ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1528.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 1528/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. prosince 2010 o dovolání obviněného mladistvého „ tulipána“*), proti rozsudku Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. 4 Tmo 52/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově, soudu pro mládež, pod sp. zn. 1 Tm 6/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého „tulipána“ odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově, soudu pro mládež (dále jen „soud prvního stupně“), ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 1 Tm 6/2009 byl obviněný mladistvý „tulipán“ (dále jen „mladistvý“) uznán vinným jednak proviněním ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a jednak proviněním výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterých se podle skutkových zjištění dopustil tak, že dne 14. 11. 2008 v době kolem 13.00 hodin, v době školní přestávky mezi pátou a šestou vyučovací hodinou, ve V., na ulici P., v prvním pavilonu základní školy, před učebnou hudební výchovy, po předchozí vzájemné rozepři fyzicky napadl v přítomnosti několika žáků i zaměstnanců školy svého spolužáka, nezletilého, jehož opakovaně udeřil zaťatou pěstí do obličeje a horní poloviny těla, srazil jej k zemi a následně ho nejméně jednou kopl do oblasti břicha, čímž mu způsobil poranění spočívající ve zhmoždění oblasti obou očí s krevní podlitinou okolo levého oka, v trhlině sleziny s krvácením do dutiny břišní a ve zhmoždění břicha, v důsledku čehož byl poškozený výrazně omezen v obvyklém způsobu života po dobu téměř sedmi týdnů, neboť musel dodržovat klidový režim převážně na lůžku, a to po dobu hospitalizace i následného domácího léčení.
Za tato provinění byl mladistvý podle §222 odst. 1 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen „z. s. m.“) odsouzen k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen, a podle §33 odst. 1 z. s. m. mu byla stanovena zkušební doba v trvání dvou roků. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti shora uvedenému rozsudku podal mladistvý odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Brně, soud pro mládež, rozsudkem ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. 4 Tmo 52/2010, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř., zrušil tento rozsudek ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozenému a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. mladistvému uložil povinnost uhradit poškozenému, bytem B., K., k rukám zákonných zástupců L. K. a M. K., škodu ve výši 20.916,- Kč.
Prostřednictvím obhájce Mgr. Jiřího Dobeše napadl mladistvý uvedený rozsudek odvolacího soudu z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovoláním zaměřeným výhradně proti provinění ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. V této části považoval rozhodnutí za nesprávné, protože soudy neshledaly v jeho jednání podmínky pro nutnou obranu, a že poškozený neutrpěl těžkou újmu na zdraví. Mladistvý k těmto výtkám zdůraznil, že se ubránil útoku ze strany poškozeného, který se jako první vůči němu dopustil fyzického napadení, při kterém mu způsobil zhmoždění krční páteře, zhmoždění obličeje a tržnou rána rtu. O způsobu jednání poškozeného poskytl v průběhu hlavního líčení svědectví M. K., který uvedl, že v situaci, kdy se mladistvý nemohl bránit, neboť byl držen žákem S., dal poškozený mladistvému ránu do obličeje. Mladistvý požadoval, aby Nejvyšší soud zvážil, zda byla poškozenému způsobena skutečně těžká újma na zdraví či nikoliv, a tedy, zda se dopustil provinění podle §222 odst. 1 tr. zák. či jen provinění podle §221 tr. zák., a namítl, že se soudy obou stupňů nedostatečně vypořádaly s otázkou délky léčení poškozeného. Podle dovolatele poškozený nebyl omezen v obvyklém způsobu života po dobu delší než šest týdnů, neboť podle lékařské dokumentace lze tuto dobu stanovit jen na čtyři týdny. Namítl též, že tuto okolnost nedostatečně vyhodnotil i znalec, a pochybnosti nebyly odstraněny ani v průběhu hlavního líčení. Zranění poškozeného neodpovídají dikci §7 písm. ch) písm. e) tr. zák. (správně §89), neboť slezinu není možno hodnotit jako důležitý orgán, poškozený nebyl operován, když došlo toliko k natržení sleziny a léčení probíhalo jen klidem na lůžku.
V závěru dovolání mladistvý navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. 4 Tmo 52/2010, a rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 1 Tm 6/2009, byly zrušeny a věc byla přikázána Okresnímu soudu ve Vyškově k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání byl doručen Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které se k němu do dne konání neveřejného zasedání písemně nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání mladistvého je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále zkoumal, zda mladistvým v dovolání uplatněné argumenty dopadají na jím označený dovolací důvod a zda je dovolání opodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení.
Námitky týkající se nepoužití ustanovení o nutné obraně jako okolnosti vylučující protiprávnost mladistvý založil na výhradách směřujících proti způsobu, jakým soudy hodnotily důkazy, které se k této skutečnosti vztahovaly. Zejména mladistvý své přesvědčení o tom, že šlo o nutnou obranu, dovozoval ze své vlastní verze, že on vzájemné útoky nevyprovokoval, ale byl to poškozený, který k tomu dal impuls, a že důraznějším útočníkem byl poškozený, když mladistvý zdůrazňoval svá vlastní poranění, kdežto ta, jež utrpěl poškozený, bagatelizoval.
Takto vyjádřené argumenty nelze považovat za právní výhrady, jak stanoví důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože mladistvý soudům nevytýkal nesprávnost aplikace ustanovení §13 tr. zák. v jeho hmotněprávní úpravě, ale brojil proti tomu, že soudy se zřetelem na výsledky provedeného dokazování uzavřely, že nebyly skutkově prokázány okolnosti, které by zakládaly podmínky nutné obrany. Jestliže mladistvý v podaném dovolání zdůrazňoval nesprávné hodnocení provedených důkazů a vytvářel svůj vlastní skutkový stav založený na své verzi, že byl jedině on sám ohrožen poškozeným, jde o výhrady, které pod označený dovolací důvod nelze podřadit, protože mladistvý jimi zpochybňuje správnost učiněných skutkových zjištění. Zjištěným skutkovým stavem je dovolací soud vázán a je povinen pro své právní závěry z něho vycházet, a mladistvý není oprávněn se jeho změn dovolávat prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1, 2 tr. ř. (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
I přes toto konstatování však Nejvyšší soud nad rámec takto podaného dovolání považuje za vhodné zdůraznit, že soudy se obdobné námitce mladistvého věnovaly a v odůvodnění napadených rozhodnutí pečlivě a v dostatečném rozsahu poukázaly na důkazy, na základě nichž došly k závěru o tom, že incident vyprovokoval mladistvý, v důsledku čehož nastala mezi oběma aktéry potyčka, při ní mladistvý útočil vůči poškozenému pěstmi a kopy a to i v době, kdy poškozený již ležel na zemi. Tyto poznatky vyplývají z obsahu výpovědí poškozeného a svědků, kteří byli události přítomni, kdy tito shodně vypovídali, že před učebnou hudební výchovy došlo mezi mladistvým a poškozeným ke konfliktu, který vyprovokoval mladistvý tím, že do poškozeného žduchnul, a když se tento poté bránil, mladistvý ho kopnul a hodil na zem, kde do něj opět kopnul (č. l. 28, 37, 44, 60).
Takto objasněné skutečnosti nikterak nesvědčí pro závěr, že by mladistvý jednal v nutné obraně, neboť podle §13 tr. zák. čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. V projednávané věci však ty to podmínky splněny nebyly.
Na základě těchto zjištění a úvah Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud i soud prvního stupně zcela správně dospěly k závěru, že mladistvý čin, který mu je kladen za vinu, nespáchal za podmínek nutné obrany podle §13 tr. zák., kterou s ohledem na výsledky provedeného dokazování nepovažovaly za prokázanou.
Za námitky, které byly uplatněny v souladu s označeným dovolacím důvodem, lze považovat výhrady, jimiž mladistvý zdůrazňoval, že nebyla naplněna skutková podstata provinění ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., protože u poškozeného nenastala těžká újma na zdraví. Ve vztahu k těmto výhradám Nejvyšší soud zkoumal opodstatněnost podaného dovolání.
Provinění ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví.
Těžká újma na zdraví je definována v ustanovení §89 odst. 7 tr. zák., jako vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění. Je vymezena dvěma podmínkami, a to, že vždy musí jít o vážnou poruchu na zdraví nebo vážné onemocnění a musí současně odpovídat některým z taxativně uvedených případů v §89 odst. 7 písm. a) až ch) tr. zák.
Podle §89 odst. 7 písm. e) tr. zák. se za poškození důležitého orgánu považuje takové porušení některého z tělesných orgánů, při němž vzniká nebezpečí pro život nebo jiný závažný déletrvající nebo trvalý následek. V případě nebezpečí pro život musí jít o poranění, které je provázeno některou život ohrožující komplikací (viz rozhodnutí č. R II/1965 Sb. rozh. tr.). Závažný déletrvající nebo trvalý je takový stav, který odpovídá těžké újmě na zdraví jiného druhu podle §89 odst. 7 tr. zák.
Podle §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. se za těžkou újmu považuje delší dobu trvající porucha zdraví, tj. vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění, které omezují způsob života poškozeného nejméně po dobu šesti týdnů. Vážná porucha zdraví především znamená velmi citelnou újmu v obvyklém způsobu života poškozeného (srov. např. rozhodnutí č. 5/1962, č.13/1966, č.18/1969 Sb. rozh. tr.).
Na základě popsaných skutkových zjištění v návaznosti s dalším obsahem spisu bylo prokázáno, že poškozený utrpěl „poranění spočívající ve zhmoždění oblasti obou očí s krevní podlitinou okolo levého oka, v trhlině sleziny s krvácením do dutiny břišní a ve zhmoždění břicha, v důsledku čehož byl poškozený výrazně omezen v obvyklém způsobu života po dobu téměř sedmi týdnů, neboť musel dodržovat klidový režim převážně na lůžku, a to po dobu hospitalizace i následného domácího léčení“. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, vyplynulo, že poškozený po opakovaných úderech pěstí do obličeje a kopnutí do oblasti břicha utrpěl kromě menších zraněních trhlinu sleziny s krvácením do dutiny břišní. Toto zranění je ze soudně lékařského hlediska vážnou poruchou zdraví, při němž by bez včasného a odborného zásahu lékařů hrozila poškozenému i smrt. U poškozeného nedošlo ke komplikacím jen díky včasné hospitalizaci a klidovému režimu na lůžku po dlouhou dobu. Poškozený byl hospitalizován na Chirurgii Nemocnice V. od 14. 11. 2008 do 26. 11. 2008 a dále docházel na kontroly na Chirurgickou ambulanci Nemocnice ve V. až do 22. 12. 2008, kdy mu byl doporučen klidový režim až do konce prosince 2008 a následné postupné zatěžování (č. l. 86).
S ohledem na charakter zjištěného zranění, jeho bolestivosti a vzniklého omezení s nutností hospitalizace v nemocnici a následným klidovým režimem, lze dovodit v souladu se shora vymezenými kritérii omezení delší dobu trvající omezení poškozeného v obvyklém způsobu jeho života, neboť není pochyb, že po dobu, která je specifikována v lékařských zprávách a vymezená pobytem v nemocnici od 14. 11. 2008 do 26. 11. 2008, a poté s domácím léčením až do 31. 12. 2008, představuje delší dobu, po níž trvala porucha zdraví. V průběhu této doby poškozený nemohl docházet do školy či vykonávat obvyklé činnosti, ale byl mu ordinován klidový režim (č. l. 82).
Ze všech těchto skutečností, jakož i z těch, které ve svých rozhodnutích rozvedly oba soudy, Nejvyšší soud shledal naplnění znaku „těžké újmy na zdraví“ ve smyslu shora vymezených hledisek, neboť se jednalo o poruchu zdraví představující u poškozeného omezení v obvyklém způsobu života přesahující dobu šesti týdnů, kdy zároveň šlo o poškození důležitého orgánu, jak vyplývá z posudku z oboru zdravotnictví, neboť je zřejmé, že ruptura sleziny s následným krvácením do dutiny břišní představuje takové poranění a poškození důležitého orgánu, při němž byl poškozený ohrožen na životě. I když naštěstí nemuselo dojít k odoperování tohoto orgánu, a to jen díky včasné hospitalizaci poškozeného, nelze pochybovat o tom, že narušení vnitřního orgánu umístěného v dutině břišní, které zapříčiní vnitřní krvácení, vždy představuje veliké riziko, neboť krvácení v této oblasti z jakéhokoli orgánu může ohrožovat poškozeného na životě v případě, že mu odborná pomoc není poskytnuta včas.
Na základě všech uvedených úvah a zjištěných skutečností Nejvyšší soud shledal, že soudy nepochybily, pokud mladistvého uznaly vinným uvedeným činem a dospěly k závěru, že naplnil znaky provinění ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák.
Námitky uvedené v dovolání s o hledem na výše rozvedené úvahy vedoucí k závěru o správnosti právního posouzení skutku, Nejvyšší soud považoval za zjevně neopodstatněné, a proto dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. prosince 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová
*) použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.