ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.2124.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 2124/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, adresa pro doručování: územní pracoviště Ústí nad Labem, Mírové náměstí 3129/36, Ústí nad Labem, proti žalovaným 1) Mgr. I. D. a 2) I. D. , zastoupeným JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem se sídlem v Liberci, Na Poříčí 116/5, o zaplacení částky 46.614,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 6 C 151/2005, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 26. září 2008, č. j. 30 Co 722/2007-164, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. března 2007, č. j. 6 C 151/2005-117, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 26. září 2008, č. j. 30 Co 722/2007-164, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud ČR proto podle §104 odst. 1 věty prvé ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř. řízení o dovolání směřujícímu proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil (blíže srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 45/2000).
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku krajského soudu, kterým byl potvrzen ve vyhovujícím výroku o věci samé rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. března 2007, č. j. 6 C 151/2005-117, jímž byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni, a to každý z jedné poloviny, částku 36.614,- Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 30. 8. 2001 do zaplacení, a částku 10.000,- Kč s 7,5% úrokem z prodlení od 1. 12. 2001 do zaplacení a 8,5% úrok z prodlení z částky 23.386,- Kč od 30. 8. 2001 do 23. 1. 2007, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, jakož i o poplatkové povinnosti, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Bez významu jsou výhrady žalovaných vůči zjištěním, která odvolací soud učinil z listiny označené za „uznání závazku“, jejich námitky, že pominul okolnosti, za nichž došlo k jejímu vyhotovení, že přihlédl k nepřípustnému důkazu (mikrofiši), a že nebyly splněny podmínky pro vrácení příspěvku (žaloba je předčasná). Nejde totiž o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Podstatou těchto dovolacích námitek jsou výtky týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výhrad nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Námitka žalovaných, že soudy porušily jejich právo na spravedlivý proces, neboť nevyhověly návrhu na opravu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, představuje uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tato tvrzená vada řízení nemůže být otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., neboť nejde bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu, a postrádá potřebný judikatorní přesah (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. 32 Odo 618/2004, nález Ústavního soudu ze dne 9. ledna 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 17. května 2007, sp. zn. IV. ÚS 804/07, ze dne 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07, a ze dne 9. července 2009, sp. zn. II. ÚS 944/09).
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. žalovaní prosazují názor, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na nesprávném právním závěru v otázce promlčení nároku na vrácení příspěvku na individuální bytovou výstavbu.
Problematikou promlčení práva zajištěného omezením převodu nemovitosti se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudcích ze dne 18. května 2005, sp. zn. 33 Odo 477/2004, ze dne 21. září 2005, sp. zn. 33 Odo 1032/2005, ze dne 30. září 2005, sp. zn. 33 Odo 1033/2005, a ze dne 30. září 2005, sp. zn. 33 Odo 905/2005. Z pohledu těchto citovaných rozhodnutí je rozsudek odvolacího soudu správný a neodporuje hmotnému právu.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud proto – aniž se mohl věcí dále zabývat – je jako nepřípustné odmítl [§243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalovanému právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. dubna 2011
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu