ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.219.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 219/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2010 dovolání, které podal obviněný R. C., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 11 To 449/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 76/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. C. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 3 T 76/2009, byli obvinění R. C., D. P. a T. B. uznáni vinnými, že
dne 25. 1. 2008 v době od 06:05 hodin do 06:40 hodin v objektu skladovacích prostor společnosti M. P. l. spol. s r. o. v M. B., P. ul., po předchozí dohodě na základě požadavku obžalovaného R. C. a v úmyslu se obohatit, odcizili obžalovaní D. P. a T. B. z regálu označeného „K“ z pozice paletu obsahující 120 ks kompletních zpětných levých zrcátek na osobní automobil zn. Škoda Octavia, číslo dílu a z regálu označeného „J“ z pozice paletu obsahující 120 ks kompletních zpětných pravých zrcátek na osobní automobil zn. Škoda Octavia, číslo dílu, které naložili na připravený nákladní automobil zn. Mercedes Benz Atego, reg. zn., řízený obžalovaným R. C., který ihned po naložení z areálu společnosti s tímto vozidlem odjel a vědomě neoprávněně uvedené díly vyvezl a dále s nimi naložil blíže nezjištěným způsobem, a tímto jednáním společnosti M. P. l. spol. s r. o., se sídlem Ř. čp., okr. M. B., způsobili škodu nejméně 991.200,- Kč.
Takto zjištěný skutek soud prvního stupně posoudil u všech obviněných jako trestný čin krádeže ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. k §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Za tento trestný čin okresní soud odsoudil obviněného R. C. podle §247 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku, jehož výkon podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného vyslovení dohledu nad jeho osobou. Podle §53 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil peněžitý trest ve výši 160.000,- Kč. Podle §53 odst. 4 tr. zák. povolil splátky peněžitého trestu ve výši 5.000,- Kč měsíčně splatné vždy do každého dvacátého dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře osmi měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci a sice mobilního telefonu zn. Nokia 3310, IMEI, včetně baterie a SIM karty účastnického čísla.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o trestech obviněných D. P. a T. B.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. C. (dále jen „obviněný“) odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 11 To 449/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výroky o vině a trestu) napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru „rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení skutku“.
V podání obviněný konstatoval, že pokud byly provedeny důkazy, které soudy obou stupňů uvedly, tak i přes jeho návrh nedošlo k provedení klíčového důkazu, a to záznamu z bezpečnostních kamer poškozené společnosti, jenž je na č. l. 109 soudního spisu. Namítl, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny provádět důkazy ve prospěch i v neprospěch obviněného. Rovněž napadl zprávu společnosti L. A. a. s., která byla podkladem pro právní kvalifikaci, a v důsledku toho pro použitou trestní sazbu a ukládaný trest. Současně poukázal i na další skutečnosti, a to že:
- poškozená společnost M. P. l. spol. s r. o. se nepřipojila s nárokem na náhradu škody v adhezním řízení a je tedy otázkou, zda věci jeho osobou údajně odvezené jí fyzicky vůbec chybí. Trestní spis neobsahuje žádný písemný výstup z inventury jmenované společnosti konané po 25. 1. 2008, z něhož by bylo jednoznačně zřejmé, že právě 240 ks zmíněných zpětných zrcátek jí chybí. Nechybí-li zrcátka v počtu uvedeném v napadeném rozsudku, je otázkou, co přesně měl odvézt, nebyla-li u něj žádná věc z majetku poškozené společnosti nalezena.
- u hlavního líčení vypověděl svědek T., že Policie ČR byla vyrozuměna bezodkladně poté, co on a svědek H. zjistili nakládání zrcátek na vozidlo nepovoleným způsobem. Je otázkou, proč, když toto bylo svědkům známo, nesledovali (alespoň jeden z nich či někdo z vedení poškozené společnosti) naložené vozidlo řízené jeho osobou a umožnili výjezd vozidla z areálu společnosti, aniž vyčkali příjezdu policistů. Rovněž není zřejmé, proč toto vozidlo nesledovali na veřejných komunikacích a tím neulehčili Policii ČR jeho zastavení z hlediska ztotožnění skutečné trasy jízdy automobilu i případné manipulace s nákladem.
S ohledem na uvedené skutečnosti obviněný dovodil, že nebylo-li údajně odcizené zboží in natura nalezeno, nemůže být ani najisto postaveno, že ve dvou paletách bylo skutečně nejméně 120 kusů pravých a nejméně 120 kusů levých zrcátek. Poznamenal, že pokud prvostupňový soud v odůvodnění rozsudku zdůrazňuje logiku, potom chování vedoucích zaměstnanců poškozené společnosti v rozhodné době lze označit za vrcholně nelogické. To lze vysvětlil tím, že se buď žádná inventura u poškozené společnosti neuskutečnila, nebo že porovnání počítačové evidence a skutečného početního stavu vyznělo jako absence daleko většího množství zboží, než mohlo být v oněch dvou bednách, o jejichž naložení hovořili spoluobvinění T. B. a D. P. Nelze vyloučit, že vozidlo řízené jeho osobou nebylo zaměstnanci cíleně zadrženo a zajištěno proto, aby se při dodatečném zajištění vozidla mohla poškozená společnost připojit s větší škodou, než by byla případná hodnota dílů nalezených na vozidle zajištěném ihned v prostoru nákladní brány areálu. Obviněný tudíž dovodil závěr, že právní posouzení skutku soudy obou stupňů je nesprávné. Podle jeho názoru došlo k rozporu mezi popisem skutku a použitou právní kvalifikací. Nastala taktéž nesprávnost skutkových zjištění z hlediska hmotně právních skutečností. Právní závěry soudů shledal v rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4/2004). Uvedl, že útok se nestal soudy popsaným způsobem a jeho jednání nemohlo naplnit veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu uvedeného v odsuzujícím rozsudku.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 22. 7. 2009, č. j. 3 T 76/2009-216, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2009, č. j. 11 To 449/2009-247 a věc vrátil Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
K dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která poukázala na dosavadní řízení ve věci a na výhrady vznesené v mimořádném opravném prostředku.
Státní zástupkyně konstatovala, že ačkoliv obviněný formálně deklaruje dovolací důvod odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přesto vznáší námitky proti způsobu hodnocení důkazů, když namítá, že provedené důkazy nesvědčí jednoznačně o závěru, že zboží poškozené společnosti odvezl, neboť u něj nebyla žádná věc z jejího majetku nalezena. Uvedla, že v dovolání opakuje námitky, jenž uváděl ve svém odvolání, přičemž soud druhého stupně se jimi náležitě zabýval. Současně na toto rozhodnutí plně odkázala.
Dále státní zástupkyně podotkla, že obviněný nadále popírá svou vinu, snaží se zpochybnit hodnocení důkazů a skutkové závěry soudu z nich vyvozené, a tím chce dosáhnout změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Připomněla, že podle uplatněného dovolacího důvodu není možné v dovolání namítat nesprávnost skutkových zjištění či vady v hodnocení důkazů, neboť údajně nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle žádného z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. S ohledem na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces by bylo možné o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů uvažovat pouze za předpokladu, že by tu byl extrémní rozpor mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů, tj. že by učiněná skutková zjištění byla natolik vnitřně rozporná, že by nedosahovala kvality potřebné pro jejich právní posouzení, které by bylo prosto všech pochybností. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže zjištění soudů nemají žádnou vazbu na obsah provedených důkazů při žádném v úvahu přicházejícím logickém způsobu jejich hodnocení, či jinými slovy, jestliže skutková zjištění jsou zřejmým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Jedině v takovém případě by dovolací soud nemusel být skutkovým stavem věci výjimečně vázán (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 841/2006, 7 Tdo 456/2007 a nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, II. ÚS 282/03).
Podle státní zástupkyně však taková situace, jež by byla způsobilá vyvolat judikovaný stav výjimečné přípustnosti zásahu do přisouzeného skutkového stavu věci, který má s přihlédnutím k ustálené rozhodovací praxi Ústavního soudu (viz např. sp. zn. III. ÚS 78/05) své rigidní pravidlo, jehož porušením by docházelo k nahrazování činnosti spadající do nalézacího řízení, v předmětné věci nenastala. V daném případě je dovolací soud povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy a v návaznosti na tento stav bude posuzovat hmotně právní aspekty věci, bez toho, že by učiněná skutková zjištění měnil. Ty vypovídají o tom, že v posuzované věci byl obviněný pravomocně uznán vinným za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. spáchaný formou spolupachatelství, jehož se dopustil jednáním popsaným ve výroku rozsudku, které státní zástupkyně ocitovala. Konstatovala, že takto přisouzené jednání obviněného vyplývalo z výpovědí D. P., T. B., P. H. a L. T., z výpisů volání z mobilních telefonů obviněných, z odborných vyjádření vypracovaných ohledně zajištěných mobilních telefonů obviněných, z protokolů o ohledání místa činu a pořízené fotodokumentace, ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem z oboru dopravy, a to k objasnění záznamu z tachografu vozidla obviněného ze dnů 24. 1. a 25. 1. 2008. Za této situace soud důvodně uzavřel, že nejsou pochybnosti o tom, že obviněný požádal spoluobviněného D. P., aby mu z majetku společnosti M. P. l. spol. s r. o. naložil dvě palety se zrcátky k vozidlům zn. Octavia. Jmenovaný spoluobviněný následně zkontaktoval kamaráda, spoluobviněného T. B., a dohodli se, že zrcátka obviněnému společně naloží. Ten dne 24. 1. 2008 přijel se svým vozidlem do areálu poškozené společnosti, kde vozidlo nechal odstaveno až do 24. 1. 2008 do 06:30 hodin, a poté mu na vozidlo byly naloženy dvě palety se zpětnými zrcátky. Posléze z areálu odjel a v 10:45 hod. byl zadržen policií v obci M. u R. na benzinové čerpací stanici.
Pokud obviněný ve shodě se svojí setrvalou obhajobou poukázal na chybějící údaje z inventury a s tím související námitky ohledně zjištění způsobené škody, přičemž na tomto podkladě dovodil, že se přisouzeného jednání nedopustil, tak je podle státní zástupkyně zcela evidentní jeho snaha znevěrohodnit jakýkoliv vstupní údaj o rozsahu ukradených zpětných zrcátek a tím i zpochybnit navazující skutkové okolnosti, které se staly rozhodující pro závěr, že přisouzeným způsobem jednal právě on. V návaznosti na shora specifikovaný souhrn provedeného dokazování poukázala na přesvědčivý způsob jeho vyhodnocení ze strany soudů obou stupňů, zvláště soudu odvolacího, který se zabýval veškerými směry obhajovací taktiky obviněného, přičemž z obsahu odůvodnění rozhodnutí je nade vší pochybnost zřejmé, že se s ní bezezbytku vypořádal.
Závěrem vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit jiné rozhodnutí, vyslovila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný namítá, že ve věci nebyl proveden stěžejní důkaz – záznam z bezpečnostních kamer společnosti M. P. l. spol. s r. o. Poukazuje na absenci písemného výstupu z inventury jmenované poškozené společnosti konané po 25. 1. 2008, která v trestním řízení rovněž neuplatnila nárok na náhradu škody a odmítá závěry zprávy společnosti L. A. a. s. Taktéž upozorňuje na nečinnost zaměstnanců poškozené společnosti, kteří nezabránili odjezdu vozidla s odcizenými věcmi do příjezdu Policie ČR a ani je nikdo z nich nesledoval. S ohledem na tyto skutečnosti a okolnost, že odcizené věci nebyly nalezeny, nemohlo být podle obviněného najisto postaveno, že byla odcizena zpětná zrcátka a v počtu uvedeném v rozsudku soudu prvního stupně. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, v e vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
O takový případ se však v posuzované věci zjevně nejedná. Z podrobného odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného, proč nevyhověl jeho návrhu na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se v dovoláním napadeném usnesení na str. 2 a 3 ztotožnil, případně je i argumentačně doplnil Krajský soud v Praze.
Pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a podrobně rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Mladé Boleslavi (následně též Krajský soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu krádeže ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. k §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k