ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.24.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 24/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. ledna 2010 o dovolání obviněného P. Ď., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 11 To 307/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 254/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. Ď. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 9. 3. 2009, sp. zn. 1 T 254/2008, byl obviněný P. Ď. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění dopustil tak, že společně s obviněnými D. G. a M. S., v době nejméně od 1. 6. 2007 do 19. 6. 2008 v B. p. B. – Š. v domě, v bytě obviněného P. Ď. přechovávali nádoby z varného skla a plastů, různé chemikálie a léky Nurofen a Modafen, s jejichž použitím zde vyráběli metamfetamin, který je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 k zák. č. 167/1998 Sb., kterého za uvedené období vyrobili nejméně 777 g a za úplatu či zdarma jej předávali dalším osobám, a to L. B., nejméně ve 13 případech; J. J., nejméně ve 12 případech; F. K., nejméně ve 45 případech; M. L., nejméně ve 110 případech; P. K., nejméně v 5 případech; Z. L., nejméně v 20 případech; V. Š., nejméně v 10 případech; P. J., nejméně 5 případech; M. K., nejméně v 20 případech; T. K., nejméně ve 3 případech; F. S., nejméně ve 3 případech a R. N., nejméně v 10 případech.
Za tento trestný čin byl obviněný P. Ď. odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných D. G. a M. S.
Proti shora uvedenému rozsudku podali obvinění P. Ď. a M. S. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 11 To 307/2009, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný P. Ď. prostřednictvím obhájkyně Mgr. L. K. napadl toto usnesení odvolacího soudu s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. dovoláním. V obsahu tohoto mimořádného opravného prostředku nejprve předeslal, že skutek, jak je popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu podle §187 odst. 2 tr. zák., protože neodpovídá skutečnosti, a neztotožnil se ani se závěry uvedenými v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního ani druhého stupně. Obviněný dále zopakoval svou dřívější obhajobu, že věděl, že se v jeho bytě vyrábí metamfetamin, avšak tuto skutečnost pouze trpěl a osobně se na výrobě této drogy žádným způsobem nepodílel. Ostatním spoluobviněným sice umožnil ve svém bytě bydlet, ale zprvu nevěděl, že zde hodlají vyrábět metamfetamin. Vzhledem k tomu, že žádný ze spoluobviněných nevlastnil automobil, dovolatel je vozil svým vlastním, ale rozhodně neměl „vůdčí roli“, když jeho úloha byla spíše pasivní. Poukázal také na nevěrohodnost svědků, když se jejich výpovědi liší, především však namítal nevěrohodnost výpovědí spoluobviněných D. G. a M. S. Vytkl soudům, že dostatečně při posuzování pravdivosti jejich výpovědí nezvážily všechny skutečnosti, např., že když on sám byl ve vazbě, oba spoluobvinění byli na svobodě a radili se, jak postupovat při výpovědích proti němu, a že ho křivě obvinili v jiné trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi, sp. zn. 1 T 271/2008, z trestného činu znásilnění, kterého byl rozsudkem ze dne 5. 10. 2009, sp. zn. 1 T 271/2008, zproštěn. Z těchto důvodů obviněný dovodil, že oba jmenovaní spoluobvinění ani v této projednávané věci nevypovídají pravdu, a má za to, že jednání, které je mu kladeno za vinu, nebylo soudy objektivně hodnoceno. Nebyla však ani zohledněna jeho dosavadní bezúhonnost, neboť mu byl trest stanoven téměř ve stejné výměře jako spoluobviněným, kteří již souzeni a trestáni byli.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 11 To 307/2009, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na něj obsahově navazující. Učinil i alternativní návrh, aby dovolací soud buď podle §265l tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem nebo aby podle §265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl a uložil mírnější trest.
K dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který po konstatování, že obviněný opakuje námitky, které jsou známy z jeho dosavadní obhajoby, s nimiž se odvolací soud v dostatečné míře zabýval a své úvahy ohledně nich v rozsudku přiléhavě vyložil, poznamenal, že dovolatel své výhrady proti právní kvalifikaci uplatnil v podobě pouhé proklamace, aniž by konkrétně uvedl, které ze zákonných znaků předmětného deliktu nekorespondují se skutkovým stavem. Z argumentace je zřejmé, že obviněný brojil především proti výměře uloženého trestu, nikoli proti hmotně právnímu posouzení věci. Z popisu skutku je navíc očividné, že dovolatel byl spolupachatelem zbývajících dvou obviněných a podstatným způsobem participoval na trestné činnosti spočívající ve výrobě a distribuci metamfetaminu. Vzhledem k tomu, že dovolatelovy námitky směřují proti skutkovým zjištěním, na něž nejen označený důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný z jiných dovolacích důvodů nedopadá, nemohl být naplněn ani souběžně obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a dále zkoumal, zda uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. je možné považovat za důvody dovolání v těchto zákonných ustanoveních vymezené, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Z dikce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne i to, že takto označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.
Ve vztahu k námitkám obviněného je dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Z obsahu podaného dovolání však vyplývá, že obviněný v dovolání fakticky neuplatnil žádnou výhradu, která by měla hmotněprávní charakter ve smyslu shora uvedeného, naopak použité námitky směřovaly výhradně proti učiněným skutkovým zjištěním, se kterými nesouhlasil. Jednalo se zejména o výhrady, jimiž zdůrazňoval, že pokud oba spoluobvinění u něho v bytě bydleli a vařili tam drogy, pouze tuto činnost trpěl, a tím, že brojil proti způsobu, jakým soudy hodnotily důkazy.
Je tedy zřejmé, že obviněný P. Ď. obecná kritéria rozhodná pro uplatnění dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil, protože v dovolání uplatnil výhrady, které na označený důvod nedopadají. Tvrzení, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu, jímž byl uznán vinným, což je zásadně námitka právní povahy, nelze bez dalšího odůvodnění skutečnými právními argumenty považovat za skutečnost, která by na označený dovolací důvod dopadala. Pouhé konstatování této právní okolnosti není doloženo žádnou výhradou mající skutečný právní obsah, neboť obviněný veškeré své námitky zaměřil proti skutkovým otázkám, tj., že prioritně vytýkal způsob, jakým byly okolnosti, za nichž byl uznán vinným, prokázány, a teprve druhotně, se na podkladě vlastní verze průběhu skutku domáhal jiného právního posouzení.
Nejvyšší soud dovolání obviněného posuzuje ze smyslu a faktického významu použitých argumentů, a proto, i když obviněný uvedl, že se domáhá jiného právního posouzení skutku, šlo jen o snahu přizpůsobit formálně své dovolání obecným podmínkám, bez toho, aniž byl skutečně naplněn jejich zákonem požadovaný obsah. Obviněný totiž v rámci dovolání vytýkal vady, které s ním nekorespondují, protože v rámci svých výhrad nerespektoval to, co soudy ve skutkových zjištěních shledaly, ale projevil jen snahu tato skutková zjištění stavět do zcela jiného světla a do jiných dalších skutkových souvislostí. Obviněný tak svou argumentaci vystavěl na jiných skutkových okolnostech, pro něž z hlediska svých vlastních přístupů podal zcela jiné vysvětlení ohledně toho, jak probíhala výroba metamfetaminu. Zejména popřel, že by se spoluobviněnými na výrobě či distribuci spolupracoval. Nelze přehlédnout ani to, že obviněný v této souvislosti napadl i způsob hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Ze způsobu tvrzených výhrad obviněného je patrné, že se domáhal toho, aby soudy uvěřily jeho verzi obhajoby, ze které mělo vyplývat, že se daného trestného činu nemohl dopustit.
S ohledem na zásadu, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutné uvést, že takové skutečnosti v daném případě nebyly dovolacím soudem zjištěny.
Nad rámec podaného dovolání je totiž pro úplnost vhodné dodat, že uplatněné výhrady jsou jen opětovným zopakováním již v rámci celého trestního řízení obviněným uváděné obhajoby, jíž byla ze strany soudu prvního stupně věnována dostatečná a potřebná pozornost. Je přitom potřeba vyjádřit, že důkazy byly provedeny v souladu se zákonem, a proto na základě nich učiněná skutková zjištění nevyvolávají pochybnosti. Pokud obviněný tvrdil, že výpověď spoluobviněných M. S. a D. G. nelze považovat za věrohodnou, neboť dovolatele jiné věci křivě obvinili z trestného činu znásilnění, ačkoli tento trestný čin na nich nikdy nespáchal, lze připomenout, že soudy nevycházely při zjišťování skutkových okolností pouze z výpovědí spoluobviněných, ale především, jak je v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 3 uvedeno, z odposlechů jeho telefonních hovorů a dále také z výpovědí dalších svědků. Tvrzení obviněného, že do výroby a distribuce nebyl žádným způsobem zapojen, a že takové jednání pouze ve svém bytě trpěl, je účelové a bylo vyvráceno ostatními ve věci provedenými důkazy. Právní úprava, která byla v případě obviněného P. Ď. použita, na zjištěný skutkový stav plně dopadá, a proto není pochyb o tom, že obviněný se dopustil trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák.
Jestliže se obviněný prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. domáhal zmírnění trestu, je namístě zmínit, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
S ohledem na tento právní názor je zřejmé, že pokud obviněný ve svém dovolání podaném na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., brojil proti nesprávné výši trestu, učinil tak v rozporu s tímto dovolacím důvodem, protože jeho výhrady nesměřovaly proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení, ale pouze proti hodnoceným kritériím určujícím výši a druh trestu. Proto okruh takto vyjádřených námitek nedopadá na obviněným zvolený dovolací důvod.
Pokud obviněný v dovolání označil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., o něj je možno dovolání opřít, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 v písmenech a) až k) tr. ř.
S ohledem na obsah podaného dovolání je zřejmé, že obviněný použil citovaný dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně dovolání opřel i o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak je však shora rozvedeno, Nejvyšší soud tento dovolací důvod naplněným neshledal, a proto nejsou splněny ani okolnosti vymezené zákonem pro dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Vzhledem k tomu, že námitky obviněného právně relevantním způsobem nedopadají na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., ani na žádný z dalších důvodů dovolání podle §265b odst 1, 2 tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného P. Ď. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. ledna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová