ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1542.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1542/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. ledna 2010 o dovolání obviněné L. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 8. 2009, sp. zn. 3 To 383/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 28/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné L. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 5. 2009, sp. zn. 17 T 28/2009, byla obviněná L. H. uznána vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění dopustila tak, že dne 27. 11. 2007 v místě svého bydliště podepsala s poškozenou H. C., a. s., úvěrovou smlouvu na částku 22.400,- Kč, za účelem koupě televizoru, kdy v úvěrové smlouvě bylo uvedeno, že je zaměstnaná u M. c., a. s., s čistým měsíčním příjmem ve výši 11.000,- Kč, ačkoli u této firmy nebyla nikdy zaměstnána a neměla uváděný příjem, kdy následně úvěr nesplácela a do dnešního dne neuhradila žádnou splátku, a poškozené společnosti tak způsobila škodu v uvedené výši.
Za tento trestný čin byla obviněná podle §250b odst. 1 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtrnácti měsíců.
Obviněná proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání, které bylo Krajským soudem v Brně jako soudem odvolacím usnesením ze dne 12. 8. 2009, sp. zn. 3 To 383/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Prostřednictvím obhájce JUDr. J. J. napadla obviněná uvedené rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním podřazeným pod důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná v tomto mimořádném opravném prostředku nejprve zopakovala skutkový děj popsaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, obsah některých svědeckých výpovědí, závěry, které podle ní z provedených důkazů vyplynuly, a to, že nebyla přítomna na prodejně při uzavření kupní smlouvy o prodeji televizoru, ani při uzavření smlouvy o půjčce, kterou podepsala, aniž by ji četla a seznámila se s jejím obsahem. Svědek Z. K. pak tuto celou věc zařizoval sám, měl k dispozici občanský průkaz obviněné, a předmětný televizor odvezl svému známému. Podle obviněné tak nelze dovodit, že by vyplňovala údaje ve formuláři týkající se jejího údajného zaměstnání a údajné výše jejího příjmu, proto nelze mít za to, že by svým jednáním mohla naplnit skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. Ze všech provedených důkazů vyplynulo, že její vina nebyla prokázána, a soudy obou stupňů se dopustily pochybení ve výroku o vině, které se následně projevilo v navazujících nesprávných výrocích o trestu, protože se soudy obou stupňů neřídily zásadami uvedenými v §2 odst. 6 tr. ř. a §220 odst. 2 tr. ř., provedené důkazy vyhodnotily pouze jednostranně v neprospěch obviněné, zcela pominuly její obhajobu a uznaly ji vinnou ze spáchání trestného činu, aniž by vina byla prokázána provedenými důkazy. Soudu odvolacímu obviněná vytkla, že z podnětu jejího odvolání nezrušil rozsudek soudu prvního stupně, ačkoli byly pro to dány důvody podle §258 odst. 1 písm. b), c), f) tr. ř. Podle názoru obviněné, jestliže bez jakéhokoli prohlížení a čtení podepsala formulář úvěrové smlouvy, aniž si ověřila skutečnosti v něm uvedené, pak toto jednání splňuje podmínky nedbalostního jednání, a nemůže tak naplnit subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., který je úmyslným trestným činem.
Obviněná v závěru dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 8. 2009, sp. zn. 3 To 383/2009, a přikázal věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. k dovolání obviněné písemně vyjádřil, uvedl, že dovolatelka nenaplnila deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když uplatněnými výhradami zásadně napadala způsob hodnocení provedených důkazů ze strany soudů nižších stupňů. Obviněná totiž prioritně předkládala dovolacímu soudu vlastní verzi průběhu skutkového děje, založenou na popírání skutkových okolností zjistitelných z výpovědi svědka Z. K., přičemž s odkazem na svou vlastní výpověď a svědectví svého manžela J. H., zpochybňovala věrohodnost svědka Z. K., a až sekundárně uvedla, že pokud osobně nevyplňovala příslušný formulář žádosti o poskytnutí úvěru a nepřečetla si jej, nemohla naplnit skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoli pochybnost, že ačkoli obviněná formálně deklarovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnila toliko námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se domáhala odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než které učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a teprve z takto tvrzených nedostatků dovozovala údajně nesprávné právní posouzení skutku, kterým byla uznána vinnou. Protože neuplatnila žádnou konkrétní námitku, jíž by bylo možno považovat z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní, navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací §265c tr. ř. zjistil, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Za splnění výše těchto formálních podmínek Nejvyšší soud dále posuzoval, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je důvodem dovolání ve smyslu vymezených zákonných hledisek, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Na podkladě důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné dovolání podávat v případě, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení.
Z uvedené dikce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je významné i to, že takto označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění.
Podle smyslu uvedených hledisek nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat výhrady, jimiž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu dovolatele jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že se obviněná činu, jímž byla uznána vinným, nedopustil, resp. spáchal jej za jiných skutkových okolností, než jsou ve věci prokázány.
Ve vztahu k námitkám, jež v podaném dovolání obviněná uplatnila, je nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit na základě případného doplňování dokazování ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněná neuplatnila žádnou výhradu, která by svým obsahem a významem měla hmotně právní povahu, neboť obviněná nevytýkala žádné nedostatky spočívající na vadách shledávaných v nesprávně použité právní kvalifikaci nebo jiné nesprávnosti vyplývající z hmotně právních norem. Naopak se zřetelem na skutečnosti, na něž poukazovala, je zřejmé, že námitky zaměřila výhradně proti učiněným skutkovým zjištěním, s nimiž se neztotožnila. Lze poukázat na výhrady obviněné, jimiž vytýkala, že soudy provedené důkazy nesprávně hodnotily a nesprávně ji uznaly vinnou, protože ona nebyla svými společníky do celé problematiky řádně zasvěcena.
Je tedy zřejmé, že obviněná L. H. obecná kritéria rozhodná pro řádné uplatnění dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnila a opřela je o argumenty, které na označené zákonné důvody nedopadají, neboť prioritně vytýkala způsob, jakým byly okolnosti, za nichž byla uznána vinnou, prokázány, a teprve druhotně, na podkladě vlastní verze průběhu skutku, se domáhá jiného právního posouzení.
Nejvyšší soud dovolání obviněné posuzuje ze smyslu a faktického významu jí použitých argumentů, a proto, i když v závěru dovolání zmínila, že se nedomáhá odlišného hodnocení skutkových okolností, ale jen jiného právního posouzení skutku, jde jen o snahu přizpůsobit formálně své dovolání obecným podmínkám, bez toho, aniž byl skutečně naplněn jejich zákonem požadovaný obsah. Obviněná totiž v rámci dovolání, ač uvedené hledisko konstatovala, vytýkala vady, které s ním nekorespondují, protože v rámci svých výhrad nerespektovala to, co soudy ve skutkových zjištěních shledaly, ale ve svých námitkách vyjádřila právě snahu tato skutková zjištění stavět do zcela jiného světla a do jiných dalších skutkových souvislostí. Proto obviněná, i když tuto skutečnost výslovně popřela, svou argumentaci vystavěla na jiných skutkových základech, pro něž z hlediska svých vlastních přístupů podala zcela jiné vysvětlení ohledně toho, jak došlo k podepsání úvěrové smlouvy, když svou roli a s ní spojené povinnosti postavila do odlišné roviny, než která vyplývá jak z předmětné úvěrové smlouvy, tak i z toho, co ve věci vypověděli svědci, zejména svědek Z. K. Nelze přehlédnout ani to, že obviněná v této souvislosti napadla i postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Z tvrzených výhrad obviněné je patrné, že se domáhala toho, aby soudy uvěřily její verzi obhajoby, ze které mělo vyplývat, že se daného trestného činu nemohla dopustit, když forma zavinění byla podle ní zcela nepodstatná a vedlejší v návaznosti na její tvrzení o tom, že si myslela, že podepisuje ručení a nikoli úvěrovou smlouvu, že si smlouvu řádně nepřečetla a nevěděla tudíž, kdo a k čemu je zavázán.
S ohledem na zásadu, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutné uvést, že takové skutečnosti v daném případě nebyly dovolacím soudem zjištěny.
I přes konstatování toho, že skutková zjištění byla učiněna v souladu se zákonem a soudy k nim došly na základě logických a jasných postupů, je vhodné nad rámec podaného dovolání pro úplnost dodat, že uplatněné výhrady jsou jen opětovným zopakováním již v rámci celého trestního řízení obviněnou uváděné obhajoby, jíž byla ze strany soudu prvního stupně věnována dostatečná a potřebná pozornost. Je přitom nutné vyjádřit, že veškeré postupy nejen soudů, ale i orgánů činných v trestním řízení, byly provedeny v souladu se zákonem, a proto na základě nich zajištěné důkazy a z nich vyvozená skutková zjištění nevyvolávají žádné pochybnosti. Protože bylo prokázáno, že obviněná podepsala úvěrovou smlouvu (viz č. l. 11), ve které uvedla nepravdivé údaje o svém zaměstnání a příjmu, ačkoli v té době byla nezaměstnaná, muselo jí být zřejmé, že splátky nebude schopna splácet. Její tvrzení o tom, že podepsala již vyplněné formuláře, které považovala za ručení svědku Z. K., jsou účelové, když se snaží o přehodnocení skutkových okolností a změnu skutkového děje, což je v rozporu se všemi důkazy ve věci provedenými. Pokud do obsahu uvedené úvěrové smlouvy vyplnila, že je zaměstnána, a má pravidelný měsíční příjem, ač v uvedené době nebyla nikde zaměstnána a nepobírala žádný plat, uvedla informace, které byly zcela v rozporu s faktickým stavem jejích majetkových poměrů. Lze jen zdůraznit, že takováto plně vymyšlená informace je v daných souvislostech okolností, kterou je nutné považovat za úmyslné jednání.
Ze všech těchto skutečností Nejvyšší soud shledal, že na podkladě soudy učiněných skutkových zjištění obviněná naplnila všechny znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák.
Vzhledem k tomu, že námitky obviněné právně relevantním způsobem nedopadají na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani na žádný z dalších důvodů dovolání podle §265b odst 1, 2 tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněné L. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. ledna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová