ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.905.2010.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2010 dovolání, které podal obviněný I. L. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 12 To 430/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 T 105/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 2 T 105/2009, byl obviněný I. L. uznán vinným, že
ve S. dne 11. 2. 2008 v době od 17.30 hodin do 18.00 hodin v objektu čerpací stanice firmy Shell-Zapo s. r. o., si od zaměstnance obsluhy čerpací stanice V. R., nechal z pokladny vyplatit na základě vystavené faktury ku škodě firmy ZAPO, spol. s r. o. hotovost ve výši 13.325,- Kč za zboží, které nebylo nikdy tomuto podnikatelskému subjektu dodáno, přičemž uvedenému zaměstnanci tvrdil, že je na úhradě této částky s majitelem čerpací stanice J. Z. předem domluven a že se jedná o doplatek zboží dodaného na benzinovou stanici BČS K. V., kterou J. Z. také provozoval, přičemž následně musel V. R.zmíněnou vyplacenou částku uhradit zaměstnavateli ze svého.
Takto zjištěný skutek soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §250 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému stanovena zvláštní podmínka pro osvědčení, a to během zkušební doby zaplatit podle svých schopností a možností poškozenému V. R. škodu, kterou mu způsobil.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit V. R., částku 13.325,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný I. L. odvolání.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 12 To 430/2009, byl z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř.
V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný I. L. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru došlo ze strany orgánů činných v trestním řízení k hmotně právnímu pochybení a ze strany soudů obou stupňů k nesprávnému právnímu posouzení celé trestní kauzy.
Obviněný konstatoval, že soudy obou stupňů hodnotily důkazy jednostranně v jeho neprospěch nebo je vůbec neprovedly. Dodal, že jednoznačný soulad mezi skutkovým stavem zjištěným procesně zákonným způsobem a z něj vyvozenými právními závěry jsou nezbytnými podmínkami spravedlivého procesu, což v daném případě nebylo naplněno. Poznamenal, že na svoji obhajobu navrhoval výslech svědků, a to V. H. a I. Č., přičemž uvedl i jejich bydliště. Namítl, že dokazování nebylo o výslech těchto svědků doplněno, ačkoliv jejich svědectví mohlo podpořit jeho obhajobu a rozporovat svědectví ostatních svědků. Hlavní pochybení shledal v tom, že předmětný spor není možno podřadit pod trestněprávní problematiku, ale jedná se maximálně o spor obchodněprávní dvou podnikatelských subjektů. I v tomto směru soudy obou stupňů věc nesprávně posoudily.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 1. 2010, č. j. 12 To 430/2009-137, a věc vrátil prvostupňovému soudu k novému rozhodnutí. Současně podle §265o tr. ř. požádal o odložení výkonu rozhodnutí do doby, než bude o dovolání rozhodnuto.
K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jenž připomněl, jak je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný uplatnil, vymezen v zákoně. V podrobnostech konstatoval, že dovolání může směřovat proti právní kvalifikaci skutku, jak ho soud zjistil, ale nemůže směřovat proti skutkovým zjištěním, ke kterým soudy dospěly, proti hodnocení důkazů, šíři provedeného dokazování apod. Dovoláním se nelze domáhat změny skutkových zjištění soudů. Přípustné jsou jen právní námitky.
Dále státní zástupce uvedl, že z obsahu dovolání je zřejmé, že námitky obviněného spočívají v tvrzení o jednostranném posouzení důkazů v jeho neprospěch a v argumentu o neprovedení obhajobou navržených důkazů. Obviněný tedy v rozporu s hmotně právní povahou uplatněného dovolacího důvodu polemizuje se způsobem hodnocení důkazů a šíří uskutečněného dokazování, přičemž fakticky namítá porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a domáhá se zjištění jiných, pro něj příznivějších skutkových okolností, než ke kterým dospěly soudy obou stupňů. Rovněž námitku obviněného, že se jedná o obchodněprávní spor dvou podnikatelských subjektů, není možné pod uplatněný dovolací důvod podřadit. V této souvislosti státní zástupce poukázal na skutečnost, že z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l ) [srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02 a sp. zn. III. ÚS 282/03].
Závěrem vyjádření státní zástupce zdůraznil, že obviněný nevytkl napadenému rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. včetně dovolacího důvodu, o který svůj mimořádný opravný prostředek opřel. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného I. L. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný konstatuje, že soudy hodnotily důkazy jednostranně v jeho neprospěch. Rovněž vytýká, že nebyly provedeny jím navržené důkazy, a to výslech dvou v dovolání označených svědků. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. To platí i ohledně blíže nespecifikované výtky obviněného, že spor nelze podřadit pod trestněprávní problematiku, ale jedná se maximálně o spor obchodněprávní dvou podnikatelských subjektů. V posuzované trestní věci je dovolací soud rozhodující zjištění, podle něhož obviněný spáchal předmětný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Semilech (následně též Krajský soud v Hradci Králové) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Semilech plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se v odůvodnění napadeného usnesení ztotožnil a argumentačně je doplnil Krajský soud v Hradci Králové. Rovněž uvedl, proč neakceptoval námitky obviněného na doplnění dokazování (vše na str. 3 a 4 rozhodnutí soudu druhého stupně).
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného I. L. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
V dovolacím řízení Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o podnětu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno. Takový návrh mohla ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. podat pouze samosoudkyně Okresního soudu v Semilech, která jej ale neučinila. Současně nebyl ve věci shledán důvod k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. července 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k