ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.604.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 604/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. července 2011 dovolání obviněného P. S. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. listopadu 2010, sp. zn. 7 To 555/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 23/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. července 2010, sp. zn. 10 T 23/2010, byl P. S. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2009, a byl odsouzen za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. října 2009, sp. zn. 3 T 194/2009, podle §234 odst. 1 tr. zák., za použití §35 odst. 2 tr. zák., k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen ve výroku o trestu rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. října 2009, sp. zn. 3 T 194/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný zavázán povinností nahradit poškozeným Euroherna, s. r. o., se sídlem Milady Horákové 22, Brno, škodu ve výši 91.600,-Kč a T. V., škodu ve výši 4.500,- Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla poškozená T. V. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění Městského soudu v Brně se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že dne 1. 8. 2009 v době kolem 4.00 hod. v B. na ulici L. v baru E., vstoupil do prostoru za bar, kde se pokusil otevřít zásuvku, následně poškozené T. V., která zde pracovala jako barmanka a obsluha automatů, řekl: „Odemči to, nebo tě zabiju.“, poškozená ze strachu odemkla zásuvku, ze které si vzal číšnický „flek“, poté opakovaně řekl: „Dej mně peníze z automatů, jinak tě zabiju!“, poškozená odemkla trezor a vydala mu druhý číšnický „flek“, dále si na poškozené vynutil pod hrozbou zabití vydání mobilního telefonu SONY ERICSSON C 510, černé barvy a při odchodu jí řekl, že je sledována dvěma muži a pokud do 15 minut bude kontaktovat policii, nebo vyjde ven, tak ji přijdou zabít, čímž způsobil poškozené T. V. škodu ve výši 4.500,- Kč a poškozené společnosti EUROHERNA, s. r. o., se sídlem Milady Horákové 22, Brno, IČ: 262 66 881, škodu ve výši 91.600,- Kč.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. listopadu 2010, sp. zn. 7 To 555/2010, podle §256 tr. řádu zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný P. S. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Michala Elzera dovolání, kterým napadl jeho zamítavý výrok, a to v celém jeho rozsahu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Naplnění dovolacího důvodu spatřuje v tom, že odvolací soud založil své rozhodnutí na dvou nejednoznačných důkazech – rekognici a pachové expertíze. Poškozená uvedla, že obviněný měl na sobě oblečenou kapuci a sluneční brýle, z obličeje byla tedy odhalena pouze část – brada, rty a nos. Podle obviněného tyto údaje značně skreslují a snižují schopnost svědkyně jednoznačně identifikovat pachatele trestného činu. Obviněný poznamenal, že ani hlas obviněného nebyl poškozené povědomý. K pachové expertíze uvedl, že pachové stopy lze i přenést. Upozornil, že se těsně před tím, kdy došlo k trestnému činu, nacházel v blízkosti pachatele a mohlo tedy dojít k přenesení těchto stop na pachatele a posléze na předměty podrobené expertíze. Namítá, že nebyly správně vyhodnoceny důkazy svědčící v jeho prospěch, a to svědecká výpověď D. B., svědecká výpověď R. K., výpověď poškozené, že nepoznala jeho hlas a její identifikace pachatele na videozáznamu, oblečení obviněného a jeho výpověď. Dále obviněný připomíná, v průběhu soudního řízení trval na tom, že uvedený skutek nespáchal. Namítá, že soud vzal za stěžejní důkaz videozáznam z kamery před E. a vyhodnocení tohoto videozáznamu. Tvrdí, že je osobou odlišnou od osoby pachatele, kterého na videozáznamu identifikovala poškozená, v průběhu postávání pachatele v průjezdu kolem něj prošly dvě osoby, kterými byl obviněný a svědek R. K. Obviněný je tedy osobou odlišnou od osoby pachatele, kterého na videozáznamu identifikovala poškozená. Obviněného jako osobu oblečenou do modrého trička, riflí a kšiltovky, identifikovala i jeho bývalá přítelkyně D. B. a svědek R. K. Uvádí, že na videozáznamu jej poznali dva na sobě nezávislí svědkové, kteří nemají žádného zájmu na výsledku sporu, dokonce jeden z těchto svědků má vztah k obviněnému vyloženě negativní.
Závěrem svého dovolání navrhl obviněný, aby Nejvyšší soud České republiky vyhověl jeho dovolání a zrušil z jeho podnětu podle §265k odst. 1 tr. řádu napadené usnesení odvolacího soudu.
Nejvyšší státní zástupce se do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve shledal, že je dovolání přípustné /§265b odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu/, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde jej lze učinit (§265e odst. 1 tr. řádu), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. řádu/.
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. řádu.
Obviněný označil jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém, rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 229). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. řádu, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil výlučně námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, způsobu jakým byly hodnoceny provedené důkazy a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Městský soud v Brně a z nichž vycházel v napadeném usnesení Krajský soud v Brně. Plyne z něj, že obviněný jednak opakuje námitky, se kterými se v odvolacím řízení vypořádal již soud druhého stupně, především ale jeho námitky směřují právě proti průběhu dokazování a skutkovým závěrům, tedy neodpovídají uplatněným ani jiným dovolacím důvodům. Nad rámec dovolacího řízení Nejvyšší soud podotýká, že s námitkami vztahujícími se k provádění rekognice se správně vypořádal odvolací soud na str. 2 a 3 usnesení, kde mimo jiné uvedl, že byl proveden neodkladný úkon spočívající ve výslechu svědkyně V., včetně rekognice podle fotografií, přičemž tato svědkyně jednoznačně identifikovala osobu obviněného. V průběhu rekognice v rámci svého výslechu svědkyně V. řádně popsala znaky osoby, která se měla trestné činnosti dopustit, poté identifikovala osobu pachatele a uvedla ty znaky, podle kterých pachatele identifikovala. Připomněl, že výpověď svědkyně V. nebyla žádným provedeným důkazem zpochybněna, nebyla ani zpochybněna věrohodnost této svědkyně. K námitce týkající se pachové expertízy soud uvedl, že lze souhlasit s obviněným, že tato expertíza je jen podpůrný důkaz, ale zdůraznil, že v této věci není jediným důkazem o vině a naopak navazuje na výpověď svědkyně V. K nalezené pachové stopě na madle skřínky, kterou se pachatel pokusil otevřít a byla ztotožněna s obviněným, v odvolacím řízení vznesl námitku, že mohlo dojít k její přenesení, neboť před budovou se nacházel v blízkosti pachatele. K tomu odvolací soud správně uvedl, že pachová stopa se vzduchem nepřenáší a krom toho tato obhajoba nepřináší takové zjištění, které by mohlo vést bez dalšího k zpochybnění závěrů, které soud učinil na základě výpovědi svědkyně V. a pachové stopy a dalších důkazů ve věci provedených. Rovněž námitku, že se pachová stopa mohla přenést skrze oblečení, odvolací soud správně vyhodnotil jako námitku, která není schopna vést k závěru o nutnosti doplnit dokazování v projednávané věci. Pokud jde o námitku, že soud nevzal v úvahu svědectví svědkyně B., dovolací soud souhlasí s odvolacím soudem, že je možno hodnotit toliko výpověď, kterou učinila až v řízení před soudem prvního stupně, neboť v přípravném řízení (jak je patrno ze spisového materiálu) nebyla vyslechnuta v postavení svědka a byl s ní toliko sepsán úřední záznam. V řízení před soudem prvního stupně svědkyně podpořila obhajobu obviněného.
Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. řádu. Odvolací soud správně dospěl k závěru, že ani výpověď svědkyně B., ani svědka K. nemůže v této věci vyvrátit výpověď svědkyně V. se závěry pachové expertízy. Tyto důkazy jednoznačně prokazují přítomnost obviněného na místě činu, přičemž ze spisového materiálu se podává, že obviněný nepředložil věrohodnou verzi, která by osvětlila přítomnost pachové stopy tam, kam běžný zákazník baru nemá přístup.
Jak bylo již konstatováno, prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněný ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení důkazů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Primárně se totiž domáhal odlišného hodnocení provedených důkazů a změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a následně na podkladě takové změny skutkových zjištění vyvozoval, že trestný čin nespáchal. Dovolatel tedy uplatnil námitky skutkové, které nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. řádu, proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumávat (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. III. ÚS 78/05, aj.). Při posouzení dovolání obviněného Nejvyšší soud reflektoval i judikaturu Ústavního soudu, týkající se ústavně-konformní interpretace dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (obsaženou zejména v nálezech sp. zn. II. ÚS 669/05, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 4/04, IV. ÚS 55/02, IV. ÚS 219/03), dle níž v rámci dovolacího řízení lze připustit přezkum skutkových zjištění, ale pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými důkazy a skutkovými závěry, k nimž dospěl soud a které jsou podkladem pro jeho právní závěry. Je zde totiž třeba rozlišovat skutkové závěry učiněné na základě provedeného dokazování, od jejich právního posouzení, přičemž dovolatel musí tento nesoulad učinit předmětem svého dovolání. V posuzované věci podle názoru Nejvyššího soudu soudy založily svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na rozboru provedených důkazů a ve svých rozhodnutích je v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu v potřebném rozsahu vyložily a odůvodnily. Hodnocení provedených důkazů ze strany nalézacího i odvolacího soudu, tj. hodnocení jejich věrohodnosti, pravdivosti a závažnosti, plně odpovídalo všem požadavkům plynoucím z ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu.
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že obviněný P. S. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. července 2011
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman