ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.643.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 643/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2010 dovolání, která podali obvinění L. B ., a M.M ., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 67 To 292/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 14/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných L. B. a M. M. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 8. 2009, sp. zn. 2 T 14/2006, byl podle §37a tr. zák. zrušen výrok o vině a celý výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 4. 2008, č. j. 2 T 14/2006-3041, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 67 To 59/2009 ze dne 5. 5. 2009 a trestního příkazu Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 4 T 254/2005 ze dne 7. 11. 2005, jakož i další výroky, které mají v uvedených výrocích o vině svůj podklad a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními ve zrušených rozhodnutích byli obvinění L. B. a M. M. uznáni vinnými, a to:
obviněný L. B .
- trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. v souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. [v bodech 3) – 5), 20), 27) výroku],
obviněný M. M .
- trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. [v bodech 1) – 20), 23) – 27) výroku], v souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. [v bodech 1) – 12), 16), 18) – 20), 23) – 25), 27) výroku] a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. [v bodech 1), 2) výroku],
a to u obou obviněných na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.
Za tyto trestné činy byli odsouzeni:
obviněný L.B . podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. a 37a tr. zák. k souhrnnému a společnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let; podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 10.000,- Kč; podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 1 ks SIM karty č. podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 6. 3. 2007, č. j. 4 T 30/2005-67, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu;
obviněný M.M . podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §37a tr. zák. a 35 odst. 1 tr. zák. ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem; podle §57a odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu na okrese Děčín v trvání dvou let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody, jak je specifikováno na str. 10 až 12 rozsudku.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněných M. K. a J. T.
Proti konstatovanému rozhodnutí podali odvolání obvinění M. K., M. M., L. B.a J.T. a státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 67 To 292/2009, vzal předseda senátu podle §250 odst. 4 tr. ř. na vědomí zpětvzetí odvolání obviněného M. K. a státního zástupce (č. l. 3317 a násl. tr. spisu).
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 67 To 292/2009, byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen toliko ohledně obviněného L. B. v celém rozsahu, a dále stran tohoto obviněného byl podle §37a tr. zák. zrušen i výrok o vině a celý výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 4. 2008, č. j. 2 T 14/2006-3041, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 67 To 59 /2009 ze dne 5. 5. 2009, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad.
I. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto, že obviněný L. B. je vinen trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. v souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. [v bodech 3), 5), 20) a 27) výroku], a to na podkladě skutkového zjištění, jak v rozhodnutí uvedeno.
Obviněný byl odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. a 37a tr. zák. ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 10.000,- Kč. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 1 ks SIM karty Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 6. 3. 2007, č. j. 4 T 30/2005-67, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě způsobené škody s obviněnými K., M. a T. poškozené společnosti KBH velkoobchod s. r. o. částku 214.635,- Kč a s obviněným T. a M. poškozené Kooperativa pojišťovně, a. s., částku 539.602,- Kč.
II. Podle §226 písm. c) tr. ř. byl obviněný L.B. zproštěn obžaloby pro skutek pod bodem 4), jímž měl (podle obžaloby) spáchat dílčí útok pokračujících trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák.
III. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného M. M. zamítnuto (poznámka: o dovolání obviněného J. T. bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2010, sp. zn. 67 To 347/2009; č. l. 3351 a násl. tr. spisu).
Vůči citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podali oba obvinění L. B.a M. M. prostřednictvím společné obhájkyně společné dovolání, které shodně opřeli o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jejich názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obvinění na str. 1 až 5 mimořádného opravného prostředku podrobně zrekapitulovali dosavadní průběh soudního řízení včetně toho, jak ve věci rozhodly soudy obou stupňů. Podle jejich názoru nebyl prvostupňovým soudem správně zjištěn skutkový stav. Namítli, že odposlechy telefonních hovorů nesplňovaly náležitosti §88 odst. 4 tr. ř. (nyní §88 odst. 6 tr. ř.), neboť k záznamu odposlechů musí být připojen protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i osobě, která záznam pořídila. Poznamenali, že v drtivé většině případů používali tzv. SIM karty, tj. bez smlouvy s příslušným mobilním operátorem, tudíž k prokázání viny by bylo nutné přibrat znalce z oboru kriminalistiky, odvětví kriminalistická audioexpertiza, za účelem, aby bylo potvrzeno nebo vyloučeno, že mluvící na zvukových nahrávkách telefonních odposlechů jsou obvinění či jiné osoby. Vytkli, že v rámci trestního řízení i hlavního líčení nebyl proveden jediný procesně použitelný důkaz, který by je z trestné činnosti usvědčoval. Nebyl proveden znalecký posudek z oboru výpočetní techniky na předmětné zajištěné SIM karty, které měly být provozovány se zajištěnými telefony. Některé telefony, zajištěné při zadržení, byly vyšetřovatelem vráceny po čtrnácti dnech vazby, např. obviněnému J.T.Obvinění zdůraznili, že ze SIM karet zajištěných ve spise nebyl žádný odposlech proveden a ani soud v rozsudku nezaměnitelně neidentifikoval, ze kterých SIM karet byly odposlechy pořízeny. Zajištěné věci byly shodné pouze druhově, stejně jako trasologická stopa.
Pokud soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že hodnotil důkazy podle svého přesvědčení založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu, jednotlivě i v jejich souhrnu, obvinění dodali, že závěry prvostupňového soudu a odvolacího soudu s tímto nekorespondují a jsou naopak v rozporu se zajištěnými důkazy. Namítli, že se soudy obou stupňů nevypořádaly s důkazní situací. Za zásadní označili skutečnost, že při stejných důkazech u jednotlivých skutků a za totožné důkazní situace byli pro některé skutky zproštěni obžaloby a pro jiné byli uznáni vinnými, což shledali v rozporu se zásadou trestního řízení v pochybnostech ve prospěch obviněných.
Z popsaných důvodů oba obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 67 To 292/2009 a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který shrnul dosavadní průběh řízení před soudy obou stupňů a obsah obviněnými uplatněných dovolacích námitek.
K argumentaci obviněných státní zástupce uvedl, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Připomněl, že z dikce uplatněného dovolacího důvodu vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Poznamenal, že při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Podotkl, že k obdobným závěrům přitom dospěl i Ústavní soud (srov. např. usnesení ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06).
Dále státní zástupce konstatoval, že zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak zejména tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, tzn. v případech, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. Taková situace však v posuzované věci nenastala. Pokud obvinění v rámci své argumentace předložené v dovolání zpochybnili správnost dokazování a skutkových závěrů, učiněných soudy činnými dříve ve věci, tak námitky se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými.
Závěrem dovolání státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obou obviněných a rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska dovolacího soudu vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádných opravných prostředků předně shledal, že dovolání obviněných L. B. a M. M. jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obvinění L. B.a M. M. uplatňují v dovolání výhrady, které jimi deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obvinění v podrobnostech namítají, že nebyl spolehlivě zjištěn skutkový stav věci. Poukazují na odposlechy telefonních hovorů s tím, že nesplňovaly náležitosti podle §88 odst. 4 tr. ř. (§88 odst. 6 tr. ř.). Uvádí, že měl být přibrán znalec z oboru kriminalistiky, odvětví kriminalistická audioexpertíza, aby bylo určeno, zda na zvukových nahrávkách telefonních odposlechů jsou hlasy jejich osob. Rovněž měl být vypracován znalecký posudek na zajištěné SIM karty. Konstatují, že se soudy nevypořádaly s důkazní situací a postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky primárně vytýkají správnost skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.), přičemž z tvrzených procesních nedostatků obvinění dovozují vady ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V dovolání obvinění nenamítají, že předmětné skutky byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jejich výtky směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Obvodní soud pro Prahu 1 učinil v rozsudku právní závěr (následně v odvolacím řízení i Městský soud v Praze), že obviněný M. M. spáchal trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. [v bodech 1) – 20), 23) – 27) výroku], v souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. [v bodech 1) – 12), 16), 18) – 20), 23) – 25), 27) výroku] a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. [v bodech 1), 2) výroku]. Dále směřují proti skutkovým zjištěním, na jejichž základě Městský soud v Praze dospěl v rozsudku k závěru, že obviněný L. B. spáchal trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. v souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. [v bodech 3), 5), 20) a 27) výroku].
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci ohledně dovolání, jež obvinění podali.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněných L. B. a M. M. odmítl, neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k