ECLI:CZ:NS:2011:4.TDO.1400.2011.1
sp. zn. 4 Tdo 1400/2011-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. listopadu 2011 dovolání obviněného U. H. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 9 To 146/2011, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 T 325/2009, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného U. H. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 2 T 325/2009, byl obviněný U. H. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon), jehož se dopustil tím, že
dne 10. 6. 2009 kolem 08:30 hodin na silnici mezi obcemi M. a K. v okrese R. společně s dalšími dosud neustanovenými osobami po zatarasení silnice vozidlem zn. Mitsubishi L 400, zastavil projíždějící vozidlo zn. Alfa Romeo 159, které řídil A. S. a kovovými tyčemi poté rozbili skleněné výplně oken shora uvedeného vozidla a způsobili tak firmě Smirnov Konzult, s.r.o., škodu ve výši nejméně 20.913,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný U. H. odsouzen podle §176 odst. 1 tr. zákona, za použití §§35 odst. 2, 53 odst. 2 písm. b) tr. zákona k souhrnnému peněžitému trestu ve výměře 50.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zákona byl obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců.
Podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zákona byl současně zrušen výrok o trestu, který mu byl uložen pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 8. 2009, sp. zn. 7 T 49/2009 a který mu byl doručen 6. 8. 2009 (chybí další zákonná citace, že se zrušují i všechna další rozhodnutí, na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu).
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozenému A. S., škodu ve výši 20.913,- Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený A. S., se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali v zákonné lhůtě odvolání obviněný U. H. a poškozený A. S. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 9 To 146/2011, odvolání obviněného i poškozeného podle §256 tr.řádu zamítl jako nedůvodná.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti označenému usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku dovolání, jímž napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutek, kterým byl uznán vinným, je popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a v jeho odůvodnění tak, že nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu poškozování cizí věci, jak ho právně posoudily soudy obou stupňů.
Dovolatel namítl, že rozhodnutí obou soudů se opírají pouze o výpovědi poškozeného a jeho syna a dále svědecké výpovědi předvolaných svědků, přičemž nelze v žádném případě učinit závěr, že by jedno či druhé vedlo k přímému a nepochybnému usvědčení dovolatele ze spáchání trestné činnosti, pro niž byl odsouzen. Zpochybnil rovněž učiněná skutková zjištění soudu s tím, že soudům obou stupňů vytkl nerespektování zásady "in dubio pro reo", přičemž poukázal i na svůj čistý trestní rejstřík narozdíl od trestního rejstříku poškozeného a v souvislosti s tím akcentoval rozdíl ve věrohodnosti jejich výpovědí. Dovolatel odkázal i na obecně známou judikaturu Ústavního soudu.
V souvislosti se zpochybněním skutkových zjištění obviněný soudům obou stupňů vytkl, že svůj závěr o jeho vině opřely pouze o nespolehlivá svědectví a o spekulaci, jak pravděpodobně mohlo k trestnému činu dojít. Vzhledem k výše uvedeným námitkám má za to, že hodnocení takto provedených důkazů neumožňovalo závěr, že by byl pachatelem trestného činu, za nějž byl odsouzen.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze a na něj navazující rozhodnutí a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě aby ve věci rozhodl sám.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 20. 10. 2011 Nejvyššímu soudu sdělil, že Nejvyšší státní zastupitelství nevyužije svého práva vyjádřit se k obsahu podaného dovolání. Současně však výslovně souhlasil s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek dle §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je taktéž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice namítl, že skutek popsaný ve výroku o vině nevykazuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona a že na základě hodnocení provedených důkazů jej nebylo možno za tento trestný čin odsoudit, avšak veškeré své dovolací námitky postavil výhradně na zpochybnění skutkových zjištění soudu s primárním vlastním hodnocením důkazů a vytvořením vlastní konstrukce skutkového stavu. Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nýbrž výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
V posuzovaném případě neshledal Nejvyšší soud existenci ani tzv. extrémního nesouladu právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně ve věci dovolatele založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu věci dospěl k závěru, že nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tyto důkazy v souladu se zákonnými požadavky také řádně vyhodnotil. Odvolací soud se rovněž zákonným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, včetně námitky nevěrohodnosti výpovědí svědků a poškozeného. Skutečnosti, že dovolatel s tím, jak soud vyhodnotil provedené důkazy nesouhlasil, nelze přiznat právní relevanci. Shodně Nejvyšší soud hodnotil i dovolatelem namítané porušení zásady „in dubio pro reo“ (v pochybnostech ve prospěch pachatele). Vzhledem k jednoznačným skutkovým zjištěním a z nich vyvozeným právním závěrům je námitka nepodložená.
Pokud dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku výslovně namítl, že popis skutku tak, jak je uveden ve výroku o vině a odůvodnění rozhodnutí obou soudů, nevykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona, je Nejvyšší soud nucen citovat uvedené ustanovení tr. zákona. Trestného činu poškozování cizí věci se dopustí ten, "kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou". Ze zjištění soudu, které se promítlo do výroku o vině rozsudku, mimo pochybnost vyplývá, že znaky skutkové podstaty zmíněného trestného činu byly jednáním dovolatele jednoznačně naplněny.
Závěrem Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného U. H. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. listopadu 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á