ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.704.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 704/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a) M. L. , a b) P. L., zastoupených Mgr. Jaroslavem Rychtářem, advokátem se sídlem Praha 3, Sudoměřská 1038/39, proti žalovaným a) H. K. , a b) V. K., zastoupeným JUDr. Jiřím Davidem, advokátem se sídlem Praha 4, Otakarova 5, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.zn. 18 C 262/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2008, č.j. 22 Co 119/2008-107, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 9. 2007, č.j. 18 C 262/2005-89, přivolil k výpovědi z nájmu žalovaných k bytu č. 13 o velikosti 3+1 s příslušenstvím, II. kategorie, ve 4. nadzemním podlaží domu č.p. 5 v P., ulice P. S. 3 (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), určil, že výpovědní lhůta je tříměsíční, uložil žalovaným povinnost vyklidit byt do 15 dnů po uplynutí výpovědní lhůty po zajištění přístřeší, a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázáno, že žalobci (většinoví spoluvlastníci předmětného domu s podílem o velikosti 14/24) dali žalovaným (společným nájemcům předmětného bytu) výpověď z nájmu bytu (dále též jen „Výpověď“), kterou tito převzali dne 24. 6. 2005, že ve Výpovědi uplatnili dovolací důvod podle §711 odst. 1 písm. g) občanského zákoníku ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč.zák.), spočívající v tom, že „mají nejméně dva byty“, že žalovaní byli ke dni dání (doručení) Výpovědi zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci rodinného domu č.p. 67 na pozemku p.č. 259 v Ú. u P. (dále též jen „dům v Ú.“), a to na základě smlouvy o převodu nemovitostí z roku 1979, že vlastnické právo k němu převedli darovací smlouvou ze dne 29. 11. 2005 na své zletilé dcery V. B. a P. K. (s účinky vkladu vlastnického práva ke dni 12. 12. 2005), že dům v Ú. byl postaven již v roce 1872 (kolaudační rozhodnutí se nedochovalo), že – jak vyplynulo z místního ohledání – se v přízemí nachází kuchyň a dva pokoje, je zde (kromě studny) voda z obecní přípojky vodovodu, plynové topení, ve spodních pokojích jsou radiátory, v podkroví dvě místnosti bez topení, přebudované z půdy, v přístavbě u domu se nachází zděná koupelna, ve které je bojler napojený na vodu ze studny a z venkovní přístavby je přístupné suché WC. Rovněž vzal za prokázáno, že z P. do Ú. jezdí ve špičce pravidelně autobusové spoje v intervalech 20 - 30 minut, že 2. žalovaný je plně invalidní od roku 1999, v roce 1998 mu byl proveden by - pass, byl léčen s vysokým krevním tlakem a chronickou obstrukční chorobou plic a v srpnu 2006 prodělal cévní mozkovou příhodu s levostranným postižením s tím, že stav se stabilizoval, trvá však levostranná centrální hemiparéza a známky povšechné aterosklerózy mozku s přibývajícími známkami demence a je tudíž odkázán na pomoc druhé osoby. Na tomto skutkovém podkladě (poté, co dovodil, že žalobci jako většinoví spoluvlastníci jsou ve věci aktivně věcně legitimováni) dospěl k závěru, že uplatněný výpovědní důvod podle 711 odst. 1 písm. g) obč.zák. byl naplněn. Konstatoval, že žalovaní byli ke dni dání výpovědi vlastníky rodinného domu, a že na nich lze spravedlivě požadovat, aby užívali pouze jeden byt, neboť – jak vyplynulo z místního šetření – dům v Ú. splňuje svým vybavením a velikostí požadavky na lidsky důstojné ubytování, které svou kvalitou odpovídá bytové potřebě žalovaných a je způsobilý k celoročnímu užívání. Tomu nasvědčuje i to, že žalovaní zde trávili v letech 2004 až 2005 podstatnou část roku (od jara do podzimu), což potvrdil sám 2. žalovaný ve své svědecké výpovědi v řízení pod sp.zn. 34 C 512/2004, přičemž 1. žalovaná byla po celou dobu zaměstnána v P., kam bez problémů pravidelně dojížděla. Zdravotní stav 2. žalovaného je nyní stabilizován a nevyžaduje jeho nepřetržitý pobyt v P. Soud prvního stupně neshledal, že by jednání žalobců bylo v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč.zák.), a to zejména s ohledem na „spekulativní“ jednání samotných žalovaných, kteří nejdříve vznesli v řízení zcela účelově námitku místní nepříslušnosti soudu a v mezidobí pak dům v Ú. darovali dcerám, jakož i vzhledem k době, po kterou užívání bytu a rodinného domu trvá (tj. od r. 1979).
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 15. 5. 2008, č.j. 22 Co 119/2008-107, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Doplnil dokazování opětovným čtením protokolu o místním šetření, z něhož učinil mimo jiné zjištění, že do kuchyně je vyvedena povrchovým venkovním potrubím (jež není zakopáno v zemi) voda ze studny, že je taktéž vedena z veřejné obecní přípojky, přičemž vývod s kohoutem se nachází v místnosti při vchodu do domu, kde je i vodoměr, že u budovy se nachází přístavek, v němž je místnost na uhlí, dílna a za ní koupelna, v níž je „Darling“ napojen na studnu a v zimě se musí vypouštět, že koupelna není propojena s WC, a že do přístavku je možné dostat se pouze zvenčí, tj. že není zde propojení do obytné části domu. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že dům v Ú. se v zimním období užívat nedá, neboť voda není zavedena tak, aby v zimě nezamrzla a sociální zařízení není stavebně propojeno s obytnou částí. Uvedl, že k naplnění výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. g) obč.zák. je třeba prokázat nejen existenci dvou nebo více bytů nájemce, ale i to, že není dán spravedlivý důvod pro to, aby nájemce užíval jen jeden. Za takový důvod lze považovat i skutečnost, že druhý byt není schopen zajistit lidsky důstojné ubytování nájemce. V dané věci je tomu tak proto, že svou velikostí a vybavením není uzpůsoben k celoročnímu ubytování; ostatně byl žalovanými pořízen v roce 1979 jako rekreační chalupa a tak byl i užíván, a to od jara do podzimu. Uvedl dále, že z výpovědi 2. žalovaného ve věci sp.zn. 34 C 512/2004 (kterou taktéž opakovaně četl u odvolacího jednání) lze dovodit pouze to, že se v roce 2005 v předmětném bytě příliš nezdržoval, nikoliv celoroční užívání domu v Ú. Nemožnost jeho celoročního užívání je třeba hodnotit i v souvislosti se zdravotním stavem 2. žalovaného, který je po cévní mozkové příhodě odkázán na pomoc druhých. Uzavřel, že uplatněný výpovědní důvod naplněn nebyl, neboť na žalovaných nelze spravedlivě požadovat, aby užívali pouze nevyhovující dům v Ú. Poukázal přitom na to, že žalovaní dům v Ú. vlastnili a užívali již od roku 1979 a pronajímatelům to až do roku 2004 nevadilo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., a uplatnili v něm dovolací důvody dle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o.s.ř. Nesprávnost právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) spatřují v závěru odvolacího soudu, že nebyl naplněn uplatněný výpovědní důvod, konkrétně podmínka, že na nájemcích (žalovaných) lze spravedlivě požadovat, aby užívali pouze jeden byt (dům v Ú.). Mají za to, že v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že – z důvodů uváděných v dovolání – výpovědní důvod naplněn byl, přičemž poukazují na rozsudky Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 2460/2005 a sp.zn. 26 Cdo 909/2004. Namítají, že skutková zjištění odvolacího soudu, a to, že „domek se v zimním období užívat nedá, neboť voda není zavedena tak, aby v zimě nezamrzla a sociální zařízení není stavebně propojeno s obytnou částí domu“ a „druhý byt nemá schopnost zajišťovat lidsky důstojné ubytování nájemce v daném případě proto, že svou velikostí a vybavením není uzpůsoben k celoročnímu užívání“, jsou ve zjevném rozporu s obsahem protokolu o místním ohledání domu ze dne 13. 6. 2007 a ostatními listinnými důkazy. Mají za to, že dům v Ú. je způsobilý k celoročnímu užívání a je „obyvatelný v úplném rozsahu svého přízemí“, že je do něj zavedena elektřina, plyn a přípojka vody z obecního vodovody (zapuštěná pod zemským povrchem, takže ani v zimním období voda nezamrzá), a že závěry odvolacího soudu nemohou obstát. Navrhli, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání podáno nebylo.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 15. května 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o.s.ř., a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly dovoláním uplatněny; tyto obligatorně posuzované vady nebyly tvrzeny, ani se nepodávají z obsahu spisu.
Dovolatelé uplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Tento dovolací důvod se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry.
Na nesprávnost výsledku činnosti soudu při hodnocení důkazů lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.).
Skutková zjištění odvolacího soudu, že v domě v Ú. „není voda zavedena tak, aby v zimě nezamrzla a sociální zařízení není stavebně propojeno s obytnou částí“, učinil odvolací soud z obsahu protokolu o místním šetření, jehož opakovaným čtením bylo v odvolacím řízení doplněno dokazování v souladu s §213 odst. 2 a 3 o.s.ř. (viz zejména shora uvedená zjištění ohledně zdroje vody v koupelně, který není napojen na veřejnou vodovodní přípojku a situační umístnění sociálního zařízení ve venkovní přístavbě, do níž je přístup toliko zvenčí domu). Za tohoto stavu obstojí i jeho skutkový závěr, že dům v Ú. se v zimním období užívat nedá, a že tudíž není způsobilý k celoročnímu bydlení. Zpochybňované skutkové zjištění (závěr), z něhož odvolací soud při právním posouzení vyšel, má tedy oporu v provedeném důkazu. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. tudíž nebyl naplněn.
Z ustanovení §711 odst. 1 písm. g) obč.zák. vyplývá, že výpovědní důvod podle citovaného ustanovení není naplněn, nelze-li na nájemci „spravedlivě požadovat“, aby užíval pouze jeden ze dvou či více bytů, které má. Uvedené ustanovení patří – vzhledem k užitému slovnímu spojení „spravedlivě požadovat“ – k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak ponechávají na soudu, aby podle svého uvážení v každém konkrétním případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.
Nejvyšší soud (srov. jeho rozsudek ze dne 18. 5. 2004, sp.zn. 26 Cdo 107/2004, uveřejněný pod C 2685 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále např. rozsudky ze dne 24. 6. 2004, sp.zn. 26 Cdo 761/2003, a ze dne 16. 2. 2006, sp.zn. 26 Cdo 2460/2005) dovodil, že neužívá-li nájemce fakticky byt v nemovitosti, jejímž je vlastníkem, je třeba zkoumat, zda takový byt je způsobilý uspokojovat bytové potřeby jeho rodiny, tj. zda na něm lze spravedlivě požadovat, aby užíval právě a pouze tento byt ve své nemovitosti; přitom nelze ponechat bez povšimnutí ani velikost, případně vybavení takového bytu.
V naznačených souvislostech nelze opomenout ani právní názor vyjádřený v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2008, sp.zn. 26 Cdo 3172/2006, a ze dne 5. 8. 2010, sp.zn. 26 Cdo 3175/2009, jakož i v usnesení z 28. 2. 2011, sp.zn. 26 Cdo 3127/2008, podle něhož neužívá-li nájemce svou vlastní nemovitost k uspokojení svých bytových potřeb pro nevyhovující bytové podmínky a bylo-li příčinou tohoto stavu, že nájemce (který nemovitost v takovém stavu již nabyl) si ji rozhodl ponechat jen pro účely rekreace, a k tomuto účelu ji využívá, pak nelze mít za to, že jde o případ, kdy na nájemci lze spravedlivě požadovat, aby užíval jen jeden ze dvou bytů.
Z uvedeného vyplývá, že právní názor odvolacího soudu, že na žalovaných nelze spravedlivě požadovat, aby užívali pouze jeden byt – dům v Ú., neboť svým vybavením není způsobilý k celoročnímu bydlení, a to i s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu 2. žalovaného a k tomu, že byl žalovanými pořízen a zakoupen pro účely rekreace, je správný.
Za daného stavu, kdy se dovolateli nepodařilo prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů úspěšně zpochybnit správnost napadeného rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zamítl, aniž by nařizoval k projednání dovolání jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobci nebyli v dovolacím řízení úspěšní a žalovaným náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti žalobcům právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. dubna 2011
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.,v. r.
předsedkyně senátu