ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1031.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 1031/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. září 2010 o dovolání obviněného L. L., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ze dne 15. 2. 2010, sp. zn. 68 To 357/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 132/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. 4 T 132/2008, byl obviněný L. L. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že:
„II.
1) dne 9. 11. 2007 v době od 8.00 hod do 9.40 hod ve V. M., okres V., na ulici K., vešel do Základní školy V. a v přízemí za pomoci nože otevřel dveře kabinetu opatřené zvenčí koulí a zde z kabelek odcizil ke škodě Mgr. I. S. peněženku s částkou 1.500,- Kč, poškozeným stříbrným řetízkem v nezjištěné hodnotě a osobními doklady, ke škodě Mgr. V. J. peněženku s částkou 3.500,- Kč a ke škodě Mgr. D. D. peněženku s částkou 700,- Kč, platební kartou zn. Visa a osobními doklady,
2) dne 9. 11. 2007 kolem 10.00 hod. ve V. M., okres V., na ulici K. překonal za pomoci nože vstupní dveře K. c. opatřené zvenčí koulí, poté vešel do kanceláře sociální pracovnice L. T. v úmyslu odcizit tam především peníze, k čemuž však nedošlo, neboť ta se nacházela v kanceláři,
3) dne 19. 11. 2007 kolem 9.30 hod. ve V. M., okres V., v Základní škole Š. za pomoci nože vnikl do kabinetu přes dveře z vnější strany zabezpečené koulí a tam odcizil ke škodě Mgr. P. P. mobilní telefon zn. Siemens v hodnotě 2.000,- Kč a platební kartu zn. Visa Electron,
4) dne 19. 11. 2007 v době od 13.00 hod. do 14.30 hod. ve V. M., okres V., na ulici V., v areálu Střední elektrotechnické školy pro sluchově postižené a ve třetím patře internátu z neuzamčeného pokoje odcizil ke škodě J. P. notebook zn. Gericom Holywood XXL s baterií zn. Li-ion pro NB D470W v hodnotě 35.000,- Kč,
5) lednu 2008 přesně nezjištěného dne v dopoledních hodinách ve V. M., okres V., na ulici K., za použití nože vnikl přes vstupní dveře opatřené zvenčí koulí do K. c. v úmyslu odcizit tam v některé z kanceláří především peníze, k čemuž nedošlo, neboť byl v budově přistižen pracovníky centra,
6) dne 18. 4. 2008 v době od 12.00 hod. do 14.00 hod. ve V. M., okres V., v Základní škole Š., vnikl do kabinetu tělesné výchovy tak, že za použití nože překonal dveře zvenčí opatřené koulí a z odložené bundy odcizil ke škodě T. B. peněženku v hodnotě 300,- Kč s finančním obnosem 500,- Kč, platební kartou zn. Visa Electronic a osobními doklady,
7) dne 18. 4. 2008 kolem 12.00 hod. ve V. M., okres V., na ulici Ž., za pomoci nože překonal dveře D. d. m. opatřené zvenčí koulí, vnikl dovnitř s úmyslem odcizit tam peníze či jiné věci, k čemuž nedošlo, neboť byl vyrušen, přičemž se pohyboval i po vedle stojící budově základní školy se stejným úmyslem, avšak i tam byl přistižen pracovníky školy, takže ničeho neodcizil,
8) dne 10. 3. 2008 v době od 8.00 hod. do 10.30 hod. v M., okres Š., ve Střední škole elektrotechnické na ul. G. S., po zatlačení západky kliky dveří opatřených zvenčí koulí vnikl do kabinetu ve druhém pochodí a odcizil ke škodě M. M. peněženku v hodnotě 90,- Kč s obnosem 2.300,- Kč a ke škodě D.T. peněženku v hodnotě 99,- Kč s obnosem 400,- Kč, platební kartou a úvěrovou kartou Komerční banky,
když odcizením cizích věcí způsobil na majetku škodu ve výši nejméně 46.389,- Kč,
přičemž jednání se dopustil poté, co rozhodnutím Okresního soudu Karviná sp. zn. 3 T 210/2007 ze dne 28. 2. 2008 mu byl pro pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, který dosud nevykonal a poté, co byl dne 2. 9. 2005 podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody v délce 6 roků a 6 měsíců, který mu byl jako souhrnný uložen rozsudkem Okresního soudu Přerov sp. zn. 5 T 194/2000 ze dne 13. 9. 2001, mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zákona“ .
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jednak jako trestný čin krádeže dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“) a §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. [skutky popsané pod body 1) až 8)] a jednak jako trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. [skutky popsané pod body 1), 3), 6) a 8)] a uložil mu podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou, a podle §57a odst. 1 tr. zák. trest zákazu pobytu v okrese V. na dobu tří let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozené J. P., P B, T., a D. T., M., S., odkázal s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání [jímž napadl skutky popsané pod body II. 2), 5), 7) a 8)], o němž Krajský soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, rozhodl usnesením ze dne 15. 2. 2010, sp. zn. 68 To 357/2009, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. Pavla Vyroubala podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel má za to (citováno téměř doslova), že ani při rozhodnutí soudu druhého stupně nebyly odstraněny nedostatky spočívající v nedostatku znaků skutkové podstaty trestných činů, které byly kvalifikovány jako dílem ve stadiu pokusu nedokonaný trestný čin krádeže. Absolutní nedostatek subjektivní stránky skutkové podstaty trestných činů v části jeho úmyslu směřujícího ke spáchání vytýkané trestné činnosti byl nahrazen výkladovými ustanoveními soudů obou stupňů, když je nutno konstatovat, že žádným způsobem nebyla vyvrácena jeho obhajoba a bylo poukazováno na jeho přiznání k trestné činnosti v rámci přípravného řízení. Bylo zcela přehlédnuto a nesprávně a tendenčně vyloženo to, co uváděl o okolnostech, které ho vedly k přiznání k trestné činnosti, zejména v části týkající se jeho sňatku. Již od samého počátku uváděl, že hodlá absolvovat i církevní formu sňatku, který v civilní formě uzavřel již před sdělením obvinění a tento aspekt byl natolik závažný, aby využil všech možností k zamezení výkonu vazby na jeho osobě, tedy plného doznání k trestné činnosti a nahrazení škody potenciálním poškozeným, neboť tyto náklady byly ve světle zrušení církevního obřadu náklady nepodstatnými.
Podle obviněného je stejně tak problematický a zcela evidentní absolutní nedostatek podmínek skutkové podstaty v případě uvedeného pod bodem II. 8 rozsudku soudu prvního stupně, neboť zde by musel být na několika místech současně, a rovněž tak nebyla jakkoliv vyvrácena jeho obhajoba, v tomto případě od počátku zcela konstantní. Nelze jej odsoudit za skutek, který nemohl spáchat, když nebyla ani prověřena jeho obhajoba, a jsou zde jednoznačné pochybnosti o tom, zda skutek spáchal právě on.
V závěru podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí ve smyslu §265k tr. ř. zrušil v části mající návaznost na předmět odvolání, tj. body II. 2), 5), 7), 8) rozsudku, a aby postupoval ve smyslu §265m odst. 1 tr. ř. rozhodnutím ve formě rozsudku, případně podle §265 l odst. 1 tr. ř. v části označené rozsudkem soudu prvního stupně jako skutek II. 8).
Přípisem ze dne 23. 6. 2010 obviněný sdělil, že nesouhlasí s projednáním věci v neveřejném zasedání.
K podanému dovolání se nejvyšší státní zástupkyně ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z tohoto pohledu námitky, které obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozvedl, nemohou obstát. Uplatněné výhrady (převážně nekonkrétní povahy) jsou sice formulovány tak, že obecně směřují proti právní kvalifikaci skutků, jimiž byl dovolatel v odsuzujícím rozsudku uznán vinným, avšak neobsahují žádnou hmotně právní argumentaci, ze které by vyplývalo, že právní posouzení zjištěných skutků – jednak jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. (dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.) a jednak jako trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. – je chybné.
Z formulace výhrad, které dovolatel ve svém podání rozvedl, je zřejmé, že primárně napadal způsob hodnocení důkazů ze strany soudů obou stupňů, a v důsledku toho se domáhal rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným. Takovou argumentaci ovšem pod jmenovaný dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Jestliže by uvedené výhrady obviněného měly být považovány za zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění usnesení odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.).
Námitku obviněného, že „… Absolutní nedostatek subjektivní stránky skutkové podstaty trestných činů v části jeho úmyslu směřujícího ke spáchání vytýkané trestné činnosti byl nahrazen výkladovými ustanoveními soudů obou stupňů …“ by sice bylo možné zdánlivě považovat za námitku, kterou lze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, avšak – jak již bylo uvedeno shora – k jeho naplnění nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami. Obviněný však tomuto požadavku nedostál, když uvedenou námitku pouze konstatoval, ale nikterak blíže ji nekonkretizoval, resp. vůbec neodůvodnil, a ani neuvedl vady, když závěry soudů o naplnění subjektivní stránky trestných činů, jimiž byl uznán vinným, zpochybňoval opět jen námitkami skutkovými (srov. „… nebyla vyvrácena obhajoba, bylo zcela přehlédnuto a nesprávně a tendenčně vyloženo …“ ).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a