ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1510.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 1510/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2010 dovolání, které podal obviněný M. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2009, sp. zn. 3 To 325/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 207/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. 3. 2009, sp. zn. 17 T 207/2008, byl obviněný M. S. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným, že
v době od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2005 jako předseda představenstva D. b. v., se sídlem B., okr. Z., IČ:, oprávněný mimo jiné z titulu této funkce k dispozici s finančními prostředky družstva uloženými v pokladně, jakož i disponující platební kartou Maestro, vydanou bankou GE Money Bank a. s. k účtu družstva, č. účtu, jednak z pokladny družstva vybral postupně částku 103.370,50 Kč, jednak z účtu v 51 případech postupně vybral celkem 196.300,- Kč, kteréžto finanční prostředky použil k vlastním blíže nezjištěným účelům, a poškozenému D. b. v. tak způsobil škodu ve výši 299.670,50 Kč, z nichž následně poškozenému dobrovolně vrátil toliko 190.000,- Kč.
Takto zjištěný skutek soud prvního stupně posoudil jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. obviněnému uložil přiměřenou povinnost spočívající v tom, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozenému D. b. v. se sídlem B., okres Z., IČ, škodu ve výši 109.670,50 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2009, sp. zn. 3 To 325/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (všechny výroky) napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V podání obviněný shrnul dosavadní průběh soudního řízení ve věci a připomněl skutek, jímž byl pravomocně uznán vinným. Konstatoval, že jeho obhajoba nebyla provedenými důkazy vyvrácena. V tomto směru v podrobnostech popsal způsob hospodaření D. b. v., jakož i organizaci a způsob řízení tohoto družstva. Podle jeho názoru, pokud je tvrzeno, že družstvu vnikl schodek, mohlo k němu dojít pochybením při vedení účetnictví, když nebyly zaúčtovány některé výdajové doklady nebo na některé uhrazené práce nebyly doklady vůbec vystaveny. Mohly být též dvakrát zaúčtovány poplatky hrazené členy družstva. V tomto směru obviněný blíže poukázal na příklady chybného účtování (str. 3 a 4 podání), přičemž se domnívá, že v účetnictví družstva nejsou zahrnuty některé výdaje, které však byly uhrazeny.
Podle názoru obviněného je vznik schodku v dané výši nereálný, a pokud by i vznikl, on by za něj neodpovídal, neboť představenstvo družstva mělo v danou dobu pět členů a nebyla přijata žádná vnitrodružstevní norma, která by jeho předsedovi ukládala vedení účetnictví a činila jej odpovědným za případné schodky. Rovněž uvedl, že soudy činné ve věci opřely své rozhodnutí o vině zejména o závěry znaleckého posudku, který označil za nepřesvědčivý. Poznamenal, že v něm nejsou zahrnuty veškeré pohyby peněz na účtu družstva, znalec se nevyjádřil k otázce vyrovnaného hospodaření družstva a že neplatilo daň z příjmů právnických osob, přičemž ke konci kalendářního roku měl zůstávat v pokladně a zřejmě i na účtu přebytek. Obviněný sice připustil, že svým podpisem potvrzoval rozvahy a další účetní výkazy; tyto hospodářské výkazy mu však vždy připravovala účetní, paní R., která odpovídala za správnost podkladů. Namítl, že platební kartu, která byla používána při výběrech z automatu, používali i další členové družstva. K účtu měli dispoziční právo vždy celkem tři osoby a nebyl tedy jediným, kdo finančními prostředky disponoval. Také nelze vyloučit, že nedošlo k manipulaci s fakturami, nebo že náklady zaplacené za činnost družstva před jeho vznikem nebyly zahrnuty do účetnictví.
Obviněný vyslovil nesouhlas i s tím, pokud prvostupňový soud rozhodl o nároku poškozeného družstva na náhradu škody. Poznamenal, že v současné době je vedeno občanskoprávní řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm 91/2007. V trestním řízení tudíž nemělo být o nároku poškozeného vůbec rozhodováno a předmětné družstvo nemělo být jako poškozený do řízení připuštěno.
Dále obviněný konstatoval, že soudy ve všech svých výrocích pochybily, pokud jeho vinu dovodily na základě skutečnosti, že byl v hospodaření družstva zjištěn schodek, ačkoliv s ohledem na výše tvrzené okolnosti lze mít pochybnosti o tom, zda vůbec schodek vznikl. V případě, že schodek vznikl, nelze mít za to, že by za něj odpovídala právě jeho osoba. Podle obviněného soudy postupovaly v rozporu s ustanoveními §2 odst. 6 tr. ř. a §220 odst. 2 tr. ř., neboť provedené důkazy vyhodnotily jednostranně v jeho neprospěch, pominuly jeho obhajobu a uznaly jej vinným, aniž by byla vina provedenými důkazy prokázána. Odvolací soud též pochybil i v ustanovení §258 odst. 1 písm. b), c), f) tr. ř.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2009, sp. zn. 3 To 325/2009, a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který poukázal na dosavadní řízení ve věci a na výhrady vznesené v mimořádném opravném prostředku.
Státní zástupce konstatoval, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci soudy obou stupňů učinily. K obdobným závěrům přitom dospěl též Ústavní soud (srov. např. usnesení ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). Zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění), což se však v posuzované věci nestalo.
Podle státního zástupce však obviněný v rámci argumentace předložené v dovolání především zpochybňuje správnost skutkových závěrů, které učinily soudy dříve činné ve věci (namítá, že způsobem tvrzeným těmito soudy se svěřenými financemi nenakládal, resp. nebyl k tomu ani samostatně oprávněný) a rovněž zpochybňuje úplnost a správnost dokazování (tvrdí, že soudy nedostatečně posoudily jeho obhajobu a provedené důkazy, zejména znalecký posudek vyhodnotily nesprávně a v neprospěch jeho osoby). Dovolání tudíž dovozuje, že postup soudů obou stupňů byl v rozporu zejména s ustanoveními §2 odst. 5, 6 tr. ř., případně postup soudu odvolacího byl v rozporu i s ustanoveními §258 odst. 1 písm. b), c), f) tr. ř., pokud závěry soudu prvního stupně akceptoval. Takové námitky státní zástupce označil za zcela míjící se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Shodný závěr vyslovil též ve vztahu k tvrzení obviněného ohledně údajného nesprávného (v rozporu s ustanoveními §43 odst. 1, 3 a §44 odst. 3 tr. ř.) postupu soudů ve vztahu k poškozenému, které rovněž, a to ani v případě, že by mu bylo možné přisvědčit, by nebylo podřaditelné pod citovaný dovolací důvod.
Ve vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska dovolacího soudu vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný poukazuje na způsob hospodaření D. b. v., jakož i na organizaci a způsob řízení tohoto družstva. Vyjadřuje nesouhlas se závěry znaleckého posudku a namítá, že soudy hodnotily provedené důkazy jednostranně v jeho neprospěch. Odmítá, že by odpovídal za – podle jeho mínění – vzniklý účetní schodek a předkládá argumenty, jak k němu mohlo dojít. Uvádí, že nebyl jediným, kdo k finančním prostředkům na účtu měl přístup. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků a vlastních verzí události obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. To platí i pro procesní námitku obviněného, že nemělo být rozhodováno o nároku na náhradu škody poškozeného D. b. v., a to s přihlédnutím k souběžně vedenému občanskoprávnímu řízení u Krajského soudu v Brně.
Pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a podrobně rozvedeno v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud ve Znojmě (následně též Krajský soud v Brně) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák.
Z podrobného odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve Znojmě plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se v odůvodnění napadeného usnesení na str. 3 až 4 ztotožnil, případně je i argumentačně doplnil Krajský soud v Brně.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k