ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1251.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1251/2010-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. prosince 2010 o dovolání obviněného M. S. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 55 To 482/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 122/2006 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 6 T 122/2006, byl obviněný M. S. (dále jen: „obviněný“) uznán vinným pod bodem 1/ rozsudku účastenstvím ve formě pomoci k trestnému činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250a odst. 1, 3 tr. zák. a pod bodem 2/ rozsudku trestným činem podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. a za tyto trestné činy byl odsouzen podle §250a odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen a podle §59 odst. 1 tr. zák. mu byla stanovena zkušební doba v trvání 1 roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit České pojišťovně, a. s., pobočka Liberec, Felberova 8, Liberec, na náhradu škody částku 149.650,- Kč.
Podle skutkových zjištění soudu obviněný spáchal trestné činy tím, že
1. v průběhu měsíce dubna 2001 uplatnil P. F. u České pojišťovny, a. s., Praha, pobočka Liberec, ve Felberově ul. 4/8, nárok na pojistné plnění ze sdruženého pojištění nákladního motorového vozidla zn. Mercedes Benz, 208D, bílé barvy, číslo smlouvy …, uzavřené dne 26. 10. 2000 mezi pojistníkem P. F. a Českou pojišťovnou, a. s., Praha, a přitom předložil a deklaroval nepravdivé údaje uvedené obviněným a P. F. o dopravní nehodě tohoto vozidla, která se měla podle obviněného a P. F. stát dne 31. 3. 2001 kolem 20.45 hodin tak, že nákladní motorové vozidlo Mercedes Benz, bílé barvy, řízené P. F. při projíždění pravotočivé zatáčky na silnici z P. p. J. na R. vjelo do protisměru, kde se mělo levým bokem střetnout s protijedoucím osobním motorovým vozidlem zn. Toyota Land Cruiser 4.2 D, červené metalízy, které řídil obviněný, a tím mělo dojít na tomto osobním vozidle k poškození levých předních dveří, levých zadních dveří, levého a zadního oblouku kola vlevo, k deformování předního nárazníku, k rozbití levého reflektoru, levého předního blatníku, levého blikače, utržení levého zpětného zrcátka, k rozbití skla levých předních dveří a levých zadních dveří, poškození masky a k dalšímu poškození a nákladní motorové vozidlo zn. Mercedes Benz mělo být v důsledku dopravní nehody poškozeno rozbitím levého blikače, poškozením levého předního blatníku, předního nárazníku lišty pod maskou, levého reflektoru, levého bočního držáku, mělo dojít k poškození levého ramene předního kola včetně tlumiče, otočného čepu a mělo dojít k poškození řízení vozidla, ačkoli ve skutečnosti oba obvinění nehodu fingovali a nepravdivě ji deklarovali Policii České republiky, neboť poškození vozidel na uvedeném místě nevzniklo a k dopravní nehodě výše uvedeným způsobem nedošlo, přičemž obviněný M. S. tak jednal v úmyslu umožnit P. F. nahlásit tuto dopravní nehodu jako pojistnou událost a uplatnit tak neoprávněně nárok na pojistné plnění ze sdruženého pojištění nákladního vozidla Mercedes Benz a Česká pojišťovna, a. s., na základě těchto nepravdivých informací vyplatila celkem 117.637,- Kč a to tak, že převedla 33.763,- Kč na dlužené pojistné a 83.874,- Kč přímo vyplatila P. F.,
2. obviněný v průběhu měsíce dubna 2001 uplatnil s P. F. u České pojišťovny, a. s., Praha, pobočka Liberec, ve Felberově ul. 4/8, nárok na pojistné plnění ze smlouvy uzavřené k 1. 1. 2000 na pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem nákladního motorového vozidla zn. Mercedes Benz, 208D, bílé barvy, přitom předložili a deklarovali nepravdivé údaje uvedené obviněným a P. F. o dopravní nehodě tohoto vozidla, která se měla podle obou obviněných stát dne 31. 3. 2001 kolem 20.45 hod. tak, že nákladní motorové vozidlo Mercedes Benz, řízené P. F. při projíždění pravotočivé zatáčky na silnici z P. p. J. na R. vjel do protisměru, kde se měl levým bokem střetnout s protijedoucím osobním motorovým vozidlem zn. Toyota Land Cruiser 4.2 D, červené metalízy, které řídil obviněný M. S., a tím mělo dojít na tomto osobním vozidle k poškození levých předních dveří, levých zadních dveří, levého a zadního oblouku kola vlevo, k deformování předního nárazníku, k rozbití levého reflektoru, levého předního blatníku, levého blikače, utržení levého zpětného zrcátka, k rozbití skla levých předních dveří a levých zadních dveří, poškození masky a k dalšímu poškození a nákladní motorové vozidlo zn. Mercedes Benz mělo být v důsledku dopravní nehody poškozeno rozbitím levého blikače, poškozením levého bočního držáku, mělo dojít k poškození levého ramene předního kola včetně tlumiče, otočného čepu, k poškození řízení vozidla, ačkoli ve skutečnosti obviněný a P. F. nehodu fingovali a nepravdivě ji deklarovali Policii České republiky, neboť poškození vozidel na uvedeném místě nevzniklo a k dopravní nehodě výše uvedeným způsobem nedošlo, a Česká pojišťovna, a. s., na základě těchto nepravdivých informací vyplatila majiteli vozidla Toyota Land Cruiser 4.2, společnosti Ilios Kredit, s. r. o., Český Dub, pojistné ve výši 149.650,- Kč.
Odvolání obviněného M. S. proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 55 To 482/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. S. (dále jen „obviněný“) prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., které má obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř. V dovolání namítl, že v rozsudku soudu prvního stupně je popsaný jeden a týž skutek týkající se uplatnění nároků z téže pojistné události, a to dopravní nehody ze dne 31. 3. 2001 z pojistných smluv, přičemž v prvním případě jde o havarijní pojištění a v druhém případě o tzv. povinné ručení. Přesto byl v prvním případě podle rozhodnutí soudu účastníkem na trestné činnosti, a to pomocníkem a ve druhém případě pachatelem trestného činu. Právní posouzení skutku po bodem 1/ výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu je v rozporu se zásadou akcesority účastenství. Podle obviněného pachatelem trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. může být jen účastník pojistné smlouvy, čímž on nebyl, neboť smluvní stranou obou pojistných smluv byl P. F. Namítl také, že pokud jde o popis skutku bod bodem 1/ výroku rozsudku soudu prvního stupně o vině ve spojení s usnesením odvolacího soudu, je nepřezkoumatelný, protože nevyjadřuje místo, čas a způsob spáchání trestného činu. Dále obviněný namítl, že před dopravní nehodou neznal P. F., že závěr znaleckých posudků Ing. Petra Šlosara a Ing. Josefa Jírovce jsou nesprávné, a že existuje extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a jejich právním posouzením. Podle obviněného skutkový stav věci vyjádřený v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně nenaplňuje znaky účastenství ve formě pomoci k trestnému činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., k §250a odst. 1, 3 tr. zák., ani trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. Obviněný také namítl, že soudy nevěnovaly pozornost otázce výše škody a dovodil, že závěr o tom, že došlo k uvedení nepravdivých údajů při uplatnění nároku z pojistné události neznamená, že nedošlo k žádné pojistné události a že by pojistné plnění bylo v celém rozsahu neoprávněné.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 27. 4. 2010, č. j. 55 To 482/2009-505, i rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 6. 2009, č. j. 6 T 122/2006-485, aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla k námitkám obviněného, že za jeden skutek lze považovat jen ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou pro tento následek kauzální, pokud jsou zahrnuty zaviněním (srov. č. 88/1985 Sb. rozh. tr.). Jednání obviněného učiněné v jisté koordinaci s P. F. směřovalo v obou případech k neoprávněnému vylákání více pojistných plnění fingováním jedné pojistné události. Nejvyšší státní zástupkyně dovodila, že skutek spáchaný obviněným byl časově ukončen až vyvoláním následků v podobě vylákání pojistného plnění, což současně znamená, že předchozí děj, byť spočíval ve vylákání (či v účasti na vylákání) dvou plnění od jednoho pojistitele na základě jedné fingované pojistné události, není možno posoudit jako dva skutky, ale jako jeden skutek, kterým se obviněný patrně dopustil jednoho dokonaného trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. Pokud soudy jednání obviněného rozdělily, došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K námitce obviněného, že pachatelem trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. může být jen účastník pojistné smlouvy, uvedla, že takový požadavek skutková podstata zmíněného trestného činu nestanoví a ani soudní praxe neučinila takový závěr. Pachatelem trestného činu pojistného podvodu tedy může být nejen kterýkoliv z účastníků pojistné smlouvy, ale také osoba, která není smluvní stranou pojistné smlouvy.
Pokud jde o výši způsobené škody uvedla, že podle názoru obviněného z provedeného dokazování vyplývá, že obě vozidla byla poškozena a že tedy nebyla vyloučena existence pojistné události spočívající v poškození vozidel. Podle nejvyšší státní zástupkyně se však uvedené pravidlo aplikuje zejména v případech, kdy skutečně dojde k nehodovému ději, jehož průběh a následky jsou však následně pachatelem jistým způsobem zvětšovány či zvyšovány. V předmětné věci však, bez ohledu na určité poškození vozidel, byl učiněn skutkový závěr, že v daném místě k dopravní nehodě vůbec nedošlo. Z tohoto důvodu potom celý uplatněný nárok na pojistné plnění byl uplatněn neoprávněně, a pokud došlo k vyplacení pojistné náhrady, je v celém rozsahu škodou způsobenou trestným činem.
V závěru vyjádření nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že obviněný v dovolání uplatnil námitky, které zčásti neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a zčásti uplatnil právně relevantní argumentaci. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, jakož i předcházejí rozsudek Okresního soudu v Liberci, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce obviněného, že pachatelem trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. může být jen účastník pojistné smlouvy. Opakovaně judikoval, že takovou podmínku citované ustanovení neobsahuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2007, sp. zn. 5 Tdo 299/2007). Pachatelem uvedeného trestného činu proto může být i osoba jiná (než smluvní strana či účastník vztahu). Současně lze ovšem dovodit, že tato osoba, aby mohla být pachatelem, musí do procesu uplatnění nároku z pojistné smlouvy vstoupit dostatečně významným způsobem, tedy se na uplatňování nároku podílet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 6 Tdo 1150/2009). Ve smyslu §3 odst. 1 tr. zák. v návaznosti na §250a odst. 1, 3 tr. zák. je obligatorním znakem objektivní stránky trestného činu též následek jednání obviněného. Rozumíme jím porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem (porušení individuálního objektu trestného činu), kterým u trestného činu pojistného podvodu podle §250a tr. zák. je zájem na řádném sjednání pojistné smlouvy a také na řádném uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy z hlediska ochrany majetku (cizího majetku ve vztahu k pachateli).
Obviněnému je třeba přisvědčit, že soudy obou stupňů nesprávně považovaly jeho jednání za dva skutky, ačkoliv jde o skutek jeden. Učinily nesprávný závěr o tom, že obviněný spáchal skutek pod bodem 1/ výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu jako pomocník k trestnému činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250a odst. 1, 3 tr. zák., přestože takové posouzení odporuje pojmu skutek ve smyslu ustálené judikatury. Správně měl být skutek posouzen jako jeden trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák., resp. jako spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. k tomuto trestnému činu. Z tohoto důvodu by přicházelo v úvahu rozhodnutí podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. a následně výrok opírající se o ustanovení §265 l odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud však musel vzít zřetel na to, že podle §265d odst. 2 písm. a) tr. ř. oprávněnou osobou k podání dovolání je obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Ze zákona vyplývá, že obviněný může podat dovolání jen ve svůj prospěch. Správné právní posouzení skutku by však bylo pro obviněného nepříznivější ve srovnáním s právním posouzením skutku v napadeném rozhodnutí. Pochybení však nelze v dovolacím řízení napravit vzhledem k tzv. zákazu reformationis in peius, tj. zákazu změny v neprospěch obviněného, neboť podle §265p odst. 1 tr. ř. může soud změnit napadené rozhodnutí v neprospěch obviněného jen na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného jako dovolání zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť pokud jde o právně relevantní námitky, jimž přisvědčil, byl vázán tzv. zákazem reformationis in peius a ve zbývající části uplatnil obviněný skutkové námitky, které nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž v návaznosti na uvedený důvod dovolání a tzv. zákaz reformationis in peius nelze dovodit ani naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. prosince 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek