ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.807.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 807/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Würth, spol. s r.o. , se sídlem v Mladé Boleslavi, Průmyslová zóna, Nepřevázka 137, identifikační číslo osoby 480 36 021, zastoupené JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská 2, proti povinné AQ NORTH s.r.o. , se sídlem v Praze 9, Kolbenova 159/7, identifikační číslo osoby 256 85 066, zastoupené Mgr. Petrem Plavcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská 12, pro 1.354.478,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 73 Nc 1641/2008, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2010, č. j. 11 Co 282/2010 - 61, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 4. 3. 2010, č. j. 73 Nc 1641/2008 - 49, částečně zastavil k návrhu povinné exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 23. 6. 2008, č. j. 73 Nc 1641/2008 - 8, pro úroky z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 1.354.478,80 Kč od 2. 5. 2008 do zaplacení. Soud prvního stupně s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 593/2000 a sp. zn. 20 Cdo 1941/2005 přisvědčil tvrzení povinné, že z formulace jejího závazku zaplatit smluvní úrok v případě, že se jako dlužnice dostane do prodlení s úhradou kterékoliv ze splátek uvedených v exekučním titulu - notářském zápisu sepsaném JUDr. Helenou Divišovou dne 11. 4. 2008 pod sp. zn. NZ 307/2008, tj. „že dlužník je povinen uhradit věřiteli úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení počínaje dnem následujícím po dni, kdy se celá dlužná částka stala splatnou“, neodpovídá zákonu z hlediska doby plnění, neboť není zřejmé, kdy je smluvní úrok splatný a „dokdy se má platit“. Dospěl k závěru, že ohledně úroků z prodlení je podkladový notářský zápis materiálně nevykonatelný, a k návrhu povinné proto exekuci podle „§268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.“ ve spojení s §52 odst. 1 exekučního řádu částečně zastavil. Námitku oprávněné, že povinná mohla argumentaci uvedenou v návrhu na částečné zastavení exekuce uplatnit již v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce, nepovažoval obvodní soud za relevantní, neboť návrh na zastavení exekuce může povinná podat „v jakékoliv době exekučního řízení z důvodů uvedených v §268 o. s. ř.“.
K odvolání oprávněné Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 9. 2010, č. j. 11 Co 282/2010 - 61, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že exekuční titul není vykonatelný v části, v níž je dohodnut smluvní úrok z prodlení, neboť není zřejmé, kdy je splatný a do kdy se má platit (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 593/2000 a sp. zn. 20 Cdo 1941/2005). Za nedůvodnou považoval rovněž námitku oprávněného, že návrhu na zastavení exekuce z důvodu tvrzeného nedostatku materiální vykonatelnosti exekučního titulu nelze vyhovět, pokud se jedná o takové jeho nedostatky, které byly seznatelné v době rozhodování soudu prvního stupně o nařízení exekuce. V tomto ohledu dovodil, že podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. se exekuce zastaví ve všech případech, v nichž je nepřípustná, tj. pro vadu exekučního titulu, pro pochybení při nařízení exekuce, pro okolnosti, které nastaly při provádění exekuce, nebo z jiných důvodů (viz komentář k o. s. ř. §268 odst. 1 písm. h) C. H. Beck); to je i případ souzené věci, v níž je exekuce pro vadu exekučního titulu nepřípustná. Argument oprávněné, že tuto vadu mohla povinná namítat již ve stadiu rozhodování o nařízení exekuce, resp. v případném odvolání proti rozhodnutí o nařízení exekuce, není správný, neboť nepřípustnost lze namítat v kterémkoli stádiu řízení, jak správně dovodil soud prvního stupně.
Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž za zásadní po právní stránce považuje otázky, „zda lze vyhovět návrhu na zastavení exekuce z důvodu tvrzeného nedostatku materiální vykonatelnosti exekučního titulu, pokud se jedná o takové tvrzené nedostatky exekučního titulu, které byly seznatelné z exekučního titulu v době rozhodování soudu prvního stupně o nařízení exekuce“, a „zda je notářský zápis po materiální stránce vykonatelný i tehdy, pokud je splatnost úroku z prodlení vymezena slovy do zaplacení“. Setrvává na svém názoru, že námitky týkající se materiální vykonatelnosti exekučního titulu provádí exekuční soud již před tím, než usnesením rozhodne o nařízení exekuce, z čehož dovozuje, že povinná měla takovéto námitky uplatnit v usnesení o nařízení exekuce a že nevyužije-li tohoto svého práva, nemůže tytéž skutečnosti úspěšně uplatnit v návrhu na částečné zastavení exekuce. Má za to, že §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. lze použít pouze v situaci, kdy nedostatek materiální vykonatelnosti exekučního titulu vyjde najevo až po právní moci usnesení o nařízení exekuce, což však v daném případě nenastalo. K otázce materiální vykonatelnosti podkladového notářského zápisu v části týkající se úroku z prodlení dovolatelka vyslovuje názor, že ohledně jeho splatnosti není třeba ničeho sjednávat, neboť dospívá každým dnem prodlení, a pokud by tomu bylo jinak, musely by soudy v řízeních o žalobách na zaplacení - mimo jiné - příslušenství, představovaného úrokem z prodlení, trvat na tom, aby žalobce tvrdil a prokázal, že se jím požadovaný úrok z prodlení stal již splatným. Dále konstatuje, že požadavek na uvedení doby plnění je třeba vztáhnout k pohledávce, nikoli k jejímu příslušenství; v opačném případě by se vymáhání příslušenství pohledávky (s dobou plnění stanovenou např.: „vždy jednou měsíčně, do posledního dne každého kalendářního měsíce“) stalo nanejvýš komplikované, protože by bylo spojeno s opakovanými návrhy na nařízení exekuce, a to vždy pro úrok z prodlení, ohledně něhož by již nastala doba plnění. Nesouhlasí přitom s názorem vyjádřeným v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 593/2000 a sp. zn. 20 Cdo 1941/2005, podle kterého zákonu neodpovídá určení doby plnění úroku, kdy je splatnost vymezena pouze počátečním datem a stanovena do zaplacení, a domnívá se, že tento závěr je problematický i ve vztahu k promlčení. Bylo by totiž třeba dovodit, že promlčecí doba ohledně úroku z prodlení počíná běžet vždy od doby jeho plnění, což je v rozporu s názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, podle něhož povinnost dlužníka platit úroky z prodlení nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním závazku. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu v celém rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 a neshledal je podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2, ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustným.
Rozhodnutí odvolacího soudu je totiž v otázce materiální vykonatelnosti podkladového notářského zápisu v souladu s ustálenou judikaturou, od níž Nejvyšší soud nemá důvodu se ani v této věci odchýlit, podle níž notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je exekučním titulem, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech, jestliže dále obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění tedy - vyjádřeno jinak - jaké plnění a v jakém množství má povinná osoba podle údajů v notářském zápise poskytnout oprávněné osobě) a doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti. Pokud jde o úrok z prodlení, sjednaný účastníky označeného notářského zápisu, vyhovuje požadavkům materiální vykonatelnosti, je-li v podkladovém rozhodnutí nebo jiném titulu vyjádřena jejich výše (sazba z jistiny), jestliže je určeno období, za které se stanoví (např. měsíčně, ročně), a od kdy a do kdy je povinnost je platit (časový nebo jiný určitý údaj) - k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 593/2000, či usnesení téhož soudu ze dne 26. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 1941/2005).
Jestliže z předmětného notářského zápisu ze dne 11. 4. 2008 nevyplývá stanovení doby k plnění (splatnost) smluvních úroků z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení ode dne následujícího po dni, kdy se celá dlužná částka stala splatnou, není v uvedené části materiálně vykonatelný. Právní názor odvolacího soudu, že zákonu neodpovídá určení doby plnění úroku, kdy je splatnost vymezena pouze počátečním datem bez určení, „do kdy se má platit“, je tedy v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, přičemž je nerozhodné, jakou formulaci užívají ohledně úroků z prodlení soudní rozsudky, neboť zákon č. 358/1992 Sb. má v tomto směru vlastní úpravu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 593/2000, ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2737/2004, usnesení ze dne 17. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2006).
Přípustnost dovolání nemůže založit ani dovolatelkou formulovaná otázka, „zda lze vyhovět návrhu na zastavení exekuce z důvodu tvrzeného nedostatku materiální vykonatelnosti exekučního titulu, pokud se jedná o takové tvrzené nedostatky exekučního titulu, které byly seznatelné z exekučního titulu v době rozhodování soudu prvního stupně o nařízení exekuce“, neboť napadené usnesení odvolacího soudu je v tomto směru rovněž v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení tohoto soudu ze dne 24. října 2007, sp. zn. 20 Cdo 3203/2006, či usnesení ze dne 23. března 2011, sp. zn. 20 Cdo 480/2011), podle níž „byl-li výkon rozhodnutí nesprávně nařízen, musí být v každém stádiu i bez návrhu zastaven“. Stejný názor zastává i odborná literatura (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2239), která dovodila, že shledal-li soud ve fázi nařízení exekuce titul vykonatelným, nebrání to povinnému, aby následně navrhl zastavení exekuce s tvrzením, že zde je nevykonatelný titul; nepanuje zde překážka věci pravomocně rozhodnuté. Nikoli zcela přiléhavý je jen odkaz odvolacího soudu na §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ačkoliv na danou věc dopadá §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; z tohoto důvodu ovšem dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu nezpochybnila.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. října 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu