ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.543.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 543/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. května 2010 o dovolání, které podal obviněný R. P . , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 4 Tmo 280/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále, soudu pro mládež pod sp. zn. 1 Tm 22/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, soudu pro mládež, ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 1 Tm 22/2006, byl obviněný R. P. uznán vinným [v bodě 1)] trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“) ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., neboť „i přesto, že byl … R. P. rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2003 sp. zn. 49 T 11/2002 potrestán mimo jiné pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona souhrnným trestem odnětí svobody v trvání 2,5 let, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 28. 4. 2004 a zkušební doba mu byla stanovena v trvání 5 let a rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. 11. 2005, který nabyl právní moci dne 5. 1. 2006 sp. zn. 1 Tm 33/2005 potrestán mimo jiné pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu §41 odst. 1 trestního zákona úhrnným trestem odnětí svobody v trvání 7,5 roku se zařazením do věznice s ostrahou, přičemž tento trest nyní vykonává,
obžalovaný ml. M. S., obžalovaný R. P. společně s ml. J.K. dne 5. 2. 2006 v době nejméně od 21,15 do 23,50 hodin v K., okres B., na ulici P., po rozbití skleněné výplně okna vnikli obžalovaný P. a ml. S. do prodejny poškozeného T. V. H., obžalovaný K. dle dohody hlídal, z prodejny odcizili obuv a textilní zboží v ceně nejméně 11.620,- Kč, z příruční pokladny částku nejméně 1.500,- Kč v mincích, přičemž rozbitím oka způsobil škodu nejméně 1.344,70 Kč správci budovy M. t. a v.a.s. O., T. K.“.
Za tento trestný čin byl obviněný R. P. podle §247 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Citovaným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestním opatření obviněného ml. M. S., jakož i o jeho povinnosti nahradit poškozeným Č. n. z. p. a A. C. R., a.s. škodu, přičemž posledně uvedený poškozený byl podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl se svým nárokem na náhradu škody na toto řízení odkázán i poškozený J. I.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění R. P. a ml. M. S., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, soud pro mládež. Rozsudkem ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 4 Tmo 280/2006, z podnětu odvolání obviněného ml. M. S. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v jeho věci ve výroku o trestním opatření zrušil a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o trestním opatření obviněného ml. M. S. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněného R. P. zamítl.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, podal obviněný R. P. (dále jen „obviněný“) dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že v rámci svého odvolání se domáhal zastavení trestního stíhání podle §223 odst. 2 tr. ř. z důvodu §172 odst. 2 tr. ř., neboť trest, ke kterému by jeho trestní stíhání mohlo vést, je bez významu vedle trestů odnětí svobody v trvání dva a půl roku (z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn na zkušební dobu v trvání pěti let) a sedmi a půl roku, které mu byly uloženy v jiných trestních věcech (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2003, sp. zn. 49 T 11/2002, a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. 10. 2005, sp. zn. 1 Tm 33/2005). Podotkl rovněž, že nalézací soud mu uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, aniž by se v odůvodnění svého rozhodnutí zmínil o jeho návrhu na zastavení trestního stíhání. K tomu dále poznamenal, že odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku sice připustil jeho odsouzení shora uvedenými rozsudky, jakož i rozsudkem Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 18 T 73/2005, a také mu dal za pravdu v tom smyslu, že soud prvního stupně nezdůvodnil, z jakého důvodu nebylo vyhověno jeho návrhu na zastavení trestního stíhání, přesto však považoval postup podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. za vyloučený s ohledem na speciální recidivu. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že s ohledem na nyní vykonávaný trest odnětí svobody ve výměře sedm a půl roku a též hrozící přeměnu trestu je uložený trest odnětí svobody v délce čtyř měsíců zcela bez významu, přičemž odcitoval výklad ke komentovanému trestnímu řádu, podle kterého speciální recidiva toliko „může být“ okolností, která „zpravidla“ vylučuje aplikaci §172 odst. 2 písm. a) tr. ř.
Vzhledem k těmto skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozsudek Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 4 Tmo 280/2006, zrušil a věc tomuto soudu vrátil a přikázal mu, aby byla ve vztahu k jeho osobě znovu projednána a rozhodnuta. Současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státní zastupitelství (dále jen „státní zástupce). Upozornil, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení, resp. že v rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vznášet jakékoli námitky procesního charakteru.
Následně konstatoval, že je evidentní, že obviněný nevznáší žádné námitky, které by se týkaly nesprávné právní kvalifikace skutku, pro který byl stíhán a odsouzen, nebo nesprávnosti jiného hmotně právního posouzení. Obviněný toliko vytýká, že v jeho trestní věci nebyl realizován procesní postup podle §223 odst. 2 tr. ř. a §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. Takovéto námitky však deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Dovoláním lze toliko namítat, že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, ačkoli k tomu nebyly splněny zákonné podmínky [§265b odst. 1 písm. f) tr. ř.], nelze však v dovolání uplatňovat tvrzení opačné, tj. že trestní stíhání zastaveno nebylo, ačkoli k tomu podmínky splněny byly. Pro úplnost státní zástupce dodal, že rozhodnutí o zastavení trestního stíhání z důvodů §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. je rozhodnutím fakultativním. Orgány činné v trestním řízení tudíž nejsou povinny takovéto rozhodnutí učinit a obviněný na ně nemá právní nárok ani v případě, že trest, ke kterému může jeho trestní stíhání vést, je skutečně neporovnatelně mírnější nežli trest, který již byl obviněnému v jiné trestní věci uložen.
Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 4 Tmo 280/2006, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V návaznosti na skutečnosti shora stručně rozvedené Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzované trestní věci obviněný nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Obviněný soudům nižších stupňů vytýká výhradně nesprávný procesní postup, konkrétně, že nezastavily podle §223 odst. 2 tr. ř. ve spojení s §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. trestní stíhání jeho osoby. Takovou dovolací argumentaci ovšem pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ani jiný důvod dovolání) podřadit nelze.
V této souvislosti je možno stručně konstatovat, že v rámci dovolání lze namítat pouze, že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí [§265b odst. 1 písm. f) tr. ř.], resp. že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné [§265b odst. 1 písm. e) tr. ř.; tento dovolací důvod lze uplatnit pouze za situace, kdy je dán některý z obligatorních důvodů uvedených v ustanovení §11 odst. 1 tr. ř. - viz rozhodnutí č. 38/2005 Sb. rozh. tr.].
Obiter dictum Nejvyšší soud dodává, že státní zástupce zcela správně zdůraznil, že rozhodnutí o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. (z důvodu, že trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne) je co do své povahy rozhodnutím fakultativním, jinými slovy, ž z ustanovení §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. pro orgány činné v trestním řízení nevyplývá povinnost rozhodnutí o zastavení trestního stíhání učinit ani za situace, kdy zákonné předpoklady jeho aplikace jsou naplněny.
K uvedenému je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý