ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.845.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 845/2011-53
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedáním konaném dne 30. 11. 2011 dovolání P. N. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 6 To 81/2010 z 25. 11. 2010, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 6/2008 z 1. 6. 2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. N. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně, sp. zn. 53 T 6/2008 z 1. 6. 2010 byl obv. P. N. shledán vinným tím, že se hodnověrným způsobem dověděl, že jiní připravují a páchají trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák., ale spáchání tohoto činu nepřekazil. Tím spáchal trestný čin nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zák., a za tento trestný čin a současně za sbíhající se trestný čin padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 1, odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 53 T 6/2008 z 3. 4. 2009, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 6 To 96/2009 z 11. 1. 2010, podle §233 odst. 3 a za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8,5 (osm a půl) roku. Podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu uloženého obv. N. rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2009, sp. zn. 53 T 6/2008 z 3. 4. 2009 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 6 To 96/2009 z 11. 1. 2010, stejně jako byly zrušeny i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Brně obv. P. N., přestože z osobního a telefonického kontaktu s obviněnými V. K. a D. T. věděl, že V. K. a L. J., nejpozději od 3. 10. 2004 mají v úmyslu prodat padělané dolary v nominální hodnotě 100 USD jako pravé R. B., které byly v dispozici D. T., tak provedení této peněžní transakce žádným způsobem nezabránil, i když to pro něj nebylo spojeno s žádnými nesnázemi nebo nebezpečím pro jeho osobu. Dne 12. 10. 2004 převzal V. K. padělané bankovky v nezjištěném množství od D. T., a po nezdařeném záměru zrealizovat obchod dne 13. 10. 2004 v H., prodal V. K. spolu s L. J. s vědomím P. N. následujícího dne, tj. dne 14. 10. 2004, v době okolo 9.00 hod. v P. v bydlišti L. J. R. B. jako pravé 40.000 padělaných USD v bankovkách nominální hodnoty 100 USD a 10.000 EUR v bankovkách nominální hodnoty 100 EUR za částku 1.135.000,- Kč, přičemž následně R. B. odbornou kontrolou ve směnárně v H. zjistil, že jím zakoupená měna v amerických dolarech i eurech je padělaná. Po tomto zjištění R. B. v P. v místě původního převzetí bankovek žádal po V. K. a L. J. zrušení transakce a vrácení jím poskytnuté finanční hotovosti, ale V. K. a L. J. všechny padělané bankovky převzali zpět, poškozenému však jím poskytnuté finanční prostředky nevrátili, čímž mu způsobili D. T., V. K. a L. J. škodu ve výši 1.135.000,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obv. P. N. i státní zástupce odvolání , o kterých rozhodl Vrchní soud v Olomouci v rozhodnutí sp. zn. 6 To 81/2010 ze dne 25. 11. 2010 tak, že podle §256 tr. řádu se odvolání obv. P. N. a státního zástupce podané do výroku o trestu v neprospěch obviněného N. zamítají.
Poté proti tomuto rozhodnutí obv. P. N. podal dovolání, s odkazem na důvody dovolání uvedené v ust. §265b odst. 1 písm. b), d), g), h) tr. řádu, přičemž za zásadní obviněný označil námitky podřazené pod dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tímto dovolatel uvádí, že dle jeho názoru je rozhodnutí odvolacího soudu, ve spojení s rozhodnutím soudu I. stupně, založeno na nesprávném právním posouzení věci nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a současně je přesvědčen o tom, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení i veřejném zasedání, a že obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Za stěžejní označil dovolatel výhrady podřazené dovolacímu důvodu uvedenému v ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu . V rámci těchto námitek uvedl, že i když si je vědom, že proces dokazování spadá pod tento dovolací důvod pouze okrajově, nebylo soudy nižších stupňů důkazně prokázáno jednání uvedené ve skutkovém ději napadených rozhodnutí, přičemž zdůrazňuje, že z tohoto důvodu podal návrh na doplnění dokazování, tomu však tyto soudy nevyhověly, čímž jej zkrátily v jeho právu na obhajobu. Zároveň v této souvislosti namítá „extrémní rozpor hodnocení a provedeného dokazování“. V tomto ohledu dovolatel označuje jako nepřijatelné, aby bylo o jeho vině rozhodnuto na základě šesti telefonních odposlechů, u kterých není stoprocentně určen jako mluvčí. Především však tvrdí, že nebylo prokázáno, že by se hodnověrným způsobem dozvěděl, jak jiná osoba připravuje nebo páchá trestný čin. Následně provedené důkazy reinterpretuje a hodnotí ze svého pohledu, přičemž svou vinu odmítá, neboť – jak tvrdí – z provedených důkazů nic takového nevyplynulo. Na to navazuje tvrzením o tom, že z judikatury Nejvyššího soudu ČR (kterou však nijak blíže neupřesnil) vyplývá, že nestačí jenom, že obviněný sleduje určité jednání jiných osob, pokud není patrné na základě jakých skutečností se měl o záměru spáchat trestný čin dozvědět a jak tomu mohl zabránit. Samostatnou otázkou je podle dovolatele otázka zavinění, zejména ke znakům kvalifikované skutkové podstaty. Tedy – dovolatel celé dokazování označuje jako nekompletní a zatížené podstatnými vadami, takže by podle jeho názoru mělo být buď doplněno, anebo by se mělo důsledně postupovat podle zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“.
V rámci dovolacího důvodu uvedeném v ust. §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu obviněný nejprve odkazuje na svoje dřívější dovolání, které podal proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 6 To 96/2009 ze dne 11. 1. 2010, kdy tento soud rozhodoval ve věci Krajského soudu v Brně, sp. zn. 53 T 6/2008 jako soud odvolací. V tomto směru dovolatel zdůrazňuje své přesvědčení o tom, že ve věci rozhodl vyloučený a podjatý předseda senátu Krajského soudu v Brně (jehož jméno neuvedl), v důsledku čehož označuje za podjatý celý senát Krajského soudu v Brně. Následně uvádí, že je pro něj nepřijatelné, aby ve věci rozhodl soud, který vysloví svůj právní názor o vině v průběhu dokazování, resp. na jeho počátku, a tento svůj názor pak vtělí i do svého rozhodnutí, které se týká vazebního stíhání. I na tomto místě pak dovolatel odkazuje na konstantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, kterou však opět blíže nekonkretizoval.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu dovolatel uvedl, že jeho námitky se netýkají jeho neúčasti u veřejného zasedání odvolacího soudu dne 25. 11. 2010, ani neúčasti u hlavního líčení dne 1. 6. 2010, protože tato jednání se konala v jeho nepřítomnosti na jeho výslovnou žádost. Jeho výhrada se týká jeho zdravotního stavu a z něho vyplývající faktické nemožnosti být přítomen u hlavních líčení před rozhodnutím odvolacího soudu dne 11. 1. 2010 i jeho zdravotního stavu ve stádiu přípravného řízení. Poté dovolatel popisuje svůj současný neutěšený zdravotní stav, který nastal po prodělané operaci mozku.
S odkazem na dovolací důvod ust. §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu dovolatel uvedl, že za údajnou trestnou činnost z r. 2004, při ohrožení trestní sazbou do tří let, není na místě na konci r. 2010 ukládání jakéhokoliv trestu a již vůbec ne trestu nepodmíněného, protože se jedná o trest souhrnný. Tento postup dle dovolatele není v souladu s obecnými principy stanovenými zákonem i právními předpisy vyšší právní síly. Připouští však, že důvodnost jeho námitek je nutné hledat v širších souvislostech a extenzivním výkladu výše uvedeného ustanovení trestního řádu.
Závěrem dovolatel navrhuje, aby na základě podaného dovolání Nejvyšší soud ČR napadené rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil, z důvodů uvedených u ust. §265b odst. 1 písm. b), d), g), h) tr. řádu, a poté ve věci sám rozhodl dle ust. §265m odst. 1 tr. řádu a zprostil jej obžaloby, event. rozhodl ve smyslu ust. §265l odst. 1 tr. řádu. Současně dovolatel žádá Nejvyšší soud, aby o dovolání rozhodl ve veřejném zasedání, a vyjadřuje svůj nesouhlas s projednáním jeho dovolání v zasedání neveřejném.
K tomuto dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce, který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ve svém vyjádření nejprve v obecné rovině konstatoval, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, které je značně formalizované, a proto nestačí uvést pouze odkaz na příslušný dovolací důvod, ale je nutné, aby dovolatel k jednotlivým dovolacím důvodům vždy uvedl, jakými konkrétními skutečnostmi má být uplatňovaný dovolací důvod založen.
K výhradám subsumovaným pod dovolací důvod ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu státní zástupce uvádí, že v rámci nich dovolatel prakticky nevznesl žádné námitky, kterými by namítal skutečný nesoulad skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a zákonných znaků nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zák. Ve svém dovolání podatel odmítá prakticky všechna skutková zjištění uvedená ve skutkové větě a zároveň jim vytýká porušení procesních zásad, nikoli však vady hmotněprávní. Dále uvádí, že dovolatel zcela okrajově poukazuje na skutečnost, že z rozhodnutí musí být patrno, zda a jak mohl ve spáchání trestného činu zabránit. Nepoukazuje ale na žádná skutková zjištění, ze kterých by vyplývalo, že byla dána některá z negativních podmínek trestnosti uvedených v ust. §167 odst. 2 tr. zák. Za nejasnou považuje námitku vztahu zavinění ve vztahu ke znakům kvalifikované skutkové podstaty §167 tr. zák. Závěrem uvádí, že dle jeho názoru výše uvedené námitky deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají.
K námitkám v souladu s ust. §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu státní zástupce uvedl, že dovolatel sice poukazuje na to, že soud I. stupně učinil na počátku nebo v průběhu dokazování rozhodnutí o vazbě, ale vůbec neupřesnil, o jaké rozhodnutí se mělo jednat. Proto pouze odkazuje na ust. §30 odst. 2 věty druhé tr. řádu a uzavírá, že skutečnost, že senát soudu I. stupně učinil po podání obžaloby nějaké rozhodnutí o vazbě v žádném případě důvod vyloučení předsedy senátu nebo přísedících nezakládá.
K výhradám dovolatele, které podřadil pod dovolací důvod ust. §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu státní zástupce upozorňuje, že trestným činem nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zák. byl dovolatel poprvé uznán vinným již rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 53 T 6/2008, v této části však byl rozsudek soudu I. stupně zrušen rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 1. 2010 sp. zn. 6 To 96/2009 a věc byla vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Podle jeho názoru je dovolatel oprávněn vznést námitky pouze k části řízení po datu 11. 1. 2011, neboť předcházející část řízení mohl napadnout v dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 1. 2010, sp. zn. 6 To 96/2009, kde však tento dovolací důvod neuplatnil. I v této části dovolání uvádí, že námitky dovolatele jsou naprosto nekonkrétní, ani v této části dovolatel neuvedl, o která hlavní líčení se mělo konkrétně jednat a která ustanovení trestního řádu měla být porušena. Zcela mimo rámec dovolacího důvodu jsou námitky týkající se účasti na trestním řízení ve stadiu řízení přípravného. Závěrem uvádí, že ve skutečnosti podatel v rámci tohoto důvodu dovolání nevznesl žádné relevantní námitky.
K námitkám uplatněným v rámci dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu státní zástupce uvedl, že nelze vznášet námitky proti přílišné přísnosti uloženého trestu, který je jinak přípustný, a který byl vyměřen v rámci zákonné trestní sazby. Nicméně podatel v podstatě takové námitky vznáší, resp. se domáhá toho, aby mu nebyl trest uložen vůbec. Takto formulované výhrady však předmětnému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají.
Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce uzavírá, že pouze námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu ust. §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu jsou relevantní, ale ty považuje za zjevně nedůvodné a z tohoto důvodu Nejvyššímu soudu ČR navrhuje toto dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť z jeho pohledu je celé zjevně neopodstatněné. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťuje, zda je v této věci dovolání přípustné , tzn. že je povinen prověřit, zda je podané dovolání v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě, tj. u věcně a místně příslušného soudu v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. řádu i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumá, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti, které jsou upraveny ust. §265f tr. řádu. Po prostudování dovolání P. N. Nejvyšší soud shledal, že směřuje proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 6 To 81/2010 ze dne 25. 11. 2010, a to do výroku II. (který se týká obviněného), přesněji do výroku o vině i o trestu. Dovolání odkazuje na dovolací důvody uvedené v ust. §265b odst. 1 písm. b), d), g), h) tr. řádu. Obviněný ve svém dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR na základě podaného dovolání napadené rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil z důvodů uvedených v ust. §265k odst. 1 písm. b), d), g), h) tr. řádu, poté ve věci sám rozhodl dle ust. §265m odst. 1 tr. řádu a obviněného zprostil obžaloby, event. rozhodl ve smyslu ust. §265l odst. 1 tr. řádu. Vzhledem ke splnění všech podmínek vymezených v ust. §265f tr. ř. považuje Nejvyšší soud toto dovolání za přípustné.
K dovolání obv. N. jako celku je vhodné nejprve předeslat, že právní zdůvodnění všech jeho námitek tohoto jsou z větší části formulována značně vágně a nekonkrétně, a to přesto, že úspěch dovolání se velmi často odvíjí od toho, jak precizně dovolatel formuluje svůj právní názor, kterým navíc zpravidla usiluje o zásadní obrat ve svůj prospěch. Váhu svých právních argumentů dovolatel zpravidla výrazně zvyšuje citací klíčových částí publikovaných judikátů, nebo alespoň uvedením jejich spisové značky, vč. použitého informačního zdroje, ze kterého při vznášení svých námitek vycházel. Co nejpřesnější odkazy na zpracovanou judikaturu jsou pro soud velmi důležité, neboť ten si ji zpravidla vyhledá a ověří si nakolik je propracovaná, argumentačně pevná a na daný případ přiléhavá. Tento postup je právně významný při iniciaci jakéhokoli opravného prostředku, tím víc u mimořádného opravného prostředku, jakým je právě dovolání.
Za stěžejní označil dovolatel námitky, které podřadil pod dovolací důvod ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Tento dovolací důvod tedy neumožňuje zasahovat proti porušení procesních předpisů (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. září 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z hlediska, zda skutek, event. jiná okolnost, jsou správně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Poukazem na tento dovolací důvod už nelze přezkoumat a hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování nebo správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu – již třetímu justičnímu přezkoumávání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. května 2004, sp. zn. IV. ÚS 76/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tedy nutno odlišit od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku, a v rámci dovolacího řízení zjišťuje, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na daný skutkový stav.
Předpokladem úspěšného uplatnění dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je, aby obviněný své písemné dovolání podal nejen za splnění zákonných podmínek (viz. §265a a násl.), ale rovněž aby své dovolání materiálně (nikoliv pouze formálně) odůvodnil vadami, které spatřuje v právním posouzení skutku zjištěného soudem . Teprve poté, tj. v návaznosti na takto tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení, lze případně vytknout napadenému rozhodnutí i nesprávná skutková zjištění.
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit pouze zcela výjimečně – a to pokud reálně existuje extrémní nesoulad mezi vykonanými důkazy na straně jedné a skutkovými závěry soudu a z nich plynoucími právními závěry na straně druhé, za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a také přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Teprve poté Nejvyšší soud zhodnotí, zda tato námitka je akceptovatelná a relevantní. Pokud by však dovolatel tuto výhradu pouze vyslovil, ale nezdůvodnil ji , v tom případě Nejvyšší soud není povinen hledat a „domýšlet si“ v které části rozhodnutí obhajoba extrémní nesoulad vidí a z jakého důvodu. Z toho tedy vyplývá, že pokud dovolatel uvede pouze tento argument, ale bez relevantního zdůvodnění, tak jej Nejvyšší soud nemůže akceptovat. To samé platí i v případě, kdy dovolatel namítá extrémní nesoulad proto, že soud II. stupně odmítl provést důkazy jím navrhované.
Z výše uvedené rekapitulace dovolatelových námitek, podřazených pod tento dovolací důvod vyplývá, že dovolatel nevznesl ani jednu námitku, kterou by namítal nesoulad skutkových zjištění učiněných soudy nižších instancí a zákonných znaků nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zák. Podatel se ve svých výhradách zaměřil pouze na zpochybňování úplnosti provedeného dokazování a hodnocení provedených důkazů soudů I. a II. stupně, a na tomto základě prakticky odmítl všechna skutková zjištění, uvedená v tzv. skutkové větě. Takovou argumentací brojí proti porušení nikoliv hmotněprávních, ale procesních zásad, uvedených v ust. §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Stejně tak dovolatel ve svém podání neodkázal na žádná skutková zjištění, ze kterých by vyplynulo, že je dána některá z negativních podmínek trestnosti, uvedených v ust. §167 odst. 2 tr. zákona. Námitku, která se týká údajného „nedostatečného prokázání zavinění ve vztahu k jednotlivým znakům skutkové podstaty“, zejména „ve vztahu ke skutkovým znakům kvalifikované skutkové podstaty“ je nutné odmítnout jako zmatečnou, neboť obviněný N. nebyl a ani nemohl být uznán vinným trestným činem nepřekažení trestného činu spáchaným v kvalifikované skutkové podstatě už proto, že ust. §167 tr. zák. žádnou kvalifikovanou skutkovou podstatu neobsahuje.
Jedinou relevantní výhradou, vyslovenou ze strany dovolatele, je námitka extrémního rozporu mezi vykonanými důkazy na straně jedné a skutkovými závěry soudu a z nich plynoucími právními závěry na straně druhé. Tuto výhradu však dovolatel formuloval značně neurčitě, a především v jejím rámci zdůraznil pouze své rozhořčení nad skutečností, že soudy nižších stupňů odmítly provést obviněným navržené důkazy . Navíc k podpoře této námitky dovolatel odkázal na (jak sám uvádí) „notoricky známé“ nálezy Ústavního soudu. Nicméně nález č. I. ÚS 927/09 z 9. 6. 2009 se touto problematikou vůbec nezabývá a nález I. ÚS 234/04 z 27. 9. 2005 dokonce argumentaci o neprovedených důkazech obhajoby zcela odmítá a naopak jasně deklaruje, že „obecné soudy nemají povinnost provést veškeré stěžovatelem (rozuměj obviněným) navržené důkazy, jestliže zamítnutí návrhů na doplnění dokazování odůvodní a z provedených důkazů (…) bylo možné učinit věrohodný závěr o vině stěžovatele.“
Z toho jasně vyplývá, že je zcela na úvaze soudu, který daný případ projednává, zda vyhoví důkaznímu návrhu obviněného (nebo státního zástupce) jakou váhu provedenému důkazu přisoudí a jak bude případný rozpor mezi jednotlivými důkazy hodnotit. Za závažné pochybení by bylo možné považovat pouze to, kdyby bylo zjištěno, že v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí chybí popis daného hodnotícího procesu nebo pokud nelze tento provedený a ukončený proces považovat za řádný pro jeho nesrozumitelnost či zjevný rozpor s pravidly logiky. K tomu však v projednávaném případě nedošlo. Samotný fakt, že soudy nižších stupňů rozhodly způsobem, se kterým se obviněný subjektivně neztotožnil a se kterým i v tomto stádiu řízení vyjadřuje nesouhlas, již nemůže být předmětem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v této části bylo dovolání zjevně podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Další námitku dovolatel subsumoval pod dovolací důvod ust. §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán.
V obecné rovině tento dovolací důvod nelze použít , pokud tato okolnost byla tomu, kdo dovolání podává, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu II. stupně namítnuta. Naplnění uvedeného dovolacího důvodu je tedy podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek, a to že ve věci rozhodl vyloučený orgán (tedy ve věci rozhodl soudce, který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř.), a že tato okolnost v původním řízení nebyla dovolateli známa, anebo mu tato okolnost známa byla a současně jím byla před rozhodnutím orgánu II. stupně marně namítnuta. Z toho také vyplývá závěr, že dovolatel nemůže namítat podjatost soudce až v dovolacím řízení, pokud o této skutečnosti věděl již dříve.
Dovolatel namítá podjatost předsedy senátu Krajského soudu v Brně, ale v podstatě bez jakéhokoliv odůvodnění, které by mělo oporu v zákoně. Pouze poukazuje na to, že Krajský soud v Brně v I. stupni údajně vyslovil na počátku dokazování svůj názor o vině obviněného a vtělil jej „do jednoho rozhodnutí týkajícího se vazebního stíhání“, ale neupřesnil, o které rozhodnutí se konkrétně jedná a o kterou část ust. §30 tr. řádu svou výhradu opírá. Místo toho pouze odkázal na dovolání podané proti jinému pravomocnému rozhodnutí.
Podle ust. §30 odst. 2 věty druhé platného tr. řádu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen pouze „soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba“. Z toho vyplývá, že samotný fakt, že senát soudu I. stupně – nikoliv v přípravném řízení, ale až během hlavního líčení – učinil blíže nespecifikované rozhodnutí o vazbě, nemůže být v žádném případě důvodem pro vyloučení předsedy senátu. Z tohoto důvodu také Nejvyšší soud tuto námitku odmítnul v souladu s ust. §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, tedy jako zjevně neopodstatněnou.
Ve výhradě, ve které dovolatel odkazuje na dovolací důvod ust. §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítá, že v jeho případě byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V rámci této výhrady dovolatel upřesnil, že vlivem svého neutěšeného zdravotního stavu (po prodělané operaci mozku) se na vlastní žádost neúčastnil hlavního líčení u Krajského soudu v Brně dne 1. 6. 2010, ani veřejného zasedání u Vrchního soudu v Olomouci dne 25. 11. 2010. Ale namítá svou absenci u hlavních líčení před rozhodnutím odvolacího soudu dne 11. 1. 2010 a jak dovolatel uvedl „totéž se týká i (jeho) zdravotního stavu v rámci přípravného řízení“.
V obecné rovině tento dovolací důvod nespočívá v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo ve veřejném zasedání, ale pouze v absenci, která je v rozporu se zákonným ustanovením, podle kterého nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného (viz ust. §202 odst. 2 až 5 tr. řádu). I v této části dovolání je však dovolatelem vznesená námitka formulována značně neurčitě, neboť v jejím rámci podatel neuvedl žádný konkrétní údaj – tedy kterých jednání se nezúčastnil, z jakého důvodu a která zákonná ustanovení měla být porušena. Předmětnou námitku dovolatel směřuje do dvou časových období – do období přípravného řízení a do doby před vydáním rozhodnutí odvolacího soudu dne 11. 1. 2010.
Námitka týkající se tvrzené zdravotní nezpůsobilosti v přípravném řízení je však nutné odmítnout jako zmatečnou, a tedy nacházející se zcela mimo rámec dovolacího důvodu, neboť v rámci přípravného řízení se žádná hlavní líčení ani veřejná zasedání nekonají. A k období před vydáním rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 5 To 96/2009 bylo Nejvyšším soudem ze spisového materiálu ověřeno, že dovolatel se zúčastnil všech veřejných zasedání, konajících se u Vrchního soudu v Olomouci ve dnech 21. 10. 2009 (č. l. 6090), 3. 12. 2009 (č. l. 6192), 17. 12. 2009 (č. l. 6233) a 11. 1. 2010 (č. l. 6289), neboť na všechna tato veřejná zasedání byl předveden eskortou. Nad rámec své povinnosti Nejvyšší soud přezkoumal i přítomnost dovolatele na hlavních líčeních a zjistil, že po sdělení obvinění proběhly před Krajským soudem v Brně hlavní líčení ve dnech 1. – 3. 12. 2008 (č. l. 4986), dále 12. a 16. 12. 2008 (č. l. 5040, 5070), 19. 1. 2009 (č. l. 5203), 25. – 26. 2. 2009 (č. l. 5321) a 4. 3. 2009 (č. l. 5439), kdy byl Krajským soudem v Brně vynesen ve věci rozsudek. Obv. N. byl ke všem těmto hlavním líčením předveden eskortou, tedy osobně se jich zúčastnil. Z výše uvedeného vyplývá, že podatel v rámci tohoto dovolacího důvodu nevznesl žádnou relevantní námitku, a proto ji Nejvyšší soud odmítnul v souladu s ust. §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněnou.
V námitce, kterou dovolatel podřadil pod dovolací důvod ust. §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, obviněný uvedl, že přestože se jedná o trest souhrnný, za údajnou trestnou činnost z r. 2004 není na konci r. 2011 na místě ukládání jakéhokoliv trestu, a již vůbec ne trest nepodmíněný. Tento stav je dle náhledu dovolatele v rozporu s obecnými principy stanovenými zákonem, s právními předpisy vyšší právní síly, neuvedl však s kterými a z jakého důvodu, pouze připouští, že důvodnost této námitky je nutné hledat v širších souvislostech a extenzivním výkladu výše uvedeného ustanovení trestního řádu.
Touto argumentací dovolatel odkazuje na své zákonné právo na spravedlivý proces, neboli na právo (garantované čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nebo čl. 14 – 15 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Evropským soudem pro lidská práva a judikaturou Ústavního i Nejvyššího soudu ČR), které deklaruje projednání věci obviněného mj. v přiměřené lhůtě. Proto dovolatel poukazuje na přibližně sedmileté období, po kterou trestní řízení probíhalo a kterou považuje za neadekvátní vzhledem k vyměřenému trestu, který je podle jeho názoru nepřiměřeně přísný, a proto se domáhá udělení trestu mírnějšího (resp. navrhuje, aby mu po tak dlouhé době již nebyl trest ukládán vůbec).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu může být naplněn pouze ve dvou přesně určených alternativách, které spočívají v tom, že obviněnému byl uložen
a) druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo
b) trest ve výměře mimo trestní sazbu , stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.
Druhem trestu, který zákon nepřipouští se rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů, vymezených v §27 tr. zák., ale bez splnění podmínek, které zákon přepokládá – tzn. jedná se o případy, kdy za konkrétní trestný čin není možné uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu se týká jen těch druhů trestů, které mají trestní sazbu vymezenou trestním zákonem. Tak tomu je zejména u trestu odnětí svobody, přičemž tento trest má horní a dolní hranici trestní sazby stanovenou v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona – podle toho, o jaký trestný čin jde, v jaké alternativě byl spáchán, event. zda byl spáchán v souběhu s jiným trestným činem, apod. (viz. §35 odst. 1, 2 tr. zák.). Trest je uložen mimo zákonnou sazbu pouze při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, nebo nezákonným prolomením její dolní hranice, včetně nesprávného užití ust. §40 tr. zák. o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Rovněž může jít o případy překročení horní hranice sazby při ukládání dalšího trestu podle §36 tr. zák. V rámci tohoto dovolacího důvodu tedy jednoznačně nelze vznášet námitky obviněným proti přílišné přísnosti uloženého trestu, pokud je daný trest přípustný nebo je vyměřen v rámci zákonné trestní sazby.
V projednávaném případě ani soud I., ani II. instance zjevně nepochybil, neboť v obou rozhodnutích byl prokazatelně druh trestu stanoven podle zákona a jeho výměra uložena v rámci předepsané trestní sazby. To znamená, že pokud obv. N. byl Krajským soudem v Brně uložen a Vrchním soudem v Olomouci potvrzen za spáchání trestného činu nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zák. (s trestní sazbou odnětí svobody až na 3 roky) a za sbíhající se trestný čin padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 1, odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zákoníku (s trestní sazbou odnětí svobody v rozmezí od 5 do 10 let) souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 a 1/2 roku , jedná se o druhově odpovídající trest, který byl udělený v rámci zákonné trestní sazby.
Námitky proti přílišné přísnosti tohoto trestu, stejně jako tvrzení dovolatele, že se subjektivně necítí vinen (a proto svým podáním usiluje o to, aby mu trest nebyl uložen vůbec) se v této situaci jeví jako irelevantní, stejně jako jeho pokus odůvodnit tuto námitku údajným rozporem s předpisy vyšší právní síly (které dovolatel opět neupřesnil), v rámci širších souvislostí nebo extenzivním výkladem trestního řádu. Je sice pravdou, že sedmileté období, ve kterém trestní řízení probíhalo, se může jevit jako doba nepřiměřeně dlouhá, nicméně je vždy nutné přihlížet k důkazní složitosti šetřené věci – tj. k počtu, zajištění a provedení jednotlivých důkazů. Předmětný případ je specifický zejména tím, že trestná činnost obv. N. je součástí závažné, konspirativní, vysoce organizované trestné činnosti, zahrnující větší počet trestně stíhaných osob, které jsou navíc většinou cizí státní příslušnosti. Již samotné mapování této trestné činnosti si vyžádalo poměrně dlouhé období. Na to pak navázalo sdělení obvinění, přípravné řízení, a pak vlastní projednání trestné činnosti. Není bez významu také to, že značná část obviněných využila svého práva podat řádné a poté i mimořádné opravné prostředky.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že námitku o nepřiměřené délce trestního řízení je možné posoudit a příp. kompenzovat poskytnutím zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle ust. §13 odst. 1 věty druhé a třetí a §31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 14/2008 z 30. 1. 2008, publikované pod č. T 1094. v sešitě 46 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, Praha 2008; a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07).
Nicméně vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud i tuto námitku vyhodnotil v souladu s ust. §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněnou.
Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení posoudil, že posuzovaný skutek je zcela v souladu s vyjádřením způsobu jednání v dotčené skutkové podstatě, a proto svůj přezkum uzavřel konstatováním, že Vrchní soud v Olomouci ve svém rozhodnutí sp. zn. 6 To 81/2010 z 25. 11. 2010 stejně jako Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 53 T 6/2008 z 1. 6. 2010 ve svých právních závěrech nepochybily. V napadených rozhodnutích tedy nedošlo ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. b), d) g) a h) tr. řádu k porušení zákona, a proto Nejvyšší soud dovolání obviněného P. N. odmítl s odkazem na ust. §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
(Pokud se v textu tohoto rozhodnutí používá termín trestní zákon nebo zkratka tr. zák. , má se na mysli zákon č. 140/1961 Sb. Zkratka tr. zákoník odkazuje na zákon č. 40/2009 Sb.)
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 30. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman