ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.196.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 196/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Lesní společnost Královský Hvozd, a. s., se sídlem v Nýrsku, Klatovská 289, identifikační číslo osoby 45 35 20 03, zastoupené akcionářem Ing. B. H., zastoupeného JUDr. Petrem Zimou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slezská 13, PSČ 120 00, proti žalovaným 1) J. H. a 2) K. K. , oběma zastoupeným Mgr. Jindřichem Sojkou, advokátem, se sídlem v Klatovech, Pražská 119/1, o zaplacení 5,327.533,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 43 Cm 42/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. září 2009, č. j. 14 Cmo 208/2008 – 205, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2008, č. j. 43 Cm 42/2004 – 167, kterým tento soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit jí společně a nerozdílně 5,327.533,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vycházel z toho, že
1. Žalobkyně koupila 28. března 2000 od personálně a majetkově propojené společnosti PML – AUTO, s. r. o., 8443 kusů akcií Lesní společnosti Opočno, a. s. (dále též jen „akcie“) za 10,655.066,- Kč.
2. Společnost PML – AUTO, s. r. o. nabyla akcie kupní smlouvou ze dne 22. března 2000 za 5,327.533,- Kč od Lesní společnosti Teplá a. s.
3. Představenstvo Lesní společnosti Teplá a. s. projednalo prodej akcií dne 9. března 2000, čtyři členové byli pro prodej, jeden se zdržel hlasování a oba žalovaní byli proti.
4. Žalovaní byli v době koupě akcií členy představenstva Lesní společnosti Teplá a. s. a členy představenstva žalobkyně.
5. Představenstvo žalobkyně schválilo koupi akcií 14. března 2000 a dne 7. června 2000 ji schválila mimořádná valná hromada žalobkyně.
6. V „informačním dopise“ ze dne 21. března 2005 oznámila Česká znalecká a. s. že dokončila znalecký posudek za účelem ocenění akcií k datu 14. března 2000 a že jejich objektivní tržní hodnota činila 10,620.192,- Kč.
7. Dle „protokolu výpočtu“ vydaného Střediskem cenných papírů 2. února 2000 činil vážený průměr obchodů uskutečňovaných s akciemi Lesní společnosti Opočno, a. s. za období šesti měsíců 1.204,79 Kč.
8. J. S., který byl dle výpisu ze Střediska cenných papírů ze dne 16. března 2004 majitelem 2.900 kusů akcií žalobkyně, což představovalo 6,75 % na základním kapitálu žalobkyně, zaslal dne 7. října 2003 dozorčí radě žalobkyně žádost o přezkoumání výkonu působnosti představenstva a uplatnění práva na náhradu škody vůči členům představenstva. J. S. požádal dozorčí radu, aby přezkoumala, zda členové představenstva žalobkyně nespáchali trestný čin. Dozorčí rada žalobkyně dospěla k závěru, že škoda společnosti nevznikla. J. S. prodal akcie žalobkyně v únoru 2006.
9. J. S. podal za žalobkyni žalobu, kterou se domáhal vůči členům jejího představenstva náhrady škody vzniklé žalobkyni koupí akcií, následně prodal akcie Ing. B. H., který vlastnil 2.972 kusů akcií žalobkyně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti, odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka podrobuje kritice závěr odvolacího soudu, o tom, že nebylo prokázáno, že žalovaní jako členové představenstva žalobkyně porušili při obchodu s akciemi povinnost postupovat s náležitou péčí. Namítá, že odvolací soud:
1) Nesprávně posoudil „skutečnost, že pro posouzení věci je významná pouze cena reálná a skutečně dosažená bezprostředně před předmětným obchodem a nikoliv cena časově vzdálená, ani nějaký průměr za delší období.“
2) „Nerespektoval právní názory obsažené v judikatuře Nejvyššího soudu (ustanovení sloužící k ochraně menšinových akcionářů musí být vykládána v jejich prospěch a nikoliv proti nim – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2005, sp. zn. 29 Odo 1016/2005 a rozsudek ze dne 5. května 1999, sp. zn. 32 Cdo 1623/98); tím se odchýlil od dosavadní judikatury.“
3) „Nesprávně posoudil otázku standardu péče řádného hospodáře, resp. odborné péče, která zahrnuje i péči v tom smyslu, aby byl majetek zhodnocován v maximální možné míře, která je momentálně dosažitelná (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1224/2006 a sp. zn. 29 Odo 160/2006 – právě panující tržní podmínky).“
4) „Nesprávně posoudil otázku údajného hlasování žalovaných“ proti prodeji „akcií společnosti PML – AUTO, s. r. o. a nesprávně právně posoudil, zda hlasování proti návrhu prodat akcie za cenu nižší zbavilo žalovaného vinnosti jednat s péčí řádného hospodáře (a podat žalobu, či trestní oznámení), či nikoliv.“
5) „Nesprávně právně posoudil otázku důkazního břemene; i před novelou obchodního zákoníku provedenou zákonem č. 370/2000 Sb. bylo důkazní břemeno na statutárních orgánech při použití mandátní smlouvy; nepřístupnost dokladů pro jiné osoby než představenstvo by činilo jakékoli žaloby proti představenstvu neefektivními.“
6) „Nesprávně právně posoudil otázku konfliktu zájmů vedlejších účastníků mezi jejich úkonem provedeným za žalující společnost a jejich zájmem ve společnosti PML – AUTO s. r. o. (v rozhodné době byl společníkem této společnosti jeden z nich a manželka druhého z nich).“
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Právní závěry, které dovolatelka napadá pod body 3), 4) a 6) shora, postrádají potřebný judikatorní přesah, když jsou významné právě a jen pro projednávanou věc (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
To platí i ohledně námitky pod bodem 1), neboť posouzení, zda cena, za kterou žalobkyně akcie koupila, odpovídala jejich reálné hodnotě, zatímco cena, za kterou akcie koupila společnost PML – AUTO, s. r. o. byla nepřiměřeně nízká, je otázkou posouzení konkrétních okolností případu, která nemá potřebný judikatorní přesah. Závěr o této otázce totiž závisí na důvodech, které vedly ke stanovení ceny, za kterou byla Lesní společnost Teplá, a. s. ochotna akcie prodat.
Námitka uvedená pod bodem 2) pak nemá v projednávané věci žádnou právní relevanci, neboť dovolatelka neuvádí, které ustanovení sloužící k ochraně menšinových akcionářů vyložil odvolací soud v její neprospěch a v čem tento výklad spočíval. Pokud dovolatelka mínila uvedeným výkladem v její neprospěch výklad přenosu důkazního břemene na statutární orgán, čehož se dovolává pod bodem 5), tuto otázku již Nejvyšší soud vyřešil v rozsudku ze dne 20. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 359/2007, ve kterém dopěl k závěru, že „přenos důkazního břemene na statutární orgán společnosti ohledně toho, zda tento orgán jednal s náležitou péčí, právní úprava účinná v době, v níž došlo k tvrzenému porušení povinnosti žalovaným, neznala. Tento princip začlenil do §194 odst. 5 obch. zák. teprve zák. č. 370/2000 Sb., s účinností od 1. ledna 2001, a nelze jej tudíž vztahovat na jednání, ke kterým došlo před tímto datem (viz k tomu výslovně bod 32. čl. VIII přechodných ustanovení k citované novele, podle něhož ustanovení zákona č. 370/2000 Sb. o důkazním břemenu ve vztahu k prokazování splnění povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře se nepoužijí na jednání, k nimž došlo přede dnem účinnosti tohoto zákona.)“.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. června 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu