ECLI:CZ:NS:2011:11.TD.32.2011.1
sp. zn. 11 Td 32/2011-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného V. M. projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. července 2011 návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. řádu a rozhodl takto:
Podle §25 tr. řádu se trestní věc obviněného V. M., vedená u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 95/2006 tomuto soudu o d n í m á a přikazuje se k projednání Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. října 2008, sp. zn. 2 T 95/2006, byl obviněný V. M. uznán vinným trestnými činy neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. (skutky pod body 1-3 výroku rozsudku), trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. (skutek pod bodem 4 výroku rozsudku) a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (skutek pod bodem 5 výroku rozsudku), jichž se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku tohoto rozsudku, a za tyto trestné činy a za trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkurzu podle §126 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 17. dubna 2003, sp. zn. 2 T 123/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. února 2004, sp. zn. 9 To 433/2003, a trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkurzu podle §126 odst. 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. června 2006, sp. zn. 2 T 88/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. února 2007, sp. zn. 9 To 303/2006, mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu soukromého podnikání s předmětem činnosti opravy silničních vozidel, nákup a prodej zboží – motorových vozidel včetně ojetých, náhradní díly a autopříslušenství a půjčování automobilů, a působení jako statutární zástupce v obchodních společnostech v trvání čtyř roků. Soud dále podle §226 písm. e) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro skutek, jímž se měl dopustit trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. z obžaloby státního zástupce pod sp. zn. ZT 36/2002, trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. z obžaloby státního zástupce pod sp. zn. ZT 504/2003, trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. z obžaloby státního zástupce pod sp. zn. ZT 233/2005, neboť trestnost těchto činů zanikla, a podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro skutek, jímž se měl dopustit trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. z obžaloby státního zástupce pod sp. zn. ZT 213/2003. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozených na náhradu škody.
K odvolání obviněného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. června 2009, sp. zn. 8 To 155/2009, napadený rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. z obžaloby státního zástupce sp. zn. ZT 79/2006 a za zbývající trestné činy neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., ohledně nichž zůstal napadený rozsudek nezměněn a za trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkurzu podle §126 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 17. dubna 2003, sp. zn. 2 T 123/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. února 2004, sp. zn. 9 To 433/2003, a trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkurzu podle §126 odst. 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. června 2006, sp. zn. 2 T 88/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. února 2007, sp. zn. 9 To 303/2006, uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §229 odst. 3 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody. Podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. soud z důvodu podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného pro skutek, v němž byl obžalobou státního zástupce pod sp. zn. Zt 36/2002 spatřován trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák.
K dovolání obviněného rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. dubna 2010, sp. zn. 8 Tdo 111/2010, tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. června 2009, sp. zn. 8 To 155/2009, a to v bodě I. týkajícím se odsuzující části výroku o trestu, a rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. října 2008, sp. zn. 2 T 95/2006, v části výroku o vině pod body I. 1-3. Podle §265k odst. 2 tr. ř. soud zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1, 3 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a aby tak učinil jiným samosoudcem.
V současné době se tedy věc obviněného nachází opět u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, kde byla věc, původně projednávaná samosoudcem JUDr. Jiřím Večeřou, nově přidělena soudkyni Mgr. Blance Jeňkové.
Podáním ze dne 14. března 2011 obviněný V. M. prostřednictvím svého obhájce navrhl, aby jeho věc, jež se po zrušení napadených rozhodnutí nižších soudů dovolacím soudem vrátila k řízení před soud prvního stupně, a nově byla přidělena soudkyni Mgr. Blance Jeňkové, byla Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou odňata. Podle názoru obviněného u toho soudu není v jeho věci zaručena nestrannost rozhodování. Podle rozvrhu práce jsou v současné době na trestním úseku soudu zařazeni celkem tři soudci. JUDr. Jiří Večera, který o věci obviněného původně rozhodoval, se v průběhu řízení dopustil řady závažných pochybení, jež mu byla později v dovolacím řízení vytknuta Nejvyšším soudem, a věc obviněného mu proto byla odňata. Tato pochybení byla také důvodem, proč obviněný na soudce JUDr. Večeřu podal trestní oznámení a proč ministr spravedlnosti, opět z podnětu obviněného, udělil výtku předsedovi Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou JUDr. Tomáši Lichovníkovi, který místo toho, aby na jmenovaného soudce podal návrh na zahájení kárného řízení, tomuto toliko jeho pochybení vytkl. Ani jeden ze jmenovaných soudců – JUDr. Jiří Večeřa a JUDr. Tomáš Lichovník, který jako předseda soudu vykonává dohled nad ostatními soudci s pravomocemi z toho vyplývajícími, tak nemohou být vůči obviněnému nestranní. Stejná je pak situace i u zbylých dvou soudkyň zařazených na trestním úseku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Už vzhledem k počtu trestních soudců tohoto soudu je zřejmé, že se tito navzájem velice dobře znají, vztahy mezi nimi jsou kolegiální a lidsky solidární. JUDr. Večeřa, jemuž byla věc odňata, je navíc ve vztahu k soudkyni Mgr. Jeňkové, jíž byla věc po skončení dovolacího řízení nově přidělena, služebně starším soudcem. I to může posilovat jeho autoritu vůči ní a ovlivnit způsob jejího rozhodování v trestní věci obviněného. Obviněný má tedy za to, že v jeho věci jsou dány důvody pro její odnětí Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou a přikázání jinému soudu, kdy podle jeho názoru nejvhodnějším by byl i vzhledem k pochybením Krajského soudu v Brně, který v odvolacím řízení nenapravil vady rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, některý ze soudů v Čechách, a to s přihlédnutím i k sídlu obhájce obviněného konkrétně Obvodní soud pro Prahu 2.
Nejvyšší soud podle §25 tr. řádu zhodnotil předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. řádu může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. řádu, podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Pokud obviněný za takové důvody označil toliko své obavy o nestrannost soudkyň Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou Mgr. Blanky Jeňkové, jíž byla jeho trestní věc po vrácení dovolacím soudem přidělena, a JUDr. Ilony Moučkové, která je rovněž soudcem zařazeným na trestním úseku jmenovaného soudu, jež má být dána vzhledem k jejich kolegiálnímu vztahu a jejich lidské solidaritě k dalšímu soudci tohoto soudu JUDr. Jiřímu Večeřovi, který původně věc obviněného projednával, a vzhledem k jejich podřízenému postavení k předsedovi jmenovaného soudu JUDr. Tomáši Lichovníkovi, jemuž byla v souvislosti s pochybeními soudce JUDr. Večeři údajně udělena ministrem spravedlnosti výtka, pak nejde o takové důležité důvody, které by opodstatňovaly postup podle §25 tr. ř.
Důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle §25 tr. ř. totiž nemůže být pouhá ničím nepodložená nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Sama okolnost, že jednomu ze soudců tohoto soudu byla, pro jeho v dovolacím řízení zjištěná pochybení, trestní věc obviněného odňata a předsedovi soudu byla v souvislosti s pochybením tohoto soudce případně udělena výtka, neznamená, že ostatní soudci tohoto soudu budou ve vztahu k projednávané věci podjatí, a tedy nebudou věc obviněného nestranně rozhodovat. Z konstantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu vyplývá, že sám kolegiální, profesionální vztah mezi soudci, byť spočívá v zařazení na stejné pracoviště a třeba i do stejného senátu, nemůže vést k obecné pochybnosti o možnosti těchto soudců nestranně rozhodnout (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 274/09, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. Non 47/1997, a ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 4 Nd 34/2008). Navrhovatelem uváděné okolnosti proto samy o sobě nemohou být důležitým důvodem pro odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 40/1991-I. Sb. rozh. tr.).
Důvodem pro odnětí a přikázání věci by se ovšem mohla stát skutečnost, že všichni ze soudců místně příslušného soudu jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování trestní věci obviněného, a to z důvodů podle §30 a násl. tr. ř. nebo i z jiných důvodů.
Z opatřeného rozvrhu práce Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pro rok 2011 vyplývá, že pro tento rok jsou na trestní úsek tohoto soudu zařazeni celkem tři soudci, jde o JUDr. Jiřího Večeřu, Mgr. Blanku Jeňkovou a JUDr. Ilonu Moučkovou. Z obsahu spisu je zřejmé, že prvnímu ze soudců JUDr. Jiřímu Večeřovi, jemuž byla věc obviněného podle rozvrhu práce původně přidělena, byla věc odňata na podkladě rozhodnutí Nejvyššího soudu, a tedy již posuzovanou věc nemůže projednat a rozhodnout. Po vrácení věci soudu prvního stupně byla věc nově přidělena soudkyni Mgr. Blance Jeňkové. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou ovšem, jak vyplývá z obsahu spisu, rozhodl usnesením ze dne 30. března 2011, sp. zn. 2 T 95/2006, podle §30 odst. 1 tr. ř. tak, že soudkyně Mgr. Blanka Jeňková je vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného V. M. vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 95/2006. Důvodem vyloučení byla skutečnost, že v jedné z trestních věcí obviněného, později spojené do jednoho řízení pod sp. zn. 2 T 95/2006, podala ještě jako státní zástupkyně obžalobu, a tedy by oprávněně mohly vzniknout pochybnosti o její nepodjatosti. Mezi podklady předloženými Nejvyššímu soudu je pak konečně založeno vyjádření JUDr. Ilony Moučkové, třetí soudkyně trestního úseku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, v němž tato soudkyně upozorňuje na svůj dlouholetý přátelský vztah s jednatelem společnosti Refinex, s. r. o., který vystupuje jako jeden z poškozených v projednávané trestní věci obviněného. Z obsahu tohoto vyjádření vyplývá, že v rámci přátelského vztahu s poškozeným se soudkyně JUDr. Moučková a poškozený pravidelně setkávají a především, že soudkyně byla s trestní věcí obviněného již dříve seznámena, a to právě prostřednictvím tohoto poškozeného. Je tedy zřejmé, že i u této soudkyně, pokud by jí věc obviněného byla přidělena, by mohly na straně obviněného vzniknout objektivní pochybnosti o její nepodjatosti. V budoucnu by tedy mohla nastat situace, v níž by žádný z trestních soudců Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou nemohl věc obviněného projednat a rozhodnout, což jsou důvody natolik závažné, že odůvodňují použití §25 tr. řádu pro změnu místní příslušnosti soudu k projednání věci, přičemž nelze vyloučit, že výše uvedené skutečnosti by se mohly promítnout i ve vztahu k ostatním soudcům tohoto soudu.
Nejvyšší soud proto, mimo jiné také s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti trestního řízení, již nyní rozhodl o odnětí věci tomuto soudu a jejím přikázání Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě.
Nejvyšší soud však neshledal důvodu, aby věc obviněného byla i s ohledem na sídlo jeho obhájce přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 2, neboť věc může být projednána a rozhodnuta Okresním soudem v Havlíčkově Brodě, jež obvodově sousedí se soudem, který byl jinak k projednání věci místně a věcně příslušný. Přikázání věci soudu, jak navrhoval obviněný, brání i dlouhá dojezdová vzdálenost a s tím spojené komplikace při dalším provádění dokazování (nutnost dojíždění svědků apod.). K námitkám ohledně způsobu rozhodování soudců Krajského soudu v Brně srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr. a rozhodnutí publikované pod č. T 339. v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck. Nadto odvolacím soudem okresního soudu v Havlíčkově Brodě není Krajský soud v Brně.
Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. července 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík