ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1389.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 1389/2011-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. listopadu 2011 o dovolání, které podal obviněný J. N. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 12 To 280/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 34/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 27. 5. 2011, sp. zn. 1 T 34/2011, byl obviněný J. N. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění jmenovaného soudu spáchal tím, že „dne 6. 1. 2011 kolem 17.15 hodin vběhl do baru E. v P. v K.n. V., okr. M., kde rozrazil dvířka do prostoru za barovým pultem, odstrčil T. D.D., který upadl na zem, poté uchopil levou rukou barmana T. T. B., za rameno, přitlačil ho za chladničku se slovy „dej mi pivo a cigarety nebo tě zabiju“, v této chvíli na něj vykřikl svědek J.L., takže obviněný J. N. uvolnil sevření, poškozenému T. T. B. se podařilo vytrhnout ze sevření a utéct na ulici a obviněný si vzal z regálu 1 krabičku cigaret Marlboro, z chladničky 2 lahvová piva Gambrinus a z baru utekl do bytu své přítelkyně B. K. v protějším domě v P. ul., kde byl následně zadržen policií a poškozenému T. T. B. způsobil zhmoždění ramene bez lékařského ošetření a škodu na věcech v přesně neurčené výši“ . Za to byl obviněný podle §173 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, přičemž podle §84 tr. zákoníku byl nad obviněným současně vysloven dohled. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený T.T.B. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku, a to pouze proti výroku o trestu, podala v neprospěch obviněného státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze. Rozsudkem ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 12 To 280/2011, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a při nezměněném výroku o náhradě škody odsoudil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k), l ) tr. ř.
Ve svém mimořádném opravném prostředku se ohradil proti závěru odvolacího soudu v tom smyslu, že soud nalézací podcenil charakter jeho osoby, když se jedná o speciálního recidivistu, který byl propuštěn z výkonu trestu uloženého za trestný čin loupeže v roce 2004 a v minulosti byl opakovaně odsouzen. Uvedl, že s tímto hodnocením odvolacího soudu, jež ve svém důsledku vedlo k uložení přísnějšího trestu, nemůže souhlasit. Zdůraznil, že byl naposledy odsouzen v roce 2002 a následně podmíněně propuštěn v roce 2004 a že od té doby nebyl souzen pro spáchání jakéhokoliv trestného činu. Dále poznamenal, že odvolací soud nevytkl soudu prvního stupně skutková zjištění (poukázal na zjištěné okolnosti případu, kdy jeho jednání nevykazuje významnějšího stupně společenské škodlivosti nad rámec základní skutkové podstaty zločinu loupeže podle §173 odst. l tr. zákoníku, resp. kdy výše způsobené škody není nijak vysoká), ačkoliv bylo v odvolacím řízení upozorňováno na absenci důkazu - výslechu svědka L., jenž jako jediný mohl uvést skutečnosti, které se opravdu na místě odehrály, a tedy i to, že (obviněný) za ta dvě piva nechal na talířku peníze, že nikomu nevyhrožoval a ani po nikom neházel žádné půllitry. Poté uvedl, že pokud odvolací soud učinil skutková zjištění pouze výčtem důkazů ze spisu a následným zhodnocením, přičemž se bez jakýchkoliv námitek ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu nalézacího, včetně té skutečnosti, že mu (obviněnému) byl trest vyměřen jako podmíněný právě s ohledem na poslední odsouzení v roce 2002, pak je rozhodnutí odvolacího soudu velice přísné a neodpovídá zjištěným skutečnostem. Vyjádřil přesvědčení, že odvolací soud měl dokazování doplnit o výslech svědka L., resp. že absence výpovědi tohoto svědka je podstatným a závažným procesním pochybením, neboť tento svědek byl jediným, kdo nemohl potvrdit rozporuplné výpovědi obou Vietnamců, kteří skutečnost popsali tak, jak se vůbec neodehrála. Akcentoval, že jestliže odvolací soud považoval rozsah dokazování soudu prvního stupně za úplný, ale provedené důkazy hodnotil jinak, nemohl k odvolání státního zástupce po zrušení rozsudku soudu prvního stupně meritorně rozhodnout, aniž by v rámci veřejného zasedání potřebné důkazy přímo provedl (opakoval) a aniž by mu umožnil se k jím nově nastolenému stavu věci vyjádřit. Shledal, že takovým postupem došlo k porušení §259 odst. 3 tr. ř. a §263 odst. 7 tr. ř. a že odvolací soud zatížil své rozhodnutí a řízení vážnou vadou nesoucí znaky libovůle a porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. l Úmluvy. Doplnil, že účelem trestního řízení není jen spravedlivé potrestání pachatele, ale také spravedlivý proces, který je nepominutelnou podmínkou existence právního státu a který je tak ve vztahu k takovému státu účelem samým o sobě. Jedním z principů spravedlivého procesu vylučující libovůli v rozhodování je zákonem přikázaná povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, tedy způsobem dostatečně zřejmým vyložit, z jakých důkazů a jakých prokázaných skutečností rozhodnutí vychází a na jakých procesních úvahách (při jejich hodnocení) spočívá.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 12 To 280/2011, zrušil, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citovaný rozsudek a aby přikázal soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření nejvyššího státního zástupce k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř.
Dovolání je přípustné, jestliže proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud odvolací soud sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí, předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout pouze rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně [§265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
Dovolatel, který napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, může se svým dovoláním uspět jen za předpokladu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo některou z vad uvedených v §265b odst. l písm. a) až l ) tr. ř. Existence podobné vady je ovšem podmíněna tím, že odvolací soud svým procesním postupem pochybil některým ze způsobů specifikovaných ustanoveními §265b odst. l písm. a) až k) tr. ř. nebo rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř.
V návaznosti na uvedené je nutno upozornit, že dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, popř. změnit rozhodnutí soudu prvního stupně.
V daném případě odvolací soud nemohl přezkoumat, eventuálně změnit rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 27. 5. 2011, sp. zn. 1 T 34/2011, ve výroku o vině obviněného zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, neboť jmenovaný obviněný odvolání proti rozsudku nalézacího soudu nepodal, a odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku podané v neprospěch obviněného směřovalo toliko do výroku o trestu.
Vzhledem ke všem těmto skutečnostem, když bylo shledáno, že v projednávané věci odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o vině obviněného shora uvedeným zločinem vůbec věcně nepřezkoumával a ani tak učinit nemohl, Nejvyšší soud uzavírá, že proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 12 To 280/2011, není dovolání obviněného v části vytýkající vadnost výroku o vině z rozsudku nalézacího soudu přípustné. Pokud by obviněný v předmětné trestní věci podal dovolání pouze v tomto rozsahu, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Dotyčný ovšem ve svém mimořádném opravném prostředku brojil též proti trestu, jenž mu byl uložen rozsudkem soudu druhého stupně (k tomu viz níže), a v této části dovolání přípustné je.
Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda bylo dovolání podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení §148 odst. 1 písm. a) a b) u stížnosti a §253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (alternativa druhá).
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že základním předpokladem pro relevantní uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř. V posuzované trestní věci však nebylo odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku podané proti rozsudku soudu prvního stupně zamítnuto ani odmítnuto, z čehož plyne, že v daném případě není relevantní uplatnění předmětného dovolacího důvodu možné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Nutno konstatovat, že obviněný ve svém dovolání sice poukazem na příslušné zákonné ustanovení deklaroval naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., avšak nevznesl žádné konkrétní námitky, ze kterých by absence či neúplnost výroku rozhodnutí měla vyplývat. K tomu je třeba poznamenat, že není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré okolnosti případu a hodnotit napadené rozhodnutí ze všech možných hledisek, aniž by obviněný přímo uvedl, jaké vady podřaditelné pod některý z taxativně vymezených dovolacích důvodů rozhodnutí vytýká. Lze tedy uzavřít, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný neodůvodnil způsobem, který by se mohl stát podnětem dovolacího přezkumu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Dovolací soud je vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění.
Nejvyšší soud dále připomíná, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (který obviněný neuplatnil), tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně uvést usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze námitky obviněného směřující proti výroku o trestu (vytýkající jeho nepřiměřenou přísnost) pod uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k), l ) tr. ř. (ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř.) podřadit.
Nad tento rámec lze stručně dodat, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně na zločin, jímž byl uznán vinným.
K tomu je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání (v přípustné části) nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý