného vozidla, přičemž obviněný N. uvedl, že účetnictví musí zmizet a odvezl je na neznámé místo, kdy nebylo nalezeno ani v průběhu probíhajícího konkurzního řízení správcem konkurzní podstaty, které je vedeno u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 K 8/2001, čímž ohrozili majetková práva nejméně 71 věřitelů uvedené firmy, a to zejména
1. JUDr. Pavel Holub, advokát se sídlem Kopečná 14, Brno,
2. AGRA ŠANOV, spol. s r. o., Šanov-Anšov 223, 671 68, Hrabětice, IČ: 48530662,
3. AGRO družstvo Petrovice, Petrovice, středisko, 672 01 Petrovice 153, IČ: 49967410,
4. Agrodružstvo – Rakšice, družstvo, Moravský Krumlov, Rakšice 1160, IČ: 49969714,
5. AGRO – Práče, a. s., v likvidaci, Práče 197, zastoupené správcem konkurzní podstaty JUDr. Jiřím Turečkem, Široká 2, 664 91 Ivančice, okr. Brno-venkov,
6. AGROSPOL HRÁDEK, spol. s r. o., 671 27, Hrádek 197, IČ: 48907936,
7. AGRO Vémyslice, s. r. o., Vémyslice 298, IČ: 49968335,
8. ALIACHEM, a. s., Praha 10, Kodaňská 46, nyní Pardubice, Semtín, Pardubice 103, IČ: 60108916,
9. Bohušovická mlékárna, a. s., 411 56 Bohušovice nad Ohří, Brňany 125, IČ: 48291960,
10. CCS Česká společnost pro platební karty, a. s., Chlumčanského 5, 180 00 Praha 8-Libeň, IČ: 49240129,
11. Centroprojekt Zlín, a. s., Štefánikova 167, 760 30 Zlín, IČ: 46345272, vymazáno 1. 1. 2004, jmění převzala CTP-PROJEKT, a. s., Štefánkova 167, Zlín, IČ: 26907241,
12. DERA FOOD TECHNOLOGY-CZ, s. r. o., Maříkova 36, Brno, IČ: 49455125,
13. ECONOMIA, a. s., Dobrovského 25, 170 55, Praha 7, IČ: 00499153,
14. EURO-Šarm, spol. s r. o., Těšínská 222, 739 34 Šenov, IČ: 47154047,
15. Česká Republika zastoupená Finančním úřadem v Moravském Krumlově, Zámecká 8, a Finančním úřadem v Náměšti nad Oslavou,
16. FRUJO, a. s., 691 53 Tvrdonice 710, IČ: 00557706,
17. J. H., M.,
18. Hutnická zaměstnanecká pojišťovna, Jeremenkova 11, 703 00 Ostrava-Vítkovice, IČ: 47672234,
19. Chemosvit, a. s., Štúrova 101, 059 21 Svit, Slovenská republika, IČ: 31671047,
20. Chemosvit Bohemia, a. s., Tovární 16, 696 01 Rohatec, IČ: 25510606,
21. Jaroprodukt, spol. s r. o., Školní 470, 671 28 Jaroslavice, IČ: 48529532,
22. MADETA, a. s., Rudolfovská 246/83, 370 50 České Budějovice, IČ: 15777774,
23. Jihomoravská energetika, a. s., Lidická 36, 659 44 Brno, IČ: 49970194, vymazáno 17. 8. 2005,
24. Jihomoravská plynárenská, a. s., Plynárenská 499/1, 657 02 Brno, IČ: 49970607,
25. J+R, s. r. o., Chelčického 315, 676 15 Moravské Budějovice, IČ: 46961101,
26. KAMAGRO, spol. s r. o., Znojmo 2, Oblekovice 349, IČ: 44026625,
27. Kaufland Česká republika, v. o. s., Pod Višňovkou 25, 140 00 Praha 4, IČ: 25110161,
28. Klas, s. r. o., 696 13 Šardice 700, IČ: 48911879,
29. Konpo, s. r. o., Na Příkopě 390, 111 21 Praha 1, IČ: 26149729,
30. LIDNE TECHNOPLYN, a. s., U Technoplynu 1324, 198 00 Praha 9, IČ: 00011754,
31. MC SPEKTRUM, s. r. o., Habartice 29, 463 37, Habartice u Frýdlantu,
32. MICOS, spol. s r. o., Vápenice 17, 796 01, Prostějov, IČ: 533394,
33. MIKA, s. r. o., Na Burni 1985/2, 710 00 Ostrava-Slezská Ostrava, IČ: 49282476,
34. Moravskoslezské cukrovary, a. s., Cukrovarská 657, 671 67, Hrušovany nad Jevišovkou, IČ: 46900764,
35. CASPER CONSULTING, s. r. o., Panská 890/7, 110 00 Praha 1, IČ: 63980401, transformovala se na CASPER COSULTING, a. s., Praha 1, Olivova 2096/4,
36. BRENNTAG ČR, s. r. o., Mezi Úvozy 1850, 193 00 Praha 9, IČ: 49613464, nyní Brenntag CR, s. r. o.,
37. PAP Sušice, a. s., Pod Svatoborem 249, 342 03 Sušice, IČ: 45357056, nyní GIO´STYLE PAP, a. s., Sušice, Pod Svatoborem 41,
38. PEKservis, spol. s r. o., Benešova 246, 280 00 Kolín, IČ: 45146705, nyní Kolín IV, Klejnarská 153,
39. POROZ trade, s. r. o., Široká 16, 460 10, Liberec III, IČ: 48293385, nyní Liberec III, Sušická 682/6,
40. PROZAPO, a. s., 691 05 Zaječí 469, IČ: 60740990,
41. REDU, spol. s r. o., 671 73 Horní Dubňany 134, IČ: 49969749,
42. Statek Miroslav, a. s., 671 72 Miroslav, Nádražní 481/31, IČ: 46983775,
43. Středisko cenných papírů, Rybná 14, 110 05 Praha 1, IČ: 48112089,
44. TANY, spol. s r. o., Československých legií 563, 340 22 Nýrsko, IČ: 00518603,
45. TPK, spol. s r. o., Velkomoravská 2714/28, 695 19 Hodonín, IČ: 44965117,
46. TBWA Praha, s. r. o., Šaldova 425/12, 186 00 Praha 8, IČ: 62906160, nyní 170 00 Praha 7, Františka Křižíka 1/362,
47. Uherčice AGRO, spol. s r. o., 671 07 Uherčice 101, IČ: 48530883,
48. Česká republika zastoupená Úřadem práce ve Znojmě, Nám. Svobody 8, 670 30 Znojmo,
49. Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, Okresní pojišťovna Znojmo, Vídeňská 49,
50. Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR, pobočka Brno, Cejl 5, P. O. BOX 216, 658 16 Brno, IČ: 47114304,
51. Zemědělské družstvo Čejkovice-Oleksovice, 671 62 Oleksovice, IČ: 47908378,
52. Zemědělské družstvo Hodonice č. p. 258, družstvo, 671 25 Hodonice 258, IČ: 142565,
53. Zemědělské družstvo v Holetíně, v likvidaci, 539 71 Holetín, IČ: 00124516,
54. Zemědělské družstvo Jiřice u Miroslavi, 671 78 Jiřice u Miroslavi 147, IČ: 00142701,
55. ZEMSPOL – RYBNÍKY, spol. s r. o., 672 01 Rybníky 171, IČ: 49971298,
56. ZENZA Znojmo, a. s., Náměstí Svobody 16, 669 77 Znojmo, IČ: 46347500, vymazáno 31. 8. 2005, nyní ZENZA Znojmo, a. s., Znojmo-Přímětice 312, IČ: 228320,
57. BeHo, spol. s r. o., Krucemburk 149, 582 66 Krucemburk, IČ: 45535353,
58. AGROSPOL, s. r. o., 671 69 Hevlín 133, IČ: 48530212,
59. STATEK BŘEŽANY, spol. s r. o., Břežany 172, 671 65, Břežany,
60. SCHÄFFER SOF, a. s., Dobšická 3660/28, 669 74 Znojmo, IČ: 46347429,
61. PneuCars, spol. s r. o., Oblekovice 361, 671 81 Znojmo, IČ: 25540025,
62. HCI ČR, s. r. o., Mezi Úvozy 1850, 193 00 Praha 9, IČ: 45797412,
63. GROUP 4 SECURITAS, a. s., Klánova 300/62, 147 00 Praha 4, IČ: 175439, nyní Group 4 Falck, a. s., Praha 4, Hodkovičky, Klánova 300/62,
64. Česká správa sociálního zabezpečení, Detašované pracoviště v Brně, Veveří 7, 656 43 Brno,
65. ČESKÝ TELECOM, a. s., Olšanská 55/5, 130 34 Praha 3, IČ: 60193336,
66. Česká republika – Krajský soud v Brně, Husova 15, 601 89 Brno,
67. D. C., N. N., J.,
68. ZLINPACK, s. r. o., Třída Tomáše Bati 4, Areál Svit, budova 22, 760 01 Zlín, IČ: 63487039,
69. Danone, a. s., Konopišťská 905, 256 37 Benešov u Prahy, IČ: 45272972,
70. Znojemská obchodní stavební společnost, a. s., Dobšická 3579/15, 670 38 Znojmo, IČ: 46970622,
71. Tetra Pak Česká republika, s. r. o., Nová Cesta 17, 140 21 Praha 4, IČ: 48535796.
Za tuto trestnou činnost byl obviněný B. B. odsouzen za výše uvedené trestné činy a sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 6. 2005, č. j. 6 T 127/2005-39, sbíhající se trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterými byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 1. 2006, č. j. 6 T 254/2005-6, sbíhající se trestné činy krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 5. 2006, č. j. 5 T 28/2006-190, podle §248 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce předsedy představenstva, člena představenstva akciové společnosti, dále statutárního orgánu nebo jeho člena u jiných obchodních společností a družstev na dobu 5 let. Současně byly podle §35 odst. 2 tr. zák. u obviněného B. B. zrušeny výroky o trestech z:
- trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 6. 2005, č. j. 6 T 127/2005-39,
- trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 1. 2006, č. j. 6 T 254/2005-6,
- rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 5. 2006, č. j. 5 T 28/2006-190,
jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný A. J. byl za výše uvedené trestné činy a sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 10. 2005, č. j. 52 T 59/2001-4166, trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., vše ve znění zákona č. 265/2001 Sb., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 20. 12. 2004, č. j. 28 T 53/99-1531, odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce předsedy představenstva, člena představenstva akciové společnosti, dále statutárního orgánu nebo jeho člena u jiných obchodních společností a družstev na dobu 5 let.
Obviněný P. N. byl za výše uvedené trestné činy a sbíhající se trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 5. 6. 2006, sp. zn. 52 T 3/2006, trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 10. 2005, č. j. 52 T 59/2001-4166, a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 20. 12. 2004, č. j. 28 T 53/99-1531, odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce předsedy představenstva, člena představenstva akciové společnosti, dále statutárního orgánu nebo jeho člena u jiných obchodních společností a družstev na dobu 5 let. Současně byly podle §35 odst. 2 tr. zák. u obviněného P. N. zrušeny výroky o trestech z:
- rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 5. 6. 2006, sp. zn. 52 T 3/2006,
- rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 10. 2005, č. j. 52 T 59/2001-4166,
- rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 20. 12. 2004, č. j. 28 T 53/99-1531,
jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli všichni konkrétně ve výroku uvedení poškození, kteří se připojili se svým nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení, odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení před příslušným orgánem.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění B. B., A. J. a P. N. odvolání, o němž Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. 8 To 563/2008, tak, že podle §259 odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce a obviněného A. J. doplnil u tohoto obviněného výrok o trestu napadeného rozsudku tak, že podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil u obviněného A. J. výrok o souhrnném trestu z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 19. 10. 2005, č. j. 52 T 59/2001-4166, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 9 To 29/2006, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná odvolání obviněných B. B. a P. N.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. 8 To 563/2008, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 17 T 203/2004, podal obviněný P. N. prostřednictvím obhájkyně Mgr. Jarmily Janků dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Tento dovolací důvod dále odůvodnil tím, že uzavřená smlouva o zřízení věcného břemene (totéž platí pro nájemní smlouvu) neměla a nemohla mít za následek zmaření uspokojení věřitelů Znojemských mlékáren, a. s., ani žádný pokles hodnoty souboru touto smlouvou dotčených nemovitostí Znojemských mlékáren, a. s., neboť šlo o smlouvu absolutně neplatnou. Důvod absolutní neplatnosti spočíval v tom, že byla uzavřena za Znojemské mlékárny, a. s., obviněným B. B. jako likvidátorem Znojemských mlékáren. Likvidátor však není statutárním orgánem společnosti v likvidaci, není proto oprávněn činit za společnost v likvidaci všechny právní úkony, ale podle ustanovení §72 odst. 1 obch. zák. jen ty, které přímo směřují k likvidaci společnosti. Smlouvu o zřízení věcného břemene primárně vypracoval JUDr. P. D., který však jako právník neupozornil strany, že uzavření takové smlouvy není právně možné. Následně její uzavření zprostředkoval svědek B. z První znojemské realitní kanceláře u právníka JUDr. P., který také pochybil, jak již bylo uvedeno, kdy konečně podle dovolatele špatně postupoval i Katastrální úřad ve Znojmě, který povolil vklad věcného břemene. Dovolatel dále podotkl, že svědek JUDr. N. jako správce konkurzní podstaty před soudem I. stupně uvedl, že výtěžnost konkurzu byla 30 % a že v souvislosti se zpeněžením majetku podstaty zde nebyly absolutně žádné problémy. Soudy obou stupňů tak na základě nesprávného hmotně právního posouzení této smlouvy a v důsledku toho i nesprávného právního posouzení skutku uvedeného pod bodem ad I. rozsudku soudu prvního stupně, chybně spatřovaly naplnění objektivní stránky trestného činu poškozování věřitele. Nelze rovněž souhlasit s tím, že by zřízením věcného břemene klesla hodnota souboru nemovitostí Znojemských mlékáren, a. s., v likvidaci z původních 38.606.063,- Kč na částku 2.500,- Kč, tj. na částku, která byla za věcné břemeno zaplacena. O tom svědčí i to, že v rámci konkurzního řízení se nemovitosti prodaly za 8 milionů Kč, i když bylo v katastru nemovitostí zapsáno věcné břemeno.
Dovolatel dále uvedl, že soudy obou stupňů vyšly ze znaleckého posudku znalkyně Ing. Procházkové, aniž se vypořádaly se zcela zásadními námitkami, které byly proti posudku vzneseny. V návaznosti na výčet pochybení, jichž se měla znalkyně dopustit, obviněný poukázal na existenci zástavního práva, které znalkyně do svého posudku nepromítla, neboť podle jejích slov nemělo toto zástavní právo vliv na prodejnost nemovitostí. S tím ale obviněný vyjádřil nesouhlas.
Pokud jde o skutek ad II., nebylo prokázáno, že by se obviněný dopustil jednání uvedeného pod tímto bodem. Nebylo prokázáno, že by k prodeji hal z majetku Znojemských mlékáren, a. s., v likvidaci došlo na pokyn obviněného. S odkazem na posudek z oboru psychologie vypracovaný na obviněného B. B., závěry soudu prvního stupně, které se opírají o domněnky a výpovědi svědků, zejména svědka J., podle obviněného vyplývá závěr, že prodej haly společnosti EXCALIBUR – PROJEKT, s. r. o., byl dohodnut s osobou jménem J., a to dříve než byl jmenován likvidátorem obviněný B., tedy dovolatel tak nemohl dát obviněnému B. pokyn k prodeji této haly. Stejně tak nebylo prokázáno, že by se podílel na demontáži a odvozu druhé tzv. skladové haly, kdy výrok soudu opět stojí na tvrzení obviněného B. Vzhledem k tomu, že řada jeho tvrzení byla svědecky vyvrácena, měly soudy rozhodnout podle zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného N. Souhlasit nelze ani s částkami, jimiž měla být prodejem jedné haly a odvozem druhé, způsobena Znojemským mlékárnám škoda. Částky, k nímž ve svém posudku dospěla znalkyně Ing. Procházková, nemají reálný základ. S námitkami proti znaleckému posudku, stejně tak s výpovědí svědka Semotama, se soudy nevypořádaly a požadavku na ustanovení nového znalce soud prvního stupně nevyhověl.
Ke III. skutku obviněný namítl, že ani v tomto případě nebylo prokázáno, že by jej spáchal obviněný či se na něm jakkoliv podílel. Rozsudek ohledně tohoto skutku stojí výlučně na tvrzení obviněného B. Toto tvrzení však vyvracejí výpovědi svědkyně K. a svědka L.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem u skutku ad I. rozsudku soudu prvního stupně namítá obviněný nesprávné právní posouzení ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a navrhuje proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil výrok rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. 8 To 563/2008, a dále všechny výroky rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 17 T 203/2004, týkající se obviněného P. N. a vrátil věc Okresnímu soudu ve Znojmě k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž bylo dovolání obviněného P. N. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřila v tom směru, že za kvalifikovaný způsob odůvodnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat zejména tu část, která se vztahuje k bodu I. výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu. Poté, co byl B. B. jmenován do funkce likvidátora, přešla na něj za podmínek §70 odst. 3 věta prvá obch. zák. působnost statutárního orgánu jednat jménem likvidované obchodní společnosti. V tomto postavení také vybočil z dovoleného okruhu právních úkonů, směřujících k likvidaci společnosti a byl to právě dovolatel, kdo bez ohledu na překročené meze pravomoci jednání jím dosazeného likvidátora, sledoval docílení právního efektu platnosti a tím i závaznosti předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene. Přitom takový záměr se mu zdařil uskutečnit právě s ohledem na nedůsledný postup Katastrálního úřadu ve Znojmě (jím formálně kritizovaný) před vydáním rozhodnutí o povolení vkladu do katastru nemovitostí. V důsledku tohoto pochybení se stala předmětná smlouva o zřízení věcného břemene ve smyslu požadavků §151o odst. 1 věta třetí obč. zák. perfektní. Navíc se tak stalo i přes evidentně splněné podmínky odporovatelnosti jak ve smyslu §42a obč. zák., tak i ve smyslu §15 odst. 1 písm. f) zákona o konkurzu a vyrovnání, ke kterým však nebylo možno bez rozhodnutí o žalobě uvedené povahy, jakož i bez rozhodnutí o prohlášení konkurzu v duchu dovolatelova předpokladu, přihlížet. Není pochyb, že za daného stavu věci, uvedený relativně neplatný právní úkon, navenek budící dojem, že je právně perfektní, našel svůj dopad ve snížení hodnoty nemovitostí dlužníka. Ve vztahu k námitkám týkajícím se znaleckého posudku, dospěla státní zástupkyně k závěru, že jim nelze přisvědčit. Toto své přesvědčení v následujících odstavcích rozvedla a odůvodnila, přičemž uvedla, že znalkyně vycházela z obecně chybějící poptávky po nemovitostech a musela zohlednit zátěž plynoucí ze zřízeného zástavního práva věřitele Konpo, s. r. o., Praha, jakož i ze smluv podnájemních. Na základě toho dospěla k závěru o znehodnocení předmětných nemovitostí, ještě více zatížených přisouzeným věcným břemenem, a to s dopadem na jejich téměř nulovou hodnotu, pro kterou již nebyly způsobilé k uspokojení pohledávek takovým jednáním poškozených věřitelů. V této souvislosti nelze znalkyni vyčítat, že se měla řídit informacemi většího počtu realitních kanceláří a že neměla použít výnosovou metodu, když nemovitosti byly určené jen k zpeněžení, neboť mohly být samozřejmě následně znovu použity v souladu s jejich účelem. Zcela irelevantní je námitka týkající se míry výnosnosti předmětných nemovitostí v konkurzním řízení, resp. ceny, za kterou se je posléze podařilo prodat v konkursním řízení.
Jak je dále ve vyjádření k dovolání uvedeno, ve vztahu k námitkám, uvedeným pod body II. a III. výroku o vině, nezbývá než konstatovat, že jsou z velké většiny skutkové povahy. Pokud dovolatel namítá extrémní nesoulad mezi opatřenými skutkovými zjištěními a právními závěry na jejich podkladě přijatými, pak je zřejmé, že takovou námitku nezdůvodnil žádným bližším způsobem tak, aby se mohla stát výjimečným předmětem dovolacího přezkumu. Jako jedinou kvalifikovanou dovolací námitku ve vztahu k bodu II. výroku o vině lze spatřovat tu, která se dotýká výpočtu způsobené škody na obou montovaných výrobních halách, úplatně převedených na jiné právní subjekty, ovšem i v tomto případě státní zástupkyně uzavírá, že ani zde nelze námitku akceptovat. Za stavu, že výrok o vině pod bodem II. nebyl napaden žádnou další kvalifikovanou hmotně právní námitkou, nezbývá, než tuto část výroku o vině akceptovat. Nebyly dány ani předpoklady přezkoumání správnosti právního posouzení u skutku ad III. výroku o vině.
V závěru vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného P. N. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Rovněž vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Dále vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byly uplatněny v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné, přičemž ani tento důvod pro odmítnutí dovolání neshledal. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal ani jiné důvody pro odmítnutí dovolání obviněného podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo toto dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly náležitě právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, a II. ÚS 651/02, dále viz např. usnesení ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., následně tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud, přičemž zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněn pod č. 34, ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).
V případě prvního skutku pod bodem I. byl obviněný shledán vinným ze spáchání účastenství ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestnému činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. Podstatou trestného činu poškozování věřitele podle §256 tr. zák. je poškozovací jednání ve vztahu k majetku věřitelů a objektivní stránka zahrnuje dvě formy jednání, které jsou samostatnými skutkovými podstatami: poškozování vlastního věřitele – jednání se dopouští sám dlužník (§256 odst. 1 tr. zák.) a poškozování cizího věřitele – jednání se dopouští jiná osoba než dlužník (§256 odst. 2 tr. zák.). Dlužník zmaří uspokojení svého věřitele tím, že jednáním vůči svému majetku některou z forem podle §256 odst. 1 tr. zák. způsobí stav, kdy věřitel nemůže ani částečně dosáhnout uspokojení své pohledávky. Uspokojení je částečně zmařeno , jestliže dlužník takovým jednáním jen omezí tuto možnost a věřitel v důsledku toho nedosáhne úplného uspokojení své pohledávky, kterého by jinak dosáhl. Uspokojením věřitele se rozumí poskytnutí takového plnění ve prospěch věřitele, které je obsahem závazkového právního vztahu mezi ním a dlužníkem podle důvodu vzniku tohoto vztahu. Předpokladem je, že je pohledávka věřitele již splatná; jednání způsobem uvedeným v §256 odst. 1 tr. zák. před splatností pohledávky může být pokusem tohoto trestného činu (§8 odst. 1 tr. zák.). Trestný čin podle §256 odst. 1 tr. zák. je dokonán, tedy uspokojení věřitele je alespoň částečně zmařeno, jestliže dlužník v důsledku majetkových dispozic či jiných jednání uvedených v §256 odst. 1 tr. zák. již není schopen poskytnout věřiteli plnění v celém rozsahu v souladu s obsahem závazkového právního vztahu a dlužník již nemá vliv ani na to, aby byl jeho závazek vůči věřiteli splněn jinak než z dlužníkova majetku. Je-li však zároveň vedle trestního řízení proti dlužníkovi vedeno i konkurzní řízení ohledně jeho majetku jako úpadce, je třeba zjistit, v jakém rozsahu byly pohledávky věřitelů dlužníka jeho jednáním podle §256 odst. 1 tr. zák. skutečně neuspokojené, resp. v jakém rozsahu se podařilo již převedený majetek vrátit do konkurzní podstaty např. podle §15 a §16 zák. o konkurzu a vyrovnání uplatněním neúčinnosti nebo odporovatelnosti právních úkonů dlužníka, jimiž zkracoval svůj majetek (srov. rozhodnutí uveřejněné v časopise Soudní rozhledy pod č. 90/2000-3.). Jednání pod písm. a) ustanovení §256 odst. 1 tr. zák. představuje zmenšení aktiv dlužníkova majetku, z něhož by se mohl věřitel uspokojit. Jde o snížení skutečné (nikoli jen účetní) hodnoty majetku, tedy o reálné zmenšení jeho rozsahu o ty majetkové hodnoty, jimiž by bylo možné dosáhnout uspokojení pohledávky věřitele, a to i jejich případným převodem, prodejem, ale i jeho zatížením zřízením zástavního práva nebo práva věcného břemene apod. I když zákon zde předpokládá zničení, poškození, zatajení, zcizení atd. jen části svého majetku, logickým výkladem (argumentum a minori ad maius) lze dospět k závěru, že tím spíše bude dlužník trestně odpovědný, pokud se jednáním zde uvedeným zbaví veškerého svého majetku použitelného k uspokojení věřitele. Způsoby, jimiž se pachatel majetku zbavuje, nemusejí být samy o sobě trestnými činy; trestným činem podle §256 tr. zák. se stávají vzhledem k důsledkům, které mají pro uspokojení věřitele. Poškozením se rozumí snížení hodnoty majetku buď trvalé, nebo dočasné, a to v takové míře, že poškozená majetková hodnota nadále není schopna plnit některé své funkce, resp. může je plnit jen po úpravě nebo opravě (snížení užitné hodnoty), nebo klesne její prodejnost na trhu (snížení směnné hodnoty). K poškození rovněž může dojít v důsledku aktivního jednání pachatele nebo v důsledku jeho opomenutí. Škodou velkého rozsahu se ve smyslu §256 odst. 4 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000.000,- Kč (srov. §89 odst. 11 tr. zák.). I zde bude škodu představovat hodnota zmařené pohledávky věřitele, resp. té její neuspokojené části, kterou by bylo možné uspokojit, kdyby si pachatel nepočínal způsobem podle §256 odst. 1 nebo 2 tr. zák.
Organizátorem, tedy účastníkem ve smyslu §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. je ten, kdo trestný čin zosnoval nebo řídil, pokud byl trestný čin dokonán nebo se pachatel o něj alespoň pokusil.
V rámci námitek, vztahujících se k tomuto skutku, obviněný vytkl, že uzavřená smlouva o zřízení věcného břemene (totéž platí pro nájemní smlouvu) neměla a nemohla mít za následek zmaření uspokojení věřitelů Znojemských mlékáren, a. s., ani žádný pokles hodnoty souboru touto smlouvou dotčených nemovitostí Znojemských mlékáren, a. s., neboť šlo o smlouvu absolutně neplatnou. Důvod absolutní neplatnosti spočíval v tom, že byla uzavřena za Znojemské mlékárny, a. s., obviněným B. B. jako likvidátorem Znojemských mlékáren, a. s. Likvidátor však není statutárním orgánem společnosti v likvidaci, není proto oprávněn činit za společnost v likvidaci všechny právní úkony, ale podle ustanovení §72 odst. 1 obch. zák. jen ty, které přímo směřují k likvidaci společnosti. Krom toho vytkl obviněný pochybení také JUDr. D., JUDr. P. a v neposlední řadě Katastrálnímu úřadu ve Znojmě. Dovolatel také odkázal na svědeckou výpověď JUDr. N., správce konkurzní podstaty, že v souvislosti se zpeněžením majetku podstaty zde nebyly absolutně žádné problémy. Soudy obou stupňů tak na základě nesprávného hmotně právního posouzení této smlouvy a v důsledku toho i nesprávného právního posouzení skutku uvedeného pod bodem I. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, chybně spatřovaly naplnění objektivní stránky trestného činu poškozování věřitele.
Soud prvního stupně ve svém obsáhlém odůvodnění uvedl, a to na str. 27 rozsudku, že „… Argumentace obviněných N., J. či svědka JUDr. N. ohledně „zákonnosti“ zřízení práva věcného břemene musí být hodnocena z pohledu doby jejího uzavření a dopadu na věřitele Mlékáren, kterým nebylo dlouhodobě plněno a vše směřovalo k podání návrhu na prohlášení konkurzu. Právní úprava obecně umožňovala uzavřít smlouvu o věcném břemenu, avšak daný právní úkon byl v rozporu se zněním smluv o úvěru a zástavních smluv uzavřených s Komerční bankou (Konpem) a je nepochybné, že jakékoliv zatížení nemovitosti může odradit případného kupce.“ K tomuto soud na str. 28 dále rozvádí, že „Za Mlékárny – dlužník – jednal obviněný B. B., respektive jako likvidátor smlouvu podepsal. Tato byla vložena do katastru nemovitostí a věcné břemeno je evidováno jako zátěž a musí být zohledňováno při ohodnocení majetku, byť může existovat názor, že smlouva je neplatná. Znalec při hodnocení ceny nemovitosti nemůže operovat s domněnkou, že věcné břemeno neplatně vzniklo, že jej nebude zohledňovat, ale musí vycházet z výpisu z katastru nemovitostí.“ Odvolací soud se ve svém rozsudku v odůvodnění na str. 6 vyjádřil ve vztahu k prvnímu skutku, tak že „… námitka o případné neplatnosti smluv, uvedených v bodě I. výroku o vině napadeného rozsudku (nájemní smlouva a smlouva o zřízení práva věcného břemene), je zcela zavádějící a nemá vliv na použitou právní kvalifikaci, když o úmyslu všech obviněných není žádných pochyb.“ Ve zbytku odkázal na příslušnou část odůvodnění napadeného rozsudku. Podle odvolacího soudu tak správně v bodě I. výroku o vině napadeného rozsudku posoudil soud prvního stupně jednání obviněného B. B. jako trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák., kterého se tento dopustil v úmyslu nepřímém podle §4 písm. b) tr. zák. Jednání obviněných N. a J. pak správně kvalifikoval jako účastenství ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestnému činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák., přičemž u obou zmíněných obviněných je dán úmysl přímý podle §4 písm. a) tr. zák.
Jak je patrno z výše nastíněných odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, tyto se zcela shodují jak na provedené právní kvalifikaci, tak na rozsahu provedeného dokazování. Z obsahu spisového materiálu byly Nejvyšším soudem zjištěny následující skutečnosti. Smlouva o zřízení věcného břemene mezi Znojemskými mlékárnami, a. s., v likvidaci a mezi ARIETTE, spol. s r. o. (č. l. 272), byla uzavřena dne 19. 10. 2000 s uvedením hodnoty věcného břemene ve výši 10.000,- Kč. Věcné břemeno uvedené v této smlouvě bylo zřízeno úplatně za částku 2.500,- Kč. Smlouva o zřízení práva věcného břemene užívání nemovitostí uzavřená mezi Znojemskými mlékárnami, a. s., v likvidaci, a mezi Tenancy, a. s., ze dne 13. 2. 2001, kdy i v tomto případě bylo věcné břemeno zřízeno úplatně za částku 2.500,- Kč, se nachází na č. l. 120 spisu. Na č. l. 68 a 84 spisu jsou založeny smlouvy o úvěru mezi Komerční bankou, a. s., jako věřitelem, a Znojemskými mlékárnami, a. s., jako dlužníkem, formy zajištění jsou dvě, a to zástavní právo ke zde uvedeným nemovitostem a prohlášení ručitele. Zástavní smlouva k předmětným nemovitostem (č. l. 128) je datována 27. 3. 1997. Z této smlouvy se podává, že zástavce (Znojemské mlékárny, a. s.) se po dobu existence zajištěné pohledávky zdrží jakékoliv dispozice se zástavou – zejména mimo jiné nesjedná věcné břemeno. Materiál pojednávající o záměně osoby oprávněné z věcného břemene, a to z ARIETTE, spol. s r. o., na Tenancy, a. s., ze dne 13. 2. 2001 je na č. l. 124 spisu. Nájemní smlouva uzavřená mezi Znojemskými mlékárnami, a. s., v likvidaci, a ARIETTE, spol. s r. o., se nachází na č. l. 2419 spisu. Návrh na vklad věcného břemene ze dne 19. 10. 2000 je zažurnalizován na č. l. 277 spisu. JUDr. M. N., správce konkurzní podstaty, zaslal Okresnímu soudu ve Znojmě přípis ze dne 13. 2. 2006 (č. l. 2217 a 2218 spisu), v němž uvádí, že podle jeho názoru nemohlo dojít k aplikaci §14 písm. j) zákona o konkurzu a vyrovnání, přičemž ke zřízenému věcnému břemenu nebylo užito ustanovení §15 ani §16 zákona o konkurzu a vyrovnání. JUDr. M. N. také uvedl, že kupující byl informován o tom, že nemovitosti jsou zatíženy příslušným věcným břemenem, ve věci bylo provedeno výběrové řízení, když nemovitosti byly prodány zájemci, který předložil nejvyšší nabídku, přičemž kupní cena činila 8 mil. Kč. Toto pak správce konkurzní podstaty JUDr. N. potvrdil také v hlavním líčení konaném dne 2. 8. 2006 v rámci svého svědeckého výslechu (č. l. 2517 a násl.). Zapůjčené materiály Katastrálního úřadu ve Znojmě, týkající se vkladu věcného břemene, se nacházejí na č. l. 2240 a násl. spisu.
Z obsahu spisu také vyplývá, že obviněný B. B. byl jmenován do funkce likvidátora, čímž na něj podle §70 odst. 3 obch. zák. přešla v rámci §72 obch. zák. (ve znění k datu spáchání činu) působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti Znojemské mlékárny, a. s., v likvidaci. V tomto právním postavení pak učinil úkon, pokud na pokyn obviněného P. N. a obviněného A. J. ve prospěch společnosti ARIETTE, spol. s r. o., uzavřel předmětnou smlouvu o zřízení věcného břemene, přičemž i podle názoru Nejvyššího soudu překročil okruh právních úkonů směřujících k likvidaci společnosti Znojemské mlékárny, a. s., v likvidaci, jež jsou uvedeny v §72 odst. 1 obch. zák., podle kterého likvidátor činí jménem společnosti jen úkony směřující k likvidaci společnosti. Při výkonu této působnosti plní závazky společnosti, uplatňuje pohledávky a přijímá plnění, zastupuje společnost před soudy a jinými orgány, uzavírá smíry a dohody o změně a zániku práv a závazků. Nové smlouvy může uzavírat jen v souvislosti s ukončením nevyřízených obchodů. Ustanovení §13 odst. 4 obch. zák., z kterého je někdy vyvozována neplatnost takového úkonu likvidátora, kterým překročil rozsah úkonů směřujících k likvidaci společnosti, nebylo v době jednání obviněných ještě platné a účinné, neboť bylo vloženo do obchodního zákoníku až novelou ze dne 14. 9. 2000 provedenou zákonem č. 370/2000 Sb. (rozeslanou – platnost dne 25. 10. 2009), s účinností až od 1. 1. 2001, přičemž však ani podle této pozdější úpravy nejde o absolutní neplatnost. V této souvislosti nelze přehlédnout, že to byl právě dovolatel obviněný P. N., který bez ohledu na uvedené překročení okruhu právních úkonů směřujících k likvidaci směřoval k platnosti a závaznosti předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene a tento záměr se mu podařilo uskutečnit za pomoci dalších osob a také v důsledku nedůsledného postupu Katastrálního úřadu ve Znojmě, který před vydáním rozhodnutí o povolení vkladu do katastru nemovitostí důsledně nezkoumal ve smyslu §5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, v tehdy platném znění, zda navrženému vkladu nebrání, že účastník řízení je omezen právními předpisy (v daném případě §72 odst. 1 obch. zák.) ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního úkonu. V důsledku tohoto postupu Katastrálního úřadu ve Znojmě obvinění docílili výsledný právní účinek svého jednání, a to uzavření smlouvy o zřízení práva věcného břemene s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 15. 11. 2000. Přitom nelze přehlédnout, že společnost ARIETTE, spol. s r. o., měla od 1. 6. 2000 do 31. 5. 2020 uzavřenu k objektu mlékáren nájemní smlouvu, a že smlouva o zřízení práva věcného břemene se společností ARIETTE, spol. s r. o., kterou zastupoval obviněný P. N., byla uzavřena bez souhlasu zástavního věřitele firmy Konpo, s. r. o., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 3, na jejímž základě získala firma ARIETTE, spol. s r. o., právo výlučně užívat nemovitosti v této smlouvě uvedené. Navíc je třeba konstatovat, že v této věci nebyly využity ani institut odporovatelnosti ve smyslu §42a obč. zák., ale ani postup podle §15 odst. 1 písm. f) zákona o konkurzu a vyrovnání (viz shora uvedené vyjádření správce konkurzní podstaty JUDr. M. N. ze dne 13. 2. 2006 a jeho svědecká výpověď v hlavním líčení konaném dne 2. 8. 2006). Za tohoto stavu věci shora uvedený právní úkon, navenek budící dojem, že je právně perfektní, vedl nepochybně k naplnění záměru obviněných a měl zřejmě i dopad na hodnotu ve výroku uvedených nemovitostí dlužníka – společnosti Znojemské mlékárny, a. s., v likvidaci, které mohly sloužit k uspokojení předmětných věřitelů, zvláště pokud byl na majetek uvedené společnost ke dni 11. 4. 2001 prohlášen konkurz.
Dovolatel v rámci námitek týkajících se prvního skutku pod bodem I. výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu také uvedl, že nelze rovněž souhlasit s tím, že by zřízením věcného břemene klesla hodnota souboru nemovitostí Znojemských mlékáren, a. s., v likvidaci, z původních 38.606.063,- Kč na částku 2.500,- Kč, tj. na částku, která byla za věcné břemeno zaplacena. O tom svědčí i to, že se v rámci konkurzního řízení nemovitosti prodaly za 8 milionů Kč, i když bylo v katastru nemovitostí zapsáno věcné břemeno. Soudy obou stupňů také postupovaly nesprávně, pokud vyšly ze znaleckého posudku znalkyně Ing. Procházkové, aniž se vypořádaly se zcela zásadními námitkami, které byly proti posudku vzneseny. V návaznosti na výčet pochybení, jichž se měla znalkyně dopustit, obviněný poukázal na existenci zástavního práva, které znalkyně do svého posudku nepromítla, neboť podle jejích slov nemělo toto zástavní právo vliv na prodejnost nemovitostí. S tím ale obviněný nesouhlasí.
Soud prvního stupně se znaleckým posudkem vypracovaným Ing. Procházkovou zabýval na str. 15 svého rozsudku (sp. zn. 17 T 203/2004), kde uvádí, že „při rozhodování ve věci nevycházel z původních podkladů, a to posudku na č. l. 154 – 188 č. 3672/70/2002 a dodatku na č. l. 1926 – 1933 č. 3980-210/03, avšak při zohlednění jejích tvrzení u hlavního líčení na č. l. 2495 nechal dopracovat znalecký posudek s ohledem na nová zjištění, výpovědi a důkazy.“ Podle závěru nalézacího soudu „z výpovědi znalkyně ze dne 16. 4. 2008 a nově vypracovaného posudku č. 4624-85/07 zejména vyplynulo, že pro určení obecné ceny nemovitosti nebyla v roce 2000 nejvýznamnější věcná hodnota, ale hodnota, za kterou bylo možno tuto nemovitost realizovat na trhu. Realizace na trhu závisela na poptávce, ale ta v roce 2000 nebyla. S přihlédnutím k uzavřeným podnájemním smlouvám byla určena hodnota na 38.606.063,- Kč, což byla cena před zřízením práva věcného břemene. Po zřízení práva věcného břemene neměl vlastník – Mlékárny – možnost nemovitosti pronajímat. Hodnota z jeho pohledu činila 2.500,- Kč, což byla platba za věcné břemeno.“ V návaznosti na podaná odvolání soud druhého stupně na str. 6 rozsudku sp. zn. 8 To 563/2008 konstatuje, že „… Znalkyně měla k dispozici veškeré dostupné materiály, podrobně a logicky osvětlila, na základě jakých skutečností ke svým závěrům dospěla. Vycházel-li soud prvního stupně proto ze závěrů jmenované znalkyně, nijak tímto nepochybil a není důvod k tomu, aby stejné otázky zodpovídal jiný znalec“.
Podle znaleckého posudku č. 4624-85/07 (č. l. 2681) byla obecná cena nemovitostí uvedených ve smlouvě o zřízení věcného břemene v roce 2000 38.606.063,- Kč. Tato cena platila před zřízením práva věcného břemene. Po určení obecné ceny nemovitostí nebyla v roce 2000 nejvýznamnější věcná hodnota, která se stanovuje podle výše nákladů, které by musely být vynaloženy na pořízení obdobné nemovitosti a odečtením opotřebení (viz znalecký posudek č. 3672-70/2002), ale hodnota, za kterou bylo možno tuto nemovitost realizovat na trhu. Při stanovení obecné ceny předmětných nemovitostí znalkyně vyšla ze skutečně uzavřených smluv o pronájmu, kde vychází hodnota na 24.513.731,- Kč při využití plochy 50,8 %. Vzhledem k tomu, že podle zkušeností lze nemovitost využívat průměrně na 80 % stanovila pak hodnotu na 38.606.063,- Kč (č. l. 2694 spisu). Existence zástavního práva z technického hlediska neovlivňuje hodnotu nemovitosti, neboť jak znalkyně uvedla ve své výpovědi v hlavním líčení, i při zástavě stavba zůstává taková jaká je a je možno tu stavbu využívat neomezeně (č. l. 2779 p. v. spisu). Podle znalkyně se věcná hodnota nemovitosti zřízením věcného břemene sice nezměnila, ale výnosová hodnota byla nulová, neboť vlastník neměl smluvně žádné výnosy z užívání nemovitosti zajištěny. Jediným výnosem byl jednorázový příjem 2.500,- Kč. U hlavního líčení dne 16. 4. 2008 (č. l. 2779) znalkyně uvedla, že podle zákona o oceňování cena věcného břemene vychází z výnosů, a to zde konkrétně z výnosů z pronájmů. Dále znalkyně uvedla ocenění nemovitosti také srovnávací metodou, která spočívá ve srovnání obdobných objektů o stejném stáří a stejných vlastnostech, přičemž se používají srovnávací koeficienty, které vyjadřují poměr vlastností oceňované nemovitosti a srovnávací nemovitosti. Výsledná cena se odvozuje od nabídkové ceny nemovitostí a průměrného srovnávacího koeficientu. Podle použité srovnávací metody je obecná cena Znojemské mlékárny, a. s., v likvidaci, 24.394.269,- Kč až 36.180.569,- Kč (č. l. 2695 spisu).
S ohledem na tyto podrobně uvedené závěry znalkyně Bc. Ing. Zdeňky Procházkové, která zpracovala výše uvedený znalecký posudek, se Nejvyšší soud nemůže ztotožnit se závěrem, že vlivem shora podrobně popsaného jednání obviněných v bodě I. výroku o vině rozsudku nalézacího soudu hodnota souboru nemovitostí, za kterou je bylo možno realizovat na trhu, ke kterým bylo zřízeno právo věcného břemene, klesla z původních 38.606.063,- Kč na 2.500,- Kč, což bylo za zřízené věcné břemeno zaplaceno, čímž byl navozen stav, že nemohli být z částky 38.603.563,- Kč věřitelé uspokojeni v poměru tak, jak by bylo možno při prodeji nezatížených nemovitostí a vypořádání výtěžku v konkurzním řízení. Již z tohoto závěru nalézacího soudu vyplývá, že pro stanovení hodnoty předmětných nemovitostí nemůže být rozhodující výpočet podle výnosové metody, neboť za takovou cenu nelze zpravidla realizovat nemovitosti při prodeji nemovitostí a vypořádání výtěžku v konkurzním řízení, což podle svého výroku o vině považuje za rozhodující i nalézací soud. Při takovém závěru by bylo možno daleko spíše vycházet z hodnoty předmětných nemovitostí na základě srovnávací metody, kterou znalkyně také použila, přičemž jí obecná cena společnosti Znojemské mlékárny, a. s., v likvidaci, vyšla na 24.394.269,- Kč až 36.180.569,- Kč. Přitom je však třeba zdůraznit, že by nemělo být vycházeno z obecné ceny společnosti Znojemské mlékárny, a. s., v likvidaci, ale jen z náležitě zjištěné obecné ceny předmětných nemovitostí (ze znaleckého posudku nelze bezpečně zjistit, zda jde o totožnou hodnotu, neboť znalkyně zde používá obecných pojmů a závěry znaleckého posudku i jeho odůvodnění je velmi kusé a pro náležité zhodnocení nedostatečné). Nalézací soud a v návaznosti na něj ani odvolací soud nevysvětlily, proč nevycházely z hodnoty předmětných nemovitostí stanovené na základě srovnávací metody, která je pro obviněné nepochybně příznivější, a naopak vycházely z hodnoty stanovené metodou, která sice ve své podstatě není nesprávná, ale je nevhodná, pokud se má stanovit cena, za kterou je možno předmětné nemovitosti v rozhodném okamžiku prodat a uspokojit z nich věřitele. Při tomto přístupu – stanovení prodejní hodnoty předmětných nemovitostí v rozhodné době za účelem uspokojení věřitelů, pak vzbuzuje pochybnosti, že nemá význam zástavní právo váznoucí na nemovitosti, a to stejně jako závěr, že cena předmětných nemovitostí klesla z 38.606.063,- Kč na 2.500,- Kč, protože i když připustíme, že výnos činil opravdu jen zmíněných 2.500,- Kč, reálná hodnota komplexu Znojemských mlékáren se zřejmě nesnížila na takovou minimální hodnotu, neboť uvedené nemovitosti byly v konkurzu prodány za 8.000.000,- Kč, s čímž se oba soudy náležitě nevypořádaly, přestože tato částka nepochybně sloužila, resp. mohla sloužit i k uspokojení věřitelů uvedených pod č. 1 až 71 pod bodem I. výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu, ač se v něm zároveň tvrdí, že tito nemohli být náležitě uspokojeni. K těmto vznikajícím otázkám je třeba zmínit přípis a následný výslech správce konkurzní podstaty JUDr. M. N., podle kterého byly nemovitosti společnosti Znojemských mlékáren, a. s., uvedené ve smlouvě o zřízení věcného břemene, v konkurzu zpeněženy, kdy kupující byl o věcném břemeni informován, a přesto je koupil za 8.000.000,- Kč (č. l. 2218, 2221 až 2223, a 2519 spisu). Navíc uvedl, že se domnívá, že zápis věcného břemene neměl žádný vliv na hodnotu nemovitosti (č. l. 2517 spisu). Znalecký posudek Bc. Ing. Zdeňky Procházkové navozuje pochybnosti o své správnosti a úplnosti s ohledem na jeho poměrnou stručnost a zmíněnou zprávu a výpověď správce konkurzní podstaty JUDr. Miroslava Nypla, zvláště když z jeho výpovědi vyplývá, že prováděl dvě výběrová řízení, ve kterých bylo uplatněno více nabídek na odkup předmětných nemovitostí (č. l. 2519 spisu). Je třeba podotknout, že i sám obviněný se při výslechu u hlavního líčení dne 14. 6. 2006 (č. l. 2451 spisu) vyjádřil tak, že z doslechu se dověděl o prodeji nemovitostí v rámci konkurzního řízení a vyjádřil přesvědčení, že určitě nebyly prodány za nula korun.
Nad rámec námitek obviněného P. N. a pouze pro úplnost Nejvyšší soud považuje za nutné ještě dodat, že z výroku o vině pod bodem I. rozsudku nalézacího soudu nevyplývá v čem spočívalo organizátorství obviněného P. N. (ale obdobně i obviněného A. J.), když ve výroku o vině je jejich účast popisována tak, že obviněný B. B. jednal na jejich „pokyn“, což jistě nelze považovat za „řízení“ spáchání trestného činu ve smyslu §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. Dostatečné podklady pro závěr o účastenství ve formě organizátorství ve smyslu uvedeného ustanovení nevyplývají ani z odůvodnění tohoto rozsudku, a to včetně popisu širších souvislostí a vztahů na str. 25 až 26 a konečného závěru, že to „vypovídá o určité organizovanosti činnosti, která měla za cíl získat majetkový prospěch na úkor firem, u kterých bylo nezbytné prohlášení konkurzu. Pokud obvinění N. a J. vyvíjeli rozličné aktivity v oblasti Liberecka, jistě by sami nestačili na činnost v objektu Mlékáren.“ Toto závěrečné tvrzení příliš nesvědčí tomu, že by byli organizátory této činnosti, ale spíše nasvědčuje tomu, že podle závěru soudu prvního stupně byl organizátorem ještě někdo další (viz formulace „… jistě by sami nestačili na činnost v objektu Mlékáren“).
Další okruh námitek dovolatele směřoval k II. skutku výroku o vině, kterým spáchal trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák (v tehdy platném znění), se dopustil pachatel, který si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Podle odstavce 3 písm. c) §248 tr. zák. byl pachatel postižen, způsobil-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Předmětem útoku je cizí věc, která byla pachateli svěřena. Není vyloučeno, aby šlo o nemovitou věc, v praxi se však takové případy trestně nepostihují. Protože u trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. je okruh pachatelů omezen jen na osoby, jimž byla věc svěřena, pak jednání jiné osoby, která v době před zpronevěřením věcí ze strany pachatele se s ním dohodne na zajištění jejich prodeje, nelze pokládat za spolupachatelství na tomto trestném činu ve smyslu ustanovení §9 odst. 2 tr. zák., ale půjde o účastenství ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. (srov. R 24/2004). Pachatel si přisvojí věc, která mu byla svěřena, jestliže s věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření, např. znemožňuje svěřiteli trvale navrátit věc jejímu původnímu určení, a přitom sobě nebo jinému obstará z věci trvalý prospěch. Byla-li mu věc svěřena za účelem opatření určitého prospěchu, považuje se za přisvojení věci, obstará-li si další, nikoli přechodný prospěch v rozporu s tímto svěřením.
Podle argumentace dovolatele nebylo prokázáno, že by k prodeji hal z majetku Znojemských mlékáren, a. s., v likvidaci došlo na jeho pokyn. S odkazem na posudek z oboru psychologie vypracovaný na obviněného B. B., závěry soudu prvního stupně, které se opírají o domněnky a výpovědi svědků, zejména svědka J., podle obviněného vyplývá závěr, že prodej haly Excalibru byl dohodnut s osobou jménem J., a to dříve než byl jmenován likvidátorem obviněný B., tedy dovolatel tak nemohl dát obviněnému B. B. pokyn k prodeji této haly. Stejně tak nebylo prokázáno, že by se podílel na demontáži a odvozu druhé tzv. skladové haly, kdy výrok soudu opět stojí na tvrzení obviněného B. B.. Vzhledem k tomu, že řada jeho tvrzení byla svědecky vyvrácena, měly soudy rozhodnout podle zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného P. N. Souhlasit nelze ani s částkami, jimiž měla být prodejem jedné haly a odvozem druhé způsobena Znojemským mlékárnám škoda. Částky, k nímž ve svém posudku dospěla znalkyně Bc. Ing. Zdeňka Procházková, nemají reálný základ. S námitkami proti znaleckému posudku, stejně tak s výpovědí svědka J. S., se soudy nevypořádaly a požadavku na ustanovení nového znalce soud prvního stupně nevyhověl.
Z těchto námitek se Nejvyšší soud zabýval ze shora uvedených důvodů pouze námitkami hmotně právní povahy a v potřebném rozsahu skutkovým stavem, na který tyto hmotně právní námitky navazují. Nalézací soud ve vztahu ke stanovení cen „zpronevěřených hal“ na str. 15 odůvodnění svého rozsudku čerpá ze znaleckého posudku a uvádí, že obecnou cenu haly prodanou Excalibru stanovila znalkyně minimálně na 1.300.000,-Kč. Pokud šlo o zjištěnou prodejní cenu 363.250,-Kč, ta odpovídala rychlosti prodeje i demontáži, přepravě a montáži. Pokud šlo o druhou demontovanou halu na pozemku p. č. 5684/9, tak její hodnotu stanovila znalkyně na 1.326.000,- Kč. Znalkyně dodala, že pokud po hale zůstala podezdívka, tak ta je nevyužitelná, znehodnocuje pozemek a nemá na hodnotu haly vliv. Ve vztahu k osobě svědka J. S. (str. 16 rozsudku) nerozvedl, co vypovídal k oběma halám. Oproti tomu v případě svědka Z. B. (str. 17 rozsudku) soud uvádí: „… k okolnostem prodeje haly firmě Excalibur. Bylo to dojednáno mezi ARIETTE a Excaliburem, který zastupoval pan J. Osloven mohl být panem J., N., M. nebo B. Obviněný B. B. nebyl vždy ve Znojmě, ale bylo mu řečeno, že jednání mohou probíhat i s obviněnými J. a N. Konečné podpisování bylo ale přes obviněného B. Finanční prostředky předával obviněnému B. a ještě jednomu, neboť podle podpisů tam měli být dva, ale po šesti letech již nevěděl. Nemyslel si, že by byla hala hluboko podceněna ….“. Na č. l. 351 spisu je založena smlouva o výhradním zprostředkování prodeje haly pro Excalibur z 3. 7. 2000, kde je hovořeno i o zástavním právu a zákazu zatížení věcným břemenem. Na čl. 352 – 358 spisu jsou založeny doklady o finančním plnění od kupce, respektive od zprostředkovatele ve prospěch Mlékáren, jakož i přejímací protokol podepsaný svědkem J. Shodně též i na čl. 386 – 392, kdy je doložena i kupní smlouva.“ Na str. 17 rozsudku okresního soudu je u svědka A. J. rozepsáno, že když firma Excalibur potřebovala halu, zjistili si nabídku od pana B., kontaktní osobou byl člověk jménem J. s ruským přízvukem. S obviněnými N. a J. měl tento svědek jednat ohledně dopravy, kontakt na ně dostal od J., demontáž provedla firma M. z H. Podle výpovědi Mgr. K. K., který působil v Konpu, jim dlužník (myšleno Znojemské mlékárny, a. s.) rozmontoval halu, ke které bylo zapsáno zástavní právo v katastru nemovitostí. V souhrnném rozboru soud prvního stupně popisuje (str. 28 rozsudku), že „zaujal názor, že je nutno vycházet nikoliv z dohodnuté ceny mezi prodejcem a kupujícím, ale z ceny, kterou by měla hala, pokud by zůstala na svém původním místě a mohla být využívána k účelu, který by umožňovala, neboť takovouto hodnotu měla pro svého vlastníka. Došlo k jejímu odstranění. Rovněž bylo zjištěno, že došlo k odvozu a odmontování další haly, která byla postavena na p. č. 5684/9 za podmínek popsaných též v bodě II. rozsudku. Z výpovědí osob, např. svědka K., sdělení obviněného B. B. o teorii nutného repasování haly, i zajištěných listinných dokladů se nepodařilo zjistit, kam byla hala odvezena, avšak je pravděpodobné, že díly byly odvezeny buď do některé ze sběren železného odpadu, nebo předány jinému subjektu k další montáži, tedy došlo ke zpeněžení. Výnos nebyl opětovně vložen na účet Mlékáren, neboť je možno přihlédnout k okolnostem prodeje předchozí haly, kdy finanční prostředky byly ponechány obviněným N.em pro jiné blíže nezjištěné účely.“ Nalézací soud se v odůvodnění věnuje také změně právní kvalifikace, a to na str. 29: „neboť prvotním úmyslem obviněných byl majetkový prospěch právě na úkor Mlékáren. U všech obviněných bylo dovozeno společné jednání, neboť měli vědomost o formě a záměru činnosti v Mlékárnách, došlo k přisvojení si cizí věci, která jim byla svěřena jak z pozice vlastníka, tak nájemce, a způsobili takovým činem značnou škodu v součtu cen obou hal, neboť jsou dány znaky pokračování trestné činnosti dle §89 odst. 3 tr. zákona.“
Soud druhého stupně vyhodnotil (str. 6 rozsudku), že pokud vycházel soud prvního stupně ze závěrů znalkyně, nijak nepochybil. Dále se vyjádřil k odvolání obviněného N., který zpochybňoval závěry znalkyně z důvodu výpovědi svědka S., stran hodnoty hal, když uvedl, že jmenovaný svědek na rozdíl od znalkyně nemá potřebnou kvalifikaci k závěrům stran hodnoty nemovitostí. K tomu Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že tyto závěry odvolacího soudu jsou velmi kusé a nedostatečné z hlediska důvodů uplatněných obviněnými v odvolání, a to včetně dovolatele P. N.
Porovnáním se spisovým materiálem bylo zjištěno, že na č. l. 108 se nachází zápis jednání s dlužníkem, které proběhlo mezi společností Konpo, s. r. o., a B. B. dne 23. 10. 2000. Na tomto jednání dlužník informoval o nutnosti repase skladové haly, u které hrozilo zřícení objektu a nutnosti vyměnit kotevní šrouby – elektrolytická koroze. Kupní smlouva na montovanou opláštěnou halu o rozměrech 12 x 60 m na pozemku v k. ú. Znojmo-město (č. l. 141) byla uzavřena dne 27. 7. 2000 mezi Znojemskými mlékárnami, a. s., v likvidaci, a EXCALIBUR – PROJEKT, s. r. o. Pokladní doklady vztahující se k tomuto prodeji jsou zařazeny na č. l. 146 a násl. spisu. Výpisy z účtů Tenancy, a. s., a ARIETTE, spol. s r. o., jsou vedeny od č. l. 257 a násl. a dále od č. l. 709 a násl. Sám obviněný se dne 14. 6. 2006 u hlavního líčení bránil (č. l. 2453), že s prodejem hal neměl nic společného, nezprostředkovával ho. K tomu na č. l. 2456 dodal, že přišel do styku se společností Excalibur, ale neúčastnil se konkrétních jednání. Podle výpovědi svědkyně A. K. (č. l. 2499) tato věděla, že jedna hala najednou zmizela a dále, že ukrajinci rozebírali potrubí ve velké hale. Svědek E. H. (č. l. 2501) si logicky dovodil, že halu rozebírali pracovníci najatí ARIETTE. Svědek J. S. (č. l. 2503) se vyjádřil tak, že co se stalo s halami, neví. Starší hala podle něj měla cenu šrotu, mladší byla v dobrém stavu. Svědek Z. B. (č. l. 2507) vypověděl, že prodej haly byl dojednán mezi ARIETTE a společností EXCALIBUR – PROJEKT, s. r. o. Osloven byl J., N. nebo B., kontaktní byli všichni tři. Peníze předal B. a ještě „jednomu“, kdy podle podpisu by tam měli být dva, ale po šesti letech už neví. Svědek A. J. (č. l. 2513) uvedl, že nabídka na halu mu přišla od První znojemské realitní kanceláře. Jako kontaktní osoba mu byl sdělen „J.“, kdy kromě podpisu smlouvy s ním vyjednával vše. Smlouvu podepsal s B., ještě u toho někdo byl, ale neví kdo. Myslí si, že s J. a B. jednal jen kvůli dopravě, kontakt na ně dostal od J.
Součástí spisového materiálu je také psychologický znalecký posudek (č. l. 2599) a psychiatrický znalecký posudek (č. l. 2665), oba vypracované na B. B. Nalézací soud v případě psychologického posudku na str. 23 rozsudku rozvedl, že podle onoho posudku: „s ohledem na strukturu značně disharmonicky a nedostatečně rozvinuté osobnosti jmenovaného, která je především značně úzkostná, s nedostatečně rozvinutými funkcemi sebedůvěry a sebevědomí, a proto zaujímající i submisivní role ve skupině, jsou v popředí jeho obranných mechanizmů především mechanizmy únikového charakteru, mezi něž patří i tendence k účelovému zkreslování skutečnosti, včetně vědomému zkreslování skutečnosti – lži. Pokud byly hodnoceny výpovědi v případu obviněného M., znalec považoval výpovědi B. za dostatečně věrohodné. Znalec doplnil, že ve výpovědi bezprostředně po prožité stresové situaci lze předpokládat jako důvod zamlčení skutečnosti strach z obviněného a jeho prostředí.“ Ohledně psychiatrického posudku uvedl: „Znalkyně v posudku na č. l. 2665 mimo jiné uvedla, že obviněný B. netrpěl a ani v době projednávaných trestných činů netrpí duševní chorobou a nebyly u něj prokázány ani projevy organického postižení centrálního nervového systému. Nebyla zjištěna závislost na alkoholu a návykových látkách. Byla zjištěna pouze disharmonická struktura osobnosti s rysy nevyzrálosti, nestálosti a menší zdrženlivosti. Nebyly u něj zjištěny poruchy, které by znemožňovaly správně reprodukovat proběhlé události. Nebyla zjištěna choroba či závažná porucha, která by vedla k chorobnému zkreslování skutečnosti. Vzhledem k jeho povahovým a osobnostním vlastnostem nelze vyloučit jiné únikové mechanismy, nejedná se ale o chorobný stav. Nebyly zjištěny při vyšetření významné rozpory mezi jeho sděleními a výpověďmi ve spisu. Pokud přihlédneme k danému znaleckému posudku i posudku výše popsanému ze dne 24. 8. 2003 z oboru psychologie vypracovanému v jiném trestním řízení, ve kterém vypovídal jako poškozený, bylo možno přijmout stanovisko, že osobnost obviněného B. nebyla schopna řídit činnost obviněného N.“
V závěru znaleckého posudku na č. l. 2701 a násl. znalkyně z oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí uvádí, že prostřednictvím První znojemské realitní kanceláře byla společnosti EXCALIBUR – PROJEKT, s. r. o., prodána ocelokolna na parcele v k. ú. Znojmo-Město, kdy cena haly zjištěná výnosovou metodou byla v roce 2000 minimálně 1.300.000,- Kč. Rozdíl mezi cenou obecnou 1.300.000,- Kč a prodejní cenou 636.250,- Kč spočíval jednak v rychlosti jednání při prodeji, jednak v tom, že součástí prodeje nebyla podezdívka, patky a betonová podlaha. Obecná cena haly na pozemku v roce 2000 byla 1.326.000,- Kč.
Nejvyšší soud ve shodě se závěry obou soudů uzavírá, že nepochybně došlo k prodeji první haly společnosti EXCALIBUR – PROJEKT, s. r. o. V obžalobě byl skutek pod bodem II. kvalifikován jako trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. Pokud soud prvního stupně kvalifikoval tento druhý skutek (bod II.) jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. je základní otázkou, komu byly uvedené haly svěřeny a co bylo příp. zpronevěřeno, zda to byly haly nebo jen výtěžek z nich získaný. Soud prvního stupně uzavřel, že všichni obvinění haly zpronevěřili, neboť došlo k přisvojení si cizí věci, která jim byla svěřena jak z pozice vlastníka, tak nájemce, a způsobili takovým činem značnou škodu v součtu cen obou hal, neboť jsou dány znaky pokračování trestné činnosti dle §89 odst. 3 tr. zák. Tento závěr však dostatečně nenavazuje na shora uvedené skutkové závěry, není zde uvedeno, jakým aktem a komu byly uvedené haly svěřeny, neboť tvrzené „pozice vlastníka či nájemce“ nejsou v tomto směru přiléhavé, poněvadž vlastník věci se nemůže dopustit zpronevěry, neboť zpronevěřovaná věc musí být cizí věcí. Navíc nelze přehlédnout, že obviněný B. B. byl jmenovaným likvidátorem společnosti se zákonnými oprávněními ve smyslu již shora uvedeného §72 odst. 1 obch. zák. a může činit úkony směřující k likvidaci společnosti, jimiž samozřejmě může být i prodej věcí apod. S těmito otázkami se musí nalézací soud náležitě vypořádat tak, aby jeho právní závěry vedoucí k příslušnému posouzení z hlediska v úvahu přicházejících trestných činů nevyvolávaly odůvodněné pochybnosti a aby tyto závěry navazovaly na provedené dokazování. V tomto posledně uvedeném smyslu vzbuzuje závažné pochybnosti údajné nakládání s druhou halou, když soud zde vychází jen z dílčích závěrů, které však zatím netvoří ucelený řetěz důkazů, z kterých by bylo možno učinit jednoznačný závěr z hlediska nakládání s předmětnou halou, o čemž svědčí závěry nalézacího soudu na str. 29 rozsudku, kde se uvádí: „Rovněž bylo zjištěno, že došlo k odvozu a odmontování další haly, která byla postavena za podmínek popsaných též v bodě II. rozsudku. Z výpovědí osob, např. svědka K., sdělení obviněného B. B. o teorii nutného repasování haly, i zajištěných listinných dokladů se nepodařilo zjistit, kam byla hala odvezena, avšak je pravděpodobné, že díly byly odvezeny buď do některé ze sběren železného odpadu, nebo předány jinému subjektu k další montáži, tedy došlo ke zpeněžení. Výnos nebyl opětovně vložen na účet Mlékáren, neboť je možno přihlédnout k okolnostem prodeje předchozí haly, kdy finanční prostředky byly ponechány obviněným N.em pro jiné blíže nezjištěné účely.“ Takové závěry vyvolávají závažné pochybnosti o jejich správnosti, neboť jde jen o pravděpodobné zjištění, které nemůže být podkladem pro závěr o spáchání trestného činu zpronevěry, přičemž vůbec není zřejmé na základě kterých konkrétních v hlavním líčení provedených důkazů byl učiněn závěr o zpeněžení této druhé haly, když ani není jasné za jakou částku mělo k zpeněžení dojít a jaký „výnos“ měl být tedy vložen na účet Mlékáren. V žádném případě nelze postupovat tak, že tyto okolnosti dostatečně vyplývají z okolností prodeje předchozí haly, neboť není možné, aniž by to bylo důkazně podloženo, činit závěr, že i ohledně této haly postupovali obvinění stejně.
Další základní otázkou je, jaká je výše způsobené škody vzniklá nakládáním s předmětnými halami, jež zakládá trestní odpovědnost, pokud toto bude v dalším řízení provedeným dokazováním nepochybně prokázáno. Výše způsobené škody vychází ze znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady nemovitostí, zpracovaného Bc. Ing. Zdeňkou Procházkovou. V závěru svého znaleckého posudku na č. l. 2701 až 2703 znalkyně z oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí uvádí, že prostřednictvím První znojemské realitní kanceláře byla společnosti EXCALIBUR – PROJEKT, s. r. o., prodána ocelokolna na parcele v k. ú. Znojmo-Město, kdy cena haly zjištěná výnosovou metodou byla v roce 2000 minimálně 1.300.000,- Kč. Rozdíl mezi cenou obecnou 1.300.000,- Kč a prodejní cenou 636.250,- Kč spočíval jednak v rychlosti jednání při prodeji, jednak v tom, že součástí prodeje nebyla podezdívka, patky a betonová podlaha. Obecná cena haly na pozemku p. č. 5684/9 v roce 2000 byla 1.326.000,- Kč. Opět i zde bylo vycházeno z výnosové ceny, pro kterou je rozhodující zájem o pronájem. Stáří ani stav nehraje hlavní roli při ocenění výnosovou metodou.
K tomu Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že u obou hal, odhlédne-li se od už zmíněných nedostatků z hlediska dokazování, vychází nalézací soud ze zjištění, že obě haly byly prodány zřejmě v rámci likvidace společnosti Znojemské mlékárny, a. s., v likvidaci. Otázku hodnoty nemovitostí v konkrétní době a na konkrétním místě je v takovém případě třeba odvíjet od jejich hodnoty na základě nabídky a poptávky, o čemž se však oba soudy vůbec nezmiňují. I v případě ocenění obou hal vzbuzuje znalecký posudek Bc. Ing. Zdeňky Procházkové pochybnosti, neboť při použití výnosové metody způsobem, jak ji uplatnila znalkyně z něj nevyplývá amortizace hal, přičemž ani následné dokazování nebylo zaměřeno k jejímu zjištění. Obvinění nebyli řádně vyslechnuti, zda si přisvojili peníze za prodané haly a není tedy zřejmé, jak došel nalézací soud v případě druhé haly k závěru, že peníze převzal obviněný B. B. a předal je obviněnému P. N. k blíže nezjištěným účelům, pokud došlo k prodeji haly, což je však v rozporu s výrokem o vině pod bodem II. druhá odrážka, kde se vychází jen z toho, že tato hala byla demontována a odvezena na neznámé místo a nebyla následně na místo vlastníku společnosti Znojemské mlékárny, a. s., v likvidaci, navrácena a nebyla ani poskytnuta žádná protihodnota. U druhé haly tedy není náležitě odůvodněno její zmizení, nakládání s ní, zvláště když i jednotlivé výpovědi, na které nalézací soud poukazuje jsou velmi mlhavé, nejasné a nepřesné. S ohledem na to je pak otázkou, zda došlo k zpronevěření obou předmětných hal nebo jen výtěžku pocházejícího z jejich prodeje (v případě druhé haly podle odůvodnění výtěžku z pravděpodobného prodeje). S ohledem na provedené dokazování a shora uvedené závěry z něj nalézacím soudem činěné, postavení obviněného B. B., jako likvidátora a postavení obviněných P. N. a A. J., pak vzniká i otázka, zda je vůbec kvalifikace trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. použitá nalézacím soudem přiléhavá a výsledky provedeného dokazování odůvodněná.
V případě posledního skutku pod bodem III. výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu byl obviněný P. N. společně s obviněným B. B. uznán vinným ze spáchání trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Námitky obviněného jsou především skutkové, když tvrdí, že rozsudek ohledně tohoto skutku stojí v zásadě výlučně na tvrzení obviněného B. B.
Trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 alinea třetí tr. zák. spáchá ten, kdo účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají, a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně. Jde o úmyslný trestný čin (§4 tr. zák.). Pachatel zatají účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady, když předstírá vůči jiným osobám, zpravidla kontrolním nebo daňovým orgánům, že je nebo jejich určitou část vůbec nemá (např. je nepředloží při kontrole nebo je na dotaz kontrolního orgánu zamlčí). K naplnění této skutkové podstaty postačí konkrétní ohrožení majetkových práv jiného, nemusí tedy dojít k jejich narušení. Pod pojem majetková práva je třeba zahrnout veškerá práva vztahující se k majetku, tedy nejen práva vyplývající z vlastnictví věci, ale i majetková práva vyplývající ze závazkových vztahů, jakož i práva z jiných vztahů, které mají majetkový charakter (např. práva k cenným papírům, k obchodním podílům v obchodních společnostech a v družstvech, ke vkladu tichého společníka apod.).
Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vyjádřil, že pokud jde o bod III. výroku o vině v rozsudku, opětovně se střetávají verze obviněného B. B. a obviněného P. N. Ve věci slyšený svědek P. L., který měl potvrzovat verzi odvozu účetnictví pouze B. a H., byl shledán soudem jako nevěrohodný. Jednak byl šetřen společně s obviněným P. N. v jiné trestní věci, pohyboval se v okruhu osob, které spolupracovaly s obviněným P. N. a zejména zaslal soudu před výslechem přípis založený na č. l. 2459, který obsahově nekorespondoval s výpovědí u hlavního líčení. Pokud byla polemika o možnosti odvezení účetnictví menším vozem, což vylučoval obviněný P. N., soud nemohl odhlédnout od vyjádření svědkyně K., která uvedla, že již za likvidátora D. se účetnictví likvidovalo, bylo převáženo do Jihlavy, tedy objem účetnictví, popisovaný zejména svědkem S., musel být mnohem menší. Z uvedeného vyplynulo, že za působení obviněného B. B. v pozici likvidátora již nebylo v objektu Mlékáren uloženo kompletní účetnictví, avšak pouze jeho část. Pokud bylo odvezeno za podmínek popsaných ve výroku rozsudku, byla tím odstraněna podstatná jeho část, neboť tuto měla zanechat svědkyně K. následnému likvidátoru. Soud neměl důvodu pochybovat o verzi obviněného B. B.. Svědek JUDr. M. N., správce konkurzní podstaty, účetnictví nenalezl. Soud druhého stupně se posledním skutkem v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval.
Z obsahu spisu vyplývá, že obviněný B. B. při výslechu u hlavního líčení dne 14. 6. 2006 odkázal na svou výpověď v přípravném řízení (č. l. 2449 spisu). Z protokolu o výslechu obviněného B. B. dne 2. 10. 2002 (č. l. 288 a násl. spisu) se podává, že předchozí likvidátor JUDr. P. D. mu žádné účetnictví nedal, jestli se nacházelo v kanceláři, neví. K tomu dodal, že pokud podepisoval něco N.ovi, ani to nestudoval. Na dotaz o přesunu administrativy do nového sídla společnosti a kde se nyní nachází účetnictví, odpověděl, že N. pomáhal s jeho nakládáním. Z kanceláří s N. ze všech šanonů vytáhli všechny papíry, umístili je do krabic a tyto odnesli do vozidla N. Tehdy měl Ford Mondeo Combi, vlezlo se do něj vše. Bylo mu jasné, že papíry budou zničeny a také N. říkal, že toto účetnictví musí zmizet. Je tedy zřejmé, že výpověď obviněného B. B. dokazuje, že obviněný P. N. se dopustil trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Krom toho věrohodnost výpovědi obviněného B. byla vyslovena nalézacím soudem na základě zhodnocení všech provedených důkazů (viz shora). Také výpověď svědkyně M. K. (č. l. 2511 spisu) podporuje výpověď obviněného B. B., neboť odpověděla na dotaz, zda se dělal předávací protokol, když odcházela: „napsala jsem, co předávám, ale jestli to někdo fyzicky převzal, to nevím. Nikomu jsem to nepředávala, ze dne na den jsem odešla. Přijel pan N. ještě s někým a převzali si to … pan JUDr. D. přijel s nimi, řekl, že mám předat pokladnu, veškeré doklady, napsala jsem seznam … těch osob, co přijely s JUDr. D. bylo víc, asi 5 - 6“. Na č. l. 2513 svědkyně vypověděla o převozu účetnictví do Jihlavy.
Jelikož námitky obviněného ohledně výroku o vině v bodě III. rozsudku nalézacího soudu, které jsou navíc skutkové povahy a nespadají pod použitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byly odkazem na výpovědi svědků a argumentaci soudu prvního stupně vyvráceny, a s ohledem na shora uvedené právní závěry je třeba považovat za správnou i právní kvalifikaci jednání obviněného P. N. použitou nalézacím soudem, že tímto skutkem spáchal obviněný P. N. trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., neboť toto právní posouzení odpovídá zákonu a nalézací soud svůj závěr i ve svém rozsudku dostatečně odůvodnil. S přihlédnutím k těmto závěrům neshledal Nejvyšší soud námitky dovolatele P. N. ohledně tohoto bodu III. důvodnými.
S ohledem na to, co bylo uvedeno výše, byl ohledně skutků pod body I. a II. výroku o vině v rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 17 T 203/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. 8 To 563/2008, naplněn dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, nesprávně právně posoudily tyto skutky pod body I. a II. uvedené ve výroku o vině obviněných v rozsudku nalézacího soudu. Na základě těchto závěrů Nejvyšší soud shledal, že podané dovolání obviněného P. N. je v tomto rozsahu důvodné. Vzhledem k tomu, že citovaným napadeným rozhodnutím bylo rozhodováno také o vině obviněných B. B. a A. J., kteří však nepodali dovolání, musel se Nejvyšší soud v souladu s §265k odst. 2 věta třetí tr. ř. zabývat otázkou aplikace zásady tzv. beneficium cohaesionis zakotvené v ustanovení §261 tr. ř. Podstatou této zásady je změna rozsudku i ve prospěch obviněných, kteří dovolání nepodali, jestliže jim prospívá důvod, pro který byl změněn rozsudek ve prospěch obviněného, který dovolání podal. Znamená tak průlom do právní moci rozsudku (viz §139 tr. ř.), neboť v důsledku aplikace ustanovení §261 tr. ř. dochází ke zrušení rozhodnutí, jež v mezidobí nabylo právní moci a stalo se vykonatelným.
V návaznosti na to, z podnětu dovolání obviněného P. N. Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle §265k odst. 1, 2 věta první tr. ř. a podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. s přiměřeným použitím §261 tr. ř. u obviněných B. B. a A. J., neboť shora uvedená pochybení a z nich vyplývající důvody, na základě kterých Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch obviněného P. N., prospívají i těmto spoluobviněným, částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. 8 To 563/2008, ohledně obviněného A. J. v celém rozsahu a ohledně obviněných B. B. a P. N. v části, kterou byla zamítnuta podle §256 tr. ř. jejich odvolání, pokud jde o body I. a II. výroku o vině, dále výroky o souhrnných trestech jim uložených a výrok o náhradě škody v rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 17 T 203/2004. Dále částečně zrušil i rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 17 T 203/2004, ve výroku o vině pod bodem I., kterým byli uznáni vinnými obviněný B. B. trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. a obvinění P. N. a A. J. účastenstvím ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestnému činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák., a ve výroku o vině pod bodem II., kterým byli uznáni vinnými obvinění B. B., P. N. a A. J. trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., dále ve výrocích o uložených souhrnných trestech u všech tří obviněných a v celém výroku o náhradě škody. Ohledně výroku o vině pod bodem III. v rozsudku nalézacího soudu, kterým byl obviněný P. N. společně s obviněným B. B. uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., a v navazující části rozsudku odvolacího soudu ponechal Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí beze změny, neboť v tomto rozsahu neshledal žádné pochybení. Současně Nejvyšší soud podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil též další rozhodnutí na částečně zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo o zrušení napadeného rozhodnutí a o přikázání věci Okresnímu soudu ve Znojmě rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Podle §265s odst. 1 tr. ř. je nalézací soud vázán shora uvedenými právními názory, které vyslovil v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení dovolací soud nařídil, přičemž také z naznačených hledisek zváží, zda a v jakých směrech je třeba dále doplnit dokazování, zejména pokud jde o zjištění výše škody u skutků pod body I. a II. výroku o vině, dále právního posouzení organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. u obviněných P. N. a A. J. ve výroku o vině pod bodem I. a naplnění znaku přisvojení u skutku pod bodem II. výroku o vině, včetně potřebného zjištění, co se konkrétně prokazatelně stalo s druhou halou a jak se na tom konkrétně podíleli jednotliví obvinění. V tomto směru je třeba doplnit zejména výslechy všech tří obviněných B. B., P. N. i A. J.
Ohledně závěrů vypracovaného znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady nemovitostí, zpracovaného znalkyní Bc. Ing. Zdeňkou Procházkovou, bude nalézací soud postupovat ve smyslu §109 tr. ř., přičemž zejména požádá o doplnění znaleckého posudku z hlediska stanovení prodejní ceny předmětných nemovitostí vymezených v bodech I. a II. výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu v rozhodné době, což má rozhodný význam z hlediska stanovení výše škody, dále se pokusí o odstranění shora zmíněných vad znaleckého posudku, a pokud by to nevedlo k výsledku, přibere jiného znalce (srov. č. 13/1971 a č. 11/1987 Sb. rozh. tr.). Nalézací soud se dále bude zabývat námitkou absolutní neplatnosti smlouvy o zřízení věcného břemene, a to ve smyslu shora uvedených závěrů Nejvyššího soudu, a konečně znovu zváží právní kvalifikaci skutků pod body I. a II. výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu, přičemž se náležitě a beze zbytku vypořádá se všemi okolnostmi, na které v tomto směru poukázal Nejvyšší soud.
Vzhledem k tomu, co již bylo uvedeno shora, je nutno také zdůraznit, že při odůvodňování rozsudku je třeba postupovat důsledně v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., které stanoví, že v odůvodnění rozsudku soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Podobně i z rozhodnutí odvolacího soudu musí být zřejmé, jak se v případě podání odvolání soud druhého stupně vypořádal s námitkami uplatněnými obviněným v odůvodnění odvolání a jaké závěry z toho vyvodil ve vztahu k napadeným výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2010
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.