ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.4069.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 4069/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Š. H. , zastoupeného Mgr. Zbigniewem Czudkem, advokátem se sídlem v Třinci, nám. Míru 551, proti žalované Mgr. K. K., o uložení povinnosti zdržet se stínění pozemku, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 5/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. března 2010, č. j. 57 Co 58/2010-71, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. března 2010, č. j. 57 Co 58/2010-71, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále „soud prvního stupně“) ze dne 4. prosince 2009, č. j. 16 C 5/2008-53, kterým byla zamítnuta žaloba „o stanovení povinnosti žalované zdržet se stínění pozemku p. č. 1053/3 – zahrada, zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, se sídlem v Opavě, Katastrální pracoviště Třinec na LV č. 270 pro katastrální území L. a obec Třinec, trvalými porosty – stromy a keři na pozemku p. č. 1049/3 – zahrada a zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, se sídlem v Opavě, Katastrální pracoviště Třinec na LV č. 3004 pro katastrální území L. a obec Třinec.“
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaná se domnívá, že dovolání žalobce nenaplňuje předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“).
Podle §243c odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud České republiky („Nejvyšší soud“) dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
Dovolání není přípustné.
V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2004, s. 132, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy č. 12/2005, str. 457 a řadu dalších, implicitně též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 22 Cdo 1762/2007, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Rozhodnutí v dané věci bylo odvislé od posouzení otázky, zda porosty na pozemku žalované způsobují takové zastínění pozemku, které by nad míru přiměřenou poměrům mohlo obtěžovat žalobce. Soudy obou stupňů shodně dospěly k závěru, že se o obtěžování žalobce nad míru přiměřenou poměrům nejedná. Dovolatel v dovolání polemizuje se závěry soudů obou stupňů a na rozdíl od nich se domnívá, že se o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům jedná. Zásadní právní význam pak spatřuje v tom, že se Nejvyšší soud doposud nezabýval rozsahem a posouzením otázky „které jednání ještě nepřesahuje a které již přesahuje míru přiměřenou poměrům ve vztahu k problematice stínění sousedního pozemku.“
Žalobce v dovolání pouze obecně vymezuje právní problematiku, aniž by formuloval konkrétní právní otázku, jejíž řešení by odstraňovalo nejednotnost soudů v jejich judikatuře nebo přinášelo nové závěry dovolacího soudu stran dosud neposuzované právní otázky či jiného posouzení již vyřešené právní otázky, a zakládalo tak přípustnost dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu. Ostatně d ovolací soud je oprávněn úvahu odvolacího soudu o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti. K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2009, sp. zn. 22 Cdo 1514/2007, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. C 7480 (dále „soubor rozhodnutí“).
K námitkám dovolatele proti odborným závěrům znaleckého posudku dovolací soud nemůže přihlédnout (§237 odst. 3 o. s. ř. část věty za středníkem).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšné žalované náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalobci právo, nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. února 2011
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu