ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.680.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 680/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2010 o dovolání obviněného P. R., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. 13 To 12/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 26 T 118/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 26 T 118/2009, byl obviněný P. R. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění tam popsaných dopustil tím, že dne 13. 12. 2008 v obci P., okres K., uvedl nepravdivé údaje o dopravní nehodě svého motorového vozidla Nissan Patrol GR 2,8 TDI, k níž podle jeho tvrzení mělo dojít 12 – 13. 12. 2008, k čemuž policistům Dopravního inspektorátu Policie České republiky uvedl, že měl vozidlo zaparkované v ulici K. před domem, K., a někdo mu je naboural, ačkoli si musel být vědom, že zpráva Policie České republiky je pro pojistitele rozhodujícím podkladem pro likvidaci pojistné události, následně pak z titulu pojistné smlouvy havarijního pojištění vozidla žádal na Generali pojišťovně, a. s., se sídlem v P., B., výplatu pojistného plnění z této fingované dopravní nehody tak, že Generali pojišťovně, a. s., prostřednictvím společnosti Auto Hase, s. r. o., se sídlem P., Z. M., konkrétně prostřednictvím zaměstnance této společnosti J. V., nahlásil nejprve elektronicky, a poté dne 19. 1. 2009 pojistnou událost, k níž mělo dojít tak, jak popsal Policii České republiky, avšak jím uváděný průběh škodné události se nezakládal na pravdě.
Za tento trestný čin byl obviněný podle §250a odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výši 30.000,- Kč, a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.
Odvolání, které proti shora uvedenému rozsudku podal obviněný, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2.3. 2010, sp. zn. 13 To 12/2010, podle §256 tr. ř. zamítl.
Prostřednictvím obhájce podal obviněný proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítal v něm, že nebylo prokázáno, že by při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje. Tato skutečnost nebyla podle obviněného hodnověrným způsobem prokázána. Ve věci byly vypracovány tři znalecké posudky, přičemž dva z nich vyvracely závěry znaleckého posudku zpracovaného v trestním řízení. Podle obviněného, jestliže byly v posudcích zásadní rozpory, mělo dojít ke změně napadeného rozsudku. Z popsaným způsobem nesprávně zjištěného skutkového stavu věci pak byla vyvozena nesprávná právní kvalifikace, neboť na podkladě provedených důkazů došel soud k chybnému právnímu závěru, že jde o trestný čin pojistného podvodu. Obviněný poukázal rovněž na to, že nebyl zjištěn motiv jeho jednání. Vozidlo bylo řádně pojištěno a pojistné uhrazeno. Výši škody, která nebyla totální, ale zcela přiměřená, stanovil odborný servis a obviněný neuvedl, ani uvést nemohl, jak k poškození vozidla, které fakticky nastalo, došlo. Obviněný argumentoval i tím, že měl prostor, aby uvedl, že vozidlo řídila jiná osoba a mohl upravit svá tvrzení pro potřebu pojišťovny. Podle obviněného tak po objektivní ani subjektivní stránce nebylo prokázáno, že by se dopustil trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák.
V závěru dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozhodnutí odvolacího soudu a eventuelně i soudu nalézacího zrušil a věc byla vrácena soudu odvolacímu, popř. nalézacímu k novému projednání a rozhodnutí.
Přestože byl opis dovolání obviněného řádně doručen Nejvyššímu státnímu zastupitelství, toto se k němu v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. do dne konání neveřejného zasedání nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a dále zkoumal, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezený, neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Z uvedené dikce §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je významné i to, že takto označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.
Ve vztahu k námitkám obviněného je dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Především je potřeba poukázat na obsah podaného dovolání, v němž obviněný zásadně popírá, že by spáchal čin, který mu je kladen za vinu. Brojí proto zásadním způsobem proti tomu, že se skutek stal tak, jak ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl popsán.
Obviněný totiž v rámci dovolání vytýkal nedostatky ve skutkových zjištěních a snažil se jejich správnost zpochybnit tím, že poukázal na nesprávné zhodnocení znaleckých posudků, které byly postupně ve věci zpracovány. V zásadě se neztotožnil s tím, že soudy své rozhodnutí opřely o znalecký posudek zajištěný v rámci přípravného řízení, a na rozdíl od nich upřednostňoval další dva posudky vzniklé později z podnětu obviněného. Tímto způsobem brojil proti tomu, že by fingoval dopravní nehodu. Domáhal se zjištění, že k uvedené dopravní nehodě v místě a čase, jak bylo jím konstatováno, skutečně došlo. Námitky obviněného tak směřovaly především proti skutkovým zjištěním, jimiž podal zcela jinou verzi průběhu nehody, a poukazoval na to, že znalecký posudek Dekry potvrdil jeho verzi. Nelze přehlédnout ani to, že obviněný v této souvislosti napadl právě způsob, jímž soudy obou stupňů hodnotily důkazy (§2 odst. 5, 6 tr. ř). Z tvrzených výhrad obviněného je patrné, že se domáhal toho, aby soudy uvěřily jeho verzi obhajoby, ze které mělo vyplývat, že se uvedeného činu nedopustil.
Je též nutné poznamenat, že v uvedené souvislosti byly prioritní výhrady skutkové. Tvrzení, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu, jímž byl uznán vinným, je zásadně námitka právní povahy, což však nelze považovat bez dalšího odůvodnění nebo podložení skutečnými právními argumenty za okolnost, která by na označený dovolací důvod dopadala. Obviněný pouze formálně konstatoval tuto nikterak doloženou právní skutečnost, aniž vážně mínil její vadnost z hlediska materiálního. Obviněný tak veškeré své námitky zaměřil proti skutkovým otázkám, tj., že prioritně vytýkal způsob, jakým byly okolnosti, za nichž byl uznán vinným, prokázány, a že nebyly správně posouzeny a zhodnoceny provedené důkazy. Teprve druhotně se na podkladě vlastní verze průběhu skutku (zcela odlišné od té, k níž soudy dospěly) domáhal jiného právního posouzení.
Ze strany obviněného tak šlo jen o snahu přizpůsobit formálně své dovolání obecným podmínkám bez toho, aniž byl skutečně naplněn jejich zákonem požadovaný význam a obsah dovolání, což vyplývá z jím použitých argumentů a z jejich faktického stavu. Z uvedených důvodů, když nebyla naplněna obecná kritéria vymezující dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný v dovolání uplatnil výhrady, které na označený důvod, ale ani na žádný jiný z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nedopadají.
Jen na okraj je vhodné zmínit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutečnosti, jež by opodstatňovaly možnost tohoto mimořádného zásahu do skutkových zjištění, v daném případě nebyly dovolacím soudem zjištěny. Nad rámec podaného dovolání lze dodat, že uplatněné námitky jsou opětovným zopakováním v rámci celého trestního řízení obviněným uváděné obhajoby, jíž byla ze strany soudu prvního stupně věnována dostatečná a potřebná pozornost. Stejné výhrady obviněný uplatnil také v odvolacím řízení, a krajský soud se jimi zabýval a vysvětlil ve svém rozhodnutí na straně 3, 4, proč je nepovažoval za důvodné. Rovněž Nejvyšší soud shledal, že důkazy byly provedeny v souladu se zákonem, a řádně zhodnoceny, tak, jak je vyjádřeno v §2 odst. 5, 6 tr. ř., a proto na základě nich učiněná skutková zjištění nevyvolávají pochybnosti. Výhrada směřující proti postupu při hodnocení znaleckých posudků byla soudy obou stupňů dostatečně vysvětlena. Nejvyšší soud se s takovým vysvětlením ztotožnil, když nevznikají pochybnosti ani o subjektivní stránce trestného činu, a soudy správně shledaly, že bylo prokázáno, že obviněný jednal v úmyslu přímém, neboť uvedl nepravdivé údaje o dopravní nehodě, aby získal pojistné plnění, na které by za jiných skutkových okolností neměl nárok. Z rozhodnutí soudů obou stupňů pak vyplývá, že právní úprava, která byla na zjištěný skutkový stav použita, s ním plně koresponduje.
Vzhledem k tomu, že námitky obviněného právně relevantním způsobem nedopadají na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani na žádný z dalších důvodů dovolání podle §265b odst 1, 2 tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného P. R. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny, a v takovém případě nebyl povinen dovoláním napadená rozhodnutí věcně přezkoumávat.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. června 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr.MiladaŠámalová