ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.644.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 644/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2010 dovolání, které podal obviněný J. T ., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2010, sp. zn. 67 To 347/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 14/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 8. 2009, sp. zn. 2 T 14/2006, byl podle §37a tr. zák. zrušen výrok o vině a celý výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 4. 2008, č. j. 2 T 14/2006-3041, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 67 To 59/2009 ze dne 5. 5. 2009 a trestního příkazu Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 4 T 254/2005 ze dne 7. 11. 2005, jakož i další výroky, které mají v uvedených výrocích o vině svůj podklad a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními ve zrušených rozhodnutích byl obviněný J. T. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. [v bodech 1) – 24) výroku] v souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. [v bodech 1) – 12), 16), 18) – 20), 23) – 24) výroku] a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. [v bodě 22) výroku], a to vše na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §37a tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 1 ks SIM karty a 1 ks oboustranného páčidla.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody, jak je specifikováno na str. 10 až 12 rozsudku.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněných L. B., M. K. a M. M.
Proti konstatovanému rozhodnutí podali odvolání obvinění L.B., M. K., M. M. a J.T.a státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 67 To 292/2009, vzal předseda senátu podle §250 odst. 4 tr. ř. na vědomí zpětvzetí odvolání obviněného M. K. a státního zástupce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 8. 2009, sp. zn. 2 T 14/2006 (č. l. 3317 a násl. tr. spisu).
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2010, sp. zn. 67 To 347/2009, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného J. T. (poznámka: o odvolání obviněných L. B. a M. M. bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 67 To 292/2009, č. l. 3302 a násl. tr. spisu).
Naposledy citované usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu [výroky o vině, trestu a náhradě škody ohledně skutků v bodech ad 1), 4), 6), 8), 10), 11), 19), 20), 23) – 24) a 27)] napadl obviněný J. T. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Podle jeho názoru bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a v řízení tomuto předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení.
Obviněný shrnul dosavadní průběh soudního řízení. Ohledně skutků v bodech 1), 4), 6), 8), 10), 11), 19), 20), 23) – 24) a 27) výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu shodně konstatoval, že rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2010 spočívá na nesprávném právním posouzení skutků. Namítl, že skutkový stav zjištěný soudem není ve vztahu k jeho osobě trestným činem, neboť nevykazuje znaky jednání jako složky objektivní stránky trestného činu, přičemž rozsudek konstruuje trestní odpovědnost jeho osoby chybně, a to jako odpovědnost za následek, a nikoli též jako odpovědnost za jednání a příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem. V této souvislosti uvedl, že napadá právní kvalifikaci skutků jako trestných činů, které ve vztahu k jeho osobě neměly být jako trestný čin posouzeny. Zdůraznil, že ze zjištěného skutkového stavu soudy obou stupňů nelze jednoznačně dojít k závěru, že tyto skutky spáchal.
Dále obviněný namítl, že před soudy obou stupňů opakovaně uváděl, že:
- v rozhodnou dobu slavil v restauraci s přáteli narození potomka, přičemž důkaz ve formě druhové shody biologických stop obviněného není rovněž průkazný, když takové druhové shodě může odpovídat zhruba 42 lidí ze sta [skutek pod bodem 1) výroku],
- doutníky u něj nalezené nemají žádné výrobní číslo, a proto se dají kdekoliv koupit, tj. nejsou průkazným důkazem svědčícím o spáchání skutku pod bodem 4) výroku jeho osobou,
- sekyra Fiskars, která měla být poznána poškozeným K., neměla žádné výrobní ani jiné identifikovatelné číslo, a proto se zcela identická dá kdekoliv koupit, tj. nejedná se o průkazný důkaz svědčící o spáchání skutku pod bodem 6) výroku jeho osobou,
- záznam telefonického provozu o tom, že se se spoluobviněnými domlouvali na místě a času odjezdu do S., není průkazným důkazem svědčícím o spáchání skutku pod bodem 8) výroku jeho osobou,
- výpisy z telekomunikačního provozu o tom, že k vloupání došlo ve stejné době a blízkosti, nejsou průkazným důkazem svědčícím o spáchání skutků pod body 10) a 11) výroku jeho osobou,
- výpisy z telekomunikačního provozu o tom, že se se spoluobviněnými mezi sebou domlouvali na odjezdu do S., nejsou průkazným důkazem svědčícím o spáchání skutku pod bodem 19) výroku jeho osobou,
- výpisy z telekomunikačního provozu o tom, že se se spoluobviněnými nacházeli v době páchání trestné činnosti v B., nejsou průkazným důkazem svědčícím o spáchání skutku pod bodem 20) výroku jeho osobou,
- výpisy z telekomunikačního provozu o tom, že komunikoval se spoluobviněným K. a že se v předmětné době zdržoval v N. B., nejsou průkazným důkazem svědčícím o spáchání skutku pod bodem 23) výroku jeho osobou,
- výpisy z telekomunikačního provozu o tom, že po spáchání trestného činu odjel společně s obviněným M. do Č. L., nejsou průkazným důkazem svědčícím o spáchání skutku pod bodem 24) výroku jeho osobou,
- výpisy z telekomunikačního provozu o tom, že dne 28. 12. 2004 volal panu R., že přijde do obchodu něco nakoupit, a že v době, kdy byla použita odcizená platební karta se nacházel v prodejně, kde byla karta použita, a též, že dne 29. 12. 2004 se nacházel v blízkosti bankomatu, z nějž bylo následně neoprávněně čerpáno, nejsou průkaznými důkazy svědčícími o spáchání skutku pod bodem 27) výroku jeho osobou.
Podle obviněného mají uvedené skutečnosti pouze popisný charakter a nesměřují k nápravě skutkových vad rozhodnutí. Nicméně má i za to, že jejich uvedením více přiblíží soudu dané skutky, kdy v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, nelze nesprávnou právní kvalifikaci skutku striktně oddělovat od nesprávného zjištění skutkového stavu, neboť tyto dvě kategorie jsou v podstatě neoddělitelné.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí ve výroku o vině a trestu u skutků, které jsou dovoláním napadány a současně zrušil též navazující rozhodnutí o náhradě škody u těchto skutků. Dále navrhl, aby mu dovolací soud snížil trest odnětí svobody na čtyři roky nepodmíněně a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s dozorem.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který shrnul dosavadní průběh řízení před soudy obou stupňů a obsah dovolacích námitek.
K argumentaci obviněného státní zástupce uvedl, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [případně podle §265b odst. 1 písm. l ) alternativa druhá tr. ř. za užití §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Připomněl, že z dikce uplatněného dovolacího důvodu vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Poznamenal, že při posuzování oprávněnosti tvrzení obviněného o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [případně v §265b odst. 1 písm. l ) alternativa druhá tr. ř. za užití §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. K obdobným závěrům přitom dospěl i Ústavní soud (srov. např. usnesení ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06).
Dále státní zástupce konstatoval, že zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak zejména tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, tzn. v případech, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. Taková situace však podle jeho názoru v posuzované věci nenastala.
Podle státního zástupce obviněný v rámci dovolání bez bližšího upřesnění současně odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., jehož první alternativa (vedle alternativy druhé, zmíněné výše) je naplněna, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. S ohledem na absenci konkrétnější dovolací argumentace státní zástupce zdůraznil, že se jedná o dovolací důvod procesní, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Podle jeho názoru však odvolání obviněného bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. ř. věcně přezkoumáno a následně bylo jako nedůvodné zamítnuto. Uzavřel, že naplnění tohoto dovolacího důvodu proto v předmětné věci nenastalo.
V návaznosti na popsané skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání a rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska dovolacího soudu vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného J. T. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l ) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného J. T. však o takový případ nejde, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný J.T. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. V mimořádném opravném prostředku poukazuje na konkrétní dílčí skutky (útoky), jichž se měl dopustit. Současně v podstatě tvrdí, že je nespáchal, že důkazy, o které své závěry soudy opřely, jsou nedostatečné a neprůkazné. Nutno zdůraznit, že vznesené námitky, jež jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně vytýkají správnost skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vady ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V dovolání obviněný nenamítá, že předmětné dílčí skutky (útoky) ve výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výtky směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Obvodní soud pro Prahu 1 (následně též Městský soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním spáchal výše uvedené trestné činy.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci ohledně dovolání, jež obviněný podal.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. T. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k