ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.663.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 663/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2010 o dovolání obviněného M. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. 7 To 115/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 38/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 4 T 38/2009, byl obviněný M. B. uznán vinným v bodě 1) trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., pokaždé ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. s obviněným T. N., v bodě 2) trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák.
Za tyto trestné činy byl obviněný M. B. odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák., §29 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to osobního automobilu Volkswagen Golf II., rok výroby 1990. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. 44 T 6/2009, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 8 To 263/2009, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného T. N. a o náhradě škody.
Vrchní soud v Praze, z podnětu odvolání podaných proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně obviněnými M. B., T. N. a státním zástupcem v neprospěch obviněných, rozsudkem ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. 7 To 115/2009, podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), e), f) tr. ř. uvedený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že pod bodem 1) oba spoluobviněné uznal vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., obviněného M. B. jako zvlášť nebezpečného recidivistu podle §41 odst. 1 tr. zák., a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., rovněž ve spolupachatelství. Pod bodem 2) obviněného M. B. uznal vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák.
Uvedených trestných činů se podle popsaných skutkových zjištění obvinění dopustili tím, že
1) po vzájemné předchozí domluvě, zahrnující srozumění s použitím střelné zbraně a usmrcením jiného, v úmyslu získat peněžní prostředky, dne 19. 11. 2008 kolem 19.00 hod. telefonicky vylákali do obce Ř., ulice Č., okres P., řidiče kurýrního vozidla společnosti PPL CZ, s. r. o., D. R., poté, kdy poškozený na místě zaparkoval, jej obviněný M. B. za přítomnosti obviněného T. N. dvakrát střelil z revolveru nezjištěného výrobního čísla ráže 38 do hlavy a krku, čímž mu způsobil zástřel hlavy s krvácením do měkkých pokrývek lebních, střelnou zlomeninu spánkové kosti vpravo, kanálovitým rozhmožděním pravého spánkového laloku mozku a úrazovým otokem mozku, a dále průstřel krku, hltanu a hrtanu s porušením poklůpku hrtanového, střelnou zlomeninou velkého rohu jazylky vpravo, střelnou tříštivou zlomeninou raménka dolní čelisti vlevo s dvěma meziúlomky a krevním výronem na levé boční ploše krku a levé spánkové krajině hlavy, v důsledku zástřelu hlavy poškozený na místě zemřel, a poté oba odjeli s kurýrním vozem společnosti PPL před obec N., okres P., kde z vozidla odcizili tržbu ve výši 176.750,- Kč a zásilku – DVD rekorder, zn. Panasonic DMR-EH v hodnotě 6.000,- Kč, vozidlo s nákladem dalších zásilek a tělem poškozeného polili benzínem a zapálili v úmyslu zastřít tak případné stopy, přičemž zničením vozidla vznikla majiteli firmě Raiffeisen Leasing, s. r. o., škoda ve výši 321.300,- Kč a společnosti PPL CZ, s. r. o., zničením nákladu škoda ve výši 193.146,- Kč a obviněný M. B. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. 10. 2002, sp. zn. 4 T 95/2002, za trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který částečně vykonal, a byl z něj podmíněně propuštěn dne 8. 11. 2005.
2) V blíže nezjištěné době, od poloviny roku 2007 do dne 19. 11. 2008 ve svém bydlišti v D., M. n. a jinde přechovával bez povolení podle zák. č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu, blíže nezjištěnou střelnou zbraň typu revolver nezjištěného výrobního čísla ráže 38, včetně nezjištěného množství nábojů k této zbrani, která byla použita ke spáchání jednání popsaného v bodě 1).
Obviněnému M. B. podle §219 odst. 2 tr. zák., §29 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. a §42 odst. 1 tr. zák. uložil výjimečný souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti jednoho roku, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. mu uložil trest propadnutí věci, a to osobního automobilu Volkswagen Golf II., rok výroby 1990. Podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. 44 T 6/2009, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 8 To 263/2009, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Odvolací soud rozhodl též o vině a trestu spoluobviněného T. N. a o náhradě škody.
Prostřednictvím obhájce JUDr. Pavla Kavinka podal obviněný proti rozsudku soudu druhého stupně z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání. Obviněný zejména zdůraznil, že provedeným dokazováním nebylo dostatečně prokázáno, že by skutečně spáchal trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť nebyl proveden jediný věrohodný přímý důkaz, který by svědčil o tom, že právě on na poškozeného vystřelil. Závěr odvolacího soudu, že tak učinil právě obviněný, považuje za pouhou spekulaci, protože nechtěl usmrtit poškozeného, ale pouze mu prodat drogu a se spoluobviněným mu odcizit vozidlo. Obviněný poukázal na svou obhajobu, že na poškozeného vystřelil spoluobviněný T. N., a když se mu snažil pistoli z ruky sebrat, byl mu způsoben průstřel lýtka. Tato jeho výpověď nebyla žádným důkazem vyvrácena a soudy se k ní nijak v odůvodněních rozhodnutí nevyjádřily. Důkazy, které svědčí v jeho prospěch, konkrétně znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví kriminalistické balistické expertízy, se odvolací soud nijak nezabýval, v rámci odůvodnění svého rozsudku se s nimi nevypořádal. Naopak v něm prezentoval jednoznačný závěr o tom, že to byl právě obviněný, kdo poškozeného výstřelem usmrtil a pouhou spekulací dospěl k tomu, že zranění nohy si způsobil sám dovolatel při manipulaci se zbraní. Od počátku obviněný uváděl, že poškozený byl jeho kamarád a že nechtěl, aby bylo odcizeno právě jeho vozidlo. Zmínil výpověď O. Š., v níž jako svědek potvrdil, že úmyslem obviněných nebylo poškozeného usmrtit, a že dovolatel se ohradil proti nápadu přepadnout vozidlo poškozeného. Výpověď svědka J. S. obviněný označil za nevěrohodnou, protože se o předmětné události dozvěděl od spoluobviněného, a mohlo být tedy předem domluveno, aby svědek vypovídal v jeho prospěch. Obviněný vyjádřil, že se provedenými důkazy nepodařilo najisto objasnit, který z obviněných poškozeného střelnou zbraní usmrtil, k čemuž zmínil některé skutečnosti vyplývající z obsahu odborného vyjádření z oboru kriminalistika, které svědčily v jeho prospěch, a jež soudy v potřebné míře neuvážily. Ve svůj prospěch obviněný hodnotil, že při dané události utrpěl průstřel lýtka, a to, že způsob, jakým popsal jeho vznik, byl podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství považován za možný. Odvolacímu soudu obviněný vytkl, že nehodnotil všechny důkazy rovnocenně, a pro závěr, že střílel obviněný, vycházel jen z některých, pro obviněného negativně vyznívajících důkazů. Obviněný naopak považoval za logickou svou verzi popisu skutku. Obviněný připustil, že se podílel na zahlazování stop, ale to jen proto, že měl obavu ze spoluobviněného. Podle obviněného se nepodařilo prokázat, že na poškozeného vystřelil a usmrtil ho, ani to, že by čin plánoval, a s takovým jednáním nebyl ani srozuměn. Nemohl být naplněn trestný čin vraždy po objektivní ani subjektivní stránce. Za nesprávné rovněž považoval, že odvolací soud sám změnil skutkové zjištění. Poukázal na §259 odst. 3 tr. ř., podle něhož odvolací soud nepostupoval, a při veřejném zasedání pouze zopakoval důkaz výslechem znalce z oboru psychiatrie, a provedl důkaz konfrontací obou spoluobviněných, z níž nevyplynulo nic nového. Odvolací soud se tak odchýlil od skutkového zjištění soudu prvního stupně, aniž by znovu provedl podstatné důkazy či provedl důkazy nové, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. 7 To 115/2009, zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil a uvedl, že námitky uplatněné v dovolání jsou převážně identické s námitkami uvedenými již v odvolání, přičemž odvolací soud se s nimi vyčerpávajícím způsobem vypořádal. Údajně nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle žádného jiného dovolacího důvodu. Zároveň nebyly zjištěny extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a dále zkoumal, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), tr. ř. lze považovat za důvod dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezený, neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Podle smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je významné i to, že takto označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.
Ve vztahu k námitkám obviněného je dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Z obsahu podaného dovolání však vyplývá, že obviněný v dovolání neuplatnil žádnou výhradu, která by měla hmotněprávní charakter, jak označený dovolací důvod předpokládá. Naopak veškeré výhrady směřovaly proti učiněným skutkovým zjištěním, se kterými se obviněný neztotožnil, zejména nesouhlasil s tím, že soudy po zhodnocení provedených důkazů své skutkové závěry nevyvodily z obhajoby obviněného, ale tuto na rozdíl od jiných důkazů považovaly za nevěrohodnou. Jde o námitky, jimiž obviněný zdůrazňoval, že na poškozeného on nestřílel, ale že tak učinil spoluobviněný T.N. a tvrdil, že chtěl poškozenému pouze prodat drogu. Podstatná část námitek obviněného tak směřovala proti způsobu, jakým soudy hodnotily důkazy a ve zbývajících výhradách vytýkal nesprávnost procesního postupu odvolacího soudu, pokud tvrdil, že nevyhověl podmínkám §259 odst. 3 tr. ř.
Obsah dovolání svědčí o tom, že obviněný M. B. obecná kritéria rozhodná pro uplatnění dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil, a v dovolání použil výhrady, které na označený důvod nedopadají. Tvrzení, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu, jímž byl uznán vinný, což je zásadně námitka právní povahy, nelze považovat bez dalšího podložení právními argumenty za skutečnost, která by na označený dovolací důvod dopadala. Obviněný ve vztahu k této jen zmíněné okolnosti neuvedl žádnou konkrétní argumentaci mající skutečný právní obsah, avšak veškeré své námitky zaměřil proti skutkovým otázkám, tj., že prioritně vytýkal způsob, jakým byly okolnosti, za nichž byl předmětným činem uznán vinným, prokázány, a teprve druhotně, na podkladě vlastní verze průběhu skutku, vytýkal nedostatky právního posouzení.
Obviněný tudíž v dovolání vytýkal vady, které s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekorespondují, protože v rámci svých výhrad nerespektoval to, co soudy ve skutkových zjištěních shledaly, ale požadoval vymezení jiných skutkových okolností založených na vlastní verzi bez objektivního posouzení všech dalších ve věci zajištěných důkazů. Obviněný tak svou argumentaci vystavěl na jiných skutkových okolnostech, pro něž z hlediska svých vlastních přístupů podal zcela jiné vysvětlení ohledně toho, jak celá událost proběhla, zejména popřel, že by poškozeného usmrtil on a naopak tvrdil, že tak učinil spoluobviněný. Nelze přehlédnout, že obviněný v této souvislosti brojil i proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Ze způsobu tvrzených výhrad obviněného je patrné, že se domáhal toho, aby soudy uvěřily jeho verzi obhajoby, ze které mělo vyplývat, že se činu kladeného mu za vinu nedopustil.
S ohledem na zásadu, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutné uvést, že takové skutečnosti v daném případě nebyly dovolacím soudem zjištěny.
V této souvislosti je nad rámec podaného dovolání vhodné pro úplnost dodat, že uplatněné výhrady jsou jen opětovným zopakováním již v rámci celého trestního řízení obviněným uváděné obhajoby, jíž byla ze strany soudu prvního stupně věnována dostatečná a potřebná pozornost. Je přitom potřeba vyjádřit, že důkazy byly provedeny v souladu s hledisky vymezenými ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., a proto na základě nich učiněná skutková zjištění nevyvolávají pochybnosti. Zejména soud druhého stupně věnoval otázce, kdo na poškozeného střílel, dostatek pozornosti, a v tomto směru také doplnil v potřebném a nezbytném rozsahu dokazování.
Vzhledem k tomu, že námitky obviněného právně relevantním způsobem nedopadají na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani na žádný z dalších důvodů dovolání podle §265b odst 1, 2 tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného M. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. června 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová