ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.495.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 495/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2010 o dovolání obviněné S. O., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. 9 To 431/2009, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8, pod sp. zn. 32 T 103/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. 9 To 431/2009, byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu propadnutí věci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 10. 2009, sp. zn. 32 T 103/2009, kterým byla S. O. uznána vinou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a byla odsouzena podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmdesáti osmi měsíců, když pro výkon trestu odnětí svobody byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněné uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou a dále podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to zajištěného a expoziturou nespotřebovaného kokainu o hmotnosti 977,6 g.
Proti usnesení Městského soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění spatřuje v tom, že výrok rozsudku musí splňovat náležitosti §120 odst. 3 tr. ř., tj. musí mj. také v něm být popsáno jednání, ve kterém je spatřována subjektivní stránka trestného činu. Obviněná poukazuje v této souvislosti na to, že v daném případě v popisu skutku chybí vyjádření subjektivní stránky trestného činu a tuto absenci nelze nahrazovat odůvodněním rozsudku. Vedle tohoto nedostatku je dovolatelka přesvědčena, že dovolací důvod je naplněn i v případě tzv. „extrémního rozporu“, který v předmětné trestní věci je dán tím, že popis skutku je v extrémním rozporu s provedenými důkazy. V návaznosti na tuto argumentaci reprodukuje důkazy, které byly provedeny, aby následně konstatovala, že rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně vychází ze skutkového stavu, který se opírá o procesně nepoužitelné důkazy. Tak jako po celou dobu přípravného řízení, i v řízení před soudy prvního a druhého stupně opakuje, že byla neoprávněně zadržována po dobu delší 48 hodin a následně neoprávněně vzata do vazby, tudíž důkazy, které byly v souvislosti s tímto nezákonným způsobem opatřeny, nebylo možno v řízení před soudy proti ní použit. Za nezákonné rovněž je třeba považovat i její zadržení a hospitalizaci, neboť k tomuto nedala souhlas, nebyl těmto úkonům přítomen tlumočník, její zadržování a vyšetření v nemocnici bylo provedeno proti její vůli apod. V další části dovolání poukazuje na to, že z žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by byla srozuměna s tím, že v případě údajně převážené látky jde o kokain. Vzhledem k tomu, že má za to, že v jejím případě šlo o tzv. „nespravedlivý proces“ navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil nejen dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze, ale i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a po zrušení věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni konání veřejného zasedání k dovolání obviněné nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl soud prvního stupně ke skutkovému zjištění, že „obviněná přesně nezjištěného dne za přesně nezjištěných okolností získala 980,6 g kokainu, z toho 785,1 g této drogy v 80 kusech umělohmotných obalů oválného tvaru o délce 45 mm a šířce 20 mm v místě největšího průměru a 195,5 g kokainu v umělohmotném obalu oválného tvaru o délce 140 mm v místě největšího průměru o šířce 45 mm, kdy následně těchto 80 menších balení drogy postupně spolykala a větší balení ukryla ve svém oděvu, následně dne 14. 6. 2009 v 22.30 hodin v A. nastoupila do autobusu společnosti E., N., jedoucího na autobusové nádraží F. v P., kam i s převáženou drogou dorazila dne 15. 6. 2009 kolem 13.30 hodin, přičemž kokain je uveden v příloze č. 1 k zákonu č. 167/98 Sb., o návykových látkách, jako omamná látka“.
Podstata jednoho okruhu námitek obviněné spočívá v tom, že podle jejího mínění skutková věta neobsahuje zákonné znaky trestného činu, kterým byla následně uznána vinnou, neboť chybí vyjádření toho, že „obviněná věděla o tom, že obsahem balíčků je právě OPL, nebo že s tím byla minimálně srozuměna“. Dále obviněná tvrdí, že bez úmyslného zavinění nelze z tohoto trestného činu uznat nikoho vinným a absenci subjektivní stránky v popisu skutku nelze zhojit odůvodněním rozsudku. Uvedené námitky lze z pohledu uplatněného dovolacího důvodu označit za právně relevantní, neboť obviněná ve své podstatě poukazuje na to, že popis skutku neobsahuje subjektivní stránku trestného činu. K uvedené námitce lze uvést, že již ze samotného popisu skutku vyplývá, že obviněná spolykala umělohmotné obaly s drogou a rovněž tak drogu ukryla ve svém oděvu a tuto drogu převážela z Holandska do České republiky. Uvedené skutečnosti jsou nezpochybnitelné, proto obhajoba tvrdí, že obviněné nebyl znám obsah těchto balíčků, resp. že jde o „OPL“. Nejvyšší soud v souvislosti se zjišťováním skutkového stavu musí uvést, že (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Z výše uvedeného je tedy i patrno, že popis skutku a odůvodnění rozhodnutí nejsou dva samostatné instituty rozsudku na sobě nezávislé. Popis skutku je ve své podstatě zhutněným konglomerátem veškerých úvah, které mohou, resp. musí být podrobněji v souladu s ustanoveními §125 odst. 1 tr. ř., ev. §134 odst. 2 tr. ř. rozvedeny v odůvodnění. V návaznosti na shora uvedené, kdy obviněná spolykala a ukryla ve svém oděvu umělohmotné oválné obaly – kontejnerky obsahující kokain, lze z dalšího jejího jednání dovozovat na základě již zmíněných ustanovení trestního řádu, že obviněná takto jedná s vědomím, že převáží látku, jejíž dovoz je nelegální. K argumentaci, že nevěděla o tom, že jde o „OPL“, je vhodné zmínit, že v jejím případě byla subjektivní stránka naplněna minimálně ve smyslu §4 písm. b) tr. zák., neboť obviněná tím, že spolykala uvedené kontejnerky, jednoznačně věděla, že uvedeným způsobem ztěžuje odhalení neoprávněného dovozu do České republiky jistého produktu, kdy opětovně ve spojitosti formy ukrytí před odhalením a způsobem balení, ale i vzhledem k tomu, že uvedené kontejnerky polykala po delší dobu, měla je v ruce a tím jí byl patrný tvar i barva látky v kontejnerech obsažených, snaha vyhnout se osobní prohlídce svědčí pro závěr, že obviněná věděla, že svým jednáním může způsobit ohrožení nebo porušení chráněného zájmu, a pro případ, že je způsobí, byla s tím srozuměna, neboť s ohledem na shora uvedené skutečnosti a v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a usnesení soudu odvolacího uvedené skutečnosti byla srozuměna s tím, že jde o látku omamnou nebo psychotropní. V neposlední řadě lze zmínit i skutečnost, která zazněla v rámci závěrečného návrhu obhajoby v řízení před odvolacím soudem, „že obviněná byla posledním článkem distribuce, čili v pozici kurýra“. Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze 4. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 2170/09, mj. také konstatoval, že „za okolností zadržení stěžovatelky a zejména s ohledem na způsob, jímž v útrobách převážela drogu, lze akceptovat závěr obecných soudů o součinnosti stěžovatelky s dalšími osobami zabývajícími se obchodem s narkotiky“. V rámci argumentace obviněné k její aktivitě v rámci trestního řízení lze mj. zmínit i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 457/05, kde mj. uvedl, že Evropský soud pro lidská práva zastává názor, že na jedné straně je zřejmě neslučitelné s právem mlčet založit odsouzení výlučně nebo hlavně na mlčení obviněného nebo na jeho odmítnutí odpovídat na otázky nebo nevypovídat, avšak toto právo nemůže bránit tomu, aby se mlčení obviněného vzalo v úvahu při hodnocení přesvědčivosti usvědčujících důkazů v situacích, které vyžadují vysvětlení ze strany obviněného. Nelze tedy říci, že rozhodnutí obviněného mlčet po celou dobu řízení nemůže mít následky, když soudce hodnotí usvědčující důkazy. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je třeba uvedené námitky označit za zjevně neopodstatněné a postupovat podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Dalším důvodem, kterým je podle mínění dovolatelky naplněno dovolání, je skutečnost, že popis skutku je v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. V návaznosti na toto tvrzení zmiňuje výpovědi svědků, své jednání v průběhu trestního řízení a důkazy, které byly provedeny, aby uvedené shrnula v závěr, že jde o procesně nepoužitelné důkazy, neboť byla neoprávněně zadržována po dobu delší, než je lhůta stanovená zákonem. Podle obviněné neproběhlo řízení s ní podle pravidel „fair“ procesu. Pokud jde o paušální odkaz na tzv. „extrémní nesoulad“ s provedenými důkazy, pak musí Nejvyšší soud odkázat na dovolací důvody vymezené v §265b odst. 1 písm. a – l) tr. ř., mezi kterými však „extrémní nesoulad“ není zmíněn. V reakci na uvedený pojem je třeba v rámci objektivity uvést, že Nejvyššímu soudu je známa celá řada rozhodnutí Ústavního soudu, kdy zmíněný soud s odkazem na tzv. „extrémní nesoulad“ rušil rozhodnutí obecných soudů, ale existuje i celá řada rozhodnutí uvedeného soudu, kdy pouhý formální odkaz na tzv. „extrémní nesoulad“ nebyl akceptován. V předmětné trestní věci obviněné je tento extrémní nesoulad popisu skutku s provedenými důkazy spatřován v tom, že byla uznána vinnou na základě procesně nepoužitelných důkazů, neboť byla neoprávněně zadržována po dobu delší, než je lhůta stanovená zákonem. V této souvislosti je však nezbytné uvést, že uvedené námitky se staly již předmětem ústavní stížnosti a s těmito se vypořádal Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 2170/09, kdy ústavní stížnost byla zamítnuta.
Vedle dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jehož naplnění spatřuje v tom, že její odvolání bylo zamítnuto, ačkoliv v řízení předcházejícím, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V daném případě byl tento dovolací důvod uplatněn ve své druhé alternativě.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud vycházeje z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musí konstatovat, že s touto částí dovolání se vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbývá mu nic jiného, než na toto odůvodnění odkázat.
V reakci na uvedené námitky obviněné Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž neexistuje ústavně zaručené základní právo na trojinstančnost řízení (srov. III. ÚS 298/02, sp. zn. IV. ÚS 29/07). V rámci dovolacího řízení nelze připustit, aby se obviněná domáhala změny v hodnocení důkazů, neboť následkem by bylo zcela jiné skutkové zjištění, které by odpovídalo jejím představám a je v příkrém rozporu s objektivně zjištěným skutkovým stavem a následně ve svém důsledku by muselo vést i k jiné právní kvalifikaci, která by však byla založena na jiném skutkovém zjištění, než které bylo učiněno a je předmětem dovolacího řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněné podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann