ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.2955.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 2955/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a) R. T. , a b) J. T. , zastoupených Mgr. Bc. Vítězslavem Jírou, advokátem se sídlem Brno, Rooseveltova 6/8, proti žalovanému statutárnímu městu Brnu, městské části Brno - střed , se sídlem Brno, Dominikánská 2, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 42 C 32/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. září 2009, č. j. 19 Co 49/2009-97, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. 12. 2008, č.j. 42 C 32/2008-80 (poté, co usnesením z téhož dne zamítl návrh na změnu žaloby tak, že nájemní vztah žalobců k níže uvedenému bytu trvá a výpověď z jeho nájmu je neplatná), zamítl žalobu, aby bylo určeno, že výpověď z nájmu žalobců k bytu č. 3 v domě č. 10 na Plotní ulici v B. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), kterou dal žalovaný žalobcům dopisem ze dne 8. 11. 2006, je neplatná, dále rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobců Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 9. 9. 2009, č.j. 19 Co 49/2009-97, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení ho změnil; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně zejména za prokázáno, že žalovaný (vlastník předmětného bytu) dal žalobcům (společným nájemcům bytu) dne 8. 11. 2006 výpověď z nájmu bytu (dále též jen „Výpověď“) podle §711 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč.zák.“) z důvodu, že nezaplatili nájemné a zálohy na úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu (dále jen „úhrady za služby“) ve výši více než trojnásobku nájemného a úhrad za služby za období 1/2001 – 12/2003 (konkrétně 17.253,- Kč), že Výpověď jim byla doručena dne 13. 11. 2006 (kdy byla zásilka uložena na poště, a to až do 30. 11. 2006, přičemž žalobci si ji nevyzvedli, přesto, že se v rozhodné době v místě bydliště zdržovali). Přisvědčil jeho právnímu závěru, že k doručení Výpovědi došlo fikcí dne 13. 11. 2003, neboť od toho data byly zásilky ji obsahující připraveny k vyzvednutí na poště; Výpověď jako hmotněprávní úkon se tudíž dostala do sféry jejich dispozice, měli možnost se s ní seznámit, avšak bez objektivních příčin tak neučinili. Společný nájem předmětného bytu jim zanikl uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty ke dni 28. 2. 2007. Pokud byla žaloba v dané věci podána dne 11. 2. 2008, stalo se tak až po uplynutí šedesátidenní lhůty stanovené v §711 odst. 5 obč.zák., a proto bylo nutno ji zamítnout. Uvedl dále, že soud prvního stupně nepochybil ani pokud nevyhověl návrhu žalobců na změnu žaloby (§95 odst. 2 o.s.ř.); námitky žalobců zpochybňující platnost Výpovědi (dluh na nájemném byl zčásti promlčen, Výpověď nebyla schválena Radou městské části Brno-střed) neshledal opodstatněnými.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnili v něm dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. Vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), spatřují v postupu soudu prvního stupně, který (nesprávně, z důvodů uvedených v dovolání) zamítl jejich návrh na změnu žaloby ze dne 9. 10. 2008 a poté původní žalobu zamítl z důvodu, že byla podána po lhůtě uvedené v §711 odst. 5 obč.zák. Na naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. usuzují z posouzení Výpovědi jako platné a namítají zejména, že dluh na nájemném vznikl ještě v době, kdy výlučným nájemcem bytu byl toliko žalobce a) a že byl ke dni dání Výpovědi promlčen; nesouhlasí rovněž se závěrem odvolacího soudu, že Výpověď nemusela být schválena radou městské části Brna - střed. Navrhli, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání podáno nebylo.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se zabýval jeho přípustností.
Dovolání není v dané věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí je rozhodnutím potvrzujícím, ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., když rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozhodnutím soudu odvolacího, je jeho prvním rozhodnutím ve věci. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání z hlediska §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jehož se dovolatelé dovolávají.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží.
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.
Dovolatelé výslovně neoznačují otázku, s níž spojují zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., který dovolatelé uplatňují, přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura 7/2004, a z 23. 8. 2006, sp.zn. 29 Cdo 962/2006, a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. 1. 2008, sp.zn. II. ÚS 650/06, či usnesení Ústavního soudu z 7. 3. 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, z 28. 2. 2008, sp.zn. III. ÚS 1970/07, a z 28. 7. 2010, sp.zn. IV. ÚS 1464/10). O takovou situaci však v posuzovaném případě zjevně nejde, neboť se nejedná bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu; není proto splněna podmínka existence (procesně)právní otázky zásadního významu.
Napadené rozhodnutí je založeno na právním názoru, že žaloba na neplatnost Výpovědi byla podána po uplynutí 60-ti denní zákonné lhůty, a proto bylo nutno ji zamítnout. Právní názor, že šedesátidenní lhůta podle §711 odst. 5 obč. zák. je lhůtou hmotně právní (obsaženou v hmotně právním předpisu) prekluzivní, odpovídá ustálené judikatuře dovolacího soudu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 17. 8. 2008, sp.zn. 26 Cdo 778/2008, z 10. 6. 2009, sp.zn. 26 Cdo 2813/2007, a z 28. 4. 2011, sp.zn. 26 Cdo 2693/2009, a usnesení z 20. 10. 2009, sp.zn. 26 Cdo 3770/2008). Protože k zamítnutí takovéto žaloby postačuje již sama skutečnost, že byla podána opožděně, považuje dovolací soud za nadbytečné zabývat se dovolacími námitkami zpochybňujícími platnost Výpovědi.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalobců není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř a o skutečnost, že žalovanému nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči žalobcům, jejichž dovolání bylo odmítnuto.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. listopadu 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká,CSc., v. r.
předsedkyně senátu